Zdeněk Hledač

https://textyhledac.netstranky.cz/

https://literatinawebujedemedal.webnode.cz/zdenek-hledac/

z palubního deníku
do plachet fouká mi, až je rve na kusy
(i když ty ciráty okolo nemusím)
do dálek mlhavých vydám se v kajutě -
po vůni, po hmatu krásko má najdu tě

kormidlo bez vlády a vlhko v matraci
(takhle to, Bože můj, na věky sakra chci!)
největší objevy najít už v přístavu -
fouká mi do plachet... (a trochu na hlavu)

na nebi Jižní kříž... či lampy stožárů?
nejlepší cesta když dva jsou si do páru
do tebe ponořen tajemství odmykám
k dalekým výpravám odnikud do nikam

změna je život
proklínám štěstí, vzývám ďábla
po krk mám druhé housle hrát
věčně pár kroků od propadla
za korunu jak automat

změna je život! - drsně brousím
ostruhy na hloupém oslovi
odsouzen k partu třetích houslí
bezhlasé notové osnovy

sonet o starém hloupém opětovně zamilovaném muži
...zlehounka, jak pírko vznáším se povětřím
špičkami nohou se ničeho dotýkám
letím! - snad klamou mě vjemy i optika -
představou beztíže nadšeně nešetřím

shora se rozhlížím... po hezčí, po větší
krajině... netuše kdo ví proč letím kam
mávám všem topolům, břízám i osikám
malinké lidičky útěšně konejším

kdepak sen! - to láska drží mě nad zemí
(už jsem to zažil a chci stále dokola
než zase narazím na tvrdou skutečnost)

letím si za tebou! - tentokrát zdá se mi
že bych snad nemusel být posté za vola
(než na mě má žena zavolá: Zdenku, dost!)

že prý jsou básníci
že prý jsou básníci kurevníci
kde kdo nás stále pomlouvá
neplakej, lásko, nejsou všici
...to jenom já, to jenom já...

bezpečně
líbám tě přes roušku na roušku
šeptám ti: Mám tě rád, drahoušku...
dvě roušky před viry obstojí! -
tak už
můžu ho zasunout do tvojí?

zákaz vycházení
koruna vir mi řádí v peněžence
stav nouze vyhlásil jsem před léty,
nijaká změna... tak se tulím k Lence
fakt sorry Tamary a Markéty...

dávno jsem přijal zákaz vycházení -
co bych kde coural, světe prokletý?
tulím se k Lence, jinde líp mi není!
přimhouřím víčka jako rolety

za nimi obraz ráje promítá mi
(děravé kapsy láskou zalátám)
opojná vůně milované dámy...
úchylnou prackou bloudím... sem a tam...

v knihovně na stojáka
v knihovně na stojáka
čtu básně od Skály
nepřišlas! - kýho šlaka!
sám mezi regály

kéž by ses dala zlákat
do real public míst -
v knihovně na stojáka
nemusí se jen číst!

rakev song
starý nápěv, že i čas se nudí
nudný nápěv časem zbloudil v čase
slýchával jsem bušení v mé hrudi
ve vzpomínkách slabě ozývá se

rakev song... je vše, co zpráchnivělo
o co sotva někdo zajímá se
duše splasklá... nač zmiňovat tělo?
ošklivostí škodí božské kráse

starý nápěv, že i čas se nudí
nudný nápěv - černočerná díra
rakev song... jak číslo bez osudí
můj fiasko archív uzavírá

i cizí bratr může být Kain
člověk je bratrem člověku
život však má být pestrý
z bratrů mi bývá do vzteku
já preferuji sestry

když už se pakáž člověčí
vydává za mou přízeň
potom ať všichni nebrečí
že po sestrách mám žízeň

co bratr, to Kain! v ložnicích
potkáváme se v sestrách
ač nejsem příliš věřící
věřím, že Bůh je ztrestá

mikulášská
pod rouškou příslibů pátého prosince
maskuju vousama vilnou tvář zločince
v pytlíku tlačí se bohatá nadílka
teď už jen nalákat ňákého andílka

holčička nevinná, čistá jak padlý sníh
povlává rozverně křidélky v ulicích
Bože můj, též mi přej, jako já přeju ti
ač oba bezzubí, vždy stále při chuti

jsem svatý Mikuláš nestoudně nesvatý
polib mě, dívenko! - tak aspoň do vaty...
také tě políbím... neboj, jen na líci!
než se zas vrátím zpět ke staré čertici

vánoční
Vánoce blíží se... drobásky počítám
letos se pobavím na svůj úkor:
kdosi je za dveřmi! dostanu, nebo dám?
Ježíšek, nebo exekutor?

novoroční 2020
tak zase od znova světem se plahočit...
nebylo rozumné včera to zakončit?
první den lednový plíží se podél vrat
padesát čtyři krát stihl mě ojebat!

Nový rok (rok co rok!) slibuje: bude líp
v naději, že se tu hodlám dál prdelit...
tragické konce a po nich zas moře dní?
ať žije Nový rok! Bože dej, poslední!

Ukázka z knihy Nádherný zkurvený život

ztište ten svět
ztište ten svět -
sotva slyším se
v tom zmatku slov a vět -
jak vrabci na římse...

prosím
ztište ten svět -
já chci jen něco říct -
sama sobě...

ztište ten svět -
víc bych nechtěla...
je to už spoustu let
co jsem se slyšela
tak prosím
ztište ten svět -
já chci si něco říct -
neslyším nic...

šeptám si polohlasem
že možná dospěla jsem
ke konci kolovrátku...
tak znovu od začátku

šeptám si polotajně
a na startovní lajně
mám boty ošoupané...
kolikrát se to ještě stane...

nanana...

ztište ten svět -
víc bych nechtěla...
včera bylo mi pět,
dnes mám být dospělá
prosím
ztište ten svět -
já chci jen něco říct -
sama sobě

ztište ten svět...
jenom šeptnu si
několik hloupoučkých vět -
do dlaně u pusy
tak prosím
ztište ten svět -
já chci si něco říct -
neslyším nic...

šeptám si polohlasem
že možná dospěla jsem
ke konci kolovrátku...
tak znovu od začátku

šeptám si polotajně
a na startovní lajně
mám boty ošoupané...
kolikrát se to ještě stane...

nanana...

ztište ten svět -
sotva slyším se
v tom zmatku slov a vět -
jak vrabci na římse...
prosím
ztište ten svět -
já chci jen něco říct -
sama sobě...

pojď holka, udělám tě šťastnou

pojď holka, udělám tě šťastnou,
i navzdor pozdní hodině,
no co má být, že možná za chvíli nám zhasnou,
udělám tě šťastnou... a ty mě...

jsou dny, co jako vrata drhnou,
dny, které skřípou do uší,
pojď, kašlem na lidi, jen ať si klidně trhnou,
kašlem na to, že se nesluší...

podzim nám rozedírá boky,
a na kostele od hranic
odbilo sto čtyři... to nejsou žádný roky,
pojďme spolu, čas je pro nás nic...

pojď holka, udělám tě šťastnou,
nač o tom jenom hloupě snít,
vezmi mě za ruku, ať všichni kolem žasnou,
že to takhle ještě může být...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

zlatokopka a sňatkový podvodník
že půjdem ve dvou... kampak asi?
v seznamce lživě vsadíme
(já znám tvé finty, a ty mé)

na jaro padlé do bezčasí
dva, kteří potřebují jiné...
být spolu? nula od nuly...
nás všechny víry minuly,

i Tvoje - promiň, Hospodine,
máš Svět, co pro každého není...
jen věčný moula na kříži
pondělní ráno vyhlíží,
a věří... aspoň na vzkříšení...

pod klenbou (sukně)
...k nebesům? - s vyvrácenou hlavou
vzhlížím do tajnosnubné tmy,
noc zdá se býti vyzývavou,
a pohled do tmy neletmý...

pod klenbou sukně přihořívá,
hoří... žhne hvězda na zemi,
na dotek prstů zdá se živá,
když zlehka zkouším, jak je mi...
ta pro mne nikdy nevyhasne,

k ní stojím pevně... poletím...
v rozpacích šeptáš: to už zas? ne,
to jenom zkouším, jak je ti...
zemřelo zvíře ve mně

zemřelo zvíře ve mně
zbylo jen cukrlátko
na patře lepí sladko
co se dřív zdálo temně

zítra si vyjdu krotce
do světa ladným krokem
v tichu, jak před útokem
šťastná a hloupá ovce

zemřelo zvíře ve mně...
tesat dám do kamene
na mne ať nevzpomene,
ať je mu těžká země...

co nechám
co nechám příští generaci?
jen trochu porna pod matrací,
pár knížek (z městské knihovny)
a špatný příklad příhodný
že chlapi už jsou tací...

co nechám, lásko, tobě k vzteku?
pár ztracených bot při útěku,
dvě děcka, dluhů akorát...
a prošlý nápis: Mám tě rád! -
už není ani k breku...

nevěřím
nevěřím na poezii,
dávám přednost básním,
poezie - komedie!
u básní se zasním

poezie - to je kurva
nastrojená k mrdu,
báseň - holka vykulená,
něha s kapkou studu

vánoční 2018
Vánoce ksichtí se do oka kamery -
sirotci u dveří... už na vás čekám...
ta, která měla by, nepřišla po celý
dlouhý rok... tradice? honění, deka...

rok zcela zbytečný (jako ty předchozí)
bez lásky k bližnímu v Boží se mýlím...
purpura zavoní stářím a korozí...
pojďte dál! samy jste? dva sobě zbylí...

hlava vzhůru nohama
suším se vodou, smáčím v seně
(a vůbec - tápu v hygieně...)
všechno je jaksi

ěuǝɔáɹqo

večer se svlíknu z pyžama
(mě láska už není neznámá!) -
hlavu mám
ɐɯɐɥou nɹůɥzʌ

a nahý vyjdu před barák
(myslíte... blázen? - je to tak!)
všechno mám totiž
ʞɐdoɐu
a rozběhnu se podél pole...
(v srdci díra jak od pistole)
nohama běžím
ǝlop noʌɐlɥ

do ráje se mnou!
ještě že aspoň ty jsi napůl světice -
máma mi říkala, ať si tě hýčkám...
až se ti vypařím, můj otisk na klice
sejmi a uschovej... vždyť přece víš, kam...

ukrytý pod sukní (trouby už hlaholí)
v otisku papilár na horkém stehně
sotva mě zahlídnou zrcátkem na holi...
vetřený do tebe (zvenčí, i zevně)

vetřu se za bránu slíbených zážitků -
tvůj malý kontraband na cestě k spáse...
vejdeš, a zašeptáš: Jsme tady, dobytku...
sama, až zabolí... i se mnou, zdá se...

čtenářům
v mezerách mé klávesnice
ztrácejí se slova -
není přece možný
že je to má vina:

řvu do světa - křičím!
až mi hoří plíce
pořád stejně znova
a v textech - všechno jinak!

jak vysvětlit co není,
co spadlo mezi řádky -
nevyřčené věty
vrány vyzobaly

já - omezený slovy -
volím odprošení
a rychle couvám zpátky...
ještě, že vám pálí...

podruhý snad jinak
hnětls mě ze zbytků v okraji ohniště
tak nějak bídně... snad s myšlenkou na kruhy...
teď už je pozdě... no, tak třeba pro příště
trochu líp - kdyby to mělo být podruhý..

.
cloumáš mnou po světě, a svět je výstavní,
svůdný a útěšný jak lůno bohyně -
příště snad odtamtud... raději teda v ní,
než věčně hrabat se rukama ve hlíně...

zrozený... kdo ví, proč? - snad ženským k trápení...
jinou zas objímám a líbám na líce
hledaje pod sukní nějaké znamení...
ach, Bože, odpusť mi! - a sobě nejvíce..
.
stěžuju si vodě
stěžuju si vodě
že je život zloděj
že mi krade léta
pod vraty

kdyby snad tu byla
Malá mořská víla
kousla by ho za mne
do paty

jenže - kde by se tu
vzala v cukuletu
na soutoku Odry
s Opavou?

vodou s chutí splínu
v barvě kaolínu
slanomilky sotva
proplavou

stěžuju si vodě
že je život zloděj! -
kdo by byl tak jiný
na vině?

řvu na plné plíce
do vod Ostravice
na svůj vlastní odraz
v hladině

po větru
pojďme, lásko, spolu světem...
vlčí máky teskně vyjí
rdící se nad kabaretem
malých lidských fantazií

psí víno nám dírou v plotě
vyštěká, že též by s námi -
asi, že ti říkám Kotě...
spřáhneme si pod hvězdami

husí mochnu na divoko -
v tancích kolem horké kaše
přistane ti vraní oko
na rameni značně plaše...

potulným chtěl jsem
potulným hercem chtěl jsem býti -
stoulat se k tobě, s tebou hrát (si)
na horký písek, vlnobití
pod lipkou vaší směšné návsi,

potulným... třeba kazatelem -
ukázat na tě, pak tě zkázat...
ve stínu věže za kostelem
celičkou sebou... pak se smazat,

potulným chtěl jsem... teď ti kníkám
pod oknem... čokl před odkvětem,
a tvoje máma říká: nikam!,
ten se tu toulá, co svět světem..
.
pošťácká nepohádka
jak žil, tak taky umřel - sám...
jen málokterý odolá
kdo samotou je uondán
si něžně ustlat
vlaku pod kola

všem lidem nosil psaníčka,
jen sobě žádné... smutně žil...
tak s obratností poslíčka
si svoje vlastní
parte doručil

on nezanechal dědice,
jen starou brašnu koženou,
a podél trati tisíce
cizích dopisů
na rozloučenou

zpátky ni krok
život mě mrdá zezadu
no dobrá, tak já teda du
zpátky ni krok, můj osude
nic tvrdšího už nebude

dávám své sbohem sladkým hrám
ještě ti, lásko, zamávám
chráním si prdel v úprku
zatímco jdou mi po krku...