Do pohody
I to je moje
srdce
činy smělými
jásá
i s nimi
se do pohody
mnohá
narodí
krása
Žiji pro vynálezy
Ve všech možných krásách
i haldy mocně inspirují
ne jen sedmikrásek mládí
co příroda i lidské ruce tvoří
vkus pro zítřky cit též vnadí
k potřebám v ušlechtilostech
impulzy na skládkách z přežití
pak dílo směleji modernizuji
Kráska
víš či nevíš
ona tebe zklamat může
Ty ji zklamat nesmíš
Můj kamarád vrabec
Do práce
mne doprovázíš
číháš na mne z podkroví
nedáš mi ráno
pospat chvíli
a chytáš v letu cukroví
jen když jsme spolu
na otázku odpovíš
to víš to víš to víš
kazíš mi rande
zpíváš až mě studí
z toho raduješ se
jsi můj nejlepší kamarád
skáčeš
i po mé hrudi
Kraj který miluji
Vítr v plachtách rozkoše
táhne mne dopředu
bez groše
tak silně
naději objímám
nad půdou když prší
cedník mám
minci jen na jedinou
záplatu ve střeše
za prací
kterou v srdci má
šlapu po kraji
pro tebe Ostravo
tebe miluji
Cesta z domova
Nikdy
jsem nechtěl být
Horníkem
v zem černou
ukrývat svou masku
tvář
jen proto
že neměl jsem peníz
ani na boty
přes haldy
šel jsem za práci
z Vítkovic
spatřil jsem
rudou zář
buď sbohem
Domove
matko má
do dolů
jíti musím
z domova
Veselá je dědina
Už z dálky
se tvá radost zahřívá
květen přivábil vzpomínky
z mládí
večerní dědina
dům nadevše svádí
tam kde se má milá
narodila
včela na rozkvetlé třešni
sbírá pyl
a jsi při ní tak šťastná
jak polibky
s pílí dělnic střádající med
překrásná panna poctivá
Vlastní cena
Co ty víš
jak mám tě rád
dívám se proto
daleko
abych nespatřil
jak se po mě díváš
nízko
to v dálkách
už neutrácím čas
ani v sobě
svou cenu
Miluji moře
To příliš vzdálené
tvoření
přesných linií
co formují řeky
kalných i průzračných
vod břehů jezírek
a jezer
co všechno dokáže
fyzický proud
v čase klidu a povodní
se sílou rozpažení
jak živel staletími žil
pro údiv prostorů
v neopomenutí
přírodní krásy
co ji rozsévá jako žena
co zatouží nad mužem
postát chvíli výš
tyto dvě už s málem
neuspokojíš ty ani já
když ony milují MOŘE
Žár přátelství
Ani když prší nezoufám
jen věřím Slunci
které už námi proniká
a z tohoto žáru přátelství
vysoko nad mraky
nade mnou nad námi
díváme se do knih
které napsal život
co promítají dost světla
v té knize rozečtené
vracíme se zpátky
s úsměvem ze zahrádky
Strojům smog nevadí
vysoká jsi má
zelená koruno stromu
srostlá s vědou
všech věd
vývoj co ještě výše zvedá
do oblak a v nich klid
už čistý provází
projekt z lidských přání
v nich pouze strojům
už tak smog nevadí
o tom vše
moje širá moudrost ví
a snad i jiná
přízni odpoví
ještě dnes na Zemi
či z jádra vstřícného
rušného vesmíru
Verše z Beskyd
Chtěl bych vám prozradit, proč mám rád verše a proč píši knížky. je to proto, že jsem prošel životem, který byl vším možným, nejméně veršem a básní. Mou snahou bylo vždy přírodu chránit, protože my jsme její částí, ne pány. Co by byly Beskydy bez čistého ovzduší? Proto dávám všechny síly tomu, abych je chránil, přemýšlím, jak na to.
Verš mi pomáhají zapomenout na vše, s čím nesouhlasím, jak lidé hospodaří s přírodou. Řekl bych biblicky - kupčí s ní. Příroda je jim zdrojem zisků, je jim tržištěm, je jim prodejními stánky se vším možným, bazarem všeho možného. A také odpadištěm věcí nepotřebných.
A tu přijdou mé verše, mé mládí ve Starých Hamrech při řece Ostravici, mé výpravy za taji přírody, příběhy se zvířaty, má zátiší skutečných a neskutečných lásek, mých snů a přání. Tam jsem sám Myslím, jak technikou pomoci přírodě a ne ji znásilňovat. Tam vznikají mé technické nápady i mé verše.
Řídit přítomnost
Jít do hor
znamená stoupat výš
řídit přítomnost
v ní plně žít
jen žádný splín
v něm hledat
jen málo míň
a ve čtyřlístku zrání
ať i laviny hrnou se
co nejdál vedle
a co v nás radosti čeká
v ní máme vlastní svět
um a štěstí naše
které nás neopustí
i když jsme chvíli sami
Krystalka
Ani jsem nestačil tušit
že lze slyšet na dálku
hluboko v horách
na chvíli měl jsem
spolehlivou krystalku
jehlou jsem hledával stanice
až jsem se opatrností
zapotila dočkal měsíce
i krystalových stříbrných
vytoužených šťastných teček
které probouzely sluchátko
a žil jsem s hudbou
pod mým dětským uchem
po práci pod peřinou
a slyšitelnou hrou
jen s absolutním sluchem
Svatba v dešti
Tak málo tebe znám
a dnes velká radost
patří mně i tobě
jen na tom štěstí záleží
je to slib a čekání
mě netíží už ani dálka
v moci zdrženlivosti
v té shodě žádná škoda
tak důležitá pro generace
s tím vším prvním
a svatbou v divém dešti
mizí moje drahá svoboda
Ukázka z nové knihy
Dílo z přírodních pramenů
Pestrá mozaika autorovy tvorby, propletená vzpomínkami na život na milovaných Starých Hamrech. Kouzlo beskydské přírody a celoživotní úsilí Františka Gistingera o záchranu přírody, kterou považuje za jedno z největší bohatství . Pokora k životu, úcta k rodičům, láska k lidem, oddanost přírodě. Těžká dřina na ostravských dolech, zrod vodního díla - přehrady Šance, přátelství s beskydským bardem Petrem Bezručem, složitá cesta k získání Patentu za efektivní účinnou ochranu ovzduší proti znečišťování průmyslem a dopravou, to vše a mnohém více objeví čtenář v autorově knížce, která je jedním velkým vyznáním k životu. Vnímavému čtenáři ve spleti krátkých prozaických útvarů a spoustou veršů, které doprovázejí autentické fotografie a dokumentace ze života Františka Martina Gistingera, se dostane jistě velké pohlazení duše.
Zachráněná
v ráji
už nelze toužit
po kráse
v němž sama
tak hojně roste
hledám ji
též v tobě
již zachráněná
přírodo
po výzkumu
z díla chatrného
mého domu
šťastně vyobrazená
a přece
nejkrásnější
jak voda řece
Naše škola
na naši školu
nad Maryčkou Magdonovou
uštědřím pohled k ní
v ní tak krásně
naše ubíhala léta
tak mladá dětská v ní
pod níž se voda
k pití zrcadlí
já s vámi šťastně učil se
dál až na fakultě životní
že v okolí naší školy
stále krásné jsou i lesy
a hory naše přemilé
staré Hamry i s vlakem
až do Bílé
vrostlé jsou nich
nám tolik jako táhlé ozvěny
to s nimi pokřtila mě
v tom blízkém kostelíku
i poezie
i příliš vzácná studie
ekologie
Setkání v továrně
Potkávám spolupracovníka
v tovární hale
stisk ruky jeho
tvrdé po oceli
i jemné
při spojování
vlásků -vodičů
v chirurgické paměti
stroje zraněného poruchou
ve výhni času
opravenou tíž
jeřábník zvedá
konstrukci nového mostu
abychom k sobě měli blíž
Havíř
Zem dýchá zhluboka
hluboko po horách
kde uhlí dřímá v podzemních komorách
sbíječky ztichly
důlní pluh přeorává
hořké balvany uhlí
a za ním stojky kráčí
havíř v zápalu hraje
hlubinnou partituru
neznámého kraje
tak léta ve mně žije
náš hornický den
dlaň horká a mokrá šíje
gotická chodba
bez oken
Petru Bezruči
Bývával jste mému otci přítelem
Spolupracovníkem
Vás poznala
moje matka
i má sestra Jana
tak nezapomenutelný
b a ť
vše za život stojí
dnes Vaše skromnost přešla do poezie
v podobenství
života matky mé
Maryčky Magdonové
díky příteli
Petru Bezručovi
Povídky z Beskyd
Zima na horách
Vždy jsme bývali připraveni na tvrdý zimní život - nescházely pluhy, za tepla navoskované lopaty, aby se na ně nelepil sníh, ani doma vyrobené saně, které zhotovil můj dědeček
I velká zima byla velkým štěstím pro těžbu mohutných kusů ledu, které horalé vozili koňmi na těžkých saních do prostorných ledoven restaurací a řeznictví z naší průzračné řeky Ostravice.
Ve svých domácích dílnách jsme si opravovali veškeré nářadí, úhly, obuv, učili jsme se hrát na hudební nástroje, scházeli jsme se v Sokole a houževnatě cvičili, při draní peří jsme si i zahráli a zazpívali. Prožívali jsme sněžné radovánky na rychlých saních při měsíčku, pečlivě jsme udržovali naši sáňkářskou dráhu a odhazovali přebytečný sníh.
Naši sousedé se velice těšívali na vyzdobené a radostné bály s hojností dobrot na každém stole; nejvíce mě lákaly nádherné koblihy. Moje maminka si i často pohladila krásné dlouhé vlasy při rychlém tanci na pravou stranu a zazářila, když měly sólo housle. V tuto chvíli jsem maminku velice obdivoval, že po tak namáhavé práci se dokáže s těmi všemi sousedy, kterým na polích tak tvrdě pracovala, těšit i radovat. Vtom jsem se i já tak silně do muziky zaposlouchal, až mi k oknu do sálu přimrzl nos. Po tomto potěšení, než hudba dozněla, jsem utíkal domů a rychle jsem pod peřinu dělal, že spím, ale nešlo to, nejvíce jsem se těšil na neuvěřitelně dobrou vytouženou pochoutku - na svůj koblížek.
Zlatý klíč vynalézaní i psaní
Vše je tak prosté
vesnice město smog
a v něm poctivá práce i život
pohyb tvoření i dění
svou potřebností chtění
životní úctyhodné ctnosti
pro dobrý dopad
z citů vůle čtení
až na čistý vzduch a lásku
nám vůbec nic neschází
a to ani ten sotva zjevný
odpad co do ovzduší se vznáší
vznáší se výš a dál
tam vysoko v ovzduší
kdo by o něj stál
a až jsem k Lysé hoře vzlét
což nebylo jen tak ani hned
zvolna svůj ten talent znalý
jsem do vzletu kouřma dal
než ve mně zazářil um zralý
já spatřil v něm pro lidské štěstí
v hojnosti a technozralosti
živý tvůrčí kapitál.
Patent č. 252658- zefektivní účinnou ochranu ovzduší proti t znečišťování průmyslem a dopravou, viz dále E-mail f.gistinger@seznam.cz