Duch, duše, Dušičky
Tentokrát se vydejme do tajemna-Duchové, duše a Dušičky,
Do rubriky přispěli: Anna Ursíni, Viola JíchováLibuše Matysíková, Irena Topinková, Jana Ptacek, Petr Koudelka
Anna Ursíni
SONET O DUŠI
Napísať sonet, pár veršov o duši,
veľká odvaha pre amatéra,
ťažké je pravdu vysúkať z pera,
čo je jej podstatou neviem, netuším.
Nadvláda hmoty už viac ju nedusí,
vracia sa idealizmu éra,
že nesmrteľná je ľudia veria,
raz v mozgu sídli, raz v srdci zabúši.
Psyché - dychom ju nazývali Gréci,
Rimania dali jej meno - Vietor.
Myšlienka, cit, prazáklad všetkých vecí,
čistí sa láskou, večná je, vie to.
Značí sa v tvári, prejaví sa v reči,
po smrti vzlietne do tajných svetov.
Viola Jíchová
Když uslyšíš píseň, zpívej také. Každý by si měl někdy zazpívat. Píseň pohladí duši a rozveselí mysl.
Rozliješ-li šálek a poliješ nedělní ubrus, to neřeš. Zraníš-li lidskou duši, zamysli se.
Živá duše je smrtelná. Nesmrtelné je to, po čem duše touží. Žádosti, city, touhy přání se předávají z generace na generaci.
Všechny pozitivní stopy zemřelých zůstávají vryty v srdcích živých.
Dokud se směje duše i život má úsměv.
Člověk zemře. Duše v knihách však zůstane navěky.
Poslední cesta
Tam, kde končí jedna z posledních cest,
tam najít lze kytice a šedé kamení
a vysoké stromy.
Právě tam je hřbitov jest,
smutek, však i vůně,
jež mají květiny,
zde v lásce se nelze splést.
Poslední ráj,
místo plné barev, vůní
a také klidu.
Svíčka hoří,
hrob zdobí květy,
zas duše se zachvěla,
je ticho za zdí,
socha zdá se živá.
ti, co nejsou znají tmu,
v kameni však čas jejich stále dýchá.
tam najít lze kytice a šedé kamení
a vysoké stromy.
Právě tam je hřbitov jest,
smutek, však i vůně,
jež mají květiny,
zde v lásce se nelze splést.
Poslední ráj,
místo plné barev, vůní
a také klidu.
Svíčka hoří,
hrob zdobí květy,
zas duše se zachvěla,
je ticho za zdí,
socha zdá se živá.
ti, co nejsou znají tmu,
v kameni však čas jejich stále dýchá.
Nová přítomnost
Mrtví zpívají písně živých,
pronikají do jejich krajů.
Ozdoby, meče a krb,
erby králů skrývající poklady,
bohatství světa.
Tisíc podob ticha a jeho slavností
denně chodí kolem.
Vždyť jsme tu jen na chvíli,
abychom po cestách rozlili čaj
a slyšeli šepot tichých přání.
To bohatství zlata
a ozdobených nádob
květů a kamení.
V tom životě srdce srdcí
hoří radostí těch druhých,
v přítomnosti, v níž světlo září
v šepotu hlasu duch
vždy se jí zúčastní
v přítomnosti jeho jdou opět do svých krajů.
Libuše Matysíková
CHVĚNÍ
Má duše se modlí
není mi do zpěvu
jsem stále svá
hledám úlevu
Jsem stále viděna
pod nebem modravým
Duše se zachvívá
zní tónem líbivým
fotografie a text Irena Topinková- Starý Bohnický hřbitov
Bohnický hřbitov bláznů
Stručné údaje. Původně patřil Bohnickému ústavu. Za 1. světové války tam byla umístěna spousta duševně chorých následkem válečných hrůz , Rakušané, Srbové, Italové, Rusové atd. Hodně jich tam zemřelo a bylo pochováno. Má tam být pohřben i atentátník na následníka rakouského trůnu. Za minulého režimu převzala ,, péči" o hřbitov pohřební služba. Během její péče se pamětní deska rozpadla a když se začaly propadat některé hroby, vyřešilo se to zamčením brány pro veřejnost. Vedle brány je informační deska, ze které se dozvíte, že hrůzy spjaté s tímto místem byly tak obrovské, takže je toto místo vyzařuje stále.
Já to vnímám jinak, chodila jsem tam často fotit, když bylo vyjímečně otevřeno. Snažila jsem se to ve své básni zachytit. Nyní vlastní hřbitov opět ústav. Několik nadšenců se snaží udělat pro hřbitov co se dá. Prostříhali stezky ve všudypřítomném břečťanu, aby umožnili přístup k zajímavým místům. Snad bude jednou toto památné místo opět otevřeno veřejnosti.