S láskou má svět naději
Květen patří mezi nejkrásnější měsíce v roce. Jaro atakuje přírodu a naše smysly v plné síle. Je všude. Obklopuje nás svou krásou, probouzí v nás mízu a inspiraci. Je naplněno láskou Pojďme si připomenout mnohé podoby lásky - té první, naplněné i tajné, platonické, zralé i dětské, rozmarné, romantické i vášnivé. Podělme se o náš příběh lásky.
Do rubriky přispěli: Petr Koudelka, Oldřich Antonín Hostaša, Alena Melicharová, Pavlína Kollárová, Svatoslav Butora, Irena Topinková, Anna Ursíni, Petr Koudelka, Dajana Zápalková, Zdeněk Hledač,
Petr Koudelka
****
Hledejte lásku
není nic víc než tohle hledání
neboť všechny vaše sny začínají láskou
když končí
je to zase jenom láska
která vás vrátí zpátky do života
A proto nepřestávejte hledat lásku
když ji najdete
chraňte ji jako oko v hlavě
jako nejvzácnější koření
protože bez lásky
nejsou ani vaše sny
a váš život
je odnikud nikam
Oldřich Antonín Hostaša
Milostná
Kapky rosy hudby
třpytí se na strunách zelené trávy,
sonáta lásky zní sadem.
Je ráno Máje, včelí orchestr
bzučí sluneční milování,
rozpustilé nebe laškuje s oblaky.
Dva ve stínu zelené oázy
jsou obraz malovaný životem,
milostné sousoší početí,
třpytící se touha v tůni času.
Alena Melicharová
Vážená paní Pavlíno,
jsem Severočeška a chtěla bych přispět do webu Literárního klubu Petra Bezruče.Posílám tři sonety a kytici od mého ilustrátora akademického malíře Karla Kupky.
S pozdravem Alena Melicharová
https://www.alena-melicharova.cz/
Obyčejná láska
Když si chceš zpívat, nenacházíš hlas,
když se chceš dívat, nedokážeš vidět.
Zaraduješ se a hned pláčeš zas,
a za úsměv se ústa začnou stydět.
Když se chceš radit, vůbec nemáš s kým,
a když chceš hladit, zase nemáš koho.
Čím je to asi? Možná jenom tím,
že obyčejné lásky není mnoho.
Přijde jen někdy, je křehká a bosá,
nesmělá jako první píseň kosa,
když už ji potkáš, vděčně za ní běž.
Dává i bere nad očekávání,
umí odpustit i to, co ji zraní,
ale nikdy ti nepromine lež.
Domlouvání
Ještě než vstane červánek
a bude čas na budíček,
uzamkni srdce na zámek
k tomu mému a neztrať klíček.
Lásku, tu zamkni sedmkrát
do nedobytné citadely:
kdyby nám ji chtěl někdo brát,
budem ji bránit svými těly.
Když den nás rozdělí jak zeď
a začnem hledat odpověď
co zbyde, co se změnit může,
víme, že večer rozhodně
shoříme žárem pochodně
v objetí těsném jako kůže.
Vzpomínková
Jaro prý obměkčí i kámen,
když začnou žloutnout kočičky.
Dal jsi mi ruku kolem ramen
a měl jsi úsměv pod víčky.
Ta chvíle dávno uplynulá
se vytratila jako dech.
Z dopisů něha vyvanula,
marně ji hledám po letech,
i písmo energii ztrácí.
A i když známá slova vrací
zpátky ten úsměv pod víčky,
čas plyne a koná svou práci.
Dnes už pro jinou generaci
zežloutly bílé kočičky.
Kytice, Karel Kupka, akademický malíř
Pavlína Kollárová
Perníkové srdce
sezobali nádražní vrabci
Ještě přihodila vzpomínky
stejně dotěrné
Prázdný autobus troubil
na příjezdu
Koukej
ta nová v ultra mini
dala mu pusu
na řetízkači
Svatoslav Butora
Láska a dálky
Tento příběh se stal. ONA a ON studovali na vysoké škole v Moskvě. Milovali se a měli spolu krásnou dcerušku. Po ukončení studií se přestěhovali natrvalo domů na Kamčatku a usídlili se ve městě Petropavlovsk. Tam spokojeně žili a těšili se ze svého života. Měli užitečná zaměstnání. Se svými přáteli se přes víkend pravidelně scházeli na svých zahradních chatičkách a měli dost času i na písničky s kytarou u ohníčku. Až se jednoho dne stalo, že ON zahynul při nešťastné události v moři ... a krásná Anna i s dcerou zůstala sama. Svět se i jí i jejím přátelům převrátil naruby. Smutila strašně smutila...a pak ji přátelé jejího muže poradili, ať si podá seznamovací inzerát. Stalo se. Dílem náhody a dílem osudu se její skromný a tichý inzerát s nabídkou k seznámení dostal do méhopočítače. Z bezpočtu spamových inzerátů mne upoutal právě ten její. Kdysi jsem si za školních let dopisoval s dívenkou z Tomska a tak jsem si řekl, že si obnovím znalosti ruštiny. Odepsal jsema krásná Anna také. Vyměnili jsme si vzájemně informace o sobě. Krásná Anna mi postupně sdělila svůj životní příběh a já jsem spolu s ní v emailech smutil nad jejím smutkem. Nikdy jsem se ani slovem nezmínil o tom, že by jsem měl úmysl se s ní sblížit více než si mohou dovolit být k sobě blízcí dopisující si přátelé. Mezitím mne představila jako svého přítele i svým rodičům a přátelům. A pak asi po třech měsících přišel od ní v květnu roku 2019 email jaká je šťastná a že její život má smysl a že si opět zpívá a zpívá a že je se mnou ráda a že chce se mnout být a abych za ní přiletěl do Petropavlovska a zůstal tam s ní nastálo. Napsal jsem tehdy, že já již stálou životní partnerku mám a že si naše krásné dálkové přátelství vážím a její rodinu a přátele mám v úctě a že se můžeme i sejít ale že více než přátelství ji nemohu nabídnout. Tehdy v tom máji 2019 naše dopisování skončilo. To ticho slyším dodnes. Od té doby ji stále vidím a slyším jak si zpívá a těší se, že semůže těšit ze svých představ o Pěkném Bytí. Od té doby co jsem tak strašně ublížil jejím snům je stále se mnou a ve mne. Je nádherná krásná Anna z Petropavlovska. Mám ji rád. Když se má paní někdy zeptá na co myslím, tak většinou odpovídám: Na dálky.... A musíme všichni jít dál...do té dálky. Každý do své dálky. Dál a dál... Tento příběh se stal. Ale to není vše. Na rozloučenou jsem - báseň, aby její duše viděla a věděla, že vím co je Láska.