Archiv I. Oldřich Antonín Hostaša

Původem jsem zahradnický mistr, ale skončil jsem u Českých drah. Kde jsem byl ve funkci vlakmistra 40 let. Jinak rozumím řeči stromů i rostlin, patřím do přírody, kdy na pasekách sluneční paprsky tančí v rytmu větru, kdy měsíc stříbří krajinu.... 

Milostná

Kapky rosy hudby
třpytí se na strunách zelené trávy,
sonáta lásky zní sadem.

Je ráno Máje, včelý orchestr
bzučí sluneční milování,
rozpustilé nebe laškuje s oblaky.

Dva ve stínu zelené oázy
jsou obraz malovaný životem,
milostné sousoší početí,

třpytící se touha v tůni času.

Poznání

Koleje mají směr, známý i neznámý,
jsou v srdci, do stanice svědomí,
kde v zahradách láska pěstuje růže.

Noční nebe plné hvězd
kapky touhy na řasách
svítí na cestu sblížení.

Přichází ráno, syn dne,
probuzené koleje stanice touha,
modré nebe nad námi,

v srdci zaplály ohně
živé ohně souznění
a sonet milování začíná.

Odpolední

Jdu ulicí
ptačí country hraje Prahou,
vítr tančí tango
čekám na stanici autobusu,
přišla jsi
dala pusu,
na řasách
lesknou se sluneční slzy,
jsi tu brzy.

Na Petříně
čeká lavička,
bolí tě hlavička?
Odpoledne dalo lék
má můj vděk.

Prsty spojily se v most
čas má nás dost,
jdeme dál cestou,
večer rozsvítil svíce
i tu v srdci,
má paní.

Ranní cesta

Sluneční vánek
čechrá vlasy osikovému háji,
usedám na mez
mateřídouška voní do májového dne.

V myšlenkách
laskám poutnickou hůl
symbol svobody, poznání
pečetidlo lásky v srdci.

Nad obzor stoupá sluneční smích,
žitné pole sní o krajíci chleba,
osikový háj šumí melodii dne,
jdu dál, dál do svých let.

Na mezi

Kamera myšlenek
vteřinový seriál
režisér čas.

Zkoumáme sami sebe,
ty mne
láska tebe,
strom vět
zpívá operu včel.

Usedáme na mez
mateřídouška voní do ticha
a seriál příběhů
točí život dál.

Vůle

Vůle,
podaná ruka
květ lásky
vyslovená věta.

Jsi obraz
malovaný na plátno touhy
slovo setkání
sblížení
paní v nemoci i v kráse.

Vstoupil jsem
ty do mne
jsme myšlenka
vůle budoucnosti.

Věneček vzpomínek

Věneček lásky
uvitý z kouzla Máje.

Královská koruna pokory
zdobí hlavy princezen dětství,

staré mlýny
melou dějiny i přítomnost,
v náhonech spí budoucnost,

pojď ji probudit
je v nás
když se plavíme
po vlnách
vonících lučních lánů.

Zamyšlení

Do tunelu spravedlnosti
vchází život,
minulost i přítomnost.

Zkoušíme nesmrtelnost
slovo Boží síly
myšlenku věcnosti.

Nosíme kříž,
daň lásky,
otevřela se brána skutků
vstoupili jsme
a odpovědnost odchází.

Verš májového dne

Jdu Prahou
vítr splétá déšť do copánků,
kurýr Máje přiváží počasí.

Na Petřínských lukách
kvete posel léta,
Vltava zpívá mou Vlast,

v pražských palácích
budí se přítomnost
matka příběhů

a srdce se otevírají.

Máj

Nebe se rozhořelo ohněm večera,
poklekněte,
král Máje vstoupil do kraje.

Láska
oblékla květy jabloní,
harfy pavoučích sítí
hrají preludium.

Morana odplouvá,
dva v háji
oblékli odpovědnost,

měsíc čepuje rozpustilost
a na trůn Máje
usedl básník věcnosti.

Kytička

Přesadil jsem kytičku,
květy, trnová koruna,
hovoří,
jsem Mučenka
posel času.

Kvetu pro lásku, moudrost,
důstojnost v katedrále lidství.

Zdobím radost i starost,
pohladil jsem jí,

zavoněla ránem,
ránem porozumění.

Touha

V přístavu lásky
krčma u Hříchu
čepuje pokušení.

Konkubína nedočkavost,
dá každému, vstupujeme,

jsi harfa,
klín struny,
píseň touhy zpívá soprán,

jsem luk, prsty šípy,
den divák,
samota verš,
čas jej recituje

a budoucnost
vstoupila do srdcí.

Rozkvetlá jabloň

Bílá svíce jabloně plane,
oheň voní do májové nálady,

vlny louky hladí kmeny,
kopretinové párty tančí ve vánku,

mladé pole hovoří o žitě,
vlčí máky sní o létě

a vábivá nálada
zahalila lásku,
v přístavu jarního dne.

Jižní Morava

Za tu horu,
mám frajarku černooku,
zní Pálavou,

slunce usedá do hroznů,
nebe popíjí,
vinařův pot hladí révu,

ve vinárnách tančí hudba
a mistrův cimbál,
hraje přítomnost.

Syn lesa

Na dlani lesa,
semínko smrku otevřelo oči,

dobré ráno,
začalo se smát,
výpravčí háje dal zelenou.

Matka země
přijala syna,

studánka dala pohár slunečního úsměvu,
budoucímu stromu
čas posílá vzkaz,
dopis od sestry pasek.

Dobrý den,
bratře kraje.

Studna srdce

Studna srdce
okov pravdy,
čerpá vědomi
do poháru poznání.

Nadpozemské runy
do knihy
píší budoucí příběhy,

květ lásky
na plátno duše malovaný
ve světě dětství
volně rozkvétá.

Jarní verš

Dobrý den, pane buk,
buďte zdráv pane dub,
vítej spanilá jabloni.

Větrná konference začíná,
větvemi,
zní hlášení od prince jara.

Z královského paláce
vyjíždí zelený vozataj,

dlaní hladí háje
dává stříbro řekám,

jarní ulicí zní hudba
symfonie otevírání květů,
opera lesního svítání.

Touha

V srdci oheň,
žlutý, červený
i lásky.

Přikládáš polínka slov,
nedočkavých myšlenek,
jistotu toužení,
když se chvěješ ve vteřině souznění

a matka noc,
nás hýčká.

Nevěsta slunce

Modrý drahokam,
děvčátko vesmíru,
lesy, hory hýčká,
lásku,
princezna krále času,
nevěsta slunce.

Přichází večer,
kraj popíjí víno noci,
když měsíc,
hladí tvář.

Dobrou noc,
planeto dalších let.

Odlétáš

Po vlnách oblačného oceánu
pluje letadlo,
vzdušný rytíř dálek.

Dispečer den slouží,
loučení odchází,
vzdušný rytíř odváží vzpomínku.

Láska poslouchá zpěv hájů
a zvuk vzdušného rytíře
odlétá do dalších příběhů.

Dva světy

Dva světy,
skutečný, divadelní,
divadelní, kulisy ulice,
skutečný v srdci.

Život je loutkář,
láska manekýnka citu,
sluneční paprsky
prstýnky pro věrnost.

Dva mají svůj svět,
divadelní v parku, milování,
skutečný ve dvou srdcích,

které kněz cudnosti,
spojil v jedno

a sochař okamžiku,
udělal sochu dvou.

Ráno v Paříži

Slunce dýchlo do Seiny,
po chodníku,
jdou boty podzimu
a mlha ránu rozčesává vlasy.

Kavárničky
zpívají píseň tuláků,
paní Eiffelová rozehnala oblaka,
listí kaštanů
barví Picassův štětec.

Jdeme ulicí lásky,
konkubíny před červenou lampičkou
nabízejí mládí.

Nastupuji
do vlakové soupravy domova

a nostalgie Paříže,
dál plyne řekou
do říjnových příběhů.

Jsi

Na piano dějin,
hrajeme sami,

klávesa rok,
tón den za dnem,
melodie skutky i příběhy.

Jsi balada, pohádka,
stvořil tě skladatel čas
diriguje kapelník láska.

Jsi harfa,
tělo hraje setkání,

symfonii milování,
píseň toužení.

Dlaň

Dlaň,
věštírna vyvolených,
čáry pro budoucnost.

Prsty, mosty do neznáma,
pluh k orání touhy,

umělecká kovárna,
pec k astrálnímu ohni,

zářivé hvězdy pohlazení
když jdeš spát
a láska,
obléká noční touhu.

Řeka

Dobrý den,
paní řeko!
Kdo mne volá?

Pocestný životem,
krajánek příhod,
tulák června.

Kam plynete paní?
Do širých krajů,
nížin, polí,
kde voní otava po ránu.

Stříbrné vlny
zpívají minulostí,
nebe mícha barvu odpoledne.

Jdu po břehu,
z úst řeky stoupá večerní mlha
vonící lipovým květem,
včelím bzukotem domova.