Bohumír Vidura

JSOU VÁNOCE

Bylo slyšet ticho
z bytu v suterénu
mohl bys ho krájet
na okýnku ulpívají kapky
padá déšť

zvuky před zázraky
co všechno protínají
to zvláštní chvění
než i tam proniknou

hvězdy a betlémské světlo
zvonky štěstí zacinkají až tam
pozdravy posílám jsou Vánoce.

VLOČKA SNĚHU

Zůstala ji na čele
vločka sněhu
někdy je a někdy
rychle mizí

mám takovou vizi
aby zůstala ji jako šperk
ve dne i v noci
i tehdy kdy hvězdy
už šly spát

nechat si o tom zdát
a protínat se s ní
zůstala ji vločka sněhu
jinak to napsat nedovedu.

KAMENY ZE SKÁLY

Padají kameny ze skály
co že se nadály jak poletí
jeden za druhým v zápětí

teď už natahují sítě
lidské ruce hbitě
aby jim zabíjet nedaly

někdo blíže jiný z povzdáli
ale když se tříští
jak když vichřice sviští

kouzelné sice na pohled
zlověstně však někdy
dokáže ozývat se svět.

ŽE TO VÍM...

Přišla letmě ve tmě
hold dává poznání
přes šero i tmu
vstříc novému dnu

co se zračí i přes bodláčí
nerada se ztrácí
má co nabídnout
než stačíme se rozhlédnout

uniká škoda že se nesvléká
zůstává být tajemstvím
nezlobím se že to vím.

HARMONICKÝ STAV

Promyšlené pohyby
jak misky vah
harmonický stav
z obou stran
nevybočí z mezí

ten soulad vězí v tom
jako když motýl
na květ přistane

jak si právě zamane
ale i moucha sedne si
na špičku bot a váhá
spíše se zdráhá odlétnout

promyšlené pohyby bez chyby
a vlající vlasy do větru
jde lehce jen tak ve svetru.

PŘEKVAPENÍ

Co zůstává a co projde
nechám se překvapit

i když jistotu mít
není marné přes
proměny tvárné

jak hra barev
než se deštěm rozpíjí
a snílkové opijí

když drak letí nedoletí
co zůstává co prochází
hradbou nesnází
ale není klam.

NĚMÝ FILM

Němý film
a působivá gesta
jedna ze sta
kámen a bolest

povodeň a pochodeň
chůze šejdrem s holí
dovolí co nedovolí
chůze strnulá

jako v krunýři v tom
se nehýří ale
ze špičky na patu
nedá se jít ve chvatu.

VOSA

Píchne tě vosa
když jdeš bosá
a trávu sežne kosa
dříve než povadne.

DOKOLA

Zatočí se dokola
závratí ale odolá
vrátí se do polohy
původní tak jak
po noci se rozední

první krůčky batolete
jeví se tak velkolepé
jak zvučné tóny zvonu znějí
rozletí se do všech stran

jak proud větru nezdolán
který si nedá zvrátit směr
tak jako víra zmatkem věr
nad hlubokou propastí
do které se padá jako do pasti.

NOSTALGICKÉ RÁNO

Co dotváří obraz rána
župan přehozený přes židli
ale i siluety do nahoty
a píseň pro holku
která se se zlou potázala
s láskou nesvázala
a zůstaly ji oči pro pláč

proč tak tragicky
vstoupili jsme do rána
proto že bývají zadána
místy i pro pláč
když někdo vyhání
ptáčata z hnízda.

KAMENY ZE SKÁLY

Padají kameny ze skály
co že se nadály jak poletí
jeden za druhým v zápětí

teď už natahují sítě
lidské ruce hbitě
aby jim zabíjet nedaly

někdo blíže jiný z povzdáli
ale když se tříští
jak když vichřice sviští

kouzelné sice na pohled
zlověstně však někdy
dokáže ozývat se svět.

ODHALENÍ

Je odhaleno
co skrývalo se
a exhibuje jak
tanečnice na špičkách

k mámení ve dne
i v noci ze které
vystupuje v nahotě
a svaté prostotě

pro pohlcení sebe sama
bez výčitek svědomí
a vědomí návratu tam
odkud přišli je odhaleno

co skrývalo se v plné kráse
proč vzdalovat se
raději být omámen
po celé délce těla.

BILANCE
Bilance je nevalná
většinou jsi proradná
jak pomíjivé vábení

častější ztráty než nálezy
po odevzdání se až tam
kde propadám
a nemám zdání kam

což někdy může lákat Bože
pod nebem co s tím provedeme

když mrazivá je noc
a tuhne všechno před očima

ale srdce to vnímá byť je zima
v lehkém pohlazení.

DOKOLA

Zatočí se dokola
závratí ale odolá
vrátí se do polohy
původní tak jak
po noci se rozední

první krůčky batolete
jeví se tak velkolepé
jak zvučné tóny zvonu znějí
rozletí se do všech stran

jak proud větru nezdolán
který si nedá zvrátit směr
tak jako víra zmatkem věr
nad hlubokou propastí
do které se padá jako do pasti.

NEDÁŠ ZEMŘÍT PŘEDSTAVÁM

Dříve než se zrodí
budeš je hýčkat i křísit

objevné je spatřit je
i v hrubých rysech
mít je na očích

jako mnohdy to
co se jen zdá
ale nezradí a odevzdá
to co jen může

jako když had
svléká se z kůže
aby se zjevil v novém šatě

nedáš zemřít představám
dříve než se zrodí.

NATAŽENÝ PROVAZ

Zákaz vstupu hájené území
kroky měřené na míru
hranice možností byť
chtělo by se dál

kdo stojí opodá
je také účasten
když mívá štěstí
že ho bouře nezasáhne
neboť klid tam vládne

květiny nikdo nepošlape
území je téměř svaté
a stříbří se když ho
zkropí déšť.

SLOUPEK SVĚTLA

O štíhlý kmen opírá se
sloupek světla
který se neptá
kde se usadí

prosvítí ho silou
rentgenu pro změnu
do žil i cév

byť v jeho koruně
zní ptačí zpěv

tomu to nevadí
ten se jen naladí
i kdyby vládl hněv

ten zmírní a obměkčí
snadno si zakřepčí
i ti co byli strnulí

smutek minuli
a rozproudili krev.

POMÍJIVOST

Našlapuje zlehýnka a neslyšně
a létá jako vážka jako by nebyla
sama se divila že je

ona představa vzdušná i prchavá
mnohdy si zahrává
a jen tak zamává a hbitě se ztratí
sblížení lehce zhatí

je ale žádoucí jak dech beroucí
pro svou pomíjivost
zlehýnka přijde a zároveň odchází

nechce být v nesnází
byť mnohdy naláká
ale mizí jako pára.

V SOBĚ MÁŠ...

Víc než sebe
o čem víš ale i ne
co ovládáš a co nezvládáš

máš v sobě moc
a nebo bloumáš
jenom tak

a můžeš si hrát
od času do času k úžasu
nad sebou samým

až přijde na skutky
jasná otázka že život
není procházka a když
tak někdy trnitá

ale i růže je mají
a přesto kvetou i voní
naštěstí letos jako loni.

LÍSTEK PAPÍRU

Zatočí se ve víru
pouhý lístek papíru

létá bezbranně
kdo je na ráně
toho zachytí i míjí

někoho pohladí
a jiného pocuchá
i se stane že
ve vlasech zůstane

co bylo v něm vepsané
může být i prolhané
komu patří ten to neví
kdo ví co by o tom mínil
nerad by si duši špínil

zatočil se ve víru
pouhý lístek papíru.

Z KAMENÍ

Z kamení se probouzí
a světlu se nevzpouzí
bílý kvítek jako zázrak
nesmělosti ani náznak

docela si hoví
něco šeptem poví
že ho zdobí lyrika
jako verše básníka

který zprvu nesměle
v desky značně omšelé
vepsal svoje vyznání
které smutky zahání

jako když se z kamení
kvítek na svět podívá
byť to lehké nemívá.

JSOU DNY

Jsou dny jako svlečené
ale oblékat je není třeba

nechat je provětrat jak jdou
a nereptat vždyť nahota neurazí

kdo že ví co dopoví
kde slova nestačí že je to
mnohdy jinačí

tajemství je třeba někdy odhalit
byť chvílemi si sám nikdo není jistý
jak činí když jinak koná a míní

jsou dny jako svlečené
ale oblékat je nechceme.

HODINY V ROHU

Ciferník starých hodin
mírně omšelý v rohu pokoje
vidím ho v leže i ve stoje

když polohy oboje střídám
různé nálady mívám
ale ony stále jdou

ve svém pravidelném rytmu
ani pomalu ani rychle
a svět se se mnou skoro nehýbá

když tak zcela líně
z před dveří do síně
kde všechno začíná
a čas se prolíná s tikem hodin.

MEZI SUŠÁKY

S intimním prádlem na šňůře
vítr si pohrává jak může
lákavé pro oči kočičí
hraje si i když nefičí

stačí lehké povívání
co v představách brání
byť mírně lechtivých
na tělech dívek fintivých

v tom se meze nekladou
i s vidinou lákavou
s trochou fantazie a vůně

mezi sušáky nevadí
že pod mraky vždyť
slunce vyjde s oním
prádlem na šňůře
vítr si pohrává jak může.

Z OČÍ DO OČÍ

Z očí do očí
lze nahlédnout
obočí pozvednout

jak ti odpoví
snad se dočkáš
čekání přečkáš

že ses nemýlil
i když čas se nachýlil
že by přešla trpělivost

hluboký pohled
bere jindy nebere ohled
na odchylky a rozmary

přichází i vzrušení
běh dnů i času promění
obvyklý koloběh

dostal jsi odpověď
z očí do očí.

ZA OČIMA

Za očima běžel film
něco odhalil a něco skryl
ale vepsal se do paměti

jako když dravec letí
s širokým rozpětím křídel
co jsem přehlédl a co viděl
zůstává za očima

přesto vnímá a nemusí
stát se zrovna kořistí
bude úkazem jak se obzor
pročistí a je hýčkán

co jsem přehlédl a co viděl
nic za co bych se styděl.

ZÁHADY

V uzlech skryté záhady
na scéně propady
až na samé dno

zakuklené bývá zlo
zjevně něco tají
na pohřbu hrají
ryčnou polku

svět chce být klamán
lepší než být
na kole lámán.

AŽ...

Přechází zrak
z toho co se děje
ale žádná beznaděje

stačí když krůpěje
ulpí na tváří a lesknou se

paleta ta rozkvétá
až závidím těm co malují

oči otevíráme já i ty
že se tak hbitě promění
co jevilo se ztraceno.

V RÝMU I BEZ

Orel je dravec
Já jsem psavec

Na ubrousky
I cáry papíru

Z hloubi duše
I plezíru

Nad míru všeho
Co se dá vysnít i zaspat

Mám vůli to napsat
V rýmu i bez
Otevřu oči a kvete bez.

PŘEDSTAVY

Vyvřelý kámen
Vyhaslý plamen
Dočtená kniha
Znavený chodec zívá
Zhrzená milenka
Nešťastný hráč nad ránem
A mostním zábradlím
S pohledem propadlým
Nad tím vším ptáče
Píská a skáče.

ŽÁDNÁ BEZNADĚJ

I v delších pauzách
můžeš najít děj
žádná beznaděj

že se něco stane
a prasknou struny
do ticha jako když
naposledy zavzdychá
zvíře před skonem

a dají mu větvičku
na spánky ale i červánky
barví se a noc
nemusí být černá.

BUĎ JAK BUĎ

Uvízla mi bota v blátě
říkám si kašlu na tě

jen si tak buď
Pán Bůh suď

budu třeba bos
poskakovat jako kos

na nakloněné ploše
zvednu se k letu
zamávám všem i světu

uvízla mi bota v blátě
říkám si kašlu na tě.

ZVEDNUTÝ LÍMEC

Zvednutý límec
běžící story
navzdory času
ale jdeš neuhneš
ze směru který se nabízí

nic se nesklízí
i kdyby překáželo
nutno překonávat
zvedá se prach
i ostrý protivítr

zakrýváš si oči
nevíš kdo ti
do obzoru vkročí
ale než odejdeš
zamáváš.

ZACINKAJÍ DROBNÉ

Zacinkají drobné v kapse
nejsi bez peněz

vidina ti skýtá naději
že raději než bohat být
půjdeš od města k městu

našel jsi cestu a můžeš
si pískat i zpívat
na nebe se dívat

když chce se ti zívat
nic ti nebrání

a v kapse ti cinkají drobné
je to bohorovné.

NAD KLENBOU....

Nad klenbou vzácné
kompozice soch potřísněných
ptačím trusem ale nedaly se
zubem času týrat

zbývá zírat že pro paměť
byly a jsou pro
minule i budoucí

jsou a nezhynou
mají duši i když tuší
že jsou z kamene.

LETMÉ POHLEDY

Letmé pohledy
a mrknutí okem
jakoby skokem
sdělené poselství

jen tak se míjet
jít netečně dál
být opodál nechci

alespoň na chvíli
co všechno jsme prožili
nedá se smazat

ale dají se vázat
jak verše nebo květy

mrknutí okem
jakoby skokem
třeba do ráje
peklo neznaje.

V PŘÍTMÍ

Blůzku si svlékala
koketně mrkala
ve svádivém přítmí

mezi rytmy
vláčných pohybů
jak ji bylo vlastní

nechávala vnady
rozehrát když
pod nohama barvy
střídaly se rozverně

pestré divadlo
koho by to napadlo
že stáhnou tak brzy
                 oponu.

NEJSI...

Nejsi už v dohledu
co s tím provedu
abych se necítil sám

po tvých stopách
jak jsem dopad
jít nemohu

kam tě vítr zavál
do neznáma pamatuji si
že jsi jako dáma
procházela prostorem i časem

i když nejsi
co se vrátit může a co nikoli
rád bych o tě věděl cokoli.

LET VÁŽEK

Let vážek je
vznešený a poklidný

netočí se z něho hlava
bouřím odolává
a patří k idyle nikoliv
abys zavile burcoval

nezná střemhlavé spirály
ani vzduchu návaly

představa se laská
jsi moje láska
pod širým nebem.

Z MOSTU...

Z mostu se dívám na kolej
teď mi nevolej

ocitám se mimo
snad až příliš v oblacích

vzpomínám na tebe
když se nevracíš

a v přímkách obou kolejí
že bych se přiblížil
kdy bych se dálkou tou netížil

z mostu se dívám na kolej
kdyby se ti chtělo tak zavolej.

S TÍHOU ...

S tíhou vlastní zátěže
povoluji otěže

abych se nezbortil
s koncem sil když přímo
vzlétnout nemusím

ale snaživě se pokusím
jít ve vlastní stopě
s hlavou vztyčenou
a květem v klopě.

BÁSNĚ 2021

XXX
Z dlouhého kroku
zůstalo několik krátkých
kterými jsem rovněž
došel do cíle.

xxx
Po kmenech míza
stromy se mění
v sousoší z kamene
které čas nezabije.

xxx
Pod stínidly
světla a duše
rozjímají o čem.

xxx
Nástupiště bez lidí
nevím kde to jsem
uprostřed noci
jízdní řád bez vlaků.

ZÁPORY A KLADY

Zápory a klady
mnohdy rozhodují vnady
a co se skrývá v dekoltu
že připomíná revoltu
nebýt spoután

kam až dosáhne jejich moc
zápory a klady
mnohdy rozhodují vnady
ale komu není rady
není ani pomoci

že ocitá se v bezmoci
nemusí se ale zastydět
je mu co závidět
kolikrát jsme byli už otroci.

PRAVDY Z OMYLŮ

Chybující se sám nepopírá
protože o tom neví

hrdě prochází
s hlavou vztyčenou

ani známka úniku
z vlastní volby čemu věří

spoléhá na sebe
i když se vymyká
a místy ztrácí důvěru

ne však pevné body
pro svou orientaci

jako když ptáci se vrací
ze svých zimovišť
bez sebemenších omylů

jsou pravdy neměnné
i ty co tvoří se z omylů.

TO ODVÁL ČAS

Vykasané sukně
pradlen od vody
všichni kdo to vidí
soudí na svody

poněkud bizarní snímek
svádivá představa
nikdo neváhá
pokochat se pohledem
třeba i dalekohledem

přiblížit ten obraz
ale nedát se mást
je možno kochat se
nikoliv krást

kdy už to bylo
to všechno odvál čas.

AGÓNIE

Hlavolam rébus
nebo klam
zavázané oči

doteky po hmatu
nebo jít cestou zavátou
bez směrových tyčí

když někdo SOS křičí
my tiše jdeme
a z cesty nesejdeme

byť mnohé řešili jsme
ve chvatu teď pozvolna
dnes za tebou
a zítra po hmatu.

V RÝMU I BEZ

Orel je dravec
Já jsem psavec

Na ubrousky
I cáry papíru

Z hloubi duše
I plezíru

Nad míru všeho
Co se dá vysnít i zaspat

Mám vůli to napsat
V rýmu i bez
Otevřu oči a kvete bez.

BUĎ JAK BUĎ

Uvízla mi bota v blátě
říkám si kašlu na tě

jen si tak buď
Pán Bůh suď

budu třeba bos
poskakovat jako kos

na nakloněné ploše
zvednu se k letu
zamávám všem i světu

uvízla mi bota v blátě
říkám si kašlu na tě.

ZRÁNÍ

Je smůla pro samé slzy
nevidět květy růst
když chodíš

od ničeho k ničemu
najít toho ničemu
co všechno zpřetrhal

to jemné předivo
doteků a pohlazení
až k zamrazení horkých dlaní

ale přece nezabrání
že po ledu přijde zrání
které srdce neporaní
a dá mu nový tep.

TA TÍHA

Z protrhaných provazů
se těžce splétá lano
aby bylo vystaráno
dostat se na druhý břeh

a nezůstala na bedrech
ta tíha být uvězněn
na jednom břehu

kde rostou už jen lopuchy
a provokují zloduchy
aby konali tam bujný rej

z protrhaných provazů
se těžce splétá lano.

ZLOMOVÉ OKAMŽIKY

Zlomové okamžiky
ve tváři tiky
i v hodinách

běžel nám čas
stáli jsme u kolejí
vlak nezastavil

čas míjí a psi vyjí
a nám zbývá jít
sebe nezradit

zlomové okamžiky
ve tváři tiky
i v hodinách.

SOUKOLÍ

Bezzubé soukolí
zuby nebolí

je to možný fakt
nebo slovní hříčka
kdo neplaší vyčká

zda se vůbec rozběhne
a co vůbec proběhne
když je v hendikepu

co to píši a co pletu
když se dívám světu
a neklopím víčka

zjevením je třeba
ve větru hořící svíčka
bezzubé soukolí zuby nebolí.

ZÁVORY

Padaly a zvedaly se
jak soumrak a svítání

čas běžel mezi tím
za zavřenýma očima

dálky křižoval vlaky
do cílových stanic a zpět

přibližovaly obzory
mezi závory jim navzdory

nechtíc se zastavit
takové malé drama
a věc nespoutaná
během doby prostá zloby

padaly a zvedaly se závory
na pozadí dějin.

V NĚMÉM ÚŽASU

V němém úžasu
kolikrát jsem stál
nevím ani proč

přesto rád bych se
zastavil na pár chvil
zapomněl na trable
a květy uvadlé

aby svlažil déšť
země svraskalá
aby se usmála

a její ztvrdlé rysy
byly vláčné jako kdysi
a samý květ

v němém úžasu
bych opět byl na věčnost
a ne na pár chvil.

ZE ŠPIČKY NA PATU

Ze špičky na patu
rozvážně bez chvatu
neuměl nikdo líp
bylo poznat cit

jako když pták
volně přistává
křídly zamává
žádný vzdor

přes objektiv
zachycená tanečnice
žádná lvice

ze špičky na patu
rozvážně bez chvatu
světe se div.

MEZI DVEŘMI

Mezi dveřmi
falešný skřípot
útočná disharmonie

kuňkání žab je
libá melodie

a já jimi často
procházím a přesto
na osud nesázím

věřím že věci
mají svůj řád a čas
jak sluneční jas
a měsíční svit

někdo ty dveře namaže
a nastane božský klid.

POMSTA

Stínání hlav
je krutá pomsta dějin

za ty které se nerady
kloní k zemi

a rády spíše
zvedají se výše

nedají se snadno ovládat
byť meče se přesto lesknou

zpívat si můžeš
píseň tesknou po cestě
prolité krví

stínání hlav je
krutá pomsta dějin.

ŠATNÍ MOL

Tupý tupí
tupírované vlasy
ve snaze
dosáhnout krásy
a skončí jako stvol

či šatní mol
zakousnut do naftalinu
ve smrtelné křeči
vždyť i mol brečí.

JARNÍ SCENÉRIE

Oči se otevřely
vstříc čerstvým
lístkům stromoví

kdo to dopoví
snad samo jaro
když se otevírá

kdo vidí ten ožije
na krůpějích rosy
jde směle bosý

takový zázrak
je zrození náznak
pomýlení už nebudeme

kříže a trny jsou
dějinné skvrny
unášet nás může
čerstvý a svěží vítr

někteří upletli
z vrby pomlázku
přes bolest pro lásku.

HOUPÁ SE HOUPÁ

Houpá se prádlo na šňůře
jak osudový děj

to mi vyprávěj co se dělo
v těch letech byť všechno
není jak v květech

mnohdy i vadne
a stářím chřadne
má ale svůj půvab
v bělosti a vůní

když v lehkosti povívá
kde kdo se zadívá
když houpá se
prádlo na šňůře.

RŮŽE V RUKOU MUŽE

Ženy strhají ho z kůže
i kdyby krve krůpěje
kapaly mu z naděje
že nevykrvácí

chtějí ale bez vzdechů
snášet potěchu

omámí se alespoň vůní
byť zatočí se hlava jim

jak voda v tůní což bývá
mnohdy čarovné
i v cela obyčejný den

růže v rukou muže
ženy strhají ho z kůže.

NEDÁT SE ZMÁST

Výraz pošetilý
místy zarputilý
až zděšení

zač se vymění
na mírný pohled
až pousmání

za jakou cenu
být třeba zmoklý
až do nitě
a nedát se zmást

pouhým klamem
že voda nestéká
až ke kotníkům.

POSLEDNÍ SPOJ

Na zastávce plno vajglů
potulný pes
a poslední spoj
černé vidění

ale dá se pročistit
na přijatelnou míru
než spadnout v díru
bez konce a uvíznout
jak v ponorce a hlubinách

nemít strach a otevřít oči
i tam se země točí okolo
ať je veselo vždyť přijel
ještě další spoj.

DĚLÍCÍ ČÁRA

Dělící čára bílý pás
co a kam žene nás
mezi patníky a milníky

nadějí i beznaději
s nohou na plynu
žiji nebo zahynu
s otáčkami motoru

jsme jak tečka v prostoru
která se mihotá i mizí
jako my sobě
když jsme si cizí

kdo nás najde a ukáže směr
potulný chodec říkejme mu
               ahasfér.

IDYLA

Rotschildův park a zámek
a svěží jarní vánek
hrající na železný plot
bez předehry a not

tvé podpatky ti hrály
o překot jak na
rozmarný vibrafon
do toho zvon
z nedalekého kostela
jedním slovem idyla

byť často hýříš smíchem
posvátně jsi mlčela
a jedním dechem
jako šla bys hebkým mechem
jsi vzácnost chvíle cítila.

VEZMU SI...

Stopy mimo dráhu
vyjeté koleje
usychají květy
kdo že je zaleje

slova zmatená
tříštící se ozvěna
zpřetrhané pavučiny

ve větru na cáry plakát
s roztrhanou tváři na kusy
že aspoň útržek vezmu si

k zapomnění aby nedošlo
a mílovými kroky mě obešlo.

ODEVZDÁNÍ

Náleží se sklonit
ještě brzy slzy ronit
a sbírat střepy ze země
byť pokora působí dojemně

neškodí trocha hrdosti
a jít docela svižně
a nevykládat mylně
prostotu a ponížení

i hrbením zad že
musí to být předpoklad
odevzdání se a hlubokého
předklonu nejen když
bijí se do prsou
ale i když do zvonů.

PADAJÍCÍ LÍSTKY

Lístky z květů
v divém letu
i v poklidu padající

jak oči snící
když se zavírají
a nechají si zdát

nemusí se hnát
za tím co uniká
z dáli pes zaštěká
ozvěna se ztrácí

ale živé tóny se vrací
jako zvony před svítáním
co nedají ti spát

lístky z květů v divém letu
jeden do vlasů ti pad.

ZA DVEŘMI

Za dveřmi stojíš
máš trpělivost s důvěrou
že ti otevřou

když jsi déle šel
a neupadal na mysli
říkali ti to si rozmysli
ať nejdeš marně

a ty jsi vytrval
přesto že padal déšť
i tobě po tváři

což dotváří že
nestékaly marně.

ZVONY NEMLČÍ

Na široké pláni
zvuk od zvonů se rozpíná
i když je daleko
ale neztrácí se

jsme odevzdání
mu naslouchat
a nejsme k tomu hluší

není skoupý na slovo
byť je samý tón
protože je zvon a nemlčí

    i ozvěna dosvědčí
          že promlouvá.

ÚNIK

Tvářili se všichni vstřícně
a neklopili zrak

ale není každý bouřlivák
a nebojuje s drakem

není ptákem ale do sítě
nedá se lapit

vzlétne v situaci letmé
ve mžiku k úniku

je to trošku hříčka
tentokrát kdo vyčká
         prohraje.

PROCITNUTÍ

Po šedi bílo
jak kdyby se snilo
a přece ano
toto ráno okouzlilo

černé myšlenky
jsou ty tam procitám
a na bílém koni
jede si pro ni

jak princ a ona netuší
až srdce zabuší
i když střevíček neztratila

tou nádherou se omámila
já našel jsem se v rýmu
a tuto zimu přebásním

ze šedi na bílo
jako by se snilo.

JSOU...

Mlčí i křičí jsou
nikdo je neřídí
tam kam jdou

kde oko do vidí
zjevují se nediví se
tomu co se děje

někdo pláče
někdo se směje
i přes slzy

výčitky nemá
ze země zvedá
co upadlo

koho by napadlo
že štěstí.

DO OBLAK

Do oblak letí pták
svět je někdy naopak
zběsilý a naruby

že máš kabát z ostudy
ti přímo nevadí
že to na tě prozradí
bezostyšné pohledy

nebereš ohledy
na ty co jdou obezřetně
i tak tápou ve tmě

pro ně světla ubylo
jak to vidíš Sybilo.

PROLÉTLA JISKRA

Což mohlo mě ranit
přesto nechtěl jsem stranit
těm co byli v minulosti
obětními beránky

za tmy i za světla
i když jiskra prolétla
a oheň se nevznítil
ani žádný pták
se do sítě nechytil

náhoda či štěstí
obloha plná hvězd
nedala prostor bleskům

díky leskům ze živých zrcadel
ani soumrakem nevybledl
                onen obraz.

PROTĚTÍ TEPNY

Protětí tepny
a bezuzdné ticho
nepopsané stránky
zbyly pro koho

kdo už nepláče
ani slzy neutírá

stěny chladné
kdo je v klidu
a kdo ruce spíná

bez poskvrnění
a očekávání nového
početí které zpečetí
slibný osud.

ROZEVLÁTÁ KŠTICE

Rozevlátá kštice
nespoutaná a bujná
běhá po tváři
a obraz dotváří
jednou jasný
podruhé tajemný

docela spasný
že jde prohlédnout
a nežít v utajeném světě
když zve tě k líbánkám

pod jasnou oblohou
ti co neprocitnou
za to nemohou

rozevlátá kštice
co dodat více
než údivem nespadnout
a sebe ovládnout
zůstat stát na nohou.

KDE ŽE...

Zoufalé výkřiky
zběsilé úniky
polapené zvěře

kde že jsi
slyšel o nevěře
což tě ranilo

co se ti vysnilo
že se to vůbec
mohlo stát

čert ale nespí
a žádné cavyky
s tím nedělá

že se prolíná
láska a nenávist.

ZA OČIMA

Za očima že nic není
falešné mínění
že ztratí se hříchy
nebo činy z pýchy

mají krátké trvání
jako hrané vyznání
či krokodýlí slzy

vrátí se brzy
nedají na sebe
dlouho čekat

nechceš se lekat
nezapomeň co jsi
viděl za očima.

CO JSI MINUL

Chce se nebo nechce
vyjít z ústraní
kdo tomu zabrání
div se světe

a přece se tak stane
věci nevídané zjevení
kde by to nikdo nečekal

lákavé svody
a dráždivé chutě
zábrany nemají

proč být utajen
a mít klapky na očích
když se otočíš a spatříš
co jsi minul.

SPLYNUTÍ

Do skleniček nad barem
zřejmě rozmarem
blýsklo světlo

jako kdyby vlétlo
hejno svatojánských mušek

v letní noci si je vzal
snílek ku pomoci
ve svých představách

teď na vysoké židli
koketuje hravě se stropem
nic nebere útokem

rozjímá a před očima má
poklidné splynutí.

PROSVÍTÁNÍ

Sveřepý výraz
a rázná chůze
pískání do kroku

žádná beznaděj
děj se co děj

i proti větru
rozráží poryvy
žádné úhyby
přímý směr

bezpochyby vedou rovně
i v křivolakých uličkách
svádějících bloumat

protože i tam
na obzoru prosvítá.

ZVONKY ŠTĚSTÍ

Zvonky u vchodu
činžovního domu
kam který vede

koho ruší a komu
srdce buší
kdo na něj čeká
komu zařinčí a kdo se leká

to zvonky neřeší
kdo přišel z blízka
a kdo z daleka

komu se stýská
a kdo jen tak
otázka odvěká

někoho potěší
a někoho poleká.

PSYCHOANALÝZA

Rozevláté myšlenky
do ulice vyšla
bez rtěnky
a neví kde je Příbor

nespoutaná
psychoanalýzou

někdy se otočí
jindy mírně poskočí
jen tak nikoliv
promyšleně

vždyť to patří k ženě
nedotčené psychoanalýzou.

KDYŽ...

Když zatáhnu za závěs
že se schovám
jsem na půli cestě

otázka zní zda to
do důsledku chci
když ho s chutí odhrnu

jako když kopnu do drnu
ať nepřekáží v cestě

neboť zůstat stát
na jednom místě
vede ke zkamenění jistě

a do kamene si mnohý
kopne rád.

NA ZÁVĚR

Na závěr hry
svlékací scéna
žena beze jména
v pohybech svůdných

po dnech nudných
vzrušení když
okap přetéká

hučí voda jak
z břehů vylitá až
k horizontu než
spadne opona

ale vše derniérou
              nekončí.

PŘÍTMÍ

Přítmí v úzké chodbě
stísněné pocity
nejisté kroky
tápání mezi stěnami
až černé myšlenky

ale na zemi leží
kapesník od rtěnky
nikdo ho nezvedá
komu vypadl i když
ztratit ho nechtěl.

ÚDĚL

Ti co jdou za vozem
strmým úvozem
snášejí svůj úděl

odevzdání mnohé strpět
díky svojí povaze

když je někdo lokaj
občas pije Tokaj
a též se sveze ve voze.

TÍHA Z RAMEN

Pro živý svět
aby neuvadl květ
ale ani kámen

potěší se vodě
když stékají po něm
pramínky a konejší
praskliny a rány
z ostrých řezů

víc než žalmy knězů
s nářky a kadidly

jednou jsme tělo
podruhé kámen
teď padá nám
tíha z ramen.

Upoutávka z nové knihy
Úder do bubnu

 Tato útlá knížka o 71 básni, jež jsou psány volným veršem, nás nutí k zamyšlení, mnohdy burcuje k prožití života se vším všudy. Básně oplývají reálnými prožitkovými tématy, kdy si autor všímá třeba rukou, tónů, kterými se nechá unášet. Vnímavý čtenář zaregistruje i poměrně dynamické nádechy veršů - Pádící voda, Rány z milosti, Souboj dobra a zla, který vyúsťuje do ústředního motivu sbírky - Úderu do bubnu. Jakéhosi zklidnění lze zaznamenat v posledním oddíle sbírky, kdy dochází k pomyslnému smíření s nenaplněním ideálů života. Ale jak sám autor píše: "Nelelkuje a nehřeší, ale z útržků tvoří básně...."

Dajana Zápalková, předsedkyně LKPB

ÚDER DO BUBNŮ

Výčitky svědomí nemám
a sám se trestat nebudu
nejsem masochista

věc je jistá že sebetrýzeň
vniká až pod kůží a zraňuje
nerad se dívám jak teče krev
raději když slyším zpěv

byť není nic tak ideální
občasný úder do bubnů
říká ti nezoufej to zvládni
lacino svou kůži neprodáš.

SOUZNĚNÍ

Navzdory rovnováze
být jak na váze
ve výkyvu stran nezoufám

vždyť stejně na tom jsou
i přesýpací hodiny
a přesto už dávno měří čas

tak jako když otevřou se dveře
někdy vržou jindy zaskřípou

na jejich nevalný zvuk
jsem přesto čekal
protože jimi vešlo souznění.

PÁV NA MOLU

S hýřivým peřím páv
prochází pyšně sám
mimo dav

nechtíc být v dostřelu
má své výsostné území
chodí jak po molu
v přehlídce nových modelů

nerad ale mění vzhled
kdy shodil peří naposled

když ale na to přijde
jako když manekýn
na přehlídce vyjde
neklopí zrak ale naopak

načechrá peří vždyť
sám sobě věří
že není pouhý pták.