Moravský anonym
Bylo by mi ctí i osobním potěšením publikovat ze svých textů na stránkách Literárního klubu Petra Bezruče. Posílám zde malou různorodou kolekci k nahlédnutí a úvaze. V dnešní době obecného nezájmu o psané slovo, zejména o literaturu zvanou Poezie, je psaní básní téměř na hranici společenské únosnosti. Přál bych si, v případě publikace u LKPB, být uveden pod pseudonymem MORAVSKÝ ANONYM. Vzhledem k tomu, že se zde nepřihlašuji do řad členů LKPB, neuvádím jiné další podrobnosti ke své osobě. Jen datum narození: 28.7.1942.
S pozdravem a přáním všeho dobrého MA
DOPIS PŘÍTELI
Zdravím a přeji, milý pane Michale.
Dík za zajímavé video ze života veverek. Soukromý život veverek je vlastně docela podobný životu nás, lidiček: Věčný shon za potravou, nekončící péče o potomky, pořád dokola, atd. O sexu nemluvím. Všudypřítomná politika a války veverky nezajímají; prevít covid 19 jde mimo veverek. V tom nás veverky předčí, v tomto mají veverky zcela jasno!
Nabízím skutečný příběh -
Bydlím ve čtvrtém patře panelového domu, uprostřed jiných panelovách domů. Nechci je nazývat "paneláky", protože význam slova "panelák, paneláky" má v obecné mluvě hanlivý podtext. Místečko v panelovém domě je mým domovem, a domov je posvátné místo. Můj dům, můj hrad, to stále platí.V mém čtvrtém patře věže jsem se vždy cítil bezpečně a "vysoko ve své věži, jako Robinson Jeffers"... K mému překvapení jsem však jednoho podzimního časného rána hleděl z očí do očí rezavé veverce, samozřejmě hospodařící na vnějším parapetu okna, našeho výsostného území! A hospodařila, veveřice drzá, rázně, rychle a důsledně - obrovský muškát v péči paní našeho betonového hradu, byl již z poloviny zdevastován, hlína z velkého květináče všude kolem, dosud nedotknutelný muškát veverkou poválen... A veverka se drze a bez bázně dívá do mých očí, co tomu jako říkám?! Nezvaný, ale vzácný, krásný a milý host, tahle veveřice! Moje žena, pečlivá zahradnice, otevírá okno, aby veverce vysvětlila, že takto to dál asi nepůjde, atd. A veverka šups, a byla pryč!
Příhodu jsme společně a vesele zapisovali do paměti, když tu si ale paní hradu vzpomněla, že okno vedlejšího pokoje je otevřené, a... Opravdu, veveřice šmejdila i ve vedlejší místnosti, obhlížela možnosti ubytování bez nájmu a stravy bez placení, a teprve až otevření dveří ji přimělo k cirkusové akrobacii úprkem. Jen pár veverčích bobků zůstalo jako potvrzení návštěvy.
Hledala u nás, veveřička, místečko k postavení hnízda pro své potomky a něco dobrého na zub pro teď, a pro zimní zásoby. Bylo půlí října, bylo končící teplé babí léto, byl nejvyšší čas... Máš mé pochopení a souhlas, ale ve vzájemném respektu, milá veveřičko!
Již se neukázala, aby stvrdila návrh ústní smlouvy. Asi nalezla, co hledala. Zůstala po ní, po zrzce zrzavé, jen spoušť v květináči, překousnutý kabel venkovního čidla teploměru a veselá příhoda pro dva seniory. Což o to, poškozený teploměr nahradím novým, abych nezmeškal počátek mrazivých zimních dnů. Ale návštěvy černých korálků očí veveřičky, oddělených od mých brejlí jen sklem okna, takové návštěvy se již nedočkám. Byl jsem pro veverku veveřičku zcela jistě jen z dalších, sobeckých lidiček...
Přeji konec současnému bláznění. Měj se, Michale. I ty, veverko veveřičko zrzko, s omluvou: Dondi - bude líp! A jak se vlastně jmenuje veverčí kluk? Veverčák? Veverák? Vever?
MA