Poetické jaro

Emilie Kozubíková

František- Martin Gistinger

Jaro v nás
Rád jsem skládal písně
a struny rozehrával
děti si při nich 
po svém zpívaly
bylo to krásné
ani jsem po lepším
nezatoužil
protože  našich očích 
rozkvetlo jaro
ach jaro buď v nás
přítomno
pro každou myšlenku
a pak si rozevři květy
nad písmena veršů
při dětech hledajících věty
těší nás
že k nim přicházíš
v pravý čas
jaro milované přijď zas

Jiří Kalivoda

Rašící jaro
Je neděle.
Slunce svítí.
Zahradu smáčí krůpěje závlahy.
Mě zalévá pocit štěstí.
Spiklenečtí andělé -
do cesty mi staví svůdné nástrahy.

Našel jsem bod -
hloubku i zaoblení.
Hledám čtvrtý rozměr v čase.
Turniket lásky -
současně cosi otevírá i uzavírá.
Utápím se v jarní kráse.

Sním anebo bdím?
Paprsky spalují kůži,
hříšné myšlenky duši.
Purpurový květ lotosu -
jestlipak myslí na to stejné?
Bože, kdo to jen tuší?

Pěkně prosím,
nechte mě ještě chvilku snít -
o tom, co možné je, a co možné není.
Proč potlačovat vášeň?
Proč zatracovat cit?
Zmírám touhou rašícího poblouznění

Dajana Zápalková 

Až ...
puknou ledy
a jaro se začne batolit
spodní proudy
odplaví chvost zimy
pak skřivan
za zvuků tamburíny
roztančí sněženky
v zahradách
a vůně jara
omámí každého
a vše
co radost přináší
co nový život nese