Jana Witthedová

https://literatinawebujedemedal.webnode.cz/jana-witthedova/

Dovolte mi abych se krátce představila, jmenuji se Jana Witthedová a jsem už mnoho let členka Obce spisovatelů, kde jsem si nedávno přečetla vaši pozvánku na literární web LKPB. V příloze posílám pár básní a těším se na spolupráci. Snad se vám něco bude líbit... (Básně jsou z mých sbírek, nebo vyšly v literárním obtýdeníku Tvar či v různých Almanaších, jedna je ze sbírky budoucí).

DVĚ MOŘE

Dvě moře se otvírají
jedno druhému
přináší poselství
jiných břehů -
purpurové západy
s chodidly v písku a se sny
jež za ruce se drží
nárazy vesel gumových člunů
s běženci bez domova
lehký vánek blaženosti
na lehátku pod palmou
u pobřeží čekání min
z minulé války
a závratný let
surfovacích prken
Dvě moře se otvírají
jedno druhému
a hází bělost pěny
do tváří
hladových kamer turistů
hází ji do tmy v níž
teprve jednou po letech
až půjdou pozpátku
halucinací života
najdou
svá obnažená srdce
steskem zastavená

V PODHŮŘÍ

teplý dech srpnové noci
na tváři dětství
a světlušky
v krajině
navždy ztracené
jemný bílý písek
na steskách hvozdů
kde vůně borovic
protéká pýchou tmy
spojuje stíny čekání
na cestě
k malému domku
přitisknutému na skálu
Kalvárie
přitisknutému
do ticha
kde zděšení objímá
poražený kříž
a jeřáb
hází krvavé plody
smíření

CHRÁM SV. CYRILA A METODĚJE

V příšeří kostela
lešení
přikrývá zdi

vztažené ruce
naplňují prostor
netušený řekou

pryč je bronz portálu
něha štětců
vdechuje
ztracené barvy
útlým andělům

ztěžklé světlo parku
rozpouští čas
v korunách stromů

ŠLA

Nastrojená jistota neomylnosti
šla pyšně městem

a netušila
že jde po chodníku osamění
do domu zášti

V PRASKLINÁCH

Opuštěný dům
kde po špičkách
bloudí
tajné vzpomínky
za zavřenými dveřmi
beznaděje
pláče vyhaslá noc
v prasklinách zrcadla
stékají křivé úsměvy
a poslouchají hlasy
které se odsoudily
k věčné hádce
o neexistující pravdu

V TICHU

třpyt míst
která jsou jenom naše
hledání odpovědí
v jejich tichu
a rozednění
užaslé zpěvem
ptáků
zračících
obrazy dvou kontinentů
tvůj dar
tančí jak pírko
štěstím opilé
v objetí
které plaší tíhu

NA CESTĚ

Možná to byli létající
savci s černobílým viděním
na trhu Chua-nan
a s vyraženým dechem
náhle
zastavil se svět
V paprsku elektronů
je někdy hrůza krásná
jak květy na mechu tam
koronavir světélkuje
Obručí sevře lidské plíce
v potu, zimnici a kašli
ďábelskou silou dusí
až do selhání orgánů
Pár kapek stačí
a smrtící poslání
letí jako blesk
mezi zeměmi a kontinenty
Tisícům bere životy
Prosluněné lístky stromů
sasanky na stráních
ptačí zpěv
a nová hnízda
mezi lidmi ale rostou
rozestupy
podivné ticho
a prázdno měst
kde usídlil se strach
V izolaci myšlenky jsou bytí
ve světle tančí
do tmy střemhlav padají
jak nejistota cest
jak horečné hledání léku
ve zkumavkách laboratoří
a hrdinné postavy v bílém
s rukama napřaženýma
bez oddechu
bojují o životy druhých -
záchranné čluny
na cestě
do postpandemických dnů