Den poezie 2019
DEN POEZIE 2019
Literární klub Petra Bezruče se i letos přihlásil k festivalu Den poezie. Své pásmo literáti prezentovali pro veřejnost v knihovnách v Bašce a v Šenově.
Již jedenadvacátý, ročník festivalu poezie se koná celorepublikově ve dnech 10. - 24. listopadu s podtitulem: "Otevřete oči!" na počest narození českého básníka K.H.Máchy.
Autorem letošního motta je umělec a vizionář Leonardo da Vinci (15. 4. 1452 - 2. 5. 1519). Celý jeho výrok zněl: "Slepá nevědomost nás přivádí na scestí. Ó! Bídní smrtelníci, otevřete oči!" a my pevně věříme, že ani 500 let od jeho úmrtí, neztratil nic na své aktuálnosti.
Téma samotné může být interpretováno a zpracováno v mnoha kreativních směrech a třeba jste zvědaví, jak se s tímto poprali členové Literárního klubu Petra Bezruče, kteří své myšlenky představí ve svých básních. "Otevřít oči" můžeme třeba ke světu poezie, přírodě, současným problémům, i například umění nacházet inspiraci v každodenním životě. Fantazii se meze nekladou.
Bohumír Vidura
OTEVŘI OČI
Otevři
oči
z letargie
pohneš se
ne
zrovna do běhu
ale
vidění se zbystří
že
ujíždí ti tramvaj
nechává
tě klidným
příští
spoj je slibným
nezůstáváš
dlouho stát
přesto
že nejsi hnán
tak
prudkým během času
odjíždíš
za hnutí smyslů
od
nesmyslů
za
něčím kloudným
ač sám
nevíš jakým
nechceš
být ale krátkozrakým
vždyť
otevřel jsi oči
chceš
získávat a ne krást
jen
letmé pohledy
co
mohly by tě mást.
ZMIZELÝ BOD
Zmizelý
bod hledám
když
vzpomenu si že byl
a
vzrušoval svým světlem
i tím
že se ztrácel a zjevoval
ty hry
a pomíjivost
jsou
věčným dramatem
jako
když opona
padá a
zvedá se
dychtivé
oči se otevřou
a
přijímají tragédie i happy and
zmizelý
bod našel jsem.
OČI PO RÁNU
Po ránu potřísněné lavice
ptačími výkaly
jdu v rozpacích
ne však zoufalý
ale jako když dozpívá
poslední zoufalec z noci
nakonec našel se
trochu zpitomělý
ale otevřel oči
mlčí a nevyje
jak zbloudilý pes
našel klíč a odemyká
věčná replika mezi ztrátami a nálezy.
OČI V ÚDIVU
Otevřeným očím
sluší údiv
z toho vidění
nemusí mžourat
jak vstřebávají pohledy
když mnohé se mísí
ve hře barev a obrazů
nejde však o drama
jako pád ze srázu
vidět však chtějí změnu
proti všemu zlému
oči jim planou
stranou nezůstanou
byť nevidí nad mraky
ale tuší že se ženou.
OČI A TOUHA
Dosyta ukojen je málokdo
ona touha být více
line se časem a věky
někdo to snáší s rozvahou
a jiný zase vzteky
jde a kope špičkou bot
do kamenů pro změnu
dnes několik minul
jde dál je volnější
než předtím v kleci
dokonce chtěl by se svléci
alespoň do půli těla
chůze je stále více smělá
těší se z oněch pocitů
věděl že není bez citů
ale těžko je hledal
jaké je tedy zjištění
že i chmury se promění
otevřenýma očima
v blankytnou modř
Emile Kozubíková
ADAM A REŽIE
BOŽÍ
Sanitka
vzala za své
a
jeli jakous cizotou
-
Když pomalu si nepovšim,
že
odchýleny jsou
dveře
kýžené sednice
roubenky
po předcích,
kde
prosluněné krovy odjakživa
voněly
starobou.
Avšak
vše bylo jiné nežli dřív,
co
po dvaceti letech separé
před
párem dní
šmátraje,
vyšel z nich
on,
Adam osmdesátník,
aby
pad do své tvrdé židle.
Užaslý
starý přítel
v svém
exemplárním kožiše,
po
mihotání stínů,
hádal
nevyslovenou změnu,
že
nešetrně šláp mu na nohu
a
jen se po něm díval.
Stály
stůl a i postel,
jako
vždy v témže místě.
Však
okna rám
krásou
obrazu se tu vemlouval.
Dvacet
let mlhou dekován,
tajen
vyhaslým očím Adama.
Ta
němá tvář se tázala:
"Co
je dnes s tebou, pane,
nechtělo
se ti odtud, ale..."
A
pan jen zamumlal:
"Pro
novou z pofiderních nadějí -
ačkoli
- nyní, v osmdesáti,
viď,
jaké se bát ztráty?!"
Oba
v pokleku, plní slz,
pán
hladí uznale
příteli
třpytnou srst.
Podává
v ubrousku
mu
salámovou housku.
"Já
ti měl, brachu,
vděčnosti
málem smrt,
když
po tolika rocích
mi
řekli:
"Otevřete
oči!,"
a
svět se pootočil,
a
já ti sháněl mls."
Věra Petrová
COPAK TO NEVIDÍŠ
Život
je plný zázraků
Jen
ty jim říkáš
všední
Zázrak
je každý nový den
Poupě
co rozvine se v květ
Zázrakem
láska potká tě
Ten
zázrak jmenuje se svět
Ve
světě zázraků
žijeme
život všední
neumíme
je vychutnat
jen
klademe den ke dni
Den
za dnem život ubíhá
Země
se kolem Slunce točí
problém
nebude v zázracích
problém
je ve tvých všedních očích
Pavlína Kollárová
DVOJSVĚTÍ
Ve
světě
kde
roste modrá tráva
po
kanárkovém nebi
rudá
koule se valí
Ptáci
nezpívají
a ryby křičí z plných plic
Člověk
beran otrlý
plachým
prasátkům vypráví
jak
jetel klasem voní...
Země
rotuje
dychtivé
slunce okolo krouží
Jenže...
Tráva
se stále zelená
zlatý míč azurem pluje
Ptačí
trylky probouzejí ráno
a
ryby mlčí
Jen
člověk
bázlivá
ovečka
spásá
pichlavé býlí
O
voňavé lístky prosí
sviňkám
do žita
čtyřlístky
dobrovolně seje...
A
Země se točí
den
po dni slunce obíhá...
PRO LEPŠÍ
Zatracujeme
DOBRÉ
Paběrkujeme
na půdách
Zlaté
české ručičky
Kulící
oči děti v muzeu
A
vlastní hloupost
Vnucuje
nám bílou hůl
Jiří Kalivoda
Čekání
aneb
útrapy, které si máma připomíná každý boží den.
Oko, které vše vidí a tvoří božská rozhodnutí.
Versus to mé, co skoro nic nevnímá.
Občasný únik mě běhat nedonutí.
Nejsem v tom sama
a nejsem jediná!
Než přijde ON a sním ta pověstná záře.
Nadále budu po nocích v bolestech belhat.
Přes den kolem proudí jen rozmazané mlčenlivé
tváře.
Už zbývá jen připravit nedělní kostýmek a míry pro
rakváře.
Taťána Prokešová
PROCITNUTÍ
Tužby a
sny, růžové obláčky,
rozplynou
se dřív, než se naděješ,
než
pohár čistého vína vypiješ,
zmizí
jako mlha před úsvitem,
marně
je voláš zpět,
uvadly
jako vzácný květ,
nastala
chvíle procitnutí,
něco
stále tě nutí snít dál,
aby
tvůj život za něco stál.
TEMNO
Člověče,
otevři oči
dokud
se Země ještě točí,
probuď
se hned,
jinak
už nebude nic k mání,
kolik
je kolem tebe krásy
nemáš
zdání,
vstaň
a řekni dost,
nejsi
na této planetě
nezvaný
host,
světlo
na konci tunelu,
to je
to, oč tu běží,
se
zavřenýma očima
jej
najdeš jen stěží!
Dajana Zápalková
NOC
Město
utopeno
v tisíci
světlech
v barech
hledání
letmých pohledů
neviditelných
objetí
Noc
zavřená v kleci
po
zádech běhá mráz
Ráno
ptáci koupou se
v čerstvém
vzduchu
a
propůjčený čas
otvírá
oči
novému
dni
Netřeba
si lhát
NA JEVIŠTI
Naše
společnost
se
svléká
na
jevišti světa
hraje
divadlo
Nechutné
zbytky
bloudí
Václavákem
pochopení
loudí
Lidské
konání
bez
hranic
Já
jsem někdo
kdo
je víc ....
OTEVŘETE OČI
zem
voní růžemi
otevřete
oči -
život
je báječný
stačí
mu podat ruku
a
nechat se vtáhnout
do
kolotoče dní
co
nese pohodu
lásku
a
porozumění
Melanie Nováková
POSTŘEHY
Muži mají rádi
domácí jistotu
a dobrodružství
za cizími dveřmi
Je možné, že vše
platí i obráceně
MUŽ A PES
Dorozumí se
téměř bez slov
Sem tam citoslovce
Oči a doteky
Láska bez patosu
NÁLEZY
V létě je slunce
jako batole odmítající
jít spát
A my jsme tady dole
na horské dráze
která jede jenom nahoru
On jí dal celou věčnost
Byla to výsada
milovat ho
Na nebi rozsypané hvězdy
Našla jejich souhvězdí
jmenuje se Radost
PROMĚNY
Rozdávala se bez strachu
s radostí a samozřejmě
Úmysly druhých...
Neznala jejich srdce
Všude si nosí svůj
hlemýždí domeček
Útěk do bezpečí
František Martin Gistinger
VZLET PRO ČISTÉ OVZDUŠÍ
Za hory nevidím
i když mezi ně
jen pod vrcholky
vzlétnu
s tím Pionýrem
s hravým
průvanem vznostných křídel
i pro mě
průzkumného větroně
a já s ním
prozkoumávám též
zdravost od samé
brány Beskyd
nad řekou Ostravicí
otevřenou
mou známou osobnost
lesů a polí
již je to
v našich očích
co tíha stínů vše
zrychlující
pohyby
v oblacích své motory
smog i spárou nad
zemí vše mocně
roztáčí a nelení
ale svítá i
v našem čirém momentu
až smělé řešení
jehož poctivou
hodnotou
že máme lidsky
směle zakotvené řešení
nápad když
k nápadu se přidá také
po devíti řemeslech
následuje bída
a v ní do
sestav záchran vstupují
nové fonomentální
sestavy
též pro pohon
ideálních změn pro lidstvo
díly co učenlivě na
ranvej snášela se se mnou
ta jistá větroně
křídla dnem
do sytosti cenné
zkušenosti
Žofie Zejdová
Oči
Každý z lidí,
stejné,
často jinak vidí.
Lilie krásná,
pro jednoho ano,
pro druhého - hrozba jasná.
Radost, smích!
Potěšení?
Nebo hřích?
Láska, marnivá kráska.
Štěstí, co k životu ti dodá sílu?
Či osudová vabank sázka?
Svítání
Den se probouzí,
ticho křikem ruší ptáci,
měsíc nad sluncem moc ztrácí.
Domů, domů se tím krásným ránem vracím.
alejí dubovou, mokrou trávou,
snad potkám jednou lásku pravou.
Vítat mě bude na zápraží,
k snídani...polibek vtiskne mi do
dlaní
zažijeme spolu svítání...
Zdeněk Hledač
Da Vinciho téma letošního ročníku Dne poezie OTEVŘETE OČI
beru trochu jako výzvu k čemusi. Dost mě rozčilují katastrofické scénáře budoucnosti. Proto svoji výzvu OTEVŘETE OČI směřuji k těm, co mi otravují život prorockými hrozbami.
Ekonomická válka, globální oteplení, srážka s asteroidem či kompletní zkáza celého lidstva mě nechávají docela v klidu. Tyhle záležitosti neumím příliš ovlivnit a tak se jimi nezabývám. Ostatně je dokázáno, že čím víc do něčeho člověk vrtá, tím je to horší. Co mě přivádí k zuřivosti, jsou temné prognózy mé vlastní osobní budoucnosti.
Ano, jsem starý, šedivý, tlustý a nemocný a vše z toho se bude každým rokem zhoršovat. Je dokonce dost pravděpodobné, že na konci celého toho dekadentního procesu umřu. No a co? To mě k tomu všemu musíte ještě pořád něčím strašit?!!!
Ne všechny špatné předpovědi se vždycky vyplní. Uvedu několik příkladů z historie velmi nepodařených předpovědí:
"Létající stroje těžší než vzduch jsou nesmysl!" Fyzik Lord Kelvin, 1890
"Nevidím žádný důvod k tomu, proč by lidé chtěli mít doma počítač. Několik desítek počítačů bude stačit pro celý svět." Ken Olson, prezident a zakladatel počítačové firmy, 1977
"Vrtat naftu? To jako myslíte, že máme vrtat do země, abychom našli naftu? Jste blázen!" Dělníci Edwina Drake při prvním projektu těžby ropy v roce 1859.
"Nelíbí se nám jejich zvuk a kytarová hudba je už stejně na ústupu." Odmítli ředitelé firmy Decca Records v roce 1962 smlouvu se začínající skupinou The Beatles.
"Je úplně jedno, co dělá. Stejně nikdy ničeho nedosáhne." Sdělil v roce 1895 učitel otci Alberta Einsteina.
Otevřete oči všichni vy, kteří mi věštíte bídnou budoucnost, nové nemoci, nízký důchod, nezájem děvčat a mizernou potenci. Všechno se stane a už i děje i bez vás a vašeho strašení, věřte mi.
Otevřte oči
prý už to
bude jenom horší
beznaděj,
stáří, nemoci...
Osud mi
zarputile zkouší
ohryzat paty
po nocích
že prý mi
Nebe za krk spadne
že prý Svět
šejdrem rotuje
naděje nenalezneš žádné
zachraň se každý kdo tu je!
běžte s tím brekem do
kadlátek
pro mě můj Život milost má:
každý můj den je malý svátek
každá má noc je milostná
není mým zvykem bývat hrubý
tak si jen tiše povzdechnu:
otevřte oči a zavřete huby
vy proroci mých špatných dní
Jiří Otipka
- byl členem Literárního klubu P. Bezruče Frýdek-Místek a dříve, než v roce 2010 odešel na věčnost, vydal v roce 2009 svůj almanach s názvem Zvedl jsem oči. Ve stejnojmenné básni se vyznal k životu v celé jeho kráse