Rána a večery

Říká se, že se sluší poděkovat za každé nové ráno a nenechávat zapadnout slunce nad naším hněvem. Jaká jsou vaše rána a jaké večery, co vám přinášejí a co si vzaly? 

Do rubriky přispěli: Pavlína Kollárová,  Oldřich Antonín Hostaša, Anna Ursíni, Petr Koudelka

Pavlína Kollárová

Mysl nám zalil stesk

V hustém prázdnu
natahuji ruce
Promáčený polštář
povýšil na cíl prázdných doteků
Slzavý dialog
proč a kdy
vykrádá noc
nabízí pod očima tmavou duhu
a nos opřený o tabulku v okně
Maluji šipky na sklo
Dýchám věřím na ranní návraty 

Oldřich Antonín Hostaša

Večer

Stmívá se
myšlenky odchází do říše snů
v krbu dohořívá oheň
vzpomínky na minulost
poslední plamen chlubí se domu.

Odcházíš do svého srdce
klíč mi dáváš pod polštář
ruka tiskne dlaň

a cesty života
někam odchází.

Večerní zastavení

Kuchař měsíc uvařil mlhu
večer si dal dvě deci
pan říjen celý pohár.

Sluneční frajer doleštil paprsky
vévoda modřín abdikoval.

Krajina
ospale mrká očima studánek
i tvé oči zívají
když si leháš do náruče noci
a říjnová symfonie
doznívá ve vlnách řeky.

Anna Ursíni

I KDYŽ JE MŮJ KROK TĚŽKÝ...

I když je můj krok těžký tak, loudavý,
nebývají pro mne jitra šedivá.
Svítání radostně vítám, pozdravím,
na modravou oblohu se zadívám.

Na svět mžourám růžovými brýlemi,
od beránků lehkovolnost odkoukám.
Na chvilinku vznáším se nad zemí,
poletím tam, kam právě vítr zafouká.

Na bol zapomenu, snesu svízele,
s úsměvem, láskyplně den velebím.
Děkuji, že vstát mohla jsem z postele
a s mráčky vydovádět se na nebi.

I když je můj krok těžký, belhavý,
snít jak s obláčky pluji mě baví.

Petr Koudelka

****
Mé ráno je mé vstávání
jen já vím, co to dá práce otevřít po ránu oči
nejméně čtyřikrát si zívnout
nejdříve vystrčit jednu a potom druhou nohu
opřít se o stůl
a houpavým krokem vykročit do nového dne
Tak to je mé každé opakující se ráno
Není rozdílu, jestli je čtvrtek nebo neděle
Všechna jsou stejná
Teda zatím
a doufám, že ještě dlouho budou
teď, když jako důchodce si to mohu dovolit