Nové knihy-recenze a upoutávky

Napsali jste novou knihu, chcete ji letmo představit? Zde máte možnost. 

Viola Jíchová

Vánoční písně

Ticho strun

Noc tichá, noc svatá, 

noc bílá

jako hvězda,

co bloudí a září tichou tmou.

Snad padá k nám dolů,

noc tajná,

jako přání,

co splní se dnešní noc nám.

Jak řeky proud jde dál,

ty vlny

víru ti daj,

a tvůj sen se promění v den.

Noc tichá, noc svatá,

tě volá

domů k nám,

když září v nebi hvězda tvá.

Tvé přání v té noci

do ticha

v písních zní,

v tichu strun sním o Vánocích.

Jednou bych jí i ostatním chtěla dát melodii. Kniha právě vychází.

(viola.jichova@email.cz)

Oldřich Antonín Hostaša 

Ajzboňské pastorále

https://eknihyjedou.cz/ajznbonske_pastorale

Ivo Fencl
Columo a já

"I bez Patricie Highsmithové" v Rychtě v sobotu ve 13.00, Svět knihy "Holešovice"

(vystoupí JUDr. Karel Pexidr, Jarmila Vandová, překladatelka a básnířka Markéta Jansová, Milena Hasalová, Ivo Fencl)

100 let autorky talentovaného pana Ripleyho: https://neviditelnypes.lidovky.cz/kultura/literatura-stoleta-patricia-highsmithova.A210921_115507_p_kultura_wag

Stoletá Patricia Highsmithová

Královna šokujícího thrilleru Patricia Highsmithová (velebená nejen Grahamem Greenem, ale všeobecně) se narodila v Texasu 19. ledna 1921 (devět dní po rozvodu vlastních rodičů) a letos tomu tím pádem bylo rovných sto let....

Luboš Majzlík
Doteky mezi řádky 

Už je k dispozici i v Místku v knihkupectví Kapitola.
V příloze zasílám fotky knížky a zároveň bych chtěl pozvat všechny literáty na její křest 16.9. do nízkoprahu Makovice v Ostravě v 18:30.
Hudební host bude Jakub Tichý.
Ukázka z právě vydané knížky je například zde:

https://www.youtube.com/watch?v=44WPouTWx4s

další odkazy

https://www.youtube.com/watch?v=29d2-7AG9WY

https://www.youtube.com/watch?v=P6Gj-1NPiG4

doteky mezi řádky

dotýkám se ho opatrně
svým jazykem
vlastně jenom špičkou
abych ho nerozmáčel
kdo by to byl řekl
že Homér chutná
po lesních jahodách
se skořicí
ale pak se rozevřou slepené knižní desky
a já dostávám
za trest
téměř nesplnitelný úkol
je podvečer
listopad
a jablka v sudech
už dávno chutnají úplně jinak
než jak je známe ze štrúdlů
a svatebních koláčů

kterým slovem bych dokázal
prostřelit všech dvanáct seker?
probírám je důkladně
začal jsem u státní hymny
a teď procházím všechny kuchařky
a encyklopedie

je krásný podzimní den
slunce doráží na zavřené okenice
je zvědavé
jak se mi daří mezi všemi těmi
knihami
musím mu slíbit
že nezblbnu
a nezačnu nosit ošoupané pršipláště
a doutníky

které slovo by mohlo být tou správnou střelou
hodnou věčného starořeckého eposu?
mrdat?
osteoporóza?
nebo dokonce dynamit?

v erotické revue jsou krásné obrázky
obřích penisů
Toyen se prý cítila trochu
osamělá
možná taky četla Homéra
otvírám sklenici s pivem
na stole tiká budík
Toyen spílá rozteklým hodinkám
že przní realitu
honí je s obrovskou žehličkou po plátně
každou chvíli oba běžci lapají po dechu
a já si škrtám
další zásobu slov
jen pouhým pozorováním
žehlička
Toyen
a penisy

zkusím vložit do luku slovo
Revue
ze západní kapsy
zavane silný vítr
plný urvaných klaunských nosů
roztančí se kolem pohádky
o zkřížených mečích
a dvě bílé tváře
opatrně vykukují
ze zákulisí
vzpomínám si na ně
na mé učitele
profesory
vzory
jejich kapsy byly často prázdné
jako lednička

po noční návštěvě
amerického milionáře (řádek škrtnout)
opilého mlékaře

(samostatná linka věnovaná americkému milionáři budoucnosti)
Dane
miláčku
už jsi rozpustil ty
zlobivé odbory?
Dane
proč máme kolem domu ty vojáky drahý?
Dane
nezapomněl jsi že dneska letíme na Mars?
máš sbaleno?
koupil jsi žvýkačky?
oživil jsi zemřelé autory West Pocket Revue?
Dane!
Danééééééé!
.......
(ticho je prostupováno hlasitým tikáním hodin)
.........
sedám si ke škytajícím literátům
u Patriarchových rybníků
a zkouším se poučit
ohledně literatury
samozřejmě by mě nikdy v životě nenapadlo
psát nějakou báseň o Pilátu Pontském
(ale zkusím z jeho jména udělat dva šípy)
nicméně
politý teplou limonádou
pod dohledem samotného ďábla
ironizuji vlastní snahu o umělecké prožívání skutečnosti
a snažím se konečně pochopit
celou tu scénku
kolem chystaného kouzelnického vystoupení
.......
vážně?
.........
zkouším udělat další šípy z lavičky
tramvaje
cizince
čerta
nesmrtelnosti
za chvíli otevírám zase jinou knihu
objevují se přede mnou
pěst
nos
bezdomovec
cela
Ukrajinka
vystřelovák
hajzl
tramvajenka
............
chvíli nenávidím slova
i sebe
"debile,
co tě to napadlo olizovat Homéra"
..................

celý zpocený
stojím
na nádvoří
hradu
přede mnou dvanáct děravých seker
a já mám jen jednu jedinou ránu
ruce se mi klepou
nedýchám
na stole přede mnou leží luk
dotýkám se chladného dřeva
jako kdyby to byla moje životní láska
napínám ho dvakrát
třikrát
skoro k prasknutí
pak beru konečně do ruky
to jedno jediné
pečlivě vybrané slovo
čechrám mu pera
prohlížím si ho
dotýkám se každého písmene
zvlášť
hledám těžiště
dvanáct krvavých seker se šklebí
napínám luk
mířím
pouštím
zavírám oko
čekám
žádný zvuk
se neozývá
vítr ve vlasech
pomalu utichá
ta trocha moči na pravém stehně
začíná nepříjemně lepit
.......
ozývá se hlasitý smích
.........
dotýkám se ho opatrně
svým jazykem
vlastně jenom špičkou
abych ho nerozmáčel
kdo by to byl řekl
že Homér chutná
po lesních jahodách
se skořicí

Viola Jíchová    (viola.jichova@email.cz)
NA MISCE VAH

Anotace:

V loňském roce vyšla básnířce Viole Jíchové nová sbírka "Na misce vah", která obsahuje více jak osmdesát básní, a je doplněna velkým množstvím autorčiných citátů. Ačkoliv jsou básně spíše lyrické, dohromady vytváří ucelený příběh, který se musí číst od začátku do konce. Průvodcem knihou je Písař Slunce, který cestuje v knize časem i prostorem a vrací se na počátek existence lidstva na Zemi. Vnímá schopnost člověka vážit během pozemské existence své hodnoty. Básnířka v knize dává prostor věcem, pojmům, přírodě a personifikaci. Najde dědic Trůnu cestu do Nové Země? Obálku knihy, z níž je následující ukázka, tvoří obraz s názvem PEVNOST od malířky Ireny Trefilové.

Ukázka:

Velký život může začít malým snem.

Ptám se: "Proč jdu přes tu poušť?"

Odpovídá: "Nepřátelé tam netrefí."

Tobě se mohu podobat. Ale rovnat se mohu jenom sobě.

VE STÍNU TOPOLU

Rozhořená touha jako svíce
vnikla v mé srdce.

Jestliže můj portrét chcete namalovat,
vy poutníci tady, či nikoli,
musíte postřehnout strom ve větru nehybný
se svými listy.

Musíte ve stínu topolu, v jeho korunách,
zachytit paprsky Slunce
                                      a slyšet ptáky zpívat
                                                    píseň o touze mladé ženy.

Musíte nad mou hlavou
nakreslit široký obzor

                                    a rovný současně,
             musíte vystihnout počátek světa,
             jaký podle vás byl.

Tenkrát v té době,
kdy Země
ještě neznala člověka,
kdy byla místem pouhých příslibů
ohně a moře.
                        Tenkrát Země láskou hořela jak svíce
                                     a nevnímala, co je potopa.
Svět zná člověka,
dlaň srdce a svět ráje,
jako labyrint života.

Lech Przeczek
Motýlí křídla

Vážení kolegové a milé kolegyně,
dovoluji si Vás informovat, že mi v ostravském nakladatelství "Žár" právě vyšla nová básnická sbírka "Motýlí křídla".

Výbor z poezie třineckého spisovatele Lecha Przeczka vychází u příležitosti šedesátých narozenin autora jako jeho desátá knižní publikace. Zároveň jsou "Motýlí křídla" první sbírkou Lecha Przeczka výlučně v češtině. Jeho předchozí dvě básnické sbírky byly totiž buď v polštině ("Ścieżka przez pamięć") nebo potom ve dvojjazyčné polsko-české verzi ("Przebłyski-Záblesky"). Sbírka obsahuje celkem 28 básní členěných do dvou oddílu a stanoví průřez jeho básnickou tvorbou. Nechybí ani krátké povídání o autorovi a kompletní bibliografie všech jeho vydaných knížek.

Jinak je Lech Przeczek znám hlavně jako aforista, autor řady knížek tohoto žánru ("Střípky", "Postřehy", "Jednou větou", "Na okraj", "Rtěnkou na zrcadlo", "Aforismy pro dny všední i sváteční"). Významná je rovněž účast Lecha Przeczka ve vůbec první reprezentativní antologii českého aforismu "Nezabolí jazyk od dobrého slova" editora Jiřího Žáčka (Knižní klub 2004). Lech Przeczek je členem Obce spisovatelů a patří mezi nepříliš početnou skupinu bilingvních spisovatelů - píše a publikuje totiž jak v češtině, tak i v polštině. S jeho literární tvorbou se můžeme setkat v mnoha různých novinách a časopisech vydávaných v ČR i v Polsku (např. Tvar, Literární noviny, Česká povídka, Nová svoboda, Zwrot, Kalendarz Śląski, Kalendarz Opolski, Metafora, Gazeta Kulturalna, Śląsk a jiné). Získal několik významných ocenění v básnických soutěžích. Kromě toho se věnuje také překladatelské činnosti.

Na ukázku z nové sbírky Lecha Przeczka "Motýlí křídla" uvádíme sedm básní.

TUŠENÍ

Stále jasněji
cítím obrysy
ukryté mimo realitu

Myšlenka
soustředěná v bodě zvratu
se snaží poodhalit
střípek tajemna

Protéká význam
mezi prsty
Letmý obraz
mizí

Ještě
nejsem připraven
dotknout se světa
za zrcadlem

OBAVA
Vzrůstá neklid
ve vlnách
náhlých změn
Ztrácejí se
obrysy reality

Můj stohlavý přítel
strach
tiše číhající
v tmavých zákoutích
mě ovládá

Vidím v zrcadle
odraz vlastního obličeje
znepokojivě cizí
Z úst                                                                                                                                                                            vychází hlasitý výkřik

VOLBA
Spoutaný pochybnostmi
zmítáš se
v bouři neklidu
Ulita odlišnosti
přináší zmatek

Klikatá stezka
vede k hranicím
třinácté komnaty

V dálce se vznáší
příslib světla

DLOUHÁ CESTA
Občas bloudím
divokou pustinou
snů
Marně hledám rozcestníky
v této podivné krajině

Ztracený
se uchyluji
do náruče noci
Nořím se do tmy
bez možnosti návratu

HROZBA

Stromy v bílém
nízko sklonily koruny
v zamyšlení
nad sebou
       nad námi
            nad světem

Samet ticha
roztrhl křik
nočního ptáka
neklidu

Vylétla ramena větví
k ocelovému nebi
V sucích očí
rozkvetly ohníčky
strachu

VĚŠTBA
Stará Cikánka v parku
s balíčkem karet
které nikdy nelžou
kreslí obrysy událostí
co se ještě nestaly

Zvědavost smíchaná se strachem

Víří mozaika obrazů
vyrůstá
           nejistota
                       vzrůstá

OČEKÁVÁNÍ
Zvědavost
dozrává ve tvých očích
když netrpělivými prsty
rozepínám
bílou halenku studu

Svlékáme
kůži omezení

Otevírá se
krajina sedmera tajemství
až k obzoru

Bezejmenný Sokrates
Bohumil Ždichynec

Anotace

Barevný přebal a ilustrace: Michal Slejška

Nakladatel: Aesculapus, 2021

Kniha vázaná, 15,5 × 21 cm, 1. vydání, 2021, PC 190,- Kč

Země je poetickou laboratoří slov. Plnost rtů Eurydik se mísí s bušením srdcí Orfeů, stačí fyziologie okamžiku a svět se změní v každém. Co víme o životě? Čas teče, slova žhnou v odstínech všech barev, v odlescích tóniny řeky umírá letní motýl, pomíjivost neodpouští. Živí mluví o epidemii jazykem mrtvých. Byli tu skvělí lidé a nezapomenutelná atmosféra. List letí prázdnem a padá do zrcadla snu. Na zahradě rozvěšené lampiony upomínají na zahradní slavnost. Kam zmizeli hosté? "Sedni si do trávy u lesa a zasni se jaký by to bylo fajn, kdybys byl na místě, kde se zázraky dějí, a nikdy bys neřekl, že se odehrají," radí podvědomí.Vkusně vypravená publikace s ilustracemi ak. mal. Michala Slejšky. "Do určité míry je nová sbírka Bohumila Ždichynce Bezejmenný Sokrates, adresovaná lidstvu a civilizaci stojící na mnoha křižovatkách, z nichž vedou nekonečně slepé uličky, i inspirujícím hledáním a posléze objevováním hodnot našeho života. Pokud totiž kdysi Cicero usoudil, že Sokrates snesl filosofii z nebe na zemi, Bohumil Ždichynec ji ze země básnicky pozdvihuje a poněkud i pozemšťuje," píše v doslovu literární kritik doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D.

Zrod ježka v kleci 

jako pohádková pocta Jaroslavu Foglarovi

Ivo Fencl

Jedna kniha a v ní hned šest Výprav do ztracených světů

(Pro Bobří stopu konzultováno s Vlastislavem Tomanem.)

Spisovatel pro mládež "Vlasta" Toman (nar. 1929) roku 2020 navzdory epidemii šrotil, abych užil oblíbený Foglarův termín. Psal hotový kopec scénářů a měl ožehavý prosincový termín. "Stihnu to?" ptal se mě, ale to nechme koni v pastvinách - a potěžkejme rozměrnou a vonící bichli Výpravy do ztracených světů (1920). Proč? Někdejší šéf ABC Toman je i zde hlavní autor.

Nejen to. Spoluautory jsou mj. legendární František Běhounek a zmíněný už Foglar: nejde snad o magnetizující konstelaci? Určitě. Ale nejprve k pracím Tomanových (str. 56-120), jelikož právě ty jsou těžištěm 140stránkové publikace nakladatelství Josefa Vybírala. To je muž, který pokaždé pevně kráčí za vytčeným cílem, a bez jeho knih byli bychom chudší. Sice vydával především verneovky, ale dávno to neplatí a moc rád by kupříkladu dokončil českou mutaci série Šťastný Luke.

Komiksy jsou vedle Verne totiž jeho další láska a nejen jím uznávaný Vlastislav Toman napsal dva rozsáhlejší seriály Výprava do Ztraceného světa - na motivy Doylova románu - a Druhá výprava, aby navázal kratší Třetí výpravou. Ve druhém i třetím případě již čerpal ryze z vlastní fantazie.

Legendární Výpravu do Ztraceného světa kreslil Jiří Veškrna (1931-1996) pro 14. ročník čtrnáctideníku ABC, zveřejněna byla v letech 1969-1970 a nejde o adaptaci otrocky věrnou. Tak např. žádná Challengerova dcera Jessie ve slavné Doylově knize z roku 1912 není.

Co následovalo? Roku 1971 tvůrci před 24 částí připojili ještě dvě stránky pro třetí číslo časopisu Rychlé šípy, nicméně kompletně komiks do světa vstoupil až v samostatné publikaci roku 1988, reeditován poté ve vázaných knihách let 2001 a 2013. Ale vraťme se!

Již v letech 1979-1980 jsem ve 24. ročníku ABC fascinovaně hltal Druhou výpravu do Ztraceného světa, pro změnu kreslenou Františkem Kobíkem (1933-2006), který předtím dal podobu i Tomanovu Kruanovi ze Žluté planety. Druhá výprava dobrodružností nezaostala za Doylem a dost čtenářů se dokonce domnívalo, že jde o adaptaci původního pokračování. Není tomu tak. Conan Doyle využil sice hrdiny Ztraceného světa ve čtyřech dalších prózách Jedovatý pás, Když Země vykřikla, Země mlhy a Muž, který chtěl rozložit svět, ale neodehrávají se v Jižní Americe, natož na náhorní planině s dinosaury a praopy.

Závěr své trilogie Toman vymyslil teprve v první dekádě tohoto tisíciletí, výtvarně se ho chopil Jiří Petráček a prvně se blýskl roku 2013 ve Zlaté knize komiksů, když už roku 2007 zveřejnilo 9. číslo časopisu Pevnost jeho prozaickou verzi. OBĚ varianty, scénář i povídku, objevíte pak pouze v Tomanově sbírce Třetí výprava (Triton, 2008). A někdo teď řekne, že je hrdinou Třetí výpravy Toman sám, ale buďme přesní. Není tomu tak a jde prostě o novináře, jemuž Jiří Petráček žertem přidělil Vlastovu podobu.

Toman bývá občas srovnáván s Foglarem, s nímž spolupracoval v ABC, a nezdá se mi tudíž nemístné, že se ve Výpravách do ztracených světů vynořila i komiksová foglarovka Expedice Borneo. Jestřáb ji ovšem nedodal ze záhrobí, ale je dílem scenáristky Ivany Peroutkové (nar. 1960) a zmiňovaného malíře Petráčka (1941). Seriál už byl uveřejněn ve sborníku k výstavě S Jaroslavem Foglarem od Bobří řeky do Stínadel (2007), ale scénář o lovcích lebek je samozřejmě ještě starší a existuje minimálně od poloviny osmdesátých let. Jak si lze ověřit v Památníku národního písemnictví, má čtyři pokračování Tom, vášnivý čtenář, Historie lodního pytle, Nešťastný vodopád a Hrůzný nález: tyto názvy jsou dnes ovšem vypuštěny.

V rozhovoru, který mi Jiří Petráček poskytl v březnu 2008 pro web Komiks.cz sice malíř charakterizován Foglarův scénář jako povídku, ale v žádném časopise ani knížce se dosud neprosadila a text nakonec musel fyzicky objevit teprve Windy (Václav Nosek). Již předtím naň upozornil Ivan Vápenka.

Expedice Borneo je příběhem v příběhu, který představuje jakousi předehru ke hře Výprava na Yucatán. Srdce děje zatajme, ale jinak je hrdinou je anglický hoch Tom, který se právě doučil zámečníkem, nicméně začne pracovat jako skladník v antikvariátu D. Mortena. Při práci náhle narazí na vak námořníka Jimma, za něhož antikvář "kdysi dávno" zaplatil útratu v přístavní krčmě poblíž majáku. Jimm zachránci na molu vypráví, jak ho Zeměpisná společnost poslala pátrat na Borneo po Dajácích "lovících" lebky na jak byl zajat. Sice uprchl, ale nedočkal se odměny a zbyl mu jen vak, který ve vsi divochů ukradl. I dá jej po zpovědi Mortenovi do zástavy, ale dřív, než pytel vyplatí, umře v nemocnici na jakousi chorobu, jíž se v děsuplných pralesích Indonésie nakazil a kterou přivezl do Anglie.

Bez Mortenova vědomí se malý Tom ve skladu do vaku podívá a statečně vytáhne děsivou lebku, která dokonce ještě má zlověstné oči. Tu ho vyruší Morten: "Hochu! Zeměpisná společnost chystá další výpravu. Na poloostrov Yucatán. Chceš se účastnit?" Aby Tom nechtěl. Aby ne!!! Přece už úvodem příběhu snivě přehlíží oceán jako malý Jules Verne a sní taktéž nad knihou, jak rád by "objevoval nové země". A teď to vypadá, že se mu sen splní a neobjevená dosud města Aztéků se mu stanou pravým ořechovým!

A Běhounkův podíl na Výpravách do ztracených světů? Je spoluautorem komiksu Výprava Toma Bartona, dokončeným zmiňovanou již Ivanou Peroutkovou a neuvedeným Jaroslavem Hlaváčkem. A zatímco tahle dvojice s radostí stvořila a doladila (on) scénáře závěrečného tuctu pokračování Bartonovy výpravy, účastník Nobileho výpravy a klasik české sci-fi Běhounek (1898-1973) napsal zásadních 37 dílů "úvodních". Právě v opačném gardu dílo kreslili Jiří Petráček a Václav Junek (1913-1976), známý to ilustrátor Běhounkových knih i spoluautor Rychlých šípů.

Dnes pověstný komiks o Bartonově "cestě do pravěku" začal vycházet ve Vpředu roku 1946 a přerušen byl v čísle 38 následujícího roku. "Ale jde pouze o konec prvního dílu," prohlašovala tehdy redakce a čtenáři prý ještě měli zvědět, zda se hrdinům povede opustit ostrov s pravěkým živočištvem a dokončí cestu kolem světa. Jenže a ouha, ve 4. ročníku Vpředu nic podobného nenalézáme.

"Snad František Běhounek neměl čas a chuť, snad byl jinak malířsky zaneprázdněn Václav Junek, snad bylo vše odrazem oné pohnuté doby," uvažuje Milan Krejčí v doslovu k Výpravám do ztracených světů a co víc, dost věrohodně dává "zkázu" komiksu do souvislosti s Běhounkovým nápadem na román Swansonova výprava (1949). Ten šel, pravda, do stoupy, aby se dochovalo pouze pár desítek výtisků (dnes vysoce ceněných), ale nic to nemění na tom, že Krejčího teorie sedí. Tak například hrdina Swansonovy výpravy se jmenuje Dick Burton. Ale ke komiksu. Byl dokončen teprve pro knihu z roku 2020 a dospěl tak na svou 49. stranu. Není, pravda, vyloučeno, že noví autoři přijdou s pokračováním.

Pozoruhodnou knihu Výpravy do ztracených světů uvádí vzpomínkou (i na jistou rokli u Třemošné) Mé ztracené světy Vlasta Toman a studií vše brilantně uzavírá Milan Krejčí. Pravdou ovšem je, že okolo Doylova Ztraceného světa i reálné výpravy plukovníka Fawcetta do Amazonie už dnes existují hotové mytologie, kterých se doslov mohl leda dotknout. A ještě něco. Právě v rámci finální Krejšího studie přináší kniha ještě jeden seriál. Tajné město. Již koncem osmdesátých let ho stvořili scenárista J. Chalupka a kreslíř Ladislav Říha (nar. 1960), ale zveřejněn byl teprve roku 2019 v publikaci Říhou kreslených a povětšinou autorských komiksů Pokračování příště. Mimozemská pointa je možná poněkud přehnaná, ale... Proč by se vlastně právě tohle nemohlo dodnes nenalezenému plukovníkovi přihodit?

A víc neprozrazujme! Ani ne o tom, co se událo v nitru Bornea. Sami čtěte. Vlastislav Toman zprvu Vybíralově koncepci "každý pes jiná ves" nevěřil, ale dnes je knihou po právu nadšen. Vize byla správná a výpravy jako by k sobě patřily už odnepaměti.

Výpravy do ztracených světů. Nakladatelství Josef Vybíral, Žalkovice 2020. Úvod Vlastislav Toman a závěrečná studie Milan Krejčí. Také podle námětů Conana Doyla a Jaroslava Foglara napsali Vlastislav Toman, František Běhounek, Ivana Peroutková, Jaroslav Hlaváček a J. Chalupka. Nakreslili Václav Junek, Jiří Petráček, Jiří Veškrna, František Kobík a Ladislav Říha. 140 stran