Malý princ

Nechejme se inspirovat nesvých básních a próze krásným pohádkovým příběhem francouzského spisovatele

Antoina de Saint-Exupéryho

Malým princem.

Asi není člověk, který by příběh Malého prince neznal. Pojďme ho tak trochu prožít, staňme se jeho součástí. Zapomeňme na starosti dospělých a buďme znovu dětmi. Vydejme se na toulky po hvězdách. Podělme se o svůj příběh, o tajemství či poklad pouště. Představme nám svou květinu, která je pro nás tou jedinou. Připomeňme si citáty z tohoto nadčasového klasického díla světové literatury.

Malý princ- citáty z knihy

1. "Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné."

2. "Víš, když je člověku moc smutno, má rád západy slunce..." kniha Malý princ

3. "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal."

4. "A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."

5. "Miluješ-li květinu, která vyrostla na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš na nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami..."

6. "Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje."

7. "Nedovedete si představit, jak je hrozné mít celý život naplánovaný."

8. "Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu...

9. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství... "Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"

10. "Nikdy nejsme spokojeni, tam kde jsme."

Irena Topinková

Oldřich Antonín Hostaša

Kytička

Přesadil jsem kytičku,
květy, trnová koruna,
hovoří,
jsem Mučenka
posel času.

Kvetu pro lásku, moudrost,
důstojnost v katedrále lidství.

Zdobím radost i starost,
pohladil jsem jí,

zavoněla ránem,
ránem porozumění.

Viktor H.

Mámina růže

       V zahradě u plotu roste šípkový keř. Když přijde léto, je samé poupě, jeden květ.

       Každý voní jinak. Vanilkou, levandulí, šeříkem, čerstvě vypraným  prádlem, novým

       ubrusem Jindy po makových buchtách či košíku hříbků, po misce sladkých třešní

       a lískových oříšků.

       Záhon leží kousek od branky. Pokaždé, když se vracím nebo odcházím, přičichnu 

       si. Ta růže voní mámou.

Petr Koudelka

****

Viděl jsi svět, byls pilotem
zažil jsi opojné dobrodružství z letu
musel jsi přistát v poušti, abys pochopil
v té poušti přenocovat, abys viděl
musel jsi, se tam setkat s malým princem
abys, mohl napsat knihu
která je biblí pro děti
a návodem pro dospělé jak jim porozumět

Irena Topinková

Kdo ještě bude chránit
růže a beránky

Svět
plný falše, přetvářky.
Vyšlechtěných Popelek
nad prázdnými oříšky
bez pozvánky na ples.

Vzájemně se ptáme
jak se máme
jisti kladnou odpovědí
bez ohledu
na skutečné dění.
Sluší se to.

Je těžké
neztrácet sny
kvůli znechucení.
Kdo ještě bude chránit
růže a beránky?

Malý princ
už není.

Svatoslav Butora

Pěkné Bytí

Toto je příběh o přátelství, který se stal, když jsem jednoho dne stál v domově pro osamocené starší lidi. Aby jim čas příjemněji ubíhal, družili se na lavičkách a v dojemných rozhovorech probírali své životy a významné příběhy, které se staly i nestaly. Z nejbližší lavičky na mne zavolala paní, která vycítila, že více než na práci, kterou jsem tam musel vykonat, jsem myslel na ní a na její osudy z jejího mládí. S úsměvem mne vyzvala, abych s ní šel do jejího pokojíčku. Nemohl jsem odmítnout, bylo to velice upřímné.

"Musím vám ukázat mého společníka" řekla. Nabrala z vodovodního kohoutku na prstíček kapku vody a něžně ji položila na podlahovou dlaždici. "Čekejte. On přijde." Kochala se v mém udiveném pohledu a..."Už je tu" oznámila. Odněkud z kouta ke kapce vody přicupital poměrně velký pavouček a začal z ní z té kapky pít. Pak udělal několik krůčků kolem kapky a odcupital zpět do svého úkrytu.

"To je můj společník. Nikdy jsem nebyla sama ani za mlada, když kolem mne kroužili dvojnozí usměvaví pavoučci a nejsem sama ani teď. Jsem na světě ráda a ti drobečci to cítí a ví to. Přicházejí a odcházejí a dělají mi radost a já si s nimi povídám" - řekla.

Byla to odpověď na mé nahlas nevyřčené myšlenky, které jsem si kladl venku v parku u je-jí lavičky, když jsem o ní přemýšlel. Ona - ta vzácná duše z Domova důchodců se mnou komunikovala pomocí myšlenek!

Bylo to úžasné a krásné a milé. Pohladil jsem ji po ruce a přitom jsem si pomyslil, jaké by to bylo milovat se s ní za mlada. "Na to nemyslete" - řekla s úsměvem. Něžně jsem ji objal. "Už jděte"- řekla...a nezapomeňte na naše setkání. Budeme v rozhovoru pokračovat ve světě duší." Od té doby cítím zvláštní rozechvění, když vidím, jak na mne z času na čas kouká pavouček, nebo motýl, nebo muška světluška... a nebojí se ke mně přiblížit. Určitě jste radost z Pěkného Bytí ve Světě Živých také zažili.

Zemská tíž

Tak se to někdy stane
když padají slzy
Osud slzí
Hlína k hlíně padá
Ta která ho má ráda
Beztížnou zemskou tíž
hledá v oblacích
Nebude nikomu na obtíž
Na Zemi v údolích Háda
Zůstane v jiřinách
navěky mladá

Ve stínu hřbitovních zdí
Musíme stát
Ve jménu blaha
Kovidní jehlou míří
na nás stát
O souhlas se smrtí prosí
Poslušnost žádá
Nic nepomáhá
O milost prosit vraha
Musíme dál jít

Zdáli
Karel Kryl zpívá
Cesta je štěrk a
Udusaná hlína...
Zemská tíž je jiná
Křupe pod nohami
Když jsme v čase sami
S motýlkem nad námi
Můžeme dál žít

V Krajině Snění
Zemská tíž není...
   

Pavlína Kollárová

****

Zase vyjí
a koušou
pod víčky
Natřásla si polštář
Stříbrnou nitkou
přitáhne si oknem hvězdu
i Malého prince
Je přece jeho květinou
Ráno pár olezlých kostí
hodí hladovým psům