Dajana Zápalková
Což tak být
stromem
odolat vichru
provazům deště
co nemilosrdně smývá
mízu mládí
přijmout pokojnou
hru listí
píseň ptáků
co svá hnízda
v korunách přišpendlili
ctít bzukot včel
a hrát na harfu letokruhů
posílat poselství bohům
Přijmout i bolest
v kořenech
v kúře vrypy zjizvené
strpět suk
coby nezvaného hosta
Ta vůně stromů
vtělena do houslí
vnímá ten
kdo slyší
vysoké tóny znít ...
Městem
jde touha
hledá svůj stín
k milování
všude však povyk
halas...
klesá tiše
jako stín
Vkročila do parku
tu lásky vysněné
prochladlé
v kalužích se koupají
Zmožená
smutek nachází
co zuby jako bodlák
cení
všude kolem
černí havrani
zbývá jen málo -
věřit v probuzení ...
Ty tmavé oči
ve snu se smějí
vášeň chytám do dlaní
jako slunečnice
úsměvy rozdávám
vznáším se nad strání
V hlavičkách šípků
zrníčka štěstí schovaná
popráší vše krásné
co tu bylo
a náhle není ...
Čekání za zavřenými víčky
jaké vyšleš lásko
znamení?
Verše z Rhodosu- ukázka
Odlivy a přílivy
nového poznání
porozumění
ale i zklamání
či zoufalství
Vlnky naděje
stékají po skalách
den co den
minutu po minutě
zurčící ticho
napájí srdce těch
co vnímají
co slyší ...
První hvězdy
v očích zakotvily
hřbety vln za lodí skotačí
jako neposedné uličnice
cestujícím čas krátí
V dálce slyšet divoký příboj
bílé pěny
v hlubinách běží divoké drama -
dějství neznámé...
Polibky milenců tříští se
na tisíce dojmů
mysl má prázdniny ...
nepočítá chvíle do svítání
Jaká jsem ...
Jsem laskavá i zlobivá
čert i beránek
divoká kočka v poušti
Jsem potěšení i šílenství
úspěch i beznaděj
ta co zná cenu svého JÁ
Jsem víra i zmatek
studna hluboká
co tajemství uchová
Jsem květina
co omamnou vůni rozdává
jen ji po troškách vstřebávat
Jsem žena
co naslouchá všemu a všem...
Cestu
kolem přehrady
rýhami holí značkuji
o zadýchanou pěšinu
mátožné slunce zakopává
Nespěchám
své tempo plujícím kachnám
přizpůsobím
záře blatouchů pod břehem
bije do očí
Kam jen utíkají
upachtěné vteřiny ...
Nový den
teprve klube se ...
Slunečný den
nad hlavou
proudění ptačích křídel
okolo mraveniště lidí
vůně pestrých luk
co line se jako parfém
sedá na lavičku
kam ukryla se
ve stínu kaštanu
Lehký závan větru
odnáší lidské rozmary
na růžových lístcích
ptáci je předají
v nebesích
pro rozhřešení
nás všech ...
nad hlavou
proudění ptačích křídel
okolo mraveniště lidí
vůně pestrých luk
co line se jako parfém
sedá na lavičku
kam ukryla se
ve stínu kaštanu
Lehký závan větru
odnáší lidské rozmary
na růžových lístcích
ptáci je předají
v nebesích
pro rozhřešení
nás všech ...
Vidíš
to světlo
na konci tunelu
Vidíš
jak hoří svět
a my planeme
v touze uvolnění
v možnosti
dotýkat se
objímat
Nelze být
dál zajatcem
sítě dnů
nesmyslných nařízení
hlupáků
pro beznaděj
našeho konání
Zářivky normálnosti
blikají
okleštění padá
Vivat
Bytí
Neotvírám dveře všem
po stopách slunce
utíkám
v své představy
závojem vzletných nálad
zahalena duše
Láhev šampaňa
do dna vypitá
hvězdy noci
nezvanými hosty
Své bytí
bičované marností
ukryji ráda
do tvého klína
prosta všeho
Uvolnění ...
Denní shon
Den přehnal se zase
jako vítr
v uších ještě zvoní
hlava jako střep
Co máme za roli
v labyrintu
dne
měsíce
roků ...
Nesmetou nás
vlny shonu?
Mořská panna ten svět řídí?
Zastavme se -
i libé písně zpívá
po bouřce vždy
uvolnění bývá
Ptáci
-tuláci dálek
na křídlech nesou
nebeský prach
ty malé tečky
pod oblohou
Prokřehlé siluety mizí
v brázdách polí
značkují své kroky
hrdi na svůj
vzpřímený chod
Neklečí
neleží
svoboda volnost
ženou je dál ...
Putování
Což tak putovat světem
jako cikáni
znavení obezřetností
okem sokolím
S nocí svalit se do rosy
hvězdy počítat
snít
Ráno budit se
polibkem cvrčka
nastartovat se
živou vodou
horské bystřiny
Vyrazit dál -
Cíl pouti
neznámý ...
Růženec
V růženci po babičce
korálků zbylo
jen pár
Rubínové slzy na šňůrce
promodlí náš
zbylý čas
Schovám do hrnku
tu krásu naděje
očekávání ...
Varování
K čemu bohatství
k čemu zámky
s betonovými zdmi
když lakota a závist
spaluje zrnka klasů
Nejvyšší hrozí z nebes
zvedá prst
Nemoci zničí vás -
to jsem si jist.
Je třeba takového scénáře?
Rybí
Co divného v řeči ryb -
vlastní ploutev mít
uplavat -
není kam
přelstít -
nelze
Štědrovečerní večeři
s ostatními sdílet
pod bramborovým salátem
úkryt mít
Jen šupinu štěstí
prosím o záchranu ...
Rozsviť
své uplakané oči
a svým trápením
vale dej
jako rolnička
u zavřeného srdce
zacinkej
Přece zrodil se
nový den
a s ním
i láska a úcta
v nás ...
Pojď se mnou
do dálek -
jen ty a já -
nad námi modř
zahleděni do sebe
noci pusté
jitra zářivá
Bereme
za kliku odpuštění
kdo vítá nás?
Jako trosečníci
bouřlivou nocí
jdeme dál -
společně ...
Tklivá hudba
line se
z vinylové desky
Schoulená v kožešině
u sálajícího tepla krbu
mazlí se s tóny
úsměvem nepřítomna
laská vousy milého
co čte každý obnažený list
něžně líbá řádek po řádku
do svítání ...
Jsme spolu
a přesto každý sám
v jiném světě
v zrcadle všedních dní
odraz různých příběhů
Bezmezná radost
se zoufalstvím
točí se kolem
ledové kry
a troufalá láska
stepuje na rohu
Jsme spolu
tančíme své sólo
pekelné
a nebeské
Kdo hraje prim?
Tam
kde intriky vládnou světem
láska na poli nekvete
tam
kde hovor ustoupil
esemeskám
tam čas
hodinový hotel
svlékání z kůže
Tam
svět bez vůně
bez slunce
tam boří se vše
jako domeček z karet
Právě tam je třeba
brnkat na struny
stavět mosty
porozumění ...
Svítání
zavřené do sebe
krčící se v kabátu
s deštníkem
Kapky rozpouštějí tmu
v kalužích blikají
lampy
co brzy zhasnou
a jitro přijede
na ospalých tramvajích
Stařenka se psem
odevzdaně čeká
studený déšť hladí ...
Čekání
Pryč dětství bláznivé
myšlenky rozevláté
jinak zní
melodie zralosti
a zádumčivého stáří
Na duze života
blýskají
éterická přání
jako kovové magnetky
se přisají
v nekonečnu
Nakonec
zbylo jen čekání
nač? ...
Smíření
Třeba stále tápeš
v rozích samoty
v prostoru čtyř zdí
jako poustevník
Smířen se všemi
životními lekcemi
zoufalostí
bezmocí
vlastními předsudky
Nač teď plést
sítě z touhy
jež bys stejně odehnal
od svých bran
Tak raději míchán
jed vášně
slyšet jen ozvěna
dusivých vzlyků
Hlasy umlkly
Malíř
Stojí před stojanem
má svůj svět
paleta barev v ruce
jakoby ho omámila
a štětec provokuje
-maluj kresli cákej...
Je nervózní
vrací se do
dětství
a ze změti čar
vykouzlil stavení
Spěchá
aby vize neutekla
aby zůstala navždy
spala na plátně
pro vzpomínku
Jak to vlastně je...
Z dlaní ti čtu lásku
z očí něhu
slova jako med
lepí se na patro
Jak riskantní
ale sázet na slova
skrývají faleš
či upřímná jsou?
Otupí rozum
dají křídla vášním
zůstane přátelství
nebo láska
se v srdci zabydlí?
Přichází podzim
večer se halí
do červánků
opile mžourá do oken
šípek žehrá
na svou zahálku
Další den padá
píchá na dálku
co bude zítra
slunce vyjde zas?
Sychravý podzim
připravuje
hodokvas
Mámení
Dnes opět
klepu na vrátka
tvého srdce
hledal jsem sílu
vejít dál
Nezklamalas´
otevřela ses celá
jako tajemná šperkovnice
a já sál
diamanty lásky
celým svým tělem
jako narkoman
Budu se moci
vrátit zas?
Vzpomínky
Překotně chytám
všechny nesplněné touhy
zavážu do pytle
jsou prošlé
co s nimi
Rukou třesoucí
píšu inkoustem adresu
příjemce však neznámý -
je pozdě
Zklidnění však nepřichází
jen vzpomínky
tápání minulostí...
Možná přijdeš
pro úsměv
pro štěstí
pro objetí
pro lásku
Najdeme místo
kde naděje
svítí i v noci
a sýček souhlasně
houká
ať hledáš poklad
schovaný ve mně
pro oba....
Jak rychle
přilétlo jaro
v pupenech stromů
ve vůni květů
s barvami motýlů
a zpěvem ptáků
Slyšet uhánět auta
i vlaky
do stanice odpočinku
oči všech září láskou
v srdcích tepe vášeň
Přilétlo jaro
něžnými polibky
pomalovalo všechno
a všechny
pro potěšení
pro úsměv hřejivý
Znáš
sám sebe
noříš se ale
do hluboké temnoty
Co hledáš -
klenoty?
Nacházíš jen stín
skladiště zklamání
a vin
co stahují níž
jako těžké balvany -
to nesplněné sny a touhy
Slepota je zlá
rozbité se ale
slepit dá
rány se zacelí
zas přijde veselí
Otevři svou skrýš...
Ptám se ...
Budu se smažit v pekle
že bourám zdi
svého odevzdaného srdce
pro nenaplněný sen?
Že přijímám skutečnost
že tu jsi
že tu jsme
já a ty
ty a já
že vyhrávám?
Nebo tě ztrácím?
Stále jen déšť
a mlha
nad zeleným pásem kopců
A přece dotýká se větví
s pocity soucitu k času
jakoby k času
pro nás dva
pro vzájemné
pohledy a dotyky
pro krásu tance
s přítomností
pro šeď holubů
co přilétají odnikud
co nesou odpovědi
na nevyslovené otázky
A za oknem
dvě zmítající siluety
jako majáky
čekají
na rozednění
Modlit se
a zapomenout - nelze
nelze vymazat obrazy
kdy pili jsme vodu z dlaní
ztraceni v džungli vášní
hledali jeden druhého
probouzeli se a milovali
s černobílým svědomím
s neviditelnými myšlenkami
vznášející se jako chmýří
nad ohněm
co vedl nás k sobě
zas k novým začátkům
Tak modlím se
nevinna
ač plna touhy
za srdce lidských zvonů
aby bilo dál
ve znamení
lásky
Pohodová
Jen klid a pohoda
hudbu v srdci rozeznívá
i pohlazení sílu dává
jako hladovému chléb
Aura jasnou barvou září
spěch utopen v kalamáři
výhra se vznáší nad vším
nad všemi
nade mnou.....
Je rád sám...
jeho dny
protkány samotou
zahaleny stránkami knih
pohledy do krajiny
jitří vzpomínky
na prožité štěstí
To znovu klepalo na dveře
o pohlazení žádalo
mnohokrát se jej dotýkal
opatrně bázlivě
jako křehké sklenice
Rád nabíral jeho energii
za omamné vůně sakur
s úsměvem pozorujíc
kolemjdoucí ...
Je tu ráno
bez nikoho
Kresby tvých polibků
rozpuštěny
jako pára nad hrncem
doteky tvých rukou
smyla ranní sprcha
Ale štěstí
tvých tmavých očí
poletuje všude okolo
jako svatojánská muška
Jak dlouho ještě?
Do prvních kapek deště?
Poezie -pomocnice
Rouškou umlčena ústa
nařízení brání
setkání s přáteli
Poezie též zavřena
za mříže ticha?
To přece ne!
Zadními vrátky
přichází trpělivě
na návštěvy
podstrkuje
laskavá slova
nevzdychá
Rozžíná uvadlé city
dává sílu v beznaději
coby pomocnice
průvodce
zamčenými dny
Podivuhodná
Tvá slova jsou krupobití
tvůj pohled mrazivý
zchladí všechno hned
Ráno je ve mně rozházeno
jako na bojišti
zbylé jasné barvy
rozmazal déšť
co vstoupil do oken
Jen listí na stromech
tančí skočnou
pro útěchu
pro pohlazení
Pomíjivá noblesa
Kráčí dál svou cestou
s noblesou páva
nerad zakopává o maličkosti
malichernosti neřeší
Kráčí dál svou cestou - necestou
jako uzlíček neštěstí
plný bolestí
s hlavou pod paží -
jak ta nemoc k zemi sráží!
Páv už není jeho vzorem
nosí svetr s norským vzorem
a papuče s přezkou
Olivovníky
Stojí tu rozsochatě
tisíce mohykánů
v krajině spálené
žhavým sluncem
Těly vrásčitými pyšní se
plody ale výtečné
dozrávají v slaném vánku
řeckého povětří
Ty věčné sochy
si nestěžují
olivový olej dají
co sílu bohů má
Ukázka z knihy Já, Dajana
Nová sbírka vybraných básní nám přináší autorčino vyznání k životním pocitům a názorům s hlubokou mírou přesvědčení nejen je zobrazit, ale výrazově ztvárnit až do této podoby. (B.Vidura)