Pavel Gryga
ukázka z knihy Údolí Ostravice
Svoji třináctou knihu s názvem Údolí Ostravice pokřtil Pavel
Gryga se svými nejbližšími, sponzory, ale i členy Literárního klubu Petra
Bezruče Frýdek-Místek, jehož je od roku 2013 členem, v pátek 12. dubna
2019 v penzionu Merlin ve Frýdlantě n./O.
Zima
Do
Vánoc zbývá jen pár týdnů,
vzpomínka
na dětství se vrací.
Nové
zvyky vám nenabídnu,
starý
svět se pomalu ztrácí.
V prosinci,
to už bývala zima,
kdo
neměl svetr, zapláče.
Kluci,
červánky, to je prima,
čerti
zas pečou koláče.
Kohout
nás budil každé ráno,
tři
kilometry bylo do prženské školy.
Na
Vrchách větry stále vanou,
vlak
supěl, pískal v údolí.
Byl
Mikuláš, anděl a čerti,
k někomu
chodila Matička.
Před
Vánocemi žádné žerty,
psát
Ježíškovi psaníčka.
Paní
Zima byla na horách,
ve
vánici schází do údolí.
Všechno
poprášil ledový prach,
zlámané
větve, rány nebolí.
Pod
tíhou sněhu ohnuté haluze,
nový
šat mají stromy.
Zmizely
podzimu barevné iluze,
bílý
sníh jejich krásu zlomí.
Popadal
na střechy, chodníky, náměstí,
zakryl
i lavičky osamělé.
Spěchalas,
zimo, žádné neštěstí,
promiň
ty verše málo vřelé.
V barvě jeřabin
Čas namíchal barvy
podzimu,
právě si se žlutou
hraje.
Já se zas pouštím do
rýmů,
vůně ohníčků se šíří
do kraje.
Ta vůně mi přinesla
vzpomínky
z hrabání listí
na dědove zahradě.
Život na vesnici
v blízkosti maminky,
i cesty do školy
v podzimní náladě.
Kluci na vesnici
pásli kravičky,
starší kamarádi
pouštěli draky.
Kouřili naťonku,
dělali ohníčky
a psaníčka letěla
vysoko nad oblaky.
Chodili jsme na houby
do lesa,
sušily se křížaly a
česalo ovoce.
Nad pravým hřibem
srdce zaplesá,
jablíčka a hrušky
budou na Vánoce.
Vzpomínám na děvčátko
od sousedů,
to jsem byl ještě
rytíř malý.
Jak přišlo
s rodiči na besedu
a její rty se na mě
usmívaly.
Pak jsem ji dlouho
neviděl,
úsměvy odnes ohníčků
dým.
Při setkání
padesátníků se rytíř zastyděl,
byla krásná, rty měla
v barvě jeřabin.
