Libuše Matysíková
Narodila se 30. 9. 1948 v obci Karolín. Vyrostla v Javorníku ve Slezsku. V Přerově absolvovala Pedagogickou školu. Celý profesní život pracovala jako učitelka mateřské školy a cvičitel dětské jógy. Nyní bydlí ve Vrchoslavicích v rodinném domku. Píše poezii a krátké prozaické útvary. Vystupuje na regionálních kolech slam poetry v Brně. Obesílá literární soutěže, pořádá autorská čtení. Zúčastňuje se autorských setkávání. Je dlouholetou členkou Mělnického Pegasu a od roku 2013 členkou Střediska východočeské obce spisovatelů. Publikuje a přispívá do almanachů a sborníků. Zúčastňuje se Dnů poezie. Spolupracuje se svou rodnou obcí Karolín, knihovnou v Javorníku, Knihovnou Kroměřížska a knihovnou v Němčicích nad Hanou.
Samostatně vydala: Kormidelník života / 2002 /, Dětskýma očima /2003, 2004, Pegas Mělník /, Přivezli jsme jezevčíka /2006, leporelo/, O rodném kraji /2008/, Dětskýma očima - Veršobraní /2013/, Kuplet o Brně /2015/, Místa srdci blízká /2016/, Čas trampa /2017/, Vánoční reminiscence /2017/, Vánoční reminiscence II./2018/
akrostich
VĚRUŠKA
Věra osud míchá, osud vaří
Energicky se pak tváří
Ráda si se jménem pohrává
Uchvátí ji jeho nálada
Šikovně všechno promíchá
Kouzla provádí veliká
A za to ji všichni, co ji znají, chválí bez ustání
akrostich
SVATAVA
Snad je to stav místa
Volně působící
A je duše čistá
Tolik poetická
A svým příkladem
Výborná a ctnostná
Adorace kroměřížských věží
akrostich
RŮŽENKA
Růží květ Ti byl dán
Úžasný pln něhy
Že jej budeš rozdávat
Elánem i láskou
Naplněnou energií
Krásně tedy všichni žijí
A co rozdáš Ti vrací...
akrostich
MAMINCE
Má nejdražší mámo
A mé emoční bytí
Mi tvou lásku dalo
I vše co člověk cítí
Nádherné a čisté
City hloubi srdce
Energie mysli prolíná a čistí
akrostich
JIŘINA
Jásavá a chápající
I legraci utrousí
Říká to co chceme slyšet
I proto je to lehké s ní
Náladu má vyváženou
A souzní lehce s ní
TECHNOLOGIZACE LÁSKY VE 21. STOLETÍ
Název
eseje: SYMBIÓZA ČASU, LÁSKY A TECHNIKY
Co všechno může mít vliv na zásah Amorova šípu dvou mladých lidí nebo i lidí různého věku?
Vždyť láska kvete v každém věku. Jak lásku může ovlivnit technika? Novodobé vymoženosti: internet, sociální sítě, mobily, GPS.
Srovnávejme: Jaké známe technické vymoženosti 20. století? - Je to pračka, žehlička, rozhlas, telefon. Ne každá domácnost je však vlastnila. Ve 21. století je vývoj poněkud dál. Starší svědky technického vývoje všechny vymoženosti nezasáhly, poněvadž se spokojili s tím, co znají a co potřebují k životu.
Moderní komunikátory, aplikace do telefonu umožňují bezplatné zasílání obrázků a textových zpráv. Jsou zdarma, tak proč už je nemáte?
Mohou pokrýt širokou škálu vašich potřeb. Ať už se jedná o navigaci, zrcátko, svítilnu, přehled kulturních akcí. Také můžete ovládat váš účet přes telefon, tzv. smartbanking. Investovat musíte jen svůj čas, abyste mohli tyto služby využívat. Když vás to přestane bavit, zase je zrušíte.
Můžeme sehnat zboží stejné kvality levněji? Když se vyznáme v technice a nebojíme se ji využívat, tak ano. Můžete sice koupit levněji, ale musíte být obezřetní. Je výhodné sledovat recenze, které napoví, jak byli zákazníci spokojeni. Mnohé věci vás vyjdou levněji, když si je objednáte ze zahraničí.
Láska je slepá. Italští vědci tvrdí, že je to jen chemie, kolísání hladiny testosteronu. Výzkum byl uveřejněn v britském časopise New Scientist. Hodnoty testosteronu obou zamilovaných se přiblíží na stejnou hladinu.
Láska má opravdu vliv na lidské tělo, proto jsou lidé k chybám svých partnerů "slepí" a přehlížejí je.
Přísloví: " Láska ukazuje cíl života, rozum prostředky, kterými je ho možné uskutečnit."
Opravdu se domníváte, že technologie ovlivňují lásku? Není to náhodou nadměrné ego a nerozum, co ovlivňují technologie?
V generaci našich předků byla láska ryze intimní záležitostí. Dneska mnozí z vás máte vztahy vystavené na sociálních sítích, blahopřejete cizím lidem k jejich výročí, a na své nejbližší mnohdy zapomínáte. Také se vám to tak jeví?
A co pořad " Nebezpečné vztahy"? Dříve existovaly klevetivé báby, které na nikom nenechaly suchou nit. Dneska máme "Nebezpečné vztahy" přímo ve svých domovech na televizní obrazovce. Někdo je sleduje rád, někomu se tyto pořady protiví.
Zcela určitě nám lásku imitují i "Výměny manželek", taktéž televizní pořad.
Každá věková kategorie vnímá lásku jinak. Podle způsobu výchovy, podle "vzorů" z rodin, a jak sami se naučili vnímat okolí.
Jsou lidé, kteří ještě psávali dopisy, prožívali lásku bez mobilů, někteří i bez televize. Dnešním mladým lidem se to zdá nemožné. Život bez telefonu, počítače, bez sociálních sítí? Každý má možnost volby.
Láska je naplněním smyslu života a jeho pokračováním.
Honoré de Balzac: "Láska je poezií smyslů".
Slovenský básník Michal Lehocki ve své sbírce: " Ruže a tŕne lásky" citlivě zaznamenává radostné chvíle ve vztahu, ale i životní nezdary.
Je to výpověď duše autora, jakési "curriculum vitae" na běžeckém maratoně marné snahy věřit, že LÁSKA se dá nejen napsat jako pěkné slovo, ale dá se plnohodnotně procítit a uchovat v srdci až do vysokého věku seniora. Takto to cítí i jeho věrní a nedočkaví přátelé.
Tohle o panu Michalu Lehotském, činoherním a loutkovém herci, básníkovi napsala Mgr. Mária Bajnoková, předsedkyně literárního klubu Hany Zelinovej ve Vrútkách.
Ať prožíváme lásku šťastnou či nešťastnou, prožíváme ji v době, ve které žijeme, s technickými vymoženostmi a svými možnostmi.
Citát Svatopluka Čecha: " Láska je poezií života" je stále živý a platný, poněvadž technika se mnohdy stává kulisami v našich životech, a to většinou tehdy, kdy k nám čerstvě a nově přišla oboustranná nečekaná láska, jako blesk z čistého nebe.
Jsme lidé své doby, a proto
žijeme tím, co nám doba poskytuje a nabízí. Láska a technické vymoženosti
nepřekážejí v našich životech, nýbrž mohou žít ve vzájemné symbióze.
akrostich
JITKA
Jásavě čeká na zázrak
I s napětím jde mu vstříc
To by tak bylo
Kdyby se Mikuláš, Čert
Anděl opozdil
Ukázka ze sbírky
VÁNOČNÍ REMINISCENCE II.
V poslední době, kdy je knižní trh doslova zaplaven množstvím novinek i na poli poezie a tvorby pro děti, mě napadá jediné - je všechna tato literatura opravdu vhodná pro pochopení jejich citlivé duše? A je natolik srozumitelná, aby potěšila, povzbudila, ale především seznámila se základními pojmy právě malého čtenáře? Co vlastně odráží zrcadlo našeho dnešního moderního světa, obklopeného tolika technickými vymoženostmi?
Snad proto jde básnířka Libuše Matysíková se svou novou sbírkou převážně dětské, vánoční a zimní poezie s kůží na trh, aby nenásilnou formou zavedla čtenáře do pohádkového světa - roku - který barvitě otevírá jako kalendář od jara do zimy. Pociťuje lechtivé pohlazení dlouho očekávaných prvních paprsků slunce, vůni letních dnů, protkanou kosením svěžích luk a sladkou chutí lesních plodů, podzimní přítmí mlhavých nálad, umocněných odletem ptáků a zvláštním smutkem v krajině až po jiskřivou radost z malebnosti bílé zimní krajiny, dětských radovánek, prvních mrazíků i originality sněhových vloček. To vše se děje v autorčině nitru nenásilně a s chutí. Básnířka, coby bývalá učitelka mateřské školy, zná dětský svět opravdově a může se tedy otevřít vzpomínkám dojemně a bez zbytečných příkras. Zvláště milým obdobím jsou pro ni kouzelně naladěné chvíle adventu a vánočních svátků, spojených s tichým rozjímáním, obyčeji i zvyky, tolik typickými pro tento čas. Žasne nad prostou krásou zimní krajiny, projíždí se spolu s dětmi na pomyslných sáňkách nejkrásnějšího období člověka a zároveň se, očima již dospělýma, táže, zda není kouzlo těchto čistých dní narušováno dnešním tržním pojetím základních hodnot.
Autorka předkládá dětem říkadla, dospělým pro změnu náročnější formy poetických vyjádření, jakými jsou sonety, akrostich i méně známý distichon. Ve své tvorbě vzpomíná, uvažuje, hodnotí i srovnává.(z Předmluvy od Jindry Lírové)
KOČIČÍ VÁNOCE
Co
dělají kočky
když
z oblohy
padají
vločky
Sledují
divné
lidi
co se honí
co
shánějí jako diví
Jak
dělají nesmysly
strojí
stromek
na
kočky však nemyslí
Cinkají
rolničkami
hrají
si s mašličkami
nesmyslné
věci věší
Když
protáhneš se
pohroma
padá
jim to dokola
Hlavu
drží
lamentují
co
se stalo proboha
PROCHÁZKA
Tudy
se procházejí dějiny
a
já se jen tak dívám
začíná
známá hra na stíny
já
si spěchám jinam
Do
tepla světla pohody
dějiny
se tvoří přítomností
a
mají své důvody
netopí
se v moři okolností
TICHÁ NOC
TICHÁ
NOC
SVATÁ
NOC
vůbec
nebyla tichá
a
srdce tluče
v hlavě
tiká
zněly
zvony
vše
se tišilo
však
neharmonické tóny
neklid
nepokoj
tichý
vzdor
a
slza lítosti
TVORSTVO
SPÍ
za
chvíli i třeba usneš
MÍR
VŠECH VESNIČEK
POKOJ
VŠECH MĚST
až
přejde lítost
ztiší
se dech
až
nebude přecházet
mráz
po zádech
i
v Tobě se rozhostí
pokoj
a mír
vše
ztichne, zklidní se
jen
zvonky zní
a
klidné vánoce
krásný
ten čas
navštíví
třeba
i nás
TAK
CO S TÍM?
(sonet)
(sonet)
Nevede
se, nedaří
a
já chtěla jsem přece více.
Advent
právě začíná svůj smír.
V srdcích
je teplo. Na rukou rukavice.
Jsem
rozechvělá událostí příští.
Co
dělat? Jak zhotovit? Co zařídit?
Chybíš
mi. Tvá hloubka duše čisté.
Zahrady
jsou už uklizené.
Z korun
stromů spadla míza.
A
advent? Čeká nastrojeně.
Co
letos? S dárky k srdcím,
ty
si dáme. Něhu, lásku i pohodu...
Kdybys
alespoň chápal... Kdybys alespoň...
Stačilo
v očích číst... Ostatní už máme!
Otevři oči je téma letošních dnů poezie. Odesílám moje zpracování tématu.
OTEVŘI OČI
Otevři oči, vždyť volný jsi
jak ten pták
ten začíná nový den zpěvem
neřeší problémy a strach
Ticho je chrám i jazyk boží
musíme spolu hovořit
otevři oči, usmívej se
jen tak je možné žít
Nevěř tomu kdo tě klame
a kdo ti věří nezklam ho
otevři oči, je v nich život celý
láska, věrnost, nenávist
Otevři oči
i lékař pozná
co tě bolí
může v nich krásně jasně číst
Otevři oči a neplaš myšlenky
před svým životem se neschováš
život je šance, využij ji
je pro nás, je náš
SABINKA
Svátek slaví Sabinka
A je tomu ráda
Bude trochu oslava
I radost nenadálá
Na dary tolik nespěchá
Ke komu přijde ráda
Ale pochopení, vstřícnost a lásku čeká
TA NEPŘIJDE SAMA
akrostich
BROŇA
Bystrá mysl
Rytmu vládne
Ovládnout se je tak snadné
Něco vždycky vymyslí
A všichni si hrají s ní
akrostichy
ROZÁRKA
Rozvážně se staví světu
Odvaha jí nechybí
Záhy bude rozhodovat
A to se jí zalíbí
Kolotoč dějů je naděj
A to všichni neumí
Rodinná pouta ji s láskou váží
ROZÁLIE
Rozvážně se staví světu
Odvaha jí nechybí
Záhy bude rozhodovat
A to se jí zalíbí
Laskavá všemu
I k záludnému
Energie jí nechybí
JINDRA
Jásavé verše píše
I naslouchá všemu
Nádherně novému
Důstojně starému
Rozmanitě kombinuje
A právě proto tady je
OLDŘIŠKA
Ola, teta Ola
Laskavá i výřečná
Dobré známé
Řeší stále
I povídá si neustále
Šperky lesklé nenosí
Klenoty ty žijí s ní
A je ráda, že je má, sama si je ohlídá
GRATULACE PRO HANU, HANIČKU, HANKU
HANA
Hluboké oči září do dálky
A pramení v nich život jako voda ze studánky
Náklonnost s něhou se propírá
A nepadají ruce do klína
PRO ALENU
To se nám to dneska přeje!
Vždyť jste první v abecedě!
Láska i úsměv co vyzývá k tanci
a přirozené eleganci!
Proč se vyznám ve jménu?
Vždyť mám sestru Alenu!
GRATULACE PRO ALENU
ALENA
A začátek abecedy
L je láska která neví
Elegance to je síla
Nádherná a rozpustilá
A úsměv pro nezbedy
ANIČKA
A vesele si prozpěvuje¨
Nic na světě jí nechybí
I skřivan si s ní zatrylkuje
Či slavík? Kdo ví?
Kouzla čáry v hlase má
A líbezně si zazpívá
NECHŤ JE STRAVA TVÝM LÉKEM - Hippokrates
Moji rodiče, stařenky i manželova maminka mi vyprávěli, jak se za dob jejich mládí žilo a jedlo. Lidé fyzicky pracovali, byli pohybliví, štíhlí, ohební. Také peněz nebylo nikdy nazbyt, tak se s nimi muselo hospodařit.
Nevěsta dostala ke skromnému věnu ještě pole, aby se v letech, kdy se v životě nedaří, mohli uživit svou rodinu svou prací, svými výpěstky na poli.
Bohatstvím pro rodinu bývala i kravička. To pak bývaly brambory na loupačku nejméně čtyřikrát až pětkrát týdně. Také bramboračka s houbami nebo hábovice - zelňačka a kousek chleba byly vydatným jídlem.
Tatínek rád vzpomínal na pohančenó kaši. A od maminky, ta zvlášť chutnala!
Jídelníček našich předků byl vystižen ve staré čítance pro učitelky mateřské školy, kterou ponechala ve školce stará paní ředitelka.
JÍDELNÍČEK
V pondělí je polívčička.
V úterý je hrách a čočka.
Ve středu jsou svítky, najezte se dítky.
Ve čtvrtek je kaše, to je strava naše.
V pátek buchty nebo vdolek, to je něco pro žaludek.
V sobotu jsou vajíčka, co nám snesla slepička.
V neděli je maso, najezte se, chaso!
Stará paní ředitelka byla svébytná osůbka, kterou děti milovaly. Její výraznou předností bylo, že hrávala maňáskové a loutkové divadlo, měla hezký a citlivý vztah k lidem, měla také vkus. Uměla dát prostor i jiným spolupracovníkům. Nikdy se nepovyšovala, nikoho neponižovala.
Neznaly ji jen naše děti a občané obce, znalo ji celé okolí. Se svým divadelním kufříkem hrávala divadlo i v okolních obcích.
Její heslo" Ranní rozcvička ke zdraví cestička", se mi jevilo jako mladé učitelce, plné ideálů, poněkud zastaralé. Přesto jsem se jím po celou dobu své praxe řídila. Její škola hrou byla nenásilná, pravdivá a bytostně lidská.
Vedoucí stravoven mi říkávaly, jak je možné, že když máš ranní službu, ty děcka vypijí všechnu kávu a všechno sní. Rozdávala jsem dětem jídlo, a motivovala je: "Pijte kafíčko, ať máte červené líčko!" Dětem se to náramně líbilo a za chvíli byl hrnec s kafíčkem prázdný.
Jednou za mnou přišel s vážnou tváří malý Honzík.
- Paní učitelko, můžu se vás na něco zeptat?
- Samozřejmě, a co bys potřeboval vědět?
- Můžu být panem doktorem, když nemám rád špenátovou pomazánku?
- A co bys nemohl? I pan doktor může být mlsný!
Honzík radostně poskočil, a už zmizel mezi dětmi. Teď po letech mohu říci, že Honzík je skutečně panem doktorem, a bez obav za ním můžete přijít. Vždy s úsměvem poradí, pomůže.
Také k nám přišel do školky Kája. Vychovávala ho babička. Kája odmítal jíst vařená jídla, nebyl na ně zvyklý. Docela mě to překvapilo, neboť jinak to byl šikovný kluk, s kterým se dalo povídat. Napadlo mě, že bych Kájovi zítřejší oběd nějak přiblížila, aby se na něj těšil, a nebál se jít do školky. Paní kuchařka měla v jídelníčku naplánováno čevapčiči s bramborem.
- Kájo, zítra bude na oběd čevapčiči. Už jsi to někdy jedl? Víš co to je? Neboj, nikdo tě nebude nutit jíst.
Kája koulel očima, a po chvíli sdělil:
- Nevím, a jíst to nebudu!
- A když ti řeknu čevapčiči, co v tom názvu slyšíš?
To už zpozorněly všechny děti. Někdo ze zadu zavolal:
- Čiči - tak volám na kočky.
- No, už začínáme být doma. Kdo má doma kočičku?
- My máme! - (volala Alenka), a k ní nám přibylo pět koťátek.
Děti volaly:
- Čičí, čičí, čevapčiči!(zasvítily jim očka)
- Co budete tedy zítra obědvat?
Zvedla jsem okýnko vedoucí do kuchyně. Kájo, koťátka to nebudou. Snad si nemyslíte, že by paní kuchařka připravila na oběd koťátka! Každé by utíkalo jinam a nedokázala by je pochytat. Navíc, koťátka jsou pro radost, a aby až vyrostou, chytaly myšky.
Naše veselé vyprávění o jídle skončilo mou informací, že zítra přijdu do školky později, to už budou v postýlkách.
Když jsem přišla, kolegyně mi vyprávěly, co všechno se dopoledne událo. Kája přišel do školky po šesté hodině ranní, bez pláče, bez křiku. Většina dětí byla na místě už o půl sedmé ráno, a čekaly, co se bude dít.
Děti, které chodí před obědem domů, čekaly s maminkami v šatně na koťátka, která bude mít paní kuchařka v kuchyni. Kája neprotestoval, snědl polévku, a šel se postavit do řady k okénku. A děti zdolaly jídlo do posledního drobečku.
Byla jsem tak zvyklá v rodině, kde jsem vyrůstala, zavedla to i do své rodiny. V hravém tvůrčím dětském kolektivu se naučila jíst většina dětí různorodá jídla, maminky se učily od paní kuchařky pomazánky, neboť děti je vyžadovaly i doma.
Tak vyrostla většina dětí na domácí stravě s péčí, kterou jim paní učitelky, paní školnice i kuchařka s láskou věnovaly.
JARNÍ ZVONĚNÍ
Jaro přišlo
zvoní mládím
ožívá i starý sad
Barvy květů
jasně září
mládím žije každý rád
Perličky se vysypaly
v zeleném osení
sluníčko je ve smaragdy
v zápětí promění
Kámen tajů věčného života
patří k jaru
život v něm klokotá...
Vánoční Reminiscence II
ukázka ze sbírky
"Autorka předkládá dětem říkadla, dospělým pro změnu náročnější formy poetických vyjádření, jakými jsou sonety, akrostich i méně známý distichon. Ve své tvorbě vzpomíná, uvažuje, hodnotí i srovnává." úvodní slovo Jindra Lírová
POHÁDKA O ROKU
Svět je celá pohádka
a kdo má správná kukátka
vidí to, co mnohý z lidí
ještě dlouho neuvidí
Ahoj dešti! Ahoj trávo!
A co ty obláčku?
Smím se na tebe posadit?
A jen tak obyčejně snít?
Svět je velká pohádka
a když jsou správná kukátka
i u obyčejných lidí,
vidí,
co jinde neuvidí.
Svět - to příroda je mocná,
čtvero ročních období,
jaro, léto, podzim, zima
na horách i v údolí.
Rozpuk jara,
síla léta,
vůně podzimu
a velebný chlad zimy.
TAK CO S TÍM?
(sonet)
Nevede se, nedaří
a já chtěla jsem přece více.
Advent právě začíná svůj smír.
V srdcích je teplo. Na rukou rukavice.
Jsem rozechvělá událostí příští.
Co dělat? Jak zhotovit? Co zařídit?
Chybíš mi. Tvá hloubka duše čisté.
Zahrady jsou už uklizené.
Z korun stromů spadla míza.
A advent? Čeká nastrojeně.
Co letos? S dárky k srdcím,
ty si dáme. Něhu, lásku i pohodu...
Kdybys alespoň chápal... Kdybys alespoň...
Stačilo v očích číst... Ostatní už máme!
AKROSTICH
Vítáme radostně cinkání rolniček
Á potom vyzvání zvon
Nová noc nastává
Osudu nahrává
Celý se prolíná v nás
Echem i pokorou on
DISTICHON
Světýlka blikají, rolničky cinkají
a potom vyzvání zvon,
abychom věděli všichni,
že se narodil on,
Ježíšek v jesličkách
radost a štěstí nám dal,
proto se narodil, aby všem zvěstoval,
že ho Pán na zem poslal,
štěstí a radost pod tichým nebem
patří nám všem,
všichni kdo v pokoře
hledáme cestu k nám,
cesta je prostičká
chce to víc srdíčka a lásky v nás,
nedejte jen dary a dárečky
ale kus sebe,
shoďte ty okovy, zbytečné starosti,
žijte jen tím, co jste,
rozdejte lásku, rozdejte pokoru,
vrátí se opět k vám,
žijte tu pospolu šťastně a spokojeně,
vždyť to chce příroda i Pán této země.
ZIMNÍ SLUNOVRAT
Z podzimního spánku
před úsvitem vstávám
v hlavě zlomky změny očekávám
Neklidná noc
vítr
má svou moc
Zimní slunovrat
otevírá dvířka
královně zimě rád
Tanec padajících vloček
sleduji s úžasem
je to ča-ča pružných koček
Vybízí k tanci
ledovou krásku
chladně stojící
Království sněhu a ledu
převzalo svou vládu
rampouchy lehce cinkává
Krátký den
dlouhá noc
nastává
NA VLNÁCH MODRÉHO DELFÍNA
ROZKOUKÁNÍ
Vlny nás vedou vpřed
vzpomínky jistí hlubinu
vlny budou cílit hned
naši lahodnou vteřinu
O KOUKÁNÍ
Naše vidění
je opět rozpačité,
máme strach ze zklamání.
Cožpak jsem
malé dítě?
O MAJETKU
Všichni máme své vlny
cesty modrého delfína
své proudy
cesty své mysli
provádíme ve vzpomínkách
nahodile s intuicí
vybíravě
a hlavně tajně
MENU
Naše životní menu
je předurčeno osudem
mnohdy drsné
jindy s prožitkem
DOZRÁVÁNÍ
Vývojem myšlení
dospějeme k dozrávání.
Když nám nedozráli
myšlením zůstali malí.
NA LODI
Nasazeni na modré vlny delfína
život správně ubíhá
naše plachta osudu se vzdouvá
ve víře i naději
v ráhnoví, kýlu, plachty,
obzory v nedohlednu.
Klesneme ke dnu?
LÁSKA
Pomněnky
hvězdičky průzračné
sním o snu
o tajné báji
na setkání dvou srdcí
spřízněných
modře vzpomínají
Pomněnky
hvězdičky průzračné
hynou na úbytě
láska ta tuze
křehká je
k zacelení chybí nitě
PRAVDA
Pravda je jen jedna
nechejte se vést.
Pravda je jen jedna
jedna z možných cest.
PŘEDVEČER
Obyčejné živobytí
změnilo se ve vlnobití.
Rozhýření lidé, zpití,
čekají na zázrak bytí.
POHÁDKA
Myslitel i filozof,
poctivý, věrný,
důsledný, důkladný,
člověk dnešních krásných dní.
NA VLNÁCH
Plujeme na vlnách
jsme blázni
plujeme dál
táhneme moře slz
tančíme po vlnách
s delfíny
utápíme
dědičné hříchy
nečistá svědomí
klesáme do hlubin
slibů i nadějí
vnímáme jen vlny
modrého delfína
voda se nepění
vítr nevane
lhostejně
smetá písek
pěnu
vichr, vánek
mele a přemílá
písek a pěnu
zem s mořem
zamíchá
moře se zemí
rozmíchá
naše vlny
zem a moře
moře a země
tsunami
větrů a nářků
vln tajemství
modrého delfína
SVATOJÁNSKÉ KOUZLENÍ"
Na svatého Jana otvírá se
létu brána".
Věci tajuplné léčivé
pátrejme po jejich příčině
otevírá se brána mezi světy
lze najít poklad
i ztracené děti
Svatojánský chlebíček
čarovné koření
bloudivá světýlka
bylinek kouzlení
čas vysokých frekvencí
energií
Uvěří i ti co nevěřili
v čarovné noci
milost prosí
dělají vše pro to
aby zdárně žili
MÁM RÁDA MED
Mou včelařskou vidličkou odvíčkuji rámky
A odvíčkované vložím k vytáčení
Medomet již očekává medobraní
Radostně točím klikou
A med varhánkovatí na síta
Dostatečně okape, vyčeří
A stočím jej do sklenic
Moje úsilí korunuje práci včel
Ego mi napoví vše dobré jen
Dárek - zlaté zdraví všem
VČELÍ DÍLO
Pozdní jaro a léto
voní medem
úly též voní po medu
včeličky si vytvářejí svojí pílí dílo
pro které se narodily
velkolepý tanec včel
ta organizovaná životní síla
ta pohoda kdy dílo je dokonáno
med ve sklenicích
uklizeno
vystaráno
nakrmit, léčit včely
a může padat sníh
PRVNÍ POKUSY
Jsem zahalena moukou
brambory nastrouhány
stůl i zem jemně zaprášena
Z toho všeho vzniká
knedlík bramborový
snad bude i chutný, kdo ví
Jak to ta máma dělala
úsměv mouka jen tam
kde má být
K tomu láska cit
knedlík jeden druhý zdařilý
očekává se i od dcery
RETRO
Útulná kuchyň
nenapodobitelná
moje místo je v ní trvalé
nevědět co v ní mám
to se nestane
Léta se plíživě vlečou
čas mi utíká
byla jsem dívkou pak slečnou
léta už paní zůstávám
Vlastně jsem retro
i má kuchyň léty
nějak zestárla
cítím se v ní dobře
však starší ne mladá
Retro jsou hrnce
retro jsou poklice
stůl a židle
ty odnesly to nejvíce
Však domnělá krása
domnělá pohoda
postarší vařečky
postarší podoba
Retro kuchyně
retro hospodyně
půvabně s časem
i retro ožije
NÁŘADÍ
Staré domy
vydávají svá
tajemství
Nejsou to komnaty
šedivé zdi
a staré krámy
Podložky šroubky
kleště dláta
poctivé železo
přece láká
SRP
Srp má své místo
své ladné tvary
v obrovské šopě
kouká se na ni
Čeká na uchopení
čile se má k světu
raz a dva ožívá
šikovnýma rukama zakývá
Naostřit brouskem
ať má břit
ruka si může pohladit
koncert začíná
Plácek je skosen
VĚNO
No upřímně
neměla jsem
tušení co všechno
v mém životě se promění
Co budu věcí
potřebovat
tam to ubrat
tam to schovat
Věděla jsem
ale určitě
doma musí být
srp
Musím si s ním
poradit
nad nešikovností
zvítězit
Celý život
s ním zacházím
opatruji ho
dávám hospodáři
Hospodář srp vyklepe
nabrousí
aby byl z jara
znovu k mání
ČERVEN
Květy odkvetly
zrají do plodů
růžoví se, červenají
láskyplně dozrávají
Naše sny a naše touhy
obracejí se už k létu
svěží letní šatičky
promlouvají k světu
Tráva roste do otavy
kopretiny rozkvetly
něhou různých barev
srdce naše propletly
Letní sny a letní lásky
kvetou jako sedmikrásky.
BĚHÁM
Ve schránce se objevil dopis. Byl pomačkaný, a když jsem jej otevřela, zjistila jsem, že je v něm parte. Ovšem dopis šel z Olomouce šest dní, tedy termín pohřbu jsem již nezastihla.
Na dopisu však byla zpáteční adresa, tedy jsem situaci vyřešila kondolencí a přiloženým dopisem, kde jsem dceři zesnulé vysvětlovala, jak jsem její vzácnou maminku poznala a jakou stopu ve mně zanechala.
Bylo to parte paní Marie Hanákové z Olomouce. Zesnula tiše v sobotu 2. února 2018.
Poslední rozloučení se konalo v pátek 9. února 2018 v kostele Sv. Mořice v Olomouci. Parte bylo doručeno 12. února v poledne.
S paní Hanákovou jsem se seznámila na vyhodnocení soutěže literárního klubu Pegas v Mělníku. Objevila se na akci jako blesk z čistého nebe, zaujala nejen porotu, ale i přítomné literáty a občany. Bylo jí všude plno. Protože byla z Olomouce, měly jsme společnou dlouhou cestu domů na Moravu. Bylo o čem si povídat. Pracovala ve školství, a v době, kdy lidé odpočívají v důchodu, se rozhodla, že si splní svůj sen. V 63 letech začala po večerech běhat. A přesto že jí nikdo nepomohl a neuměla žádný jazyk, stala se vytrvaleckou mistryní světa a procestovala se závody veteránů celý svět.
Kniha o jejím životě, pod názvem Běhám, není jen o sportu, ale i o mnoha příhodách a událostech, ať už hezkých nebo těch smutnějších. Prostě nástin všeho, co se stalo v jejím životě.
Je to příběh velmi silný, jedinečný a neopakovatelný. Splnila si svůj sen a dala příklad pro další, mnohem mladší generace. Uměla jedinečným způsobem předávat emoce.
* Nemůžeš běhat? Tak budeš závodně chodit.
Běhala v obyčejných polobotkách. Šila si i tepláky. Neměla žádné zázemí, trenéry, maséry, lékaře, kteří by ji hlídali. Viděla, že se jí soupeřky trochu posmívají. Přesto se nenechala rozhodit a chtěla doběhnout do cíle a postavit se na stupně vítězů.
Všemu, co stálo v cestě, říkala Ne.
Výsledek? Je trojnásobnou mistryní světa, osminásobnou mistryní Evropy a to na nelehkých tratích 10 km, 25 km a maraton.
Byla malá, hubená, běhala za uznáním.
Běhat začala v roce 1983, když se dostala do formy, nevynechala žádný závod v okolí, a díky cestování opravdu poznala celý svět. Mnohdy neměla na ubytování v hotelu a spala ve spacáku na stadionu. Jindy běžela po probdělé noci, kterou strávila na cestě na závod, aby se dostala včas.
Z Ameriky si přivezla stříbrnou medaili za 10 km, bronzovou medaili za 5 km. Bez posilujících prostředků, bez masáží.
Její běžeckou kariéru ukončila nepozorná řidička, která ji srazila vozem. Bylo to v roce 1996.
Místo trofeje ve svých 74 letech bojovala o život.
Zůstala jí však úžasná energie, kterou dokázala předávat ostatním lidem.
Přesto, že jsem ji znala velmi krátce, psaly jsme si, telefonovaly, tak v mém životě zůstala nesmazatelná stopa, jako bychom se znaly celý život.
Určitě nežila marně a měla co rozdávat. Věřím, že i další generace by si mohly najít v jejím případě vzor, jak se dá žít a pro co se dá žít. Byla to skromná, pracovitá žena, měla rodinu, děti, přesto dokázala, že žít a sportovat se dá i po šedesátce! Byla skutečně lidským vzorem energie, vytrvalosti, vstřícnosti, empatie. Její životní příběh se uzavřel.
Vzpomínám na ni s úctou a láskou.