Příběh fotografie

Před několika roky jsem listovala v příloze jednoho deníku. Byl tam rozhovor s paní fotografkou, už nevím, jak se jmenovala, ale její vyprávění bylo doplněno ukázkou černobílých fotografii. Pod každou z nich byl naznačen ve dvou, třech větách příběh. Vzpomněla jsem si na to, když mi jeden kolega napsal, že on psal básně k fotografiím pro jednu literární akci.

I my se můžeme pokusit o něco podobného. Ve fotogalerii najdete několik fotografií od Petra Koudelky. Zasněme se, nechejme se vtáhnout do jejich atmosféry a inspirujme s k básním, povídkám, fejetonům, pohádkám... a dalším.

Petr Koudelka

Z mého alba

Irena Topinková-

 nechejte se inspirovat fotografiemi 

Opilá Kampa, Číhám, Zahrada z jiných věků, Tůňka, Co ukrývá uschlý strom,Noční procházka, Měsíční světlo a mlha, Večerní magie, Něžná úplňková noc, Lodička za úplňku, Večer rozjímání s lampou, Strach ,Když kvete jíní

Marta Dvořáková

Jana Witthedová

LIST

V ojíněném obrysu
nahoře na stonku
zlátne
starý suchý list
prosvícený zimním sluncem
krásní
poslední svou šancí
na hranici smrtelné kletby jara

STROM

Nad hlavou
      koruna stromu
                   chlácholí sousední
na listech nabízí
kapičky deště slunci
aby třpytem
ohromily krásno
pod zemí kořeny
        šeptají si spolu
                 o uhlíku a vodě
kmen vnímá
doteky mé ruky
prsty, jak hladí
        starou prasklinu
v ní míza lásky spí
a dává mi sílu

Irena Topinková

Kam zavedlo schodiště Popelku

Popelka rozlouskla oříšek
oblékla stříbrné šaty
střevíčky
a s vidinou plesu s krásným princem
dychtivě stoupá po vznešeném schodišti
Zklamání
Místo plesového sálu
pavilon nemocnice Bulovka
s čekárnou
plnou pacientů
čekajících na očkování
proti Covidu
Dostane se i na Popelku?

Pavlína Kollárová

Schodiště

Ještě chvíli zůstala
na schodech
Stopy po střevíčku
marně hledala
Musí se vrátit
Za rohem panelák
Skutečný příběh obyčejné holky
Jen schody jsou věčné
Kolik podpatků se  ještě zlomí

Irena Topinková

Opilá Praha

Prahou opilou
potácí se ten
kdo otázku opít se,
nebo zešílet,
řešil absintem.
Vrchní Život
účet chystá
za všechno
co udělat měl,
či chtěl a neudělal.
Přirážkou za nesplněné sliby
účet narůstá
zatím na sekyru.
Bude čím platit
až přijde účtování?

Irena Topinková

Strach

Rašící popínavá rostlina
ovíjí srdce
žaludek
hlavu
vyráží do všech svalů zároveň
proniká do všech oblastí bytí
Bojím se lží
a stokrát porušených slibů
Slyším šelestit paniku
i dotírat naději
Slyším útěšné písně beze slov
nikdy napsány nebyly
Všechno je najednou volné
idylické
jako první den prázdnin
Nikdy nevím
jak dlouhé prázdniny budou
Kolik váží vteřina strachu?

Libuše Matysíková

KNIHA PŘÍBĚHŮ A FOTOGRAFIÍ...

Se zájmem si prohlížím starší knihu příběhů a fotografií. Jmenuje se " Karolínské příběhy". Napsal ji a sestavil, dle doložených příběhů ing. Opravil k výročí založení obce Karolín. Tehdy jsem na tu velkou slávu v Karolíně byla jako rodačka, též pozvána, a knihu jsem obdržela.

Samozřejmě, že v knize nemohla chybět zmínka o výrazné osobnosti obce, o mém stařečkovi, Martinu Markovi. A právě koukám na tu fotografii, která není spojena se životem v obci, ale s mými studentskými léty.

Tento příběh zasáhl studentky pedagogické školy, hlavně mě, kdy je mi celá léta na školních srazech vyčítán...

CO V KAROLÍNSKÝCH PŘÍBĚZÍCH NEBYLO

Tři čtvrtě roku výuky jsme ve třetím ročníku za sebou a chystaly jsme se na školní výlet. Třídní profesor byl velmi důkladný člověk a svědomitost a důkladnost vyžadoval i od nás, příštích učitelek mateřských škol.

Ve třídě proběhlo několik návrhů, kam tedy na školní výlet. Najednou Zdenička, které jsme říkaly Nanynka, vyslovila přání, že chce do Jugoslávie. Mnohé z nás se rozpačitě usmály, zdálo se jim to nerealizovatelné. Ale, kupodivu třídní Jugoslávii nevyloučil, nýbrž se vyjádřil, že by to bylo docela možné. Pro větší náročnost se toho úkolu ujme sám a sdělí nám, kolik by to stálo.

Za dva dny jsme se dověděly, že čtyři dny výletu do Jugoslávie by nás přišly na čtyři sta Kč.

Blížil se termín schůzky rodičovského sdružení a tam se náš výlet měl probrat. Bylo potřeba zjistit, kolik rodičů by s výletem do zahraničí souhlasilo.

Protože jsem bydlela v Javorníku ve Slezsku, tak moji rodiče požádali stařečka, maminčina tatínka, aby je zastoupil na schůzce SRPŠ v Přerově.

Diskuse o výletě se otevřela, rodiče, začali vyjadřovat souhlas s výletem. A tu se přihlásil o slovo můj staříček.

Jak vás tak poslouchám, děvčata by ráda do zahraničí. Ono je to sice pěkné, ale nestačím se divit. Takový výlet něco stojí a ta děvčata doposud nevydělala ani korunu. To je přece nemorální, požadovat tu sumu po rodičích. Do Jugoslávie si mohou zajet tehdy, až si na to vydělají.

Zprvu se rodiče dívali na staříčka pochybovačně, ale potom mu dali za pravdu. Jenomže...

,,Příště si nechej staříka doma, ať tady nezaclání. Zavři ho do sklepa".

Od maturity uplynulo už čtyřicet pět let a stále se tato příhoda vzpomíná. Ten rok se totiž už žádný výlet nekonal.