Den poezie 2020 na webu

Irena Topinková

Všechno je někdy poprvé

Život utíká
jak jízda z rychlíku
když z okna hledíš
proti směru jízdy
V dáli mizí knihy nepřečtené
nenavštívené krajiny
Všechno je někdy poprvé
těch naposledy
je čím dál víc
Záchranná brzda se nekoná
jen snaha
dál už nepromarnit nic

Melanie Nováková

ZTRÁTY...
(Pro Petra)

Nenajdu náhradníka
není na tomto světě
Počkej tam na mě
slib mi to!
A já ti při loučení
řekla jen ahoj bráško
a vlepila letmou pusu
někam nad podělanou roušku

Oldřich Antonín Hostaša

CESTA

Narození, kniha osudu se otevírá,
co list,
východ slunce a cesta,
nepopsaná šlépějemi.

Každý den jiná vzpomínka,
jiná záře v srdci času.

Tak to jde den co den,

někdy láska, někdy i zloba,
dva jako jarní strom,
proplétají se větvemi,
kvetou a odkvétají.

Jen láska stále voní, jako růže v rohu zahrady,
přichází den,

kdy vše končí,

jinde začíná znova,

i východ slunce,

a do stránek příběhů,
píše se pokračování.

NA VLNÁCH DNE

Na vlnách dne hudba života,
píseň o lásce a porozumění.

Koruny stromů čechrá nezbeda vítr,
zvony lesů zvoní svůj čas,

čas poznání sebe sama,

čas podání ruky,
čas sblížení,

a řeka dne,
vlévá se do večera,

kdy hvězdy září v našich očích.

Petr Koudelka

KONEC CESTY

Slova, sny a snění
verše z těch snů
z bolesti vytrysklé na samém konci všeho
průvod celý ve smutku
básník vedle básníka
slza vedle slzy
něco se skončilo a něco se začíná
slova, sny a snění
verše z těch snů
vyletěly do mraků
nejsou
jen ticho a tma je za hřbitovní zdí
za zdí vzpomínek
za zdí

kam jej pohřbili

Věnováno Mirkovi Kováříkovi

Svatoslav Butora

POČÁTEK A KONEC
(Kovidní Koule)
NIC
Stalo se
Co není
NIC
Bez snění o krásném světě
NIC ožívá v nebytí
Zrušilo snění
Změnilo Potěšení z Bytí
Počátek všeho vyhnalo ven
Bez lásky umírá zem
Slunce nesvítí
Záměna za život smrt sytí
Kovidní koule kafíčku vzala chuť
NIC Obláček štěstí nevidí
NIC Oči pro nic nemá
NIC Počátek Všeho nezná
NIC neví nic
Neví Kde Já Jsem
Neví že Jsem Muž a Jsem Žena
U stolečku pro dva není místo
Láska společnost má nejistou
Jen nuly a černá koule zírá
tam kde ztratila se víra
Budoucnost
Den nezačíná a hned končí
Kovidní koule nemá oči
Nemá duši
Svět živých ji ruší
Z Počátku Všeho činí NIC
Stalo se
Co není
NIC chce být počátkem dění ...

Pavlína Kollárová

Schoulím se zpátky
do náruče
mámina těhotného bříška
do tepla
jejího dechu
Neřeším včerejšek
Nevedu motivační řeči
Ještě nemusím...
... ještě jsem v bezpečí

Libuše Matysíková

Pavlína Kollárová

LEPŠÍ ČAS
Nehmotné stíny
Protékají mezi prsty
z bláta cáká kocovina
stýská se
bolí hlava
Pryč s přízraky
Tohle je in
být zatraceně
obyčejný

Libuše Matysíková

KONEC A ZAČÁTEK
Náš život je nám darován
náš život je nám zapůjčen
my mu dlužíme

Plníme své životní
poslání
měli bychom pokořit svá
zklamání

Jedny dveře se zavřou
druhé se otvírají
náš osud nás vede
k cíli

Nic na světě
není stejné
všechno se vyvíjí

Život se točí dál
jedni se rodí
jiní umírají
Jednooký
mezi slepými
je stále král

Vládne nám láska
cloumá s námi nenávist
není radno se životem
prát

Neznat pokoru
pomoci bližnímu
pohled nahoru

Naše víra
souhrn energií
motor, jenž se žene vpřed

Co živí nás
dává životu smysl i řád
pochopení

Mučíme se myšlenkami

vše tu již bylo
či bude tady

Žádný chvat
a žádný spěch

Složíš všechno
na účet
jednoho naplněného
života

Petr Koudelka

A řekl bůh
budiž světlo
potom se rozsvítilo
celý svět se začal stavět od základů směrem nahoru
ke složitosti bytí a zániku
někde uprostřed přišel člověk do toho všeho
pár úsměvů a vrásek a práci si sebou přinesl
dostavěli Mikuláše
Mozart poprvé navštívil Prahu
potom ještě přijela tramvaj od Klárova
když otáčeli ten poslední list matičky bible
roztrhla se zem a tisíc sluncí se rozlilo vesmírem
to si lidé udělali
tu poslední válku

Melanie Nováková

KONEC A POČÁTEK

Mám začít od konce
chci od počátku
nemíním dělat
žádnou zkratku...

Jiskření, úsměvy
dychtivé oči
slibují hladí
hlava se točí

Motýlci uvnitř nás
doteky líbání
myšlenky na tebe
a noci bez spaní

Za čas se někdy
vytratí jiskření
nic s tím nenaděláš
nejsme si souzeni

Každý je náhle
na cestu životem sám
nikdy to nevzdávám
krk na to dám

ROZLOUČENÍ
Svíce si v poklidu plápolá
svíce svým plamenem hoří
něco můj milý skončilo
něco se znovu tvoří

Vesmír má svoje úmysly
my jsme jen zrníčka prachu
život nám něco přinese
bez tebe mám víc strachu

Svíce si poklidně plápolá
svíce svým plamenem hoří
něco můj milý skončilo
něco se znovu tvoří...

VNITŘNÍ HLAS
Proklouzne ti mezi prsty
život - svět
Proklouznou ti mezi prsty
děti - co nevidět

Proklouznou ti mezi prsty
všechny velké lásky
kolem očí zůstanou
jen ušlechtilé vrásky

Proklouzne ti mezi prsty
prostor a čas
neodkládej svoje city
poslouchej svůj vnitřní hlas

OÁZA
Už jsem nic nehledala
nic nehledám
Pak přišla malá domů?
Sladký marcipán...

Žíznivý velbloud z pouště
chtěl lačně pít
v oáze našel zřídlo
má právo žít...

Jediná na světě
musí ted´být
časem však zapomene
kde chodil pít...

Anna Ursíni

SAPFICKÉ MOTÍVY XXIII

V podsvetí prebrodím vody piatich riek.
Vyplačem zármutok, zamrznem, zhorím
a zabudnem. A do Elýzia vojdem
tmou nedotknutá.

Prostá zemskej príťaže a telesných
potrieb, premenená v neviditeľné
skupenstvo života, vznášať sa budem
ako obláčik.

*******

Mám pocit, že sa nikdy nič nekončí.
Že sme tu boli a budeme večne.
Prach v kozmickom priestore, hľadajúci
planétu lásky.

Dajana Zápalková

KDE KONEC
štítů velehor?
V oblacích
v kuchyni bohů...
Kolik odvážných
se tu plahočí
kluzkými úbočími
v uších zní
píseň šumivá ...
Kýžený vrchol
pohledy dolů
se závoji sněhu
s jedinou stopou
Sluneční šipky
značí počátek sestupu
dolů do údolí
cesta zkropena
zmrzlými slzami
pomníčky neznámých ...

HUDBA
vtéká jako vodopád
do otevřené duše
chce se tančit
na parketu noci
Tóny harfy
hladí tvé střevíčky
Pluj v rytmu dál
nepřestávej
zůstaň svá
a se závěrečnou
těším se na hodinu příští
Bude brzy?

NOČNÍ OBLOHA
zavírá se
jitřní bránou
vstoupit se dá
do nového dne
Co zůstalo
v mléčné dráze?
Vrásky ... naděje ...
tady čas jinak
odměřován
S peříčkem
z křídla anděla
tápeme novým dnem
prosíme
rveme se
o porozumění
Skončilo nebeské
začíná pozemské
Co krásnější?

ROZVERNÁ
Rovnoběžky -
kde jim konec
-u slonů v Africe
či polární lišky
je mají jako záložky
do knížky?
Kde začátek naší cesty -
zkoumání té záhady
Je to jedno přece -
poledníky
též nekončí v řece ...

Bohumír Vidura

V KŘIVOLAKÝCH ULIČKÁCH
Ostré kameny
v křivolakých uličkách
šklebí se proti směru chůze
a špičkám bot o překot
se předhánějí vrabci
jsme na ně krátcí

nám zbývá klopýtat
nakonec dojdeme a smekneme
před věžemi i kříži
co nás tíží pustíme
jako kámen z ramen
a lehce se vzneseme.

PROČ BY NE...
V bolestných grimasách
neradno se sžírat
a nelibě se týrat

země když po tobě chodíme
někdy se v blátě brodíme
a jindy šlapeme po květech

není otočená odvrácenou tváří
přináší cos šťastného je v snáři
pokud tomu věříme proč by ne

s dobrotou se setkáme
a tváře se rozjasní
vždyť dokážeme být úžasní

na každém kroku který volíme
s rozesmátou tváří
v bolestných grimasách
neradno se sžírat.

Svatoslav Butora

POČÁTEK

JSEM TU
JSEM V Tvých Očích

U kafíčka
Počátek všeho pramení
V Tvé lásce k mé zemi

Ve všem vidím Tvá znamení
Čím JSME Tím JSME Zmámení

U kafíčka
V každém obláčku JSEM
Uprostřed Všeho JSEM
Počátek Všeho JSEM
V každé chvilce
Muž a Žena JSEM

U kafíčka začínám
Každý můj den
S Tebou JSEM krásně živý
Ve všem vidím
Počátek dění
Na pouti ke snění
S Tebou
Láska dělá divy
Doteky dálek
U stolečku při kafíčku
Máme Maledivy

Na Počátku Všeho JSEM
V Tvých očích
U kafíčka
Obláček stoupá do nebíčka
POČÁTEK S námi se vznáší
Na pouti časem JSME SE NAŠLI
Vždyť víš jak to bylo
Na Počátku Všeho Byl Krásný Den