Almanach - útlá brožurka formátu A5 převážně o dvaceti stránkách obsahující básně či prózu, mnohdy obojí, ozdoben barevnou, tématicky zaměřenou obálkou, uvnitř s kresbami či fotografiemi - tak by se daly charakterizovat dílka členů Literárního klubu Petra Bezruče (LKPB).
"Těch literátů, kteří se rozhodli vydat si almanach i letos, je patnáct, v šestnáctém je výběr poezie z literárního webu, kam posílají své příspěvky "psavci" z celé republiky. A to je, myslím si, slušná prezentace práce klubu za uplynulý rok," podotkla předsedkyně LKPB.
Celkově na 440 stránkách najde čtenář básně různé tématiky - od lásky, běžného života, i zajímavé náměty z cest, ekologie, vnímání vesmíru. Próza pak vykresluje příběhy, které se udály, které literáti sami prožili. Jsou to mnohdy události, které je třeba ukotvit na papír a nenosit v hlavě - předat je dál.
V básních se setkáte převážně s volným veršem, v próze možná překvapí i naše slezské nářečí. Už jsem vás dost nalákala k tomu, abyste si almanachy v dlouhém zimním večeru otevřeli a začetli se? Pak jsou k zapůjčení ve frýdecké knihovně a přeji příjemné počtení!
Dajana Zápalková
František Martin Gistinger
ÚSPORNÁ NÁDOBA - BESKYDSKÉ DÍLO
Sucho
V dětství jsem ztráty v nepřízních počasí poznal, přišla
neúroda z nedostatku vody. A čím si pomoci, jak se
s tímto poprat, aby život za něco stál? Vzor mi dávalo vše
- hlavně koně. Se studiemi pro ochranu, pro záchranu
přírody scházely zkušenosti, podklady. Dnes už je máme i
pro ušlechtilou ochranu a záchranu života přírody, která
si nejlépe šikovně umí i poradit sama, když má od nás
vytoužený klid, z nějž vzduch i pro sebe vyrábí. A já jsem
člověk, který nejvíce jej bere, tím jeho hustota řídne a
v mých silách už není k vyrábění ani k zaplacení. Já
neumím auta se vzdát, ani sejmout nohu z plynu, avšak
musím to dokázat i elektrizovat i ze Slunce energii sát
Zemi, kterou naučil jsem se až z hlubin studovat. Jsem
její přítel, srdce se přimlouvá: "Františku, alespoň Ty MĚJ
ZEMI RÁD!"
Dagmar Sofie Molinová
Moudrost mého srdce
Dajana Zápalková
CHCI
Chci
se opít mořskou vodou
zadržet v rucea nechat prsty protékat písek
slunečními stezkami zpět
Chci
ponořit myšlenky
houpat je ve vlnách
vylovit spoustu nápadů
zlaté rybky
Chci
se brodit dnem
míchat slané kapky
v letní drinkyutápět neklid
problémy
odpouštětne
odpustitelné ...
Žofie Zejdová
Vlaštovka
Ocúny
Znám místa,
kde krásně kvetou ocúny
z jara nebo na podzim.
Krajinou však vládne jedna z mírných zim.
Přesto pojď! Půjdeme spolu
pěšinkou sněhovou
hledat ten poslední "naháček" co zbyl
nebo ten první, který se právě narodil.
Jako my.
Jsme poslední, kteří si zbyli?
Nebo půjdeme na procházku znova?
Vyroste láska, krásná ocúnová?
Bohumír Vidura
ŽIVLY
ŽIVLY
Padají větve i stromy
svědky jsou domy
jak lomcuje střechami
a s malou duší
modlit se sluší
kdysi i probírat růženec
bát se živlů ale
věřit kadidlu že je odžene
samy se vzdálí
protože je pálí svědomí.
Marie Starová
Miluj svůj život
Jsem narozená ve znamení Blíženců. Moje znamení má
nekonečný tok myšlenek. Svému intelektu, jiskřivému
vtipu a snad i dosti velké přemýšlivosti vděčím právě
tomuto vzdušnému znamení. Řídí mě zvědavý Merkur,
planeta komunikačních a myšlenkových pochodů. Proto
my, Blíženci, jsme báječní vyprávěči a výborní řešitelé
problémů. Přiznávám i to, že jsme někdy i dva v jednom.
Nemáme jen ty nejlepší vlastnosti a jsme si toho plně
vědomí. Poslední, co chci dělat, je sedět se založenýma
rukama v klíně. Když se zastavím a udělám si přestávku,
skončím stejně u počítače nebo s telefonem v ruce.
Vím jedno: ačkoli přišel podzim mého života, dokud
budu na této zemi, začíná mi jiné dobrodružství -
krásnější. Posuďte sami: žádný budík, žádná snídaně
v letu, ale blažené probuzení do podzimního jitra.
Otevřeným oknem pronikají do mého bytu podzimní
vůně, které se prolnuly s vůní čerstvě uvařené kávy.
Nemusím už žít na plný plyn. Můžu zvolnit a čas si
plánovat podle svých možností. Být v důchodu je
osvobozující - nic nemusíte a děláte jen to, co chcete.(úryvek)
Eliška Resková
ZRCADLO ČASU
Neklid
Vítr neustále kvílí
jako špatně naladěná harfa
a nesprávný prstoklad
nedá noci klidně spát
Když vítr
žaluje a pláče
vše připomíná
falešného hráče ...
Taťána Prokešová
BABÍ LÉTO
BABÍ LÉTO
Letní lásky,
jemné pápěří,
do jejich
hedvábných sítí
každý z nás
se rád chytí,
na konci léta
je vítr rozfouká
Bůh ví kam,
jen pošetilí blázni
věří pohádkám.
Ivana Návratová
Hovory "K"
Hovory "K"
Když se na něco příliš těšíme..................
když si něco pěkného plánujeme..................
když někomu něco lákavého slibujeme...............
všechno dopadne zaručeně jinak.
V našem starém velkém rodinném domě, do kterého by se pohodlně vešly dvě rodiny, bydlela moje mamka sama se svou kočičkou. Sestra se již v mládí odstěhovala do vedlejšího města, taťka před několika lety zemřel, a já jsem měla pohodlný a útulný byteček ve vedlejší ulici. Měla jsem to k mamce blízko a skoro denně jsem ji chodila navštěvovat, ale nechtěla jsem se do velkého domu nastěhovat, protože mi tam vadily některé podstatné technické nedostatky, které nebylo snadné řešit. Vadilo mi hlavně neustálé chladno v přízemí domu, které bylo staré přes dvě sta let, připadala jsem si tam jako ve sklepě. Však taky i přes přítomnost ústředního topení byla v největší místnosti kamna, ve kterých se dalo přitápět dřevem. Mamka bydlela v patře, které bylo přistavěno před padesáti lety, a tam to bylo o něco lepší, ale ne o moc. Ale mamka byla otužilá a celý život zvyklá na bydlení v chalupě. Ve velkém domě byla šťastná. Práce v domě a na zahradě ji udržovala v dobré kondici, a i když jsme jí se sestrou čas od času vnucovaly naši pomoc, nic nepotřebovala. Velký dům byl pro ni hradem, a ona v něm byla hradní paní. Když mamce bylo 85 let, připustila, že by přivítala, kdyby už nemusela bydlet sama, a začaly jsme si spolu plánovat, že se k ní do domu přistěhuji a budu jí ve všem pomáhat. Koupily jsme si nové záclony do přízemí a já jsem začala uvažovat, který pokoj si upravím tak, aby mi tam nebyla zima. Chtěly jsme si na zahradě postavit skleník, abychom mohly pěstovat okurky, když v poslední době bývá počasí hodně nevlídné.............. zatím jsem okurky a jiné plodiny pěstovala v pronajaté zahradě za městem. "Dokončím sezónu, vrátím zahradu a na podzim už budu hospodařit tady," slibovala jsem mamce. Léto bylo chladné, deštivé a sezóna se protáhla. Přesto jsem ale v druhé polovině srpna zavařila poslední okurky a rozloučila se s pronajatou zahradou.
Za několik dní nato mamce začalo být hodně špatně. Sanitka ji odvezla do nemocnice na vyšetření. Lékaři vyšetřovali jeden den, vyšetřovali druhý den........... třetí den nám z nemocnice zavolali, že jestli chceme, můžeme se s mamkou přijet rozloučit. Zamkly jsme dům a v něm mamčinu kočičku a vyrazily jsme do nemocnice. Mamka už nebyla při vědomí, ale ještě žila. Pořád jsem si nemohla srovnat v hlavě, že za chvíli už bude všechno jinak. Ve skrytu duše jsem tajně doufala, že je to jen nějaký omyl, že mamka ještě neumře........... a třeba mě slyší...... proto jsem se s ní neloučila, ale řekla jsem jí to, o čem jsem věděla, ji nejvíc zajímá. Řekla jsem jí: "Kočka je v pořádku............" - všechno ostatní se mi v tu chvíli nezdálo důležité. Proto jsem mluvila o kočičce, na které mamce záleželo, a o kterou měla velkou starost vždycky, když nemohla být s ní. "Kočka je v pořádku..." - opakovala jsem znovu. "Teď se o ni starám já, když nejsi doma."