Anna Vojtěchová

Jsem rodačka z Českého Těšína, jsem spoluautorkou knihy: Co ještě nebylo o lásce napsáno. Jsem součástí mnoha almanachů, a jednou z autorek z knih: Literáti na trati. Píšu především básně, prózu už méně. 

Nebeské cestování....
Poznání je pádný důvod k dobrodružství,
tehdy mysl člověka zahltí tajemná zvědavost.
Na křižovatce cest, kde riskovat se vyplácí,
radost z prožitých chvil se opět k nám navrací....

Volný, jako pták, jen bezstarostně kroužit nad zemí,
vnímat vše, co skryto lidským očím jest.
Vzlétnout nad obzor lehce, znenadání,
prožít tu krásu nebeského cestování.....

Jsme jen hosté.....
Války, utrpení, nemoci a taky žal,
strach dusí v nás vše krásné, do morku kosti.
A jeden druhého se nechápavě ptáme....proč?
K čemu jsou ta trápení, nevraživost a zlosti.....

Jsme pouhou bárkou na otevřeném moři,
kde silný vítr s naší loďkou do stran kymácí.
Nastává sen, kde člověk sní o lepším světě,
však s ranním svitem se realita opět navrací....

Přesto svůj život milujeme a chceme šťastně žít,
vstáváme z bahna lží a lidské ješitnosti.
S láskou a nadějí vítáme slunce a svítání,
marně se snažíme, my jsme zde pouze jako hosti....

Láska s příchutí deště...
Trochu se setmělo a dusno krájí vzduch,
mé oči přelepené černou páskou.
Stojím tu v dešti a přemítám,
jak je to vlastně s mojí láskou?

Propršená noc a jen my dva,
dvě těla v trávě láskou spletená.
Vzduch je prosycen vůní vody,
a jen my dva a vůně omamná.....

Jak rád bych ukryl tě pod deštníkem,
rád vidím, jak voda smáčí tvoji blůzu.
Je zázrak milování v letním dešti,
pocit krásna, marně hledám můzu.....

Obloze děkuji za příval deště,
jak krásně smáčel tvoje vlasy.
Tvé štíhlé tělo deštěm zkropené,
pohled tvých modrých očí,dlouhé řasy.....

Jen vítr, chytrý jako liška podšitá ví,
jak obloha se krásně duhou barví.
Vůně trávy se pod kůži omamně vtírá,
utajený měsíc svůj triumf slaví....

Děkuji obloze za dodanou vláhu,
za blesky, jak křižovaly oblohu.
Za slzy času, tajné perly nebes,
bráním se dojetí, víc nemohu.....

Má mysl v utajeném oparu,
hozený květ léta do zelené trávy.
V duši mám zmatek a taky štěstí,
nad krásou lásky, svět je tak dravý...

Vzpomínám na letní déšť,
na studené kapky a tvou blůzu.
Na ušlechtilý cit dvou blízkých lidí,
já věřím na krásu a věřit budu....