Den Poezie 2021
Letos se bude festival konat ve dnech od 8. do 21. listopadu 2021.
Každoročně vyhlašujeme téma, které může být pro vás inspirací. Tentokrát bychom rád připomenuli italského básníka Danta Alighieriho (letos je to 700 let od jeho úmrtí) s tématem vycházejícím z jeho asi nejslavnějšího díla "Božská komedie".
Den poezie LKPB v Šenově
Libuše Matysíková
(9. 11.)
KŘÍŽ
Neseme si svůj
kříž pochybností
je dědičně zatížen
Setřepeme ho
může to být k zlosti
je pevný tvrdý jak kámen
Nelze jen tak
dědictví setřepávat
hledejme nový vstřícný směr
Náš kříž neumíme
předělat
pojďme ho prožít
SVĚTLO
Světlé chvíle se rozprostřely
září světla ještě více
K životu nejsou třeba škůdci
jen světlo života
nás vede k cíli
Tam, kde zanecháme
svoji stopu
vyroste plevel či květina
to lidské teplo přivede tě
do míst, kde život začíná
TICHO
V tichu téměř nemluvíme
a když tak z oka do oka
zastíněné mžitky blednou
Z důvěrného lenošení
nastává čas našeho bdění
Vítr hýbe okenicí
dveře ty jsou na petlici
listí venku skotačí
a my z toho ticha
vnímáme zem, která vzdychá
ENERGIE
Energie našich předků
žije v nás i v našich dětech
čas radostí i starostí
vrací se ve vzpomínkách
Naše životy
jimi se proplétají
Lásky a pochybnosti
námi zacloumají
Skromně a prostě žili
vydávali ze sebe všechny síly
láska je pevně spojovala
vzájemná úcta svazovala
OTÁZKY
Jak to
že lidé jsou stále stejní
nevědomost jimi se prohání
Jak to
že stále neumějí mít lásku
tak jak si přejí, jak by doufali
Jak to a proč
ctnost i počestnost je stále žádána
vyžadují ji od jiných, však sami neplní
Obrácený je svět
upínáme se k vzdáleným
živí jsou někdy cizí
Požadavky jsou kladeny
postupně mizí
rozplývají se
Bohumír Vidura
BOŽSKÁ KOMEDIE
Šaty naruby kabát z ostudy
a posměchem všech očí
byť v nich někdo vkročí
i když svět je už komedie
a mnohé jinde nezažije než
na scéně i bez režie
kde pije se víno a káže voda
jen velká škoda
že na každého se nedostane
to co je prolhané
už komedie není
a v pravdu se nepromění.
MANÉŽ
Kdo prozradí že podvádí
ztratilo by smysl
po tenké niti jíti
přes propast a je šílené
co iluze ztracené
jak je najít zpět
aby se překlenout dalo
co se samo vzdalo
a přesto je třeba
na tom lpět protože
žít a chtít je v mnohém
překonávat sebe
kdo prozradí že podvádí
je mimo hru všechny vás zvu
do manéže bez klecí.
V SOBĚ MÁŠ...
Víc než sebe
o čem víš ale i ne
co ovládáš a co nezvládáš
máš v sobě moc
a nebo bloumáš
jenom tak
a můžeš si hrát
od času do času k úžasu
nad sebou samým
až přijde na skutky
jasná otázka že život
není procházka a když
tak někdy trnitá
ale i růže je mají
a přesto kvetou i voní
naštěstí letos jako loni.
Emilie Kozubíková
O fous- a v pravé poledne
V pošmournu nemocniční trudné neděle
ctihodnou andrézií čerti šijí
horda nemocných záludnou poezií
v kmitu kár, křížů, pík a srdcí klne.
Rykem hry svolává peklo obelstěný.
Máz- chechtot. O překot v kotoučích obvazů
třepot rukávku bělostného nachází oázu
a ret pění: "Máme den nedělní, pane ctěný!"
Do potměšilých úsměvů buší pěst v úlevu.
Muž- ústa ve šklebu: "Rčení jsou, dámo, rčení!
Žádnej Bůh nikde není!"
"Trochu bázně, zblázněný pane! Odpusť vám to Pan Bůh!"
V povyku nekázně čte Andrézie Bibli.
Třpytlo v řasách ctné křehké bytosti,
s rychlosti zdvíhá se křiklouna vyprostit
nenadále klouzajícího židli.
Trpně se prostřel dlaždicemi
bicepsy sklesle poddajnými.
"Nehraj to na nás, oněmnělý!"
Andrezie u vytržení- umřel a v klení?!"
Že Pan Bůh mění, co hluch míní!?
Hlučná parta se smíchy svíjí
přikládá Božskou komedií
kumpánovi a Andrézií.
Vějíří karet- blesk- v mračném šeru
-hrom- divý rumrajch- zmrtvělý spěch...
"Hochu, nějak nizoučko sis to leh!
Pojď!" Bratři v bílém kloní se k tělu.
Na stůl, jak slza z lesklého plechu
-nedá stres- jen náhled od zárubní.
Sestra mu od štůsku karet v předpoledni
s modlitbou nese přikrývku.
Kamarád v tvářích křídových zář
faktem fakt smíříš? Ne, to je příliš!
Do sedu se tu zdvih, županem kreslí kříž
a v ústefch Otčenáš klesá na znak.
Ustrnulo ve smíchu tichu
muži.- U dveří hotové pápěří
zrak sluch když přítěžím
houfnému panoptiku.
-- "Babičko, vyvzpomněla by sis text otčenáše?
No ne, nic se mnou není. Pošleš? Oukej. Takže jej meilni!
K čemu?- Nevím.- Možná na pomodlení."
Koktl karbaník plaše.
Úžasné fiasko
"Paninko, premiér kach a soumrak!"
"Nepovídejte!- Mluvte!" "Asi tak":
-Uspokojen cílevědomým vandrem
opouštěl milenčino antré
milostnosti si po uši
setrvávali v náručí.
Hafík jim v školních brašničkách
dělal průvan ve svačinkách.
Průhledem živelného plotu
lámal hůl nad nimi Lot Lotů
zrcadlením svých vlastních lovišť
-přízrak přízraků- rodič.
-Zoufale krásně sníc
absorbují velefiasko.
-Paninko, tutovej kříž s láskou
poněkud dřív!"
Klíčový průlom
Mám schopnost vyvolávat alergií
tím, že žiji.
Dýchat týž vzduch s vidoucími
se nepromíjí.
Strojím svůj soustavný, svébytný puč.
Koukejme- zotevíráním srdečních plomb
jsou vzněty antipatií k slepectví fuč.
-Než zas lid ochromí můj sloní sklon.
ctihodnou andrézií čerti šijí
horda nemocných záludnou poezií
v kmitu kár, křížů, pík a srdcí klne.
Rykem hry svolává peklo obelstěný.
Máz- chechtot. O překot v kotoučích obvazů
třepot rukávku bělostného nachází oázu
a ret pění: "Máme den nedělní, pane ctěný!"
Do potměšilých úsměvů buší pěst v úlevu.
Muž- ústa ve šklebu: "Rčení jsou, dámo, rčení!
Žádnej Bůh nikde není!"
"Trochu bázně, zblázněný pane! Odpusť vám to Pan Bůh!"
V povyku nekázně čte Andrézie Bibli.
Třpytlo v řasách ctné křehké bytosti,
s rychlosti zdvíhá se křiklouna vyprostit
nenadále klouzajícího židli.
Trpně se prostřel dlaždicemi
bicepsy sklesle poddajnými.
"Nehraj to na nás, oněmnělý!"
Andrezie u vytržení- umřel a v klení?!"
Že Pan Bůh mění, co hluch míní!?
Hlučná parta se smíchy svíjí
přikládá Božskou komedií
kumpánovi a Andrézií.
Vějíří karet- blesk- v mračném šeru
-hrom- divý rumrajch- zmrtvělý spěch...
"Hochu, nějak nizoučko sis to leh!
Pojď!" Bratři v bílém kloní se k tělu.
Na stůl, jak slza z lesklého plechu
-nedá stres- jen náhled od zárubní.
Sestra mu od štůsku karet v předpoledni
s modlitbou nese přikrývku.
Kamarád v tvářích křídových zář
faktem fakt smíříš? Ne, to je příliš!
Do sedu se tu zdvih, županem kreslí kříž
a v ústefch Otčenáš klesá na znak.
Ustrnulo ve smíchu tichu
muži.- U dveří hotové pápěří
zrak sluch když přítěžím
houfnému panoptiku.
-- "Babičko, vyvzpomněla by sis text otčenáše?
No ne, nic se mnou není. Pošleš? Oukej. Takže jej meilni!
K čemu?- Nevím.- Možná na pomodlení."
Koktl karbaník plaše.
"Nepovídejte!- Mluvte!" "Asi tak":
-Uspokojen cílevědomým vandrem
opouštěl milenčino antré
milostnosti si po uši
setrvávali v náručí.
Hafík jim v školních brašničkách
dělal průvan ve svačinkách.
Průhledem živelného plotu
lámal hůl nad nimi Lot Lotů
zrcadlením svých vlastních lovišť
-přízrak přízraků- rodič.
-Zoufale krásně sníc
absorbují velefiasko.
-Paninko, tutovej kříž s láskou
poněkud dřív!"
tím, že žiji.
Dýchat týž vzduch s vidoucími
se nepromíjí.
Strojím svůj soustavný, svébytný puč.
Koukejme- zotevíráním srdečních plomb
jsou vzněty antipatií k slepectví fuč.
-Než zas lid ochromí můj sloní sklon.
Dílo alimentace
Nařčený mistr z kdoví-čí reprodukce
užasl- zvyklý na obstrukce
pro fascinaci v kolébce.
"Skvostu garance dělat obhájce
-pánové- kde to jsme?!"
Dopad plamenných řečí
Zastínit, kdo mne předčí
odklonem možností
-od distribuce s mistry!
V očích jiskry v hrdle čtyřčárkované "C"?
Sevřít nad díž
spoutat mopem
ohnout k podlahovce!
S Establishmentem pod dohled
-došlápnout na kulturu
-smýknout byť i s Republikou
k jejímu dnu!
-Áu- achichouvej- pomoooc vzestupu
umělým dýcháním!
Osobnosti v ústraní?
Tlumící roušky? Cukání úst se nestraní?
Pohřbením inpulzů dlaní
na prášky k spaní
neušetříš.
Bárko, k moři lásky pluj
Národe, jací jsme lidé
-přelaskaví hospodáři,
či líní, co se jen sváří
vpravdě, jak zlá tchýně?
Houfujem se nadšenecky:
"Polez, kde jsi, holahou!"
Trapný diškurs nad rybou
-nevykoledujem necky?
Covid nám plundruje kasy
-schopným kosmopolitům:
"Hospodine pomiluj
hruď akceptabilní masy!
-Horor skříplých, úpěnlivých,
prosím, minimalizuj!"
Garance temna v špajzce
Navolit a ukřičet!
A do následných voleb
se k novům nebude moct přivonět
přeměnou nominantů v sebeobhájce.
Od pyskovaňa pliskyř na fajfce?!f
Oldřich Antonín Hostaša
Železniční monolog
Klavírní tóny zní Hlavním nádražím
jen rozhlas naschvál chraptí.
Cestující je publikum
hrané scény na nástupištích
kulisy soupravy vlaků.
Hlavní kulisák výpravčí
postavil zelenou přítomnosti.
My jako diváci děláme publikum
lásce která vypráví dávné báje
sponzorované budoucností.
Anna Ursíni
TERCÍNA II
(Den poezie - Božská komedie)
Od věků věkoucích jsou s námi tady -
- hamižnost, lakota a smyslnost, chtíč.
Andělské chóry nevědí si rady,
nezmůžou, neudělají s nimi nic.
A k tomu lidská pýcha neskonalá...
tu nelze omýt a jen tak spláchnout pryč.
Do pekla raději se těla hnala.
Šel boháč, chuďas, tam jak v poblouznění,
do zatracení, v mocnou říši Baala.
Jsme pořád stejní - oděv jen se mění.
Proč láska má ve svetě málo místa?
A stačí očistit se odpuštěním...
Tak chceš to, Pane Ty, tím jsem si jistá.
Žofie Zejdová
Hledání
Pojď hledat cestu do dávna,
co ve svahu se ukrývá.
Detektor něžně zavrčí,
tepaná brána ze železa
minulost dávná, vábivá!
Vstoupím tiše, v podobě krysy.
Nesmím rušit času řád!
Vběhnu do stájí, schovám se do sena.
Počkám, až bude temná noc.
O sto let zpátky chci se podívat.
Vyběhnu s nocí v místa, co znám.
Jako by staré fotky ožily.
I zámek ještě stojí.
A naše Stará škola skví se v plné kráse.
Jen k nám domů, aby mé krysí nožky trefily.
Už jsem tak blízko
najednou mizí všechno, pryč je ten starý svět!
Srdce mi touhou buší.
Slzy po tváři tečou.
Však musím navrátit se zpět!
V těle orla
Až jednou,
znovu se narodím
budu orlem!
Vážně o tom sním.
Vysoko ve skalách
tam, kde vítr chodí spát,
k oblakům blíž
mé hnízdo bude, snad!
Nechť v našich horách
zas žijí tihle krásní ptáci
na jaře odletí,
na podzim se zas vrací.
Má duše, v těle orla
najde klid!
Po nebi letět,
srdce netrápit!
Úklid v srdci
Máš v očích smích, na rtech lásku.
Jsi milý na pohled.
Však ve svém srdci neuklízel jsi
snad posledních sto let.
Už v něm není místo!
Co vyhodíš?
Ó promiň, já vím
nevyhodíš nic! To neumíš!
Tak pusť mě dovnitř,
alespoň na chvíli. Ó Běda!
Já se tam už nevejdu. Leda?
Místo toho starého medvěda?
Nebo místo té holky,
ať ustoupí si dál,
vždyť s ní jsi
jen asi dvakrát spal.
Tak mám se tam vloupat?
Nebo pozveš mě k návštěvě sám.
Otevřu všechna oka dokořán
v tvém srdci konečně vyvětrám.
Obrazy starých lásek
do alba uložím,
hračky do truhly po dědovi.
Pak vejdu se tam možná. Kdo ví?
Zdeněk Hledač
kupředu
navzdory trapným okolnostem
věřím, že Svět je tady pro mě...
tak jako ptáček na svém stromě
cítím se s vámi víc než hostem
kupředu pádí moje koně
slabiny něžně škádlím bičem
ve všem jsem dobrý, špatný v ničem
pro Svět, jenž doufá, že jsem pro něj
přemontuju
místo mozku
hrstku pilin -
piliny na lásku neslyší
(snad jen na šedou od myší)
místo hlavy
hlávku zelí -
zelí se nežere pro lásku
(jen housenkami bělásků)
místo srdce
strojek z budíku -
strojek pro lásku nepění
(když tak vypnu zvonění)
místo pinďoura
hadičku z gumy -
hadička běžně postačí
(s myšlenkou na tebe netlačí)
místo sebe
ňákýho jinýho magora -
(stejně se mi stává
že se nepoznávám)
naprázdno
naprázdno melu hubou pindy
k publiku, které nesešlo se
lepší je šťourat suché v nose
než doufat v další marné jindy
úspěšně padnu za oponou
potlesk mě zpátky nevyvolá
nezbyl ni kousek (pro kus vola)
slávy, v níž jiní sladce tonou
riskantní hra
v riskantní hře o život
(mám nevýhodu smrtelnosti)
mně každý podraz přijde vhod
láme charakter (i kosti)
a požírá mě
do sytosti
cukám sebou, křičím!
(chcípám při nerovném boji)
snad v hubě se jí vzpříčím
snad v krku, nebo podobojí
snad poleptám ji
na ústrojí
ta stvůra nazývá se bytí
(ani nevím, proč v ní plavu)
kdo z nás první koho chytí
kdo z nás patří do ústavu
kdo že komu
srazí hlavu
v riskantní hře o naděje
(zasílané neadresně:
naposledy kdo se směje
smíchem, co zní trochu děsně)
nevyhrávám
jenom těsně...
Libuše Matysíková
HVĚZDNÁ BRÁNA
Tam u hvězdné brány
všichni se setkáme
ti, co mají cit a duši
o tom ví své
Tam u hvězdné brány
projdeme skalisky
tiše a vznešeně
koukáme do nebe
NEBE, PEKLO, RÁJ
Ach lidé
Jste stále stejní
neuvěřitelní
Ráj chcete
mít na Zemi
však jste málo zkušení
Peklem mnohdy
procházíte
jinak to vy neumíte
Nové cesty nehledáte
pomocnou ruku odmítáte
na Očistec čekáte
Nebem se šíří rychlá zpráva
pomoc přijde jedna z mála
Ráj se sám neotevře
Komedie stále stejná
zdravý rozum snad šel spát
Kdy a koho poslouchat?
Pavlína Kollárová
Pohádka
Drak padá k zemi
kouzelné jablko zlátne
Zlo mizí mávnutím proutku
Taková komedie
copak to jde?
A kolik stačí tobě
aby ti Andersen záviděl
Maličko
Málo
Pláč a smích
Pláče
Nikdo se neptá proč
Směje se
Každý jen tajně závidí
i ten
co se usmívá
Nikdo neví
proč smích
proč pláč
Jenom sebe se ptají
proč ne já
Podivná ryba
Miluji
rybáře
a hvězdám nevěřím
Chytneš
mě na slovíčko
přesto mezi větami proklouznu
Pak
nevím
proč
pohlédnu na nebe
uprostřed
noci
na trávu
odložím šupiny
Pod
stejným kamenem
najdeš
mě druhý den
hvězdy
to slíbily
Toho ne, toho také ne...
Na motivy povídky
Divoká jízda
svedla křídla
S kolegou amorem
v baru pařili
Bez lásky srdce stůně
Křidélka lehkovážná
Duši si ustýskám
nad slanou polívkou
Falešní hráči
S maskou kamaráda
sliby a pochvaly
jak trumfy tahají z úst
v laciné hře
Vítěz v posledním štychu
bere zklamání
Představení
Tvář nalíčená přetvářkou
Slzy pouhé rekvizity
Dojímáš
kašpare
A obecenstvo věří
Jen mně je smutkem do pláče
z frašky co křiví ústa v křeči
Stulená v sametu
modlím se
Aspoň jedenkrát
zkus brečet doopravdy
Jiří Kalivoda
Božská komedie
Předkládám literární dílko nižší kategorie,
určené převážně pro prostý lid.
Děje se tak pod záštitou
nově rodícího se Ministerstva poezie,
Při čtení vám přeji pohodu a klid.
Je složeno z těchto tří částí:
To teprve bude peklo
Pivní očistec
Ráj tu na zemi
Psáno formou tříveršových strof po 9 až 11 slabikách.
Dle schématu aba, bcb, cdc, ded, ... xyx, yzy.
To teprve bude peklo
Peklo lítě proniklo mezi nás.
Blázni věří, že půjdou do ráje.
Já věřím, že na všechno mám čas.
Ať jsi jdou všichni třeba do háje.
Nejednám jako zmatené psycho.
V klidu vážím nezbytné údaje.
Někteří myslí jen na své břicho.
Přebíhají ze strany na stranu.
Když zmizí, přijde kýžené ticho.
Saudková o tom píše v románu.
Na berlích, co kdys křídla měla být
zlotřilci bojují o záchranu.
Já ale netoužím ve strachu žít.
Nejsem hříšně chtivý alibista.
V prázdném pekle panuje božský klid.
Satan vymetá bary, či bistra?
Bratři moji, s múzou, jak se patří,
hodlám kandidovat na ministra.
Pivní očistec
Vy ďáblové v rouchu beránka,
pěkně vítejte se do přízně naší.
Věřte, byla tu i horší sebranka.
Pokud vás vlastní svědomí straší,
snažte se dobro od zla rozpoznat
s extra receptem na vtipnou kaši.
Nefunguje to jako automat.
Do očistce musíte dát sebe
a celý software důkladně přemazat.
Pokud nechcete mít tváře bledé,
s pokorou přijměte dobrou radu
a opět, vše bude čisté jako nebe.
Na rozdíl od zrádných kamarádů,
váš instinkt bijící na poplach,
dokáže odhalit i tu nejpodlejší zradu.
Však pozor, jen mrtví nemají strach.
Občas je na místě jistá bázeň.
Po mnohých tu nezůstal ani prach.
Tím končí má poslední kázeň.
Prostě, v očistci už je tomu tak!
Já si dám na závěr pivní lázeň.
Koupel se postará o zázrak.
Veškerá špína mizí v pivní pěně.
Ani dnes tomu nebude naopak.
Na mítinku, tak nějak přirozeně,
ke guláši bude i pivo z vany.
To říkám zcela otevřeně.
Vážení páni a ctěné dámy,
tímto vás zvu na guláš i debatu
naší nově rodící se strany.
Ráj tu na zemi
Mám zkušenost i plno důkazů,
to, čemu se tak vzletně říká ráj,
je v zóně parlamentních příkazů.
Nutná poznámka jen tak na okraj.
Moudří básníci tomu rozumí.
Píše o tom i literární zpravodaj.
Prostě, jedni umí, jiní neumí.
Druzí hledají cestičky snadné,
nemajíc zrovna čisté svědomí.
Když znenadání opona spadne,
i v ráji se občas hraje divadlo,
nadejde čas na praktiky zrádné.
Něco jako Jáma a kyvadlo.
Spásou mají být chamtivé krysy,
případně nestydaté chapadlo.
Dnes, na vlas stejně jako kdysi,
je to chobotnice lůzou řízená,
a ostří, co vám nad hrdlem visí.
Komu se strachem třesou kolena,
nesmí do politiky strkat nos.
Pro poety zapeklité dilema.
Nechci být s hlavou v písku jako pštros.
Jen pro pořádek - budu ministr!
A vy ostatní, polibte mi šos.
Předkládám literární dílko nižší kategorie,
určené převážně pro prostý lid.
Děje se tak pod záštitou
nově rodícího se Ministerstva poezie,
Při čtení vám přeji pohodu a klid.
Pivní očistec
Ráj tu na zemi
Dle schématu aba, bcb, cdc, ded, ... xyx, yzy.
Blázni věří, že půjdou do ráje.
Já věřím, že na všechno mám čas.
Nejednám jako zmatené psycho.
V klidu vážím nezbytné údaje.
Přebíhají ze strany na stranu.
Když zmizí, přijde kýžené ticho.
Na berlích, co kdys křídla měla být
zlotřilci bojují o záchranu.
Nejsem hříšně chtivý alibista.
V prázdném pekle panuje božský klid.
Bratři moji, s múzou, jak se patří,
hodlám kandidovat na ministra.
pěkně vítejte se do přízně naší.
Věřte, byla tu i horší sebranka.
snažte se dobro od zla rozpoznat
s extra receptem na vtipnou kaši.
Do očistce musíte dát sebe
a celý software důkladně přemazat.
s pokorou přijměte dobrou radu
a opět, vše bude čisté jako nebe.
váš instinkt bijící na poplach,
dokáže odhalit i tu nejpodlejší zradu.
Občas je na místě jistá bázeň.
Po mnohých tu nezůstal ani prach.
Prostě, v očistci už je tomu tak!
Já si dám na závěr pivní lázeň.
Veškerá špína mizí v pivní pěně.
Ani dnes tomu nebude naopak.
ke guláši bude i pivo z vany.
To říkám zcela otevřeně.
tímto vás zvu na guláš i debatu
naší nově rodící se strany.
to, čemu se tak vzletně říká ráj,
je v zóně parlamentních příkazů.
Moudří básníci tomu rozumí.
Píše o tom i literární zpravodaj.
Druzí hledají cestičky snadné,
nemajíc zrovna čisté svědomí.
i v ráji se občas hraje divadlo,
nadejde čas na praktiky zrádné.
Spásou mají být chamtivé krysy,
případně nestydaté chapadlo.
je to chobotnice lůzou řízená,
a ostří, co vám nad hrdlem visí.
nesmí do politiky strkat nos.
Pro poety zapeklité dilema.
Jen pro pořádek - budu ministr!
A vy ostatní, polibte mi šos.