Archiv Oldřich Antonín Hostaša
Původem jsem zahradnický mistr, ale skončil jsem u Českých drah. Kde jsem byl ve funkci vlakmistra 40 let. Jinak rozumím řeči stromů i rostlin, patřím do přírody, kdy na pasekách sluneční paprsky tančí v rytmu větru, kdy měsíc stříbří krajinu....
Touha
Prší
kapky hrají na piano řeky.
Jsi harfa
sonáta chvění.
V kapkách zrcadlí se láska
když se nese vlnami toužení
vteřina okamžiku.
Jemný déšť nás hýčká
sousoší nestárne
a vlnami řeky
doznívá Smetanova symfonie.
Vlak hvězd
Vlaková souprava hvězd
jede oblohou
lesů chór zní krajem
ptáků žádný let
jen klapot nebeských kol.
Je vzdáleného rána svit
ptáků zní zpěv
konduktor život připravuje jízdenky.
Je vzdáleného rána svit
ve slunečním depu vlak dne
výpravčí noc vypnula Jitřenku
a láska zpívá píseň našeho času.
Cesta domů
Elefant zvaný Ešus
opustil Hlavní nádraží
rozmrzelí lidé
zase zpoždění ty dráhy
zlost má hostinu prostřený stůl.
Jízdenky prosím
starší konduktor
úsměv pro každého.
Můžete nám říci proč je zpoždění?
Mladý tazatel důležitost ve tváři.
Proč myslíte mladý pane
i ve vaši práci vše je jak má být?
Žádná odpověď
potlesk pro průvodčího.
Čerčany
šukafon opouští stanici
budou Hvězdonice
a vzpomínka na Ešus
založena do přihrávky pravdy.
Jsi strom
Jsi strom
kveteš květem sblížení.
Sonáta milování
zní v dlaních.
V očních tůních jas
nekonečný verš.
Jsi rozkvetlý strom
jsem sadař roubuji touhu
a nedočkavost píše sonet
věnec sonetů dalších let.
Ptej se
Posnídal jsem vzpomínku na noc
větrný sendvič s přílohou
vstáváš v očích otázku.
Miluješ mě ještě?
Ptej se srdce rozumu
slunce vánku v korunách
hvězd když vládne noc
mého srdce
dlaně když tě hladím.
Osikového háje
ukřičených racků nad Vltavou
ptej se touhy
když večer do mne vstupuješ
a klepeš na srdce.
Redakce Divokého vína
V jedné ulici malá místnost
stůl soudek s vínem
válenda psací stroj
redakce Divokého vína.
Svět myšlenek
cit národa pravda
mládí luk nedočkavosti
srdce šíp vystřelený budoucnosti.
Vstoupil jsem
široké kalhoty široká vázanka
básnické sako
a Divoké víno!
Oltář kultury.
Múza
Klepání na dveře redakcí
proč jsi přišel ptá se klika?
Něco nesu.
Vstoupil jsem
novinářská svatozář nad stolem.
Dobrý den.
Co si přejete?
Ukázal jsem verše
důležitý úsměv na tváři.
Jste básník?
Ne jeho vozataj
vozím myšlenky slova
věty na papír bílou pláň poselství.
Ne jeho vozataj
vozím myšlenky slova
věty na papír bílou pláň poselství.
Nechte to tu
odcházím nejisté kroky
za čas
verše na první stránce novin.
Múza?
Popíjí s láskou pohár ctižádosti.
Sonet času
Zahrada studna
vysoký smrk
zurčení léta v korunách
plátěné lehátko pod jabloní.
Azurové nebe sluneční smích
usínám
svět je vzdálený nebeské ticho
zlatý duchovní blesk
změna myšlení
verše plamen srdce.
Odpoledne se sklání k červánkům
koleje života ke hvězdám
myšlenky
klepou na dveře paní Múzy
a sonet rýmů píše čas.
Loď rána
Lodě vyplouvají na moře modrých příbojů
rudý talisman svítání
připravuje šípy života
kormoráni příběhů
křičí do plachého rána.
Pláže milování dýchají odpočinkem
do plachtoví vane jižní fén.
Tvá dlaň je v mé
moře je v nás nekonečný příboj
a jeho vůně probouzí lásku.
rudý talisman svítání
připravuje šípy života
kormoráni příběhů
křičí do plachého rána.
do plachtoví vane jižní fén.
moře je v nás nekonečný příboj
a jeho vůně probouzí lásku.
Sonet milování
Ozvěna myšlenek
stojíme před branami pokušení.
Vysoká škola slušnosti
titul magistr pravdy.
Vstoupili jsme do vinárny srdce
pijeme oheň života
pramen poznání
a dlaně recitují sonet milování.
Večerní tango
Šanzon večera hraje
tančíme valčík lásky.
Jdeme do domu
stínové variace jsou s námi.
Odemykám
dveře vítej pane
lože vzdychá nedočkavostí.
Z ledničky jsem vynadal milostné vino
sklenky cinkaly
místo hovoru
poznávání sebe sama.
Jsi harfa milenka dvou
a měsíční tango zní hvězdami.
Usínáš
Když si leháš
vlaková souprava na hvězdném nástupišti
hledáš dlaň přístav něhy
lampička na stolečku
doprovází noc k ránu.
Její tóny ukládá měsíc do partesu
pro sluneční píseň
láska usíná v srdci
a vlaková souprava
vyjíždí do chrámu snů.
Jdeme na Petřín
Větrná flétna zpívá v korunách
v sadech Petřínských strání
rozkvétá květ ticha modrá růže nebe.
Večer otevírá dveře do půlnoci
hospodář měsíc nese nůši hvězd
cinkání tramvaje utichá.
Jdeme svými stíny
ulice sní o novém dnu.
Pokládám tě k pomníku pana Máchy
chvěješ se jako luk
před vystřelením Amorova šípu.
Noc posílá ránu telegram
a tvá láska odchází do zahrady snů.
Maják úsvitu
Maják úsvitu
korveta naděje.
Vítr myšlenek napnul plachty
láska plachetnice
pluje do mého srdce.
Svítá v očích
slunce touhy
paprsky svazují ruce
most přes řeku osudu
a housle toužení
zpívají ukolébavku rána.
Nevěra
Přišla jsi pozdě neťukej na srdce
brána zavřená láska spí
jen policajt nevěry střeží minulost.
Chtěla jsi víc chtěla jsi něco
máš to? Je lepší mladší bohatší
nebo je gigolo
superman v milování.
Dny tečou utíkají
co jsi zjistila něco jsi našla
má jich více alimenty do tisíců.
Dopij jsi pohár do dna
jak jsi skončila chce tě někdo?
Vezeš si káru osudu
naloženou kompostem vzpomínek
čekáš na vedlejší koleji
a soudce čas obléká talár.
Podání ruky
Pět minut po půlnoci
časová smyčka chvíle
setkání dvou v jedné vteřině.
Pět minut po půlnoci
básník napsal sonet pravdy.
Pět minut po půlnoci
vypráví se báje o zrození.
Pět minut po půlnoci
stromy promluvili.
Pět minut po půlnoci
zastavil čas
na setkání milování
na podání ruky
člověku!!!
Mlýn
Z náhonů starých mlýnů
vyprávějí báje
o ztraceném mládí
děvečkách i krajancích
o chamtivosti mlynářů
závisti mládků.
Jak šel čas
usínal cech krajánků
děvečky si koupili budoucnost
budoucnost zavřela bránu minulosti.
Jeden krajánek jde krajem
láska převlečená za tuláka
touha za konkubínu
přítomnost za politika.
Jsi mlýn
ústa mlýnice milostných slov
ruce mlýnské kolo sblížení dvou
srdce parádní světnice
když vcházím se svíčkou noci.
Oblékám
Oblékám sutanu pokory
jsem dům
otvírám srdce
vstoupila jsi.
Vítá tě láska
v plášti královny
s diadémem hvězd
žehná
a vlak vzpomínek odjíždí.
Léto
Víno léta kvete milostným květem
slunce vinař je šlechtí
u rybníků na plážích
dívčí krása popíjí pohár lásky.
V mlází hájů
dva si hrají na rodiče
tulácká nálada nosí batoh.
Lokálka houká rozpustilost
Sázava se stydí před plavci
kola mlýnů odpočívají
a krajánský cech
pasuje tovaryše.
Zvon srdce
Na kopci kostel zvonice srdce
v kostele kněz v sutaně skutků.
Za kostelem kovárna
kněz se modlil
kladivem kuje myšlenky
slova lásky vložená do úst.
Vzal poutnickou hůl
jde za světlem září
je v srdci
v chrámu nekonečna.
Polibek
Husitské valy mraků
odolávají červánkům
slunce stárne
tři paprsky vlasy děda vševěda
zhasínají v paláci večera.
Podnapilý vítr
potácí se v korunách stromů
kde jsou líbánky noci s měsícem.
Mluvčí červánků
podepsal smlouvu s touhou
v očích máš zvláštní jas
světlo nedočkavosti.
Přitul se
chór půlnoci zpívá
dlaň vstoupila do tvé
most přes řeku čekání
na polibek rána.
Hlas lásky
Nebeský hlas ozvěny nese se krajem
je to milostné toužení
dlaň léta hladí ti tělo.
Lesní country
zpívá hlasem Vodičky
lokálka veze Prahu na venkov
vodáky do Týnce nad Vltavou.
Sázava vzdychá pod pádly lodí
vodácké ahoj letí vlnami
i vzpomínka na voraře.
Léto ti hladí tělo
chvěješ se princezno lásky
a lokálka houká pozdní odpoledne.
Pět piv
Nádraží se líně protahuje
vole nemáš cígo
je noc pět piv v sobě.
Kdo to hovoří já vole nádraží
bezdomáči mne ničí
cucáci v rohu zkoušejí mužnost.
Utírám si pot z čela nikde nikdo
jsem to já nemáš chlastat
přijíždí vlak
světly na mě mrká
dám si příště piv míň
a noc se směje hvězdami.
Nebeský kovboj
Nebeskou prérií
jede skupina oblačných kočárů
slunečný kovboj je osedlal.
Večerní povoz veze noc
temná paní podloubí
hraje na housle citu
když dva jsou socha.
Na politické scéně hvězd žádná změna
Večernice si namlouvá měsíc
stříbro svítí ti ve vlasech
a temná paní jde krajem dál.
Budoucnost
Časová studna minulosti
otevírá bránu budoucnosti
klubíčko odvíjející příběhy
odkaz lidství
v myšlenkových schránkách.
V tůních vědomí spí souznění
s otazníky dalších osudů.
Vidíš paní
jsme Adam a Eva
naší přítomnosti.
Pochopení
Oheň hoří
polínko lásky věcnost
andělská pravda
měří se vzdálenostmi hvězd.
V srdcích vesmír
vzdálenost citu k druhému
stavíme mezi sebou ploty.
Nasloucháme větru v březových hájích
místu kde kde panuje touha
stačí slovo
nepotřebuješ něco?
Posázavský Pacifik
Parní lokomotiva
podupává na koleji v Braníku
mlžná pára krášlí boky.
Nostalgie uvázala si vázanku
symbol stavovské hrdosti
zapískání odjezd
Braník Čerčany.
Posázavský Pacifik krájí nudli času
čundrák zpívá teskně hučí Niagara
dětství v dřeváku
zulo malé boty po bratrovi
rozbité boty lumpáren.
Nevěsta Praha
Ráno vstává z červánků
rackové píší noty vánku
kamenná nevěsta Praha
zkouší svatební závoj z mlhy.
Svatební hosté Vyšehradu
chystají stůl od kněžny Libuše
skála pod Vyšehradem leští kameny
účetní čas počítá skutky.
Otevírá se brána chrámu dějin
rozsvítily se sluneční svíce
přichází kněz lásky
berete si nevěsto Praho
Český národ
ano
bereš si národe nevěstu Prahu
ano
a ve splavu u Mánesa
šumí dávné příběhy.
Šašek
Jsem klaun šašek
principál pravdy blbosti
nosím neviditelnou čapku blázna.
Pochlebuji pravdě
jsem muzikant lidem hraji na nervy
na myšlenkové ukulele.
Neuznávám parlament senát
jsou to herci samolibosti
taškáři národa
nosím španělku
chodím po Národní třídě
minulost mě veze na vozíku času
buď pozdraveno šaškovství!!
Bačovský expres
Hombre nahoď rychlobrzdu
soupravou zasyčel vzduch
expres na Slovensko
východňarské ecéčko
noblesní bačovský vlak.
Hombre magnety v pořádku
jídelní vůz se otevírá
Zlatý Bažant Plzeň
nejraději poldeci
erb východního Slovenska.
Na hranicích slovenští kolegové
ako v Čechách jako u vás
souprava se rozjela
bude jí vítat vzpomínka Juraje Jánošíka
a valašku zaťatou do hrdosti hýčká čas.
Vánoční jízda
Český Těšín příjezd
hospoda u Dzika
křesla leštěné stoly
hořký Radegast otevírá oči večeru.
Opilí Poláci ničí hospodu
alkoholu rostou svaly
pánové za pomoc pijete
vlak jde stranou.
Sluneční kohout otevírá oči
slivovice pivo
vole máme nástup
lokomotiva rytíř bez léna
žalostně houká.
Ještě že je Štědrý den
kupé prázdná jen ajznboňáci
je Praha
reklamy se smějí krokům
buď pochválen Štědrý dne
se slivovicí v ruce.
Výluka tratě
Stanice České Budějovice
výluka České Budějovice Horní Dvořiště
autobus před nádražím
světla unavená
schovaný revizor za rohem.
Silnice ubíhá
po stranách lesy louky
kněžny lásky falešný úsměv.
Červený Jaguár
krasavice v červené sukni
bílý zadek do silnice
pasák za bukem.
Autobus vzdychá
světla se zamlžují
tváře cestujich groteska
Horní Dvořiště
a toužebné vzdychnutí v Rakousku.
Vteřina pravdy
Žijeme osud určený světlem
máš ho v srdci
zapálený hoří na dlani
když laskáš rozmazluješ.
Vlaková souprava odjíždí
v každé stanici někdo přistoupí
přistoupila i láska
žena oděná večností.
Cesta života
Pramen řeky láska
pramení v nás
kdy v chrámu myšlenek
vyzvání zvon svobody
vůle jednání.
Královský plášť tolerance
skrývá necudnost
pýchu sebe sama.
Jsme dva
socha vysochaná
energií stvoření.
Stojíme na počátku všeho
spojili jsme dlaně
a čáry cest
jsou nekonečná dálnice.
Úděl
Neviditelná zeď tichá hudba
konec života vstup do jiného
podél cesty vinice olivové háje
vlnolamy obilí.
Každý jednou vstoupí
nekonečný mír a láska
nad září tvář života.
Dlouhá fronta dějin
pánů i kmánů
v ruce kříž činů
a vesmírná symfonie zrození.
Rodina
Niagarské vodopády vědomí
padají do údolí srdce
kde je kovárna skutků.
Když na tebe čekám na rohu ulice
jízda autobusu recituje sonet
sonet souznění.
Odjíždíme tam kde je ticho
šumí háje
vlny oceánu touhy bouří
jsme korveta loď hříchu
plujeme milujeme se
zapomínáme čas hodinu.
Tvoří se rodina
rodina přítomnosti
pokání touhy srdce.
Bouřka se blíží
Svítá Jitřenka zavřela oči
sluneční stěně si hraje s obláčky
jdu na vlak
kohouti podepsali smlouvu.
Nastupuji
Sázava šumí sny
letité vrby drbou ráno
sluneční štěně dorůstá
jeho štěkot hřeje kraj.
Vystupuji
ponorková ulice mne pohltila
sluneční pes zavrčel
a temná bouřka spěchá na větrném koni.
Večerní povídání
Odpoledne zpívá o večeru
hvězdy dozrávají
sen o růži si beru
vzpomínky na ráno vyspávají.
Tkám lesní mlhu
šátek paní břízy
zlost jde k ledu
čas dělá řízi řízi.
Usedám na lavičku starou
v ruce doutník Havana
jdu veselou Prahou
a noc vypustila havrana.
Večerní verš
Je půl čtvrté odpoledne
letní odpoledne šlo na vandr
s batohem příběhů
koleje zvou.
Je půl páté odpoledne
nebe budí líná oblaka
hvězdy se připravují na večerní vystoupení
kameraman měsíc dospává.
Je půl dvanácté v noci
knihu osudu píše srdce
oheň večera dohořel
a tvůj klín posílá dopis.
Brigáda
Oko měsíce usíná
v zákulisí svítání
dispečer dne otevírá bránu
rádio kraje ladí stanici.
Usedám do auta
dálnice cesta do osudu
metro polyká tmu
stanice Dejvická.
Nástup recepce
první pokus neúspěšný
další již nekárá
a ráno jede Prahou dál.
Přítomnost
Rozhraní jara léta
malý Jan počítá první týdny
na voru dětství plavou rošťárny
neděle kostelního modlení se ruší
víra ve Stvořitele se mění v koruny.
Boží muka u cest zničila přítomnost
dálnice uzavřela smlouvu s budoucností
torzo lesa se stydí
malý Jane co tě čeká?
Verše pana Máchy dostaly křídla
sonety Shakespeara dopili věcnost
věrné milování Mařenky
doznívá ve večerním songu
kdy měsíc nad řekou stříbří lásku.
Brána srdce
Brána srdce se otevírá
na pláži moře života stojí dům
okna do sluneční symfonie
z komína stoupá kouř lásky.
V přístavu korveta
kapitánská loď přítomnosti
místo plachet myšlenky
věty náhrdelník nových svítání.
Svítá nad mořem úsměvu
léta na tvém nebi
jehož záře je v čase
paní všedních dnů.
Vlak osudu
Nastoupili jsme
za okny režisér život přidělil role
práva jsou zákon.
Vlak se rozjel
cesta podle knihy osudu
dělnické myšlení na stavbách.
Stavba
minulost budoucnost
vlaková souprava
dějiny hvězd
vesmírné cesty srdcí
a jedno slovo.
Láska!!!
Jsme
Jsem pole ty klas
jsem nebe ty oblak
jsem srdce ty plamen
jsem kovář ty výheň
tvořím podkovu lásky
jsem sedlář
dělám chomout
když se zapřaháme do vozu souznění.
Jedeme podél luk
podávám kytici
věneček sblížení
poklekněme žehná matka země
a okolní svět na vteřinu se zastavil.
Páteční jízda
Klubko dálek se odvíjí,
vlak do Košic, Čierné nad Tisou,
na čtvrtém nástupišti,
pán sprievodca,
cez Žilinu, nebo Prievidzu?
Přes Žilinu, ďakujem,
kupé se plní i zboží do služebního vozu
přistoupil Třebovák, dělám manipulanta.
Plné vozy, jídelní vůz,
půlnoc sestoupila z hvězd
vratný rána ještě spí
a páteční jízda píše deník.
Výtka
Nasavrky, zastávka
přistoupil mladý revizor
s pohledem profesionála.
V táboře, pane vlakvedoucí
pojďte stranou,
proč jste nepískal na zastávce?
Studený pot po zádech
kdybych to věděl,
u zkoušek jste neprošel.
Hanba mě fackuje
hrdost se schovala,
ale stavovská čest dorostla.
Železniční nebe
Na ajznboňáckém nebi září hvězdy
kola snových vlaků
v kupé léta železničářů
revizi dělá čas.
Každý má nebe, kde jezdí jeho vlak
výpravčí život
poutník s tuláckou holí
pečetidlo stavovské hrdosti.
Vesmír veliké nádraží
s nástupišti různých galaxií
a vlakvedoucí láska
otevírá svůj vesmír.
Vodní koleje
Řeka plyne jako vlak do cíle
vodní koleje
stříbří měsíc zlatí slunce
kánoe veze vodácké skazky
neučesané vrby drbou den.
Houkání páry bystří pozornost
minulost jede na výlet
vlny řeky odpočívají
nebeská klenba se oblačně směje.
Dětství také jede
průvodčí kouři retko
kytara si něco brnká
letní vánek zlobí dým
který maluje sázavskou cestu
do kraje kde se srdce otevírají.
Sázava vzpomíná
Skály nad Sázavou kamenně promluvily
nad údolím stromů
jejichž listovím slunce si krášlí tvář
Sázavské Pendolino krade čas.
Stanice za stanicí
mezníky v příhodách
mladí i láska, bratrství i přátelství,
nekonečný sázavský film.
Desítky lidí,
čundráků i svátečních turistů
čundrácká kytara, táborové zkazky
spojené dlaně v jeden most
cestu do říše dětství.
Sázavská nostalgie
Nostalgický vlak
Praha Braník, Dobříš, třetí kolej,
parní mašina stavovsky dýmá
pohár času vypitý do dna.
Minulost lokálky
proplétá lidskými osudy
přítomnost s budoucností
podepsali smlouvu.
Sázava plyne dávnými songy
sázavské Pendolino dohání den
v Kamenném Přívozu kámen promluvil
a v Čerčanské hospodě
posunují léta.
Brzda vlaku
Hoď tam rychlobrzdu, hombre,
strojvedoucí vykoukl z kabiny,
máš ji tam, hombre,
vlak útrpně povídá, tak dělej.
Zvědavá cestují se ptá.
Na celém vlaku? Ano paní,
nebo budou brzdit cestující,
uraženě nastoupila.
Brzděnka podepsána
brzdové zdrže si oddechly
na návěstidle zelená
mašina zaržála
a cestopisný film začíná.
Hlavní nádraží
Hodiny na věži Hlavního nádraží
měří čas dějin, národa,
ajznboňácké hrdosti, modré krve.
Dobrý den, pane vlakvedoucí
mladík s mlékem na bradě
jmenuji se Pavel,
návěstidlo se vzteká, je odjezd.
Kolik jich ještě bude?
Víš to osude?!
Ze směny
Odchází noc, ze slunce vstává den
koleje milníky osudu
provází vlak, každý má vlak,
když ze studny dějin
čerpá příběh, kapitolu času.
Rakousko, Polsko, Německo,
předání vlaku, čekání,
návrat, hospoda U Kulatý báby
posunuje se, staví vlaky,
přítomnost si píše deník.
Návrat domů dýchni na mě
však to znáš, lidské vztahy
usmála se
a láska otevírá komnatu porozumění.
Léta jedou v kupé
Dny ruleta času
místo domova nocležny
hospodský guláš s cibulkou.
Mazurkové kroky po vlaku
opilý cestující, ženy chtivé touhy,
zaprášená brašna
ajznboňácký pot,
revizor s úsměvem šelmy.
Prémie žádné za špatný úsměv při revizi,
jde den za dnem rok za rokem
i láska svléká nahotu,
když noc si kupuje jízdenku k ránu.
Hlavní nádraží
Hodiny na věži Hlavního nádraží
měří čas dějin, národa,
ajznboňácké hrdosti, modré krve.
Dobrý den, pane vlakvedoucí
mladík s mlékem na bradě
jmenuji se Pavel,
návěstidlo se vzteká, je odjezd.
Kolik jich ještě bude?
Víš to osude?!
Pokračování v Praze
Tábor, odložená minulost do archivu,
Praha, Fantova kavárna
rozdělovna služby se starostmi
dobrý den, pane vlakvedoucí.
Z malého okýnka usměvavá tvář
pojedete do Budějovic.
Zkouška nebo hecování?
Prohlížím vozy
jde zde přítomnost s budoucností
časová smyčka života.
Mlčí, zamlžená okna smutně se dívají
herecký úsměv cestujících
kolega nabídl tykání
odjíždím,
do dalších příběhů modré uniformy.
První vlak
Dobrý den, jízdenky prosím
jízda po zkouškách,
strojvedoucí,
neflákej se, úsměv zdobí tvář.
Krajina do Pelhřimova skoro Vysočina.
Proč máme zpoždění?
Stálá otázka nejistoty, ty dráhy,
zdobí jej svatozář s rohama.
Pacov, odkaz Antonína Sovi,
míjející les recituje verše ticha,
Nová Cerekev,
cestující se svatozáří s rohama vystupuje,
Vysočina a strážný smrk otevírá bránu.
Noční směna
Měsíční valčík zní krajem
ranžírský výpravčí vole, vole,
huláká do rozhlasu
hele vole jede vlak z Vršovic.
V noci u rybníka Jordánu
dva si hrají na milence
roztouženost stoupá ke hvězdám
Kedrová v dálnopisu při soupisu vlaku
šeptá do vysílačky, to by vám šlo,
roky si vzaly batoh, šli na vandr.
V hospodě u Rundy
posunují se půllitry
malý Bundes, jde se makat,
jeho pískání zní časem ajznboňáků
do budoucích neznámých let.
První zkoušky
Stanice Bubny, dopravní kancelář
starodávný zabezpečovací pult
nervózní výpravčí,
veselý operátor výpravčího
vyplašený zácvikář.
Pan Brejla komandýr
napřed půjdeš do dálnopisu,
zde šel čas nostalgie hrdosti
modrá krev ajznboňáků.
První zkoušky, dobré
půjdeš k panu Pružinovi, bývalý výpravčí
válečný aspirant, dělník lásky.
Druhé zkoušky, propadák
nálada šedivá nostalgie deště
neznal jsi nákladní vozy.
Jdu po druhé, den si nasadil růžové brýle
potvrzeno, jsi železničář
semafor mrká zeleně
a vlak života se rozjel.
V metru
Točité schody do věže vzpomínek
každý má svůj kostel
chrám, kde se modlí k myšlenkám
když jde po ulici, nezdraví.
Má svůj svět ve skafandru
hranice které nepřekročí
spěchá po schodech metra
o vteřinu dříve, stejně čeká.
Eskalátor dovezl, metro nejede
přijíždí pozdravím nic,
starší paní zdraví směje se
a Múza schovaná za revizorem
posílá vzdušné políbení.
Nová práce
Stavba není,
žádné kladivo ani vůně železa,
nový život, touha, přání,
verše v kovárně srdce.
Houkání vlaku ve vzpomínkách,
nostalgie, stavovská hrdost,
rozkaz, přímé jednání,
hrdost, uniforma.
Zaklepal jsem, dobrý den,
lékař, zácvik,
pane železničáři,
za týden zkouška života
a koleje hrají, divadelní roli života.
V kavárně
Bez sádry, krokem šviháka,
měřím chodník Národní třídy,
stříbrná španělka, bílý oblek,
hlava v oblacích,
slukavárně Slávie nálada tvoří sonet
V kavárně Slávie nálada tvoří sonet
o tom co je a bude
básník čas recituje,
noty piana, kapky deště padají do srdcí.
o tom co je a bude
básník čas recituje,
noty piana, kapky deště padají do srdcí.
Sedím jako účetní skutků,
kafe voní orientem,
za okny čeká přítomnost na tramvaj
a zapadající slunce, kouzlí červánky.
Večerní zastavení
Oči berlí ozářila světla Národní třídy
poetická vinárna vítá vůní veršů,
poslouchám recitaci
sloky náhrdelníku sonetů zdobí lásku.
Nepřípustná kritika otevřela bránu,
odcházím, místo potlesku vyhazov,
pouliční lampy rošťácky mrkají,
tramvaj odváží večer k Petřínu.
Jen bolest nohy připomíná skutečnost,
ulicí spěchám jako stoletý,
hosté od Fleků zpívají píseň piva,
z oken domova vyhlíží čas,
psát další kapitoly příběhů,
dobrý večer, vteřino okamžiku.
Z nemocnice
Pokoj, lůžka,
tajemné myšlenky
hlava v jiném světě.
Pacient bez nohou, bez ruky,
svědomí,
buď rád jaký jsi.
Cesta domů
berle, nekňuč, bude dobře,
konec března,
český kosmonaut, hrdina
a film dne točí dál.
Operace
Dopoledne,
obléklo lékařský plášť,
náladová injekce,
odlétám na labutích křídlech snů.
Někdo mne veze na sál
vůně dezinfekce,
mladý pane budete spát.
Bolestivé probuzení,
žízeň po opici,
levá noha v sádře,
pocit bezmocnosti,
život kamera,
plány příštích let.
Dobrý den, budoucnosti!!
Zpráva
Ozvala se nemocnice
nástup na operaci nohy,
svět dostal jinou tvář.
Je to artróza
nemoc stoletých,
odsouzených k trpění.
Poldeciáš,
nič si z toho nedělej,
kdoví co čaká mě.
Autobus hovoří pro sebe,
den podává pohár sluneční záře,
cestující sní o porozumění
a Praha píše dějiny.
Poslední noc
Opilý Kačaba mistr, povídá,
pojedeš do Oldřichova
staví keramičku.
Poslední den v Prachovicích,
slunce nebeský klaun
kouzlí šapitó s obláčky
nálada si oblékla plavky
šla si zaplavat do myšlenek.
Kolik staveb ještě bude?
Montérská nálada s půlnocí usíná,
ráno je budoucnost,
jaká bude?
Smutná krajina
Nebarevná obloha
měsíční krajina
sem tam oáza
nepřístupné tváře.
Housle krajiny hrají smutnou serenádu,
konstrukce stavby,
opilý Poldeciáš,
nič iného sa nedá robiť.
Poldeciáš pochází z Turni,
manželství v nenávratnu,
jedna košile, trenýrky.
manželství v nenávratnu,
jedna košile, trenýrky.
Odpoledne,
odchází do západního Německa,
Internacionála proudí žilami kraje
a nad Oldřichov u Duchcova,
snáší se hvězdný soumrak.
Cesta domů
Veze mne dřevák
Prachovice, Přelouč,
jízdenka na rychlík
Kolín, Praha.
Jedu z Pardubic,
jízdenky prosím, přistoupili,
průvodčí z očima detektiva.
Máte rychlík z Kolína
zaplatíte pokutu,
červený jsem zaplatil
v tu chvíli byl svět šedivý.
Cesta domů
známá hospoda
harmonika
svět si nasadil růzovè brýle.
Dobrý večer, maminko, tatínku
a špatná vzpomínka odešla jinam.
Příběh
Dobrý den, pane průvodčí,
jede vlak do Prahy?
Ptá se pěkná blondýna,
do Brna, dělám legraci,
dcera se směje.
Jdu do kupé,
malá Písk Písk si hraje,
hovoříme o všem možném,
v Praze jí čeká otec,
seznámení v horkém létě.
Šel čas,
telefon se potil,
láska otevřela brány,
budoucnost psala příběhy.
Dobrý den, paní!!
Ze stavby
Večer přikrývá se hvězdami,
montérská hospoda je úl,
staví se cementárny, keramičky.
S přilbou usedl jsem ke stolu,
pivo pod míru
je to normální, ať si vydělá.
Na Pankráci na malým vršíčku
měl jsem holku jak tříkolku
jinej mi na ní jezdí,
zní vesnicí
a měsíc si zapálil mlžnou dýmku.
Daň stavby
Veliká stavba,
montéři z různých rodů,
láhev rumu zápisné,
výška stavby pro odvážně.
Opilý mistr
důsledný parťák
naděje na cizinu.
Pajsrem jistíš šrouby,
vzpomínky na domov žádné,
jedny trenýrky,
špinavá košile.
vzpomínky na domov žádné,
jedny trenýrky,
špinavá košile.
Žena v náruči jiného
deset dní práce
čtyři dny volna
za dveřmi kufr
v obálce dopis,
mám jiného
již nechoď
a vesmír vzpomínek
otevírá nekonečno.
Zpět do Čech
Oblačná spřežení
opírají se o temena hor,
noc si koupila lůžko
vlak jede do Václavova království.
Česká Třebová, Choceň,
lokálka, Prachovice,
stavba dělnické pětiletky,
opilý mistr háji přítomnost.
Zaprášená hospoda
dělníci v přilbách
staví vzdušné zámky,
hlavně,
kladivo v ruce
symbol tolerance,
jsem zpět
kníže královské koruny.
Horské pastorale
Poprad Tatry,
nebe se opírá o špičky hor,
divoké lesy
království zbojnického ticha.
Tatranská Lomnice,
lanovka do oblačného království,
Štrbské Pleso,
valaška života u pasu hor.
Vystoupil jsem,
sněhové knížectví věcnosti,
popíjím pivo
hory píši příběhy.
Odjíždím
a odpolední housle,
hrají náladu dne.
Pracovní proces
Ubrečené ráno
utírá nos do smogu,
hrdá cementárna mele smutnou náladu,
cement pro meloucháře.
Muklové v kopřivových uniformách
počítají kolik do svobody,
dělnická hrdost staví pětiletky,
šedivé okolí šedivá touha příkladů.
Minuta za minutou,
hodina za hodinou,
práce, jaká práce,
kladivo musíš nosit
a slovenská hrdost
odchází k večeru.
Z hospody
Tri děvčátka, tri devčátka
komu vás zanechám
svojej kamarádom
až pojděm z tej vojny dom.
Zní prázdnou ulicí
s hvězdami nad čepicí
ubytovna zahalená tmou
jedno okno svítí.
Otevírám dveře,
to jsem neměl
v nekonečné vteřině jsou Romeo a Julie,
tiše říkám promiň,
usínám
a láska k ránu rozkvétá
novým životem.
Další stavba
Turňa se vzdaluje,
Zádielská roklina mlčí,
cikánská osada při trati líně odpočívá.
V jídelním voze prázdno,
stevard dojídá vajíčka,
pivo ze sklenice zvědavě kouká.
Kola klapou country,
krajina filmová kamera,
nostalgie se nudí.
V dáli stoupá dým, bílý kouř,
kola utichají,
Banská Bystrica otevírá bránu,
cestu do kostela srdcí,
kde se modlí láska za porozumění.
Jiná stavba
Košické nádraží dýchá horkem léta,
železárny demonstrují pracovitost,
housle rána hrají sluneční píseň.
Pojedeš do Bánská Bystrice,
v čárdě voní boršč
oči černovlasé maďarky září touhou.
Přichází večer,
léta přestala plynout
a horký klín odkrývá tajemství.
Cesta zpět
Večer dopíjí svůj čas,
na Hlavním nádraží
skupina vychodňárů děla Carusa.
V chodbičce stojím u okýnka,
chceš přes držku, stojíš v cestě,
opilý Slovák tahá z kapsy nůž.
O co jde, ptám se?
Roba mě opustila,
slovo dalo slovo, poldeci má žně.
Ostrava, Třinecké železárny,
v pecích hoří oheň života,
Čadca, Ružomberok
a slunečné ržání
zní nad Tatrami.
V Praze
Koleje polykají kilometry nad ránem,
hodina do svítání, noc již není paní
odjíždí do snění.
Masarykovo nádraží,
gay v podloubí nabízí službu,
šlapka u Prašné brány poctivost.
Taková jsi Praho v časných hodinách,
lady v kroji nese východní Slovensko
a dva hutorí, ako je v Praze
dobré ráno, svobodo!!
Touha neděle
Nebe se rozšafně protáhlo
čárda odpočívá
touha se probouzí.
Štíhlý pas, černé kudrnaté vlasy,
žhavá ústa, chvějící se klín,
oheň nedočkavosti.
Odpoledne odjíždí
harfa touhy doznívá
a v zřícenině hradu nad Turňou
odpočívá slovenská neděle.
harfa touhy doznívá
a v zřícenině hradu nad Turňou
odpočívá slovenská neděle.