Dieta jako bič

- jaká byla, je nebo bude ta vaše a jak to s ní dopadlo-nedopadlo, co humorného                    i obdivuhodného jste zažili, dokázali...

Jindřich Malšínský

VÍCEROZMĚRNÍ

Z tlustých září dobro, hubení jsou samé žebro.

Jarmilka byla jako soudek, Jaroušek jak sud, a tak si neměli co vyčítat. Oba se při chůzi kolébali ze strany na stranu na mohutných špalcích a nikdo by neřekl, že už pár let jsou v důchodu. Každého slušně pozdravili a připomněli, že zítra kolem desáté budou čerstvé jitrničky, jelítka, prdelačka a tlačenka, vše v nejlepší kvalitě, kterou nenajdete nikde na světě.

Bůček provozoval řeznictví a uzenářství na rohu Ječné ulice směrem k náměstí a u tohoto řemesla vydržel až do důchodu. Před cinkáním předal živnost synovi, ale řezničit nikdy nepřestal.

Po "něžné" někteří řezníci přidávali do uzenin sóju, jemně rozemleté kůže a nejen to. Když se mladý Bůček svěřil otci, že to není tak špatný nápad, otec rázně zakročil: "Recepturu našeho rodu nikdo měnit nebude, i kdybychom měli prodělat."

A tak se firma BŮČEK&SYN brzy stala vyhledávanou nejen ve městě, ale i v širém okolí. Oba chlapi vyráběli masné výrobky vynikající kvality a jejich ženy je s milým úsměvem v krámku prodávaly.

Zamlada byla pro Jarouška jeho milovaná korpulentní manželka Pralinka a ta ho i před zákazníky s potutelným úsměvem oslovovala Drobečku. Jen v intimních chvílích si něžně říkali Jarmilko a Jaroušku. Nebylo to často, raději si před spaním ukrojili plátek tlačenky a zapili chlazeným Budvarem. K obědu nesměla chybět polévka a s hlavním jídlem si nedělali starosti. Každý si vzal to, na co měl chuť.

Se svou váhou byli spokojeni, mladý se potatil a snacha se raději do zrcadla nedívala. Nikdy se mezi sebou nehádali, stačilo si vzít do ruky párek a na tváři se objevil úsměv provázený vlídnou pochvalou.

Starý Bůček s oblibou říkával: "Kdo nejí maso a pivečko nepije, chroustá jen zeleninu, ten nežije."

Celý život Jaroušek s Jarmilkou nezastonali. Říkali, že doktor je cesta k nemocem. Proti bolestem stačila Pralinčina vlastnoručně vyrobená mast z řimbaby kopretiny, řebříčkový čaj a rozmarýnová koupel.

Jednou přece jen museli na preventivní prohlídku a povinnou protitetanovou injekci. Mladý doktor, na první pohled sušinka, se při vstupu dvou tlouštíků přímo zhrozil: "Ježíšmarjá, vy s touhle váhou ještě žijete? Napíšu vám bodovou dietu a za měsíc se mi přijdete ukázat!"

"Ale, pane dochtore, tu s manželkou praktikujeme celý život," otočil se na svou drahou polovičku a ta jen na souhlas přikývla hlavou. "Zbodneme, na co máme chuť, a jak radil soudruh Žižka, na množství nehledíme."

Sličná sestřička se na pana doktora podívala a podotkla, že mu takovou dietu doporučovala, když ho poprvé viděla jen tak a smála se, až se za břicho popadala.

"Tady slečinka má pravdu. Stačilo by málo a vypadnete z kalhot," navázal na sestřiččin projev pacient. Sedl si a s námahou podával své ženě z kabely balíček za balíčkem s poznámkou. "A pane dochtore, za měsíc se na vás přijdeme podívat a hrom do police, jestli to nebude na vás vidět!"

Anna Ursíni 

AKO ZARUČENE SCHUDNÚŤ

Počas študentských rokov som vo fakultnej knižnici pravidelne čítavala mládežnícky denník Mladá fronta. Bola to česká obdoba slovenskej Smeny. Noviny sa vymykali z vtedajšej žurnalistickej šedivosti. Hlavne strana venovaná kultúre. Boli tu uverejňované recenzie literárnych či filmových diel, upomienky na výročia význačných umelcov, a tiež básne mladých autorov. Zaujímavá bola aj víkendová príloha.

Keď som sa vrátila na Slovensko, nechcela som prísť o pôžitok z čítania, a pretože sa tu Mladá fronta nedala kúpiť, predplatila som si ju. Poštárka mi ju nosila domov. Tešila som sa najmä na soboty. Podnetné články o objavoch vedy, o prírode, o kultúrnych podujatiach, či odkrývajúce záhady z histórie, mi spríjemňovali koniec týždňa. Môžem napríklad spomenúť ostrú polemiku o novej českej liečebnej metóde - magnetoterapii, ktorú, vtedy dominantné medicínske kruhy, považovali za šarlatánstvo, a denník ju obhajoval. Čas ukázal, kto vyhral. Dnes ju ponúka ako súčasť liečby väčšina rehabilitačných zdravotníckych zariadení. Čítavala som aj rady pre domácich majstrov. Pomohli mi, okrem iného, pri šamotovaní kuchynského sporáka. No a nakoniec to najlepšie. Stĺpcové fejtóny. Nemali chybu. Nenápadne umiestnené na predposlednom liste. Výstižné, poučné, triafajúce do čierneho, rozširujúce vedomostný obzor čitateľov. Vystrihovala som si ich, odkladala a často sa k ním vracala. Dnešní novinári by sa mohli na nich učiť...

V jednu sobotu ma na titulnej strane upútal článok o originálnej metóde znižovania hmotnosti. Mladá žena vyfotografovaná na obrázku, pred a po absolvovaní "diéty", bola príkladom, že tento spôsob chudnutia je účinný. A stačí tak málo! Denne sa na hodinu zavrieť do skrine a spievať. V rozhovore s propagátorkou metódy, boli uvedené dôveryhodné dôkazy o tom, že ak budete poctivo nôtiť - môžete aj falošne - určite zoštíhliete. Začala som teda odtučňovať. Vošla do šatníka, sadla som si na jeho dno a spievala. V mojom repertoári boli populárne semaforské hity "zlatých šesťdesiatych", od Babety po Motýľa, piesne zakázanej speváčky Marty Kubišovej, či prostonárodné odrhovačky známe zo školských výletov. Vydržala som "chudnúť" tak dvadsať-tridsať minút. Povedala som si - lepšie málo ako nič. Po týždni sedenia v tme a vdychovania výparov z tabletiek proti moliam, som v nasledujúcu sobotu nazrela do prílohy Mladej fronty. Na druhej strane bol krátky oznam. Týkal sa spievania v skrini. Išlo o žart. Vôbec som si nevšimla, že noviny vyšli 1. apríla. Dostali ma! Utešovala som sa. Určite som nebola jedinou obeťou vtipkovania redakcie. Povzdychla som si: "Tak ti treba, dievčisko pochabé!" Ženská márnivosť je nezničiteľná a nekonečná. Oplatí sa do nej investovať. Koľkí podnikavci sa na nej úspešne priživujú. Aj po viac ako tridsiatich rokoch sa to v časopisoch hmýri rôznymi ponukami, ktoré za pomerne vysoký poplatok sľubujú bezprácne zbavenie sa nadbytočných kilogramov. Neverím im ani za máčny mak. Vy áno?

Viktor H.

Tukožroutská polévka

Magda se přiřítila ráno do práce, jak velká voda. Něco se děje, usoudily Mirka s Romanou.

"Holky, objevila jsem novou zaručenou dietu. Tukožroutskou polévku. Můžeš ji jíst celý den po talířích, netrpíš hladem a ještě zhubneš. A dokonce si ji můžeš uvařit podle sebe". To už děvčata zpozorněla a začala se vyptávat.

"No není to nic složitého. Vezmeš nejrůznější druhy zeleniny, vše očistíš, nakrájíš a dáš do hrnce. Zaliješ po okraj vodou a skoro vůbec posolíš. Povaříš do měkka a kdykoli pocítiš hlad nebo mlsnou, tak si můžeš na talíř nandat, kolik chceš. Bomba!!!"A aby vše předvedla v celé dokonalosti, nalila si polévky až po pásek a labužnicky polykala hrášek, mrkvičku, květák..

Holky pokývaly hlavou, a protože začala směna, věnovaly se dál jen práci. V poledne Magda znovu jásala nad plným talířem. Romana tajně pohmatem změřila velikost svého okrašlovacího tukového polštářku umně maskovaného volnou pracovní blůzou a povídá Magdě: " Fakt si tam můžu dát to, co mám ráda?"

"Jasně", kývla nad další lžíci Magda.

"Tak já to zkusím", rozhodla Romana. Magdiny diety někdy fakt nebyly špatné a tady ta nezavání ani hladověním. Druhý den si obě do práce donesly nový kastrůlek se zeleninovým zázrakem a během šichty nemluvily o ničem než o druzích zeleniny a která jaké dává přednost...

Přešlo pár dnů. Magda během dne si nabírala stále menší porce polévky, nemluvila, zívala a celkově byla popudlivá. Ano, i to jedno kilo, co zhubla, musela hlasitě připomenout. "Asi toho nechám", řekla jednoho dne rozmrzele.

Jen Romana poskakovala a se smíchem vyprávěla, jak polévka voní doma a jak si její manžel dává společně s ní. Holky to lehce zarazilo, protože Magdin Pepík byl masožravec a teď si libuje v plotovině? "Fakt mu to tak chutná?" divily se.

"Chutná, víte, my jsme ten recept lehce vytunili."

"A jak?", byla zvědavá Magda.

"No vynechali jsme hrášek a brokolici, protože to nám moc nejede, a pak tam Pepík vyklopil dvě vepřové konzervy. Maso ve vlastní šťávě nemůže přece škodit." Malý okrašlovací polštářek hlubokým stáhnutím břicha zázračně na pár vteřin zmizel. Jo tahle dieta je super.