Melanie Nováková

https://literatinawebujedemedal.webnode.cz/melanie-novakova/

****

Každé ráno rentgen
 modrými paprsky
 Směju se a říkám : 
 " Už dávno netáhnu do kopce
 cizí batohy 😎jen naše". 

ŽIVOT V IGELITCE

Hubertus v tomhle počasí
muže nezahřeje
Kráčíme v zajetých kolejích
vlastně se nic neděje
V plastu antidepresíva
možná topení
Včera tu ještě seděl
dnes už nesedí
Snad se přesunul
na jinačí štaci
a mě milí zlatí
hryže svědomí
Včera tu ještě seděl
dnes už nesedí...

PŘEŽÍT

Smířit se
znamená vzdát se?
Plivat proti větru unaví
A tak kapituluji lásko
protože dobře vím
dohoda platí

POCHOPIT...

V kalužích potu
neklidnou nocí
sny jenom záblesky
Ráno zas kope tě
jak sám všemohoucí
ještě jsi přece na světě
Posloužit bližnímu
možná jen o tom
je život náš
Ostatní jenom lež
sladká jak cukr
taneční droga
co zblbne nás

GENERAČNÍ

Tohle jo a tohle ne
příběh generační
plochy třou se o sebe
k průšvihům to stačí

Za vším stojí především
dobré úmysly
pro někoho znamenají
pouhé nesmysly

Plochy třou se o sebe
všechny má tak ráda
otočit se mnohé dá
opět přišla zrada

Tohle přece nechtěla
to ji nenapadlo
znovu jenom potíže
nadšení opadlo...

Snad se dědí po věky
tyhle štrapáce
kdypak místo dramatu
přijde legrace?

Tohle jo a tohle ne
příběh generační
plochy třou se o sebe
k průšvihům to stačí... 

HURÁ DO ŠKOLY

Dvakrát v týdnu
podlubou si špejlí
v nosní dírce
potom  v druhé
jestli tam pak tam
podle testu covid bude?
Přichází však úleva
chodbou rovně, doleva...
Negativně pozitivní
konečně se spolužáky
na lavici rozloží si
všechny saky-paky...
A tak hurá do učení
o přestávce blbosti
Kdo by řekl, že přinese
škola tolik radosti!

KOLIBŘÍK

Jednoho dne hořel les
zachvátil stromy, keře i vřes
Nastala veliká panika
z lesa teď každý pospíchá

Uletět, utéci z lesa
zachránit svoje rodiny
stalo se cílem jediným,
až na drobného kolibříka

Nabere kapku z řeky
do zobáčku oproštěn
od hrůzy plné zmatků

Znovu a znovu
k řece se vrací
jako se vracejí
tažní ptáci

Diví se zvířátka
diví se ptáci:
"Nemůžeš uhasit
plameny prací
tělo tvé brzo se utrmácí"

Kolibřík jim však odpovídá:
"Dělám co můžu
les je náš domov,
les je náš chrám
s Bohem si v letu povídám"...

Šedá nic nezkazí
ani nenadchne
Tváří se jako my
v "Šedé době"
zalezlí švábi
v koutech domů
Jen slunce vrací
teplo minulosti
nad níž jsme
pyšně ohrnovali nos

Variace č. 2

V covidu šedivém
na hřišti živo
jaro se dobývá
jak je mu libo
Navzdory virům
či bakteriím
daří se úhořům
daří se zmijím
Bylo a bejvalo
bylo a bude
na věky věků
zalezlí všude...

JEŽÍŠ NA PLEXISKLE

Nekonečné moudro
v blankytu očí
Vstávám s tebou
kladu otázky
čekám odpovědi
Všechno je v tvém pohledu

DĚKUJI

Počkáš na mě...
Vzkaz z jiného časoprostoru
Dohoda jantarových
večerů platí...
Úlevný déšt´
zalévá prázdnotu
Uvnitř se rozsvítila
usměvavá víra
jako hvězda
padající večer z oblohy...

PROCHÁZKY
V parku na chodníku
leží smutná rouška
Upadla tu někomu
z uší, nosu, ouška...

Možná měl ten dotyčný
jen bolavá záda?
Tak skončila ochrana
bleděmodrá "mladá"

Rouška už mu ústa
nikdy nepolíbí
Dvojice se rozešla
každý dělá chyby

Tak skončila ochrana
toho jeho zdraví
Využít a odhodit
to už nenapraví...

NĚMÁ V COVIDU
Četla nadšeně
v ranních hvězdách
Den se nadechoval
čistý bez poskvrnky
a ona radostně "plivala"
slova na bílý papír
Obyčejné štěstí...
Čeká už dlouho
a ony nepřichází...
Někam utekly
ukryly se v divných
časech roku 2020

ŠTĚSTÍČKA
Usedá k barvám
tohle je její svět
možná jí můžou
někteří závidět...

Zamkne se s myšlenkou
hraje si s příběhem
nepustí k sobě nikoho
nepustí nikoho ven

Na plátno jako na život
zůstává tolikrát sama
všechno se dá přece vylepšit
krásnýma barvičkama

Otisky

Otisky dlaní na těle
Otisky očí v duši
Polibky lačné
ne nesmělé
po kterých srdce
divoce buší
Potom se stýská
jedné ženě
Otisky srdcí
v tobě ve mně

TATTOO - PIERCING - SUSPENSION
Dva muži v černém
před Tattoo salonem kouří
v hovoru do slunce
společně oči mhouří...
V téhle chvíli tattoo neprovádí
na rukou kérky jež barevně ladí
V nose se lesknou kroužky
tohle je dnešní doba...
Málokdo řekne né
většina trendům se podá
Jenom já holka z jiných časů
vyznávám trošku jinou krásu
Mě nikdy dovnitř nedostanou
zůstávám v tomto směru pannou

VE SVĚTLE VITRÁŽÍ
vidím tvou tvář
V hlavě mém mixéru
všechno se mele...
Troubení taxíků
ruch velkoměsta
vůně všech koření
oba jsme stvořeni
z jiného těsta...
Ve světle vitráží
magické oči...
Denně si vzpomenu
svět se však dál
klidně točí

KDO MĚ ZACHRÁNÍ?
Měsíc je míč
na ranním nebi
Můj starý klid
je pryč zatím
to nikdo neví
Kdyby mi dal
někdo trochu lásky
zmizí mi z čela všechny vrásky
Vstoupil by do mě konečně klid
všechno by bylo jak má být
Nejen pro mou křehkou duši
pro kypré tělo které mi sluší

TROŠKA NOSTALGIE
Zelená branka prastará
vedoucí na dvorek školy
zdobená pavučinou
skřípe a naříká
Celé dva měsíce spala
Na trávě budou zas
pobíhat děti hledajíc
samy sebe a svět okolo
Kolik už jich proklouzlo
mezi prsty mými

ČERVEN
Srdcovky se rozpustile
usmívají v koruně stromu
Náušnice za uši
sladká šťáva na bradě
pecková válka...
Návraty do dětství 

PŘILETÍ

Čeká...
Několikrát denně
se jí prudce
rozbuší srdce
Stojí tam mužně
a jaksi vyzývavě
na špici smrku
sousední zahrady
Její miláček
divoký holub

PŘÍBĚH Z OBRAZU

Zamilovat se...
Nejkrásnější emoce života
Někdy to bolí
Cítí tlak v bedrech
jak chránit sebe
před sebou?
Milostné doteky duší
Moment zachycení
- jistota návratů

STŘÍDÁNÍ
Opuštěný dům
s energií minulosti
Pozvolna k sobě
pouští dychtivost mládí
Stačí jen otevřít dveře? 

ČERNÁ VDOVA
Na okenním parapetu
v odpoledním vánku
vzdychá otevřená kniha
Do hlavy nikomu nevlezeš
Ukryté rány nerozklíčuješ
miluješ-li bez podmínek

ZMĚNA
Jak dlouho už neudělala
něco nepředvídatelného
co by snad dávalo smysl
jen krátkým smyslnostem?
Dát smysl nesmyslnostem
Ozvláštnit polévku šafránem
aby jen tak jako obyčejně
nezmizela z talíře...
Aby na ni nezapomněl
a rád se k ní vracel
třeba jen v myšlenkách

PRCHAVÁ LÁSKA
Rampouchy přitisknuté
láskyplně k okapům
začínají slzet
Čas je nekompromisní
Poledne přinese
uplakaný rozchod

CHALUPÁŘI
Za záclonou
se probouzí slunce
Káva lákavě voní
na poličce v kuchyni
Hra stínů...
Lžička v ruce míchá
navyklým pohybem životabudič
Rituály k nezaplacení

HRY BEZ HRANIC
Kozlíci se na louce
komicky přetahují
"Frajer"- místní plemeník
a mladinký "Apricot"
vystrkující růžky
Jak nenápadně
začíná boj o moc...

TAJEMSTVÍ
V poprašku sněhu
lidské stopy
Černé na bílém...
Velikost prozradí
nejspíš jen pohlaví
Na procházku
pouštíš svou fantazii

NEZAPOMENE
Trestaná pro lásku
kterou včas nevrátila
Trestaná po zásluze
Přesto ji v sobě hýčká
jako své milované dítě

JINÁ ZIMA
Sníh je jen
vzácnou návštěvou
Pár vloček znovu
změnilo skupenství
Milosrdné polibky...
Nevděčné děti
ztratily intuici

STREJDA ZVANÝ
HARD ROCK (93 LET)
Měl objednané počasí
jako celý život...
Azuro
zpěvy
modlitby
Mezi slzami
mi před očima
naskakoval jeho
nakažlivý úsměv
a pocit PROŽITÉHO...

TO DÁŠ
Tvé vlasy se pod
mořskou hladinou
vznáší jako
podivuhodná bytost
Lákají k pohlazení...
Úsměv a palec nahoru
Vidíš a tak jsi se bál

JEDNODUŠE
Na plexisklovou zastávku
maloval Pan mráz
nejněžnější krajku na světě
Hladivé maličkosti
Moje Slunce čeká
 zas u břízy a kouzelně
se usmívá každý den
Milovat je dovoleno
žít je někdy snadné...

ÚKLID
S koncem listopadu
vyzobaly vrány
poslední jablka v sadu
Stejně jako slova
visící ve vzduchu

NOVÝ ROK
Nakonec všichni
malovali na bílé stráni
vanilkově žluté originály
Jaká úleva...
Loučení s odcházejícím
Těhotní myšlenkami
na nový začátek

HRÁTKY
Bábovičky
v běhu kličky
kouká se jí na dolíčky...
Na doktora
leccos zvorá...
Na chytrého moralistu
asi spadl z dubu v listu...

MÍROVKA

  Svět se zbláznil, jen na ulici Míru to dokonale fungíruje, řekl jednou František...Dochází docela pravidelně do místního ghetta, řešit věci za tamní rodiče a jejich děti, jako jakýsi vyslanec školy a také dost pravidelně navštěvuje policii...Název té jeho funkce je dlouhý a dost nezapamatovatelný, ale to nám vůbec nevadí. Tam na "Mírovce" jsou prý všichni vysmátí a v pohodě. Děcka vlastně vydělávají na dospělé v podobě přídavků atd. atd. Tak čím je jich víc, tím líp...Jednoho dne František v té lokalitě zahlédne, jak někde nedaleko u kolejí buší do ženy cikán, nebo romák? Ona řve, jako když ji bere na nože, a tak se František rozbíhá na pomoc, ale kdosi z místních za nim ze všech sil křičí: " Do toho se neser, to je jejich, má ji rád, jinak by ji nebil! "František po této informaci vroste skoro sebezáchovně do země. Jen tak pro sebe kroutí nepochopitelně hlavou...Prý je to všechno vášní, dodává ještě jeden z tamního lidu. Také názor...Jak vlastně může gadžo, při veškeré snaze rozumět téhle duši? František pomalu, krok za krokem začíná rozumět, je totiž povahou chápavý optimista... Opravdu nic ve zlém, občané na "Mírovce."  

ŠTĚSTÍČKA
Otevřela oči
Kolíčky na prádlo
ve větru střídají rytmus
jako lidské životy
Růžová na obloze
s královnou Beskyd
v inkoustové modři
Vše je jak má být
Bohu díky...

HLOUPÉ STESKY
Měla sto chutí
se sebou už nemluvit...
Nedokáže to - jen se chrání
Ti od kterých něco čekáte
se na vás vykašlou vždy až v 1. řadě

PEDAGOG
Děti mají snad
uši někde na výletě
Donekonečna opakuje
stejná slova potřebná
k určitým procesům
Neslyší...
Otočí ještě víc
kolečkem volume
na všechna slova rapuje

(Za dva dny vše ve starých kolejích)

Říjnové ráno
je poseto brilianty
Letadlo míří někam
do teplých krajů
Chřípím nasává
vůni moře...
Kostky ledu
hrají v drinku
podmanivou melodii
Paprsky slunce
hladí její ramena
zamilovaně se usmívá
Po tvrdém přistání
vytahuje z kabelky
klíče od domu...

VODOTOP
V koupelně ji zpravil
kapající karmu
Za týden napsal
jste sympatická
a máte pěkné oči
A to je všechno
když už se odhodlal?
Některé KARMY jsou
možná v určitém čase
neopravitelné... 

MYŠLENKY
Co ještě může ztratit?
Drží se při zdi
a lýtka už má
stejně odřená

VEČERNÍ
Když se konečně dočkala
slovíček hladících nejen duši
stáhla se zpět do své ulity
Oživlé motýlky nepustí ven

NELA a ANDĚLÉ
Radost a štěstí
ve tváři dívenky
Denně před školu plakala
Úsměv a ztracené Já
jí někdo díky Bohu vrátil

"Jestlipak se najde někdo, kdo znovu zapálí ten oheň?"

STŘÍPKY
Celý náš čas
doprovází v představách
pocit tepla
moje Slunce

Šumění moře
znalo náš osud...

DOJEMNÉ MALIČKOSTI
Na mostě nad řekou
se něžně dotklo
babí léto její tváře
S podzimem se
přetahuje o život
Jantar s langošem
má v podvečeru
tolik skvělých chutí
Pohledem hladí
 svět všude okolo
Přihlouple se usmívá 

ZÁŘÍ

Ráno ji hřeje do zad
Ještě má spojence
Listy stromů začínají nabízet
šálek melancholie
Na všechny z nich
píšu úsporná slova
Nikdy nezapomenu

POSTŘEHY
Muži mají rádi
domácí jistotu
a dobrodružství
za cizími dveřmi
Je možné že vše
platí i obráceně 

OSAMĚLÁ HOUPAČKA
Dvě sedačky smutně
a nehybně visí z trámu
Silueta těch sedaček
vypadá jako dětská
kresba úsměvu
Houpačky hledají
dětské zadky

50 TUN NĚHY
V modré hlubině
se dlouze mazlí vorvani
Po něžném aktu
tančí pod hladinou
závoje jejich kůží
V pohledu Titánů
empatie s pozvánkou

NÁLEZY
V létě je slunce
 jako batole

 odmítající jít spát
A my jsme tady dole
na horské dráze
která jede jenom nahoru
Dal mi celou věčnost
Byla to výsada
milovat tě
Na nebi rozsypané hvězdy
Našla jsem naše souhvězdí
jmenuje se Radost 

SVĚT
je jen iluze
Bojí se ztráty
Ona je prý ta řeka
do které se vždy vrací
Jenže štěstí a smích
má jen omezený čas
Dnes je sentimentální
řeka v očích ztratila břehy 

ROZPOLCENÉ HLEDÁNÍ
Ve větru pouště
znějí vzdechy
Hudba k fantaziím
Uprostřed prázdna
pohlednice s obrázky
-přízraky neskutečna
Dopisy nikam
bezmocný zápas
pro zachování lásky
Přeletět přes ztráty
jako pták...
Nelze se vrátit
do starých rolí
Přesto dá úkol
hvězdám aby mu řekly
ČEKÁM

SVOBODA SAMOTY
Sen o štěstí se rozplynul
umřela pospolitost
Věčné připomínky pomíjivosti
Leccos si zavinila sama
Čas zúčtování...
Nejvíc si přeje
aby ji znovu
narostla křídla

VIDINY
Na zácloně visí
umělé slunce
Deštivý máj světlo nerozsvítil
Hlasy i přezůvky děcek
vyrazí natrhat své
letní příběhy
Touží po šepotu
tyrkysových vln
mířících do nekonečna

VYZNÁNÍ

Nosí ho v sobě
jako Boha
Promlouvá s ním
vysílá lásku a pochopení
Soukromé rituály...
Věrná 

Ukázka z knihy Každý má svůj batoh

TAK TROCHU RETRO Proč jsem se vlastně rozhodla jedné noci mezi vánočními svátky roku 2017, tedy spíš k ránu, že napíšu takovou trochu "Retro" vzpomínkovou knihu, i když všude píšou, že minulost je pryč, že se má žít přítomností, ale nikdo už nemluví o tom, že minulost je také naší součástí a že ji zkrátka neodpářeme. A proč taky? Přece tak šel život a takoví jsme byli... A kdo ví, co nám nebeský režisér připraví, možná jsme už to nejpodstatnější prožili, to si však nechceme připustit, nebyla by to asi ta správná motivace k dalším životním etapám. Celou noc na chalupě jsem nemohla usnout a naskakovaly mi před očima a v mysli naprosto jasné obrazy. Vzpomínky, epizody, pocity a myšlenky z mého života. Už jsem neusnula a kolem sedmé hodiny ranní jsem si do svého bloku poznamenala názvy jednotlivých kapitol. Život každého jedince na světě by vydal na knihu, protože všichni, jak tu jsme, tady žijeme své příběhy každodennosti i nevšednosti, svá úžasná štěstíčka a dramata, jenže každý nemá to vnitřní nutkání "vyplivnout" své pocity a příběhy na bílý papír a jen Bůh ví, proč to nutkání mám...

APRÍLOVÉ DÍTĚ

Narodila jsem se 23. dubna 1962 na velikonoční pondělí v porodnici frýdecké nemocnice. Čas 7:05, to už byli správní šmigrustníci jistě na cestách. Maminka si se mnou "užila", protože porod trval bezmála tři dny! Dítě chtěné, plánované, kterému se nechtělo na onen svět. Byla jsem údajně vymočená, škaredá, scvrklá a vrásčitá, jako stará babička. Ve finále tahaná kleštěmi, leč obě jsme s maminkou celkem bez větší újmy tuto etapu zrození přežily. Když jsem v roce 2015 podstoupila regresi a dostala se ve svých viděních a pocitech až k době porodní, opravdu jsem cítila, že za žádnou cenu nechci opustit lůno a bezpečí maminčino, tak proč jsem si to nakonec rozmyslela? Otec moc nadšený z dcery nebyl, možná si přál chlapce, ale lékař už nedoporučil mamince další dítě. Duben je počasím nestálý a poněkud "náladový" měsíc. Když šla maminka do porodnice, jaro bylo v plném proudu, a když porodnici opouštěla, pro změnu napadlo snad 20cm sněhu. Jako by to předurčilo celý můj život. Život plný radostí, bolestí, lásek, příběhů setkání a zvratů. Každému z nás něco sudičky  

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

STOLÁRNA 
Po černobílých klávesách
běhají dvě tarantule
Vrostlý do země 
vypouští z plechu vášeň
prokletý hudební básník
Napíchne nás jako
kousky masa na ražniči
do notové osnovy
a láskyplně griluje...
Báječná hostina
džez nám chutná 

A TAK TU ŽIJEME
Uskakuje před kočárkem
v autobuse...
Od mládí
houbová po ránu
Citlivá maminka
s havířskými ústy
vzor svým dětem
(Je mi vás líto) 

ŽIVOBYTÍ
Bloudění
Beznaděj
Radost je duha
na obloze...
Nebeský režisér
testuje herce
Repríza
kolikátá už?
DERNIÉRA...
Konečně potlesk
na stojáka

Ušlape ji jako zelí
nakrouhané ve vaně
Prosolí a prokmínuje
nacpe do díže...
Za čas se diví
chutná kysele!
Stejně nepohrdne...

ADORACE
V modlitbách nejsvětějších
jeden za všechny
všichni za jednoho
komunita laskavosti
V tichosti s Bohem
vysoká klenba nad hlavou
a po těle ji "lechtá mráz"
Doteky víry

BLOUDĚNÍ
Chránění soukromou bublinou
osamělé ostrůvky
bloudící přelidněným světem
Odděleni mlčením a obavami
utíkali k individualizmu
a hrstce rádoby přátel

UŽ NEPLAKALA
bylo ji pusto na duši
než aby tomu ulevily slzy
Na zimních botách
malovala vyschlá sůl
bělostnou krajku
Slunce si brala u krbu
vyzbrojena knihou
Uvnitř našla jen
rozsypaný čaj
Čas se stal prázdným kontinentem

RITUÁL
Moře jí líbá kotníky
Slunce rozsypalo
na hladinu střípky zrcadel
Kráčí dál
v šumivém opojení
upírá zrak k nekonečnu
Mocná bohyně
nepatrná jak zrnko písku

TRÉNINK
Ochočit vlastní JÁ
možná nedokáže
Porozumět
hledat
naslouchat
nepopírat sama sebe
je nejspíš doping
pro duši v kondici

Těší se do klidu
Poezie nože cibule a rajčat
na drobno nakrájených
základ pod maso...
Smlsnou to bez hodnocení
a zbytečných řečí
uvízlých jako prach
v chuchvalcích času

BOBŘÍK MLČENÍ
Hra na Bobříka mlčení
chytla tě...
Mou starost nevnímáš
jak se tam uvnitř sebe máš?
Budu hrát s tebou
když to chceš
nás dva už možná nenajdeš
V bytě je ticho
ozvěna rozhovorů
odněkud z dálky zní
Tenkrát jsme nehráli
hry ubohé a stupidní

RITUÁL
Mlhavé ráno
čeká ho
Přiletěl holubí král
Usedl na špičku jedle
v zahradě opuštěného domu
Chvíli se na postu
nejvyšším hřál
Ptačí pýcha k lidské nedolétne

VÝMLUVY
Emoce atrofovaly
Noemova archa odplula
Slaný déšť´ na tvářích
hlava už zase hledá výmluvy
Kéž by se odvaha
k osudovým rozhodnutím
povinně očkovala

OČEKÁVÁNÍ
Sbíjet střechu ptáčkům
Uvěřit mezi mraky
že všechno má smysl
i když si nabiješ
Zítra to nebude mít
takovou cenu
Balancovat na žebříku
vystoupat co nejvýš
sáhnout si na nebe