Dana -Tulačka

Motto: z písní známých všem,co mají  co společného s přírodou
"Podzim už zahalil celý kraj a nad osadou soumrak se snes..."
"Když jdu cestou listím zavátou, jen ticho leží nad chatou, v dáli zní kytary hlas"

***************************************************************************************************

Co dává PODZIM každý rok? Inspiraci a času další skok....

- Podívej ven, už se brzy stmívá -podzim nám mnohými dary kývá
Zabalí do roušky spadaného listí - vše co chce ukrývat před světem 
Vítr mu listím melodie šustí - potkává se i s posledním medvědem
- Koukni se do korun stromů - posbírej  v náruč svou a přines domů
Vše co nám podzim nachystal - neztrácej čas, než vítr vše odvane dál
Ovoce skryté v seně, v zimě voní - u šípků nemusíš mít strach z trní
- V mišpulích támhle na strání - první mrazík sladkosti plodům dohání
Ořechy veškeré a kaštany obojí - nejenom veverkám radost podstrojí
Hlohu bobulí nasušit plný košík - pro zdravá srdíčka  dětí našich
- Z česneku věneček na dveřích - ochrání duší líp, než fouknout v pápěří
Ke všem těm darům podzimu - nezapomeň přidat z oveček, či husí peřinu
Zima může být tentokrát dlouhá - a zima není vyhrůžka pouhá
- Medu krajáč budeš postrádat - když zapomeneš včelky o med okrádat
Aby ty dary byly úplné, jako v ráji - přidej k nim ruky stisk a srdce kus
Ať všichni, kdo Tě mají rádi - ví, že máš v sobě života zdravý vkus...

***************************************************************************************************************************************

Až z nenadání přistoupím k vám z mlžných podzimních par, nemusíte se bát přijmout tento můj nabízený podzimní dar, co z mysli dávám na papír, aby už mezi námi nikdy nepobyl - žádný svár. Pro kluky a holky, co umí víc, než jen smažit vdolky; co vzali rozum do hrsti a bez pohlazení po srsti přišli sami na to, že skutečné upřímné kamarádství je víc než zlato.

Pro moje veršování mě tentokrát přišlo na mysl slovo Třpyt. Co to slovo říká mně, kdo je nenapravitelný romantik a humorista?

Třpyt

Třpyt zlatého písku či nugetů
zlomilo mnohým srdce a mnohým i životy svou nekončící písní
 beze slov a  bez noty...

Třpyt jasný všech známých souhvězdí na temném nebi bez měsíce 
nám zakalují světla internetové družice...

Třpyt pouličních světel zrcdlících se v mnohých špinavých kalužích
zmizí ti z očí díky kroků rychlejších... 

Třpyt jasu slunečního na jakékoliv hladině vodní
láká nás vzít jej - jen tak do dlaní...

Třpyt měsíčního úplňku,
když v lesích trávíš čas, ti zatají dech - znnovu a zas...

Třpyt různých dívčích pozlátek,
jimiž lákavě zdobí sebe,
jsou pro mnohé kouskem štěstí spadlého z nebe...

Třpyt mramorových podlah v honosných domech
jsou majetkem velkých boháčů,
co ztěžka nabídnou vám mísu koláčů...

Třpyt na zledovatělém povrchu sněhových přikrývek spící krajiny
je staršího původu než jakékoliv lidské dějiny...

Třpyt kapiček deště zachycených sítí pavoučí
připomínají náhrdelník z perliček,
co může tajně skrývat i vánoční stromeček...

Třpyt vánočních kolekcí a ozdůbek
kousek dál od krbu hořících polínek
hřejivě všechno hloupé - zlé odpustí v každého z nás změkčelém osrdí...

A třpyt kamarádských trampských myšlenek znovu zazáří
 jako plamínek s nadějí na velký táborák pro každého, 
kdo přišel ná říct:
"Já taky váš kamarád."

Jaro je za rohem, a já si vzpomněla, že kdysi dávno, ještě když jsem žila v Brně, tak v Rozhlase po Drátě byla soutěž pro napsání veršíků se slovy. kde všechny slova začínala na stejné písmeno vlastního jména a příjmení pisatele.

Dodnes mi ty veršíky utkvěly v hlavě, I když dnes mi připadají spíš do učebnice pro děti, co se učí číst a psát.. A protože se týkají jarních měsíců, tak  je tady posílám, třeba jen pro pobavení (ale může to byt další TÉMA pro ostatní tvořitelé veršů - na základě začátečních písmen jejich jmen.

Tenkrát  moje jméno bylo Dana B., čili verše jsou se slovy začínající "D" a pak "B", a protože I tenkrát bylo jaro, tak z toho vyšlo tohle:

Duben - Duben - dude dudek do doubravy

doubrava dí - dočkáš dudku dožívám dny Březnovy

Barva března bude brzy běžet bez bot bledulemi

bude brečet blískanicí, bude brebtat blátem

budoucnosti bude bratrem bohatý - by blízký Duben

LOUKA
1. Louka je prostor kde k odpočinku můžeš tělo složit,
kde můžeš volně tvořit - i myšlenkové pavoučí sítě
co Tebe samého štěstím uchopí Tě .......

2. Louka je náruč plna květů, co srdce lidí otevírá světu,
co vůni trávy zmámí smysly každého z nás
od jarního táni - až po nové zimy studeny čas ......

3. Pak z louky se stane sněhobílá pláň
a její ledy rozpustí i Tvoje teplá dlaň
Zima tu není na dlouhý čas -
slunečné Jaro přírodou žádané - zimu odvane,
a louku máš pro sebe zpátky zas ......

OBZOR
OBZOR je neskutečné mámení - je nádherná iluze k zasnění .....
Za OBZOR chodí slunce a měsíc spát - z OBZORU můžeš barvy jen do očí posbírat .....
Můžeš závidět neviditelnému malíři,
co barvy nemíchá jen na nějakém talíři .....
Kde tento neznámý malíř bere tu barevnou tkáň,
co smáčí s ní tu naši nebeskou báň;
co mnohdy růžovo-žlutá je jak něžná zbraň,
 ale mnohdy rudá jak rozzuřená "Saň".....
Té "sani" sršící plameny uhasí většinou až záplavy barev noční tmy ......Ráno pak bude OBZOR jinačí, ale zkusit jej dohonit - tak na tohle žádný člověk nestačí .....