Dárky

A protože Vánoce máme spojené s dárky, rozhodla jsem se, že možná bude fajn, když se s kolegy i čtenáři podělíme o ty nekrásnější, nejoriginálnější či nejvtipnější dárky, které jsme dostali, kterými jsme udělali někomu radost. 

Žofie Zejdová

 Dar

 Dajana Zápalková    

Dárek -

co je vlastně dárek? Proč si dárky dáváme? Asi bychom našli na tyto otázky spoustu odpovědí - prokazujeme si náklonnost či vděčnost, chceme někoho potěšit nebo projevit zájem k někomu či     o někoho... Snad mi dáte za pravdu, že dárky lidi spojují a dávají najevo, že na obdarovanou osobu myslíme a záleží nám na ní. Vždyť obdarovat někoho vzbuzuje pocity štěstí nejprve u nás a pak        u člověka obdarovaného. A vybrat dárek - to je mnohdy věc těžká, přetěžká ...

Tak jsme se s manželem rozhodli, že když nevyšla letní dovolená (asi všichni víme proč - je už opravdu nervy drásající neustálé připomínání omezení koronavirem v každé oblasti života!), zaměříme se na jiné rozptýlení, a sice - koupíme si nové auto! Dárek velký, o mooc, mooc dražší než plánovaná dovolená! Ale i my jsme se již dostali do let, kdy si uvědomujeme, že nám důchod dýchá na límec, bolí klouby, loupe v kříži, a proto je třeba myslet na zadní kolečka. Rozhodnutí pořízení nového auta, velkého auta, aby se nám do něj dobře nastupovalo, nedalo na sebe dlouho čekat. A tak jsme začátkem léta místo návštěvy cestovní kanceláře zvolili cestu do autorizovaného autoservisu. Samozřejmě do prodejny aut Škoda - jak jinak, celý život je to pro nás jasná a jediná volba při výběru sluhy na čtyřech kolech.

Ochotný prodejce velice rád začal představovat možnosti koupě. My jsme měli svoji jasnou vizi a našim favoritem byla Škoda Kamiq. Shodou okolností stála na "parketě" salónu v celé své kráse. I její barva - tmavě šedá (ve světle zářivek trochu přibarvená modrým odstínem) nám ihned učarovala. A co teprve design ve vnitř! Směli jsme otevřít, nahlédnout a dokonce se pak pohodlně usadit... Chcete znát mé další pocity? Jako v kokpitu letadla! Přístrojová deska se samými knoflíky, páčkami, tlačítky, signálním zařízením aj. blíže neurčenými "cuplíky". A co teprve ta malá obrazovka - prý displej, kde se zobrazují veškeré informace v danou chvíli, když je auto v provozu! Páni, a pouze dva pedály - prý jen plyn a brzda, takže levou nohu si mohu dát třeba za ucho! No, automat, který bude nápomocen mým řidičským schopnostem úplně nejvíce, jak jen to půjde a co dokáže! Do kufru se už též přece něco vejde (hravě i čtyři pytle trávy najednou, které je třeba převézt do kontejneru, když se kosí! Nemístné úvahy, v duchu se okřikuji!) A pneumatiky? Jako u závodního vozu - sedmnáctky - ty budou drahé, to bude pálka, když se musí ještě koupit náhradní se zimním "obutím"!     Nicméně - z krásného mámení nás vytrhl prodejce s nabídkou či možností projetí se - teď, ihned - pokud máme zájem. Jasně, že máme. Takže nasedáme. Nejdříve sedá za volant manžel, tváří se, že mu řízení nedělá větší problém. Akorát když na výpadovce z města necitelně přidá na plyn, pak mne tlačí síla rychlosti do sedadla, jako bych startovala a chystala se vzlétnout v letadle. Prodejce manžela trošičku více seznamoval s funkcemi tlačítek na volantu, zatímco já jsem nabírala odvahu, že se za volant rovněž posadím. A když jsem za ním byla, něco mi vnitřně napovídalo, jak se s volantem "pomazlit", jak řadit - neřadit (vše se automaticky dělo samo). Vrátili jsme se s vozem do autosalonu a byli jsme nadšeni, přesvědčeni, že tento vůz chceme.

Začali jsme s prodejcem dojednávat další doplňky, možnosti dovybavení vozidla a tady už nám pomalu klesala čelist s narůstající cenou vozu. S manželem jsme se na sebe neustále tázavě dívali, přikyvovali na smysluplné nabídky, některé odmítli. A výsledná cena? Byla šokující, tak jako všechny naše zážitky s právě zaparkovaným vozem. Ale shodli jsme se na odpovědi: Je to naše poslední auto v životě, chceme jej za každou cenu - vysloveno, prodejcem potvrzeno. A termín dodání? Na Vánoce 2020! Cože? Půl roku máme čekat na auto? V době, kdy automobilky chrlí z výrobních pásů denně tisíce aut? Nepřeslechli jsme se, je tomu tak a uvědomili jsme si, že to vlastně bude náš velký vánoční dárek.

Tak se taky stalo. Náš šedý krasavec byl vyroben v prvním prosincovém týdnu (pravda, informace    o neúplném voze byla tristní - díky koronavirové situaci nebyly vyrobeny volanty pro tento typ auta Škoda, proto nám hrozilo auto bez volantu!), veškeré katastrofické scénáře byly zažehnány a my si pro něj měli přijít v pátek 18.12. Tak se též stalo a velký dárek stál odpoledne v garáži (jen mimochodem - museli jsme z ní vyklidit skříň, aby se nám tam vůbec vešel!) a bylo jasné, že toto je největší dárek, který kdy u nás pod stromeček přijel... Věříme, že nám bude dobrým pánem i sluhou, že s ním budeme spokojeni.

Dodatek: Největší zážitky mám při couvání do garáže - úzký prostor, na kameře se zobrazují červené čáry z každé strany auta a zuřivé vyzváněcí tóny, že je zle, že jsem na stěně. Jestli přidám plyn, tak skončím na druhé straně garáže - v zahradě!! S tím se asi ten šedý krasavec nesmíří a bude na mne vrčet při každém mém couvání. Garáž totiž nelze nafouknout!

Emilie Kozubíková

Luxusní dárečky mých dávných Vánoc

Sestřičky v porodnici se soustředily nad neobvyklým uzlíčkem kojeneckého prádýlka. V roce 1959 se mimča balila do peřinek, zvaných křížovky. Šlo o čtverec s péřovou výplní, uložený špičkou dolů, která se vložila přes nožky a postranními špičkami se mimčo zabalilo a dlouhým zdobným pruhem látky tzv. povijanem se převázalo. Hořejší špičku nad hlavinkou korunovala zdobná krajka dvouřadového oválového volánu. Můj první muž, jak já neviděl, žili jsme v ztížených sociálních podmínkách. Připravila jsem budoucímu novorozeňátku Peřinky po mně a mém bratranci z roku 1940, které ušila kreativní teta. Říkalo se jim americké. Pro představu- šlo o dlouhý obdélník rovněž péřové výplně. Vložený užší stranou pod děťátko. Dolní části se překrylo až k ramínkám a tam po stranách připnulo na knoflíček. Křidélka přišita k spodní části se z obou stran přimkla k sobě na způsob kabátku. Pentlinkami obou se provlékly tři široké mašle. Tato na výšku obdélníková peřinka měla dvojitý krajkový volán kolem dokola. Nad hlavičku pochopitelně rovněž zakulaceně. Omašlena křidélka vpředu v jejich dotýkajících se půlkulatinách byla přizdobena cikcak uzounkou krajkou. Škrobené plátýnko peřinky s krajkami bylo bělostné, pentle jsem pořídila silonové v růžové barvě s červenými puntíky. A pro případnou jinou variantu, tenkrát se předem pohlaví jen tušilo, blankytnou s puntíky temné modři. Dámský personál se v obdivu nad nezvyklým úkazem sešel, navlékl mou panenku do taktéž starožitného plátýnkového andělíčka s krajkovým volánkem kolem krčku a v plné parádě mi ji nesl s nadšeným zvoláním: "Nese se Sikorečka!"

Vešly jsme pak s maminkou a mou Mrňavou holčičkou Evou Marii do předsíně bytu, uhýbaje vánočnímu stromku a vložily ji tátovi do náruče.

Tři léta na to, se situace zkraje roku v porodnici opakovala. Tentokrát v americké peřince blankytně modrých pentli se domů vnesl chlapeček Karel Hynek- silvestřák 1962

A jak už se čas posouvá, měl necelé čtyři roky, když, jak jeho sestřička dostal pod stromeček povlečení na postýlku. S ohromením je rozbalil a vleče je za sebou kroužil kolem Vánočního stromku s výskotem: "Na ženění, na ženění!"