Z tvůrčí kuchyně našich autorů
Z tvůrčí kuchyně našich autorů
Irena Topinková
Před léty si náš domov vybrala jako vhodné obydlí i pro sebe naše první kočka. Nebylo to v plánu, celá rodina je astmatická a alergická na všechno možné, samozřejmě i na kočičí chlupy, ale kočky, když si vyberou, už potom nevedou další diskuze. V té době se naproti nám usídlil v Salesiánském ústavu mimořádně velký, krásný havran. Měl zřejmě v hlavě zabudované hodinky. Asi si mne oblíbil a v době, kdy jsem se vracela z práce domů s nákupem, čekával na mne na rohu jednosměrky vedoucí k nám a doprovázel mne až k brance. Kočka se zájmem pozorovala, co je to za novotu. Když jednoho dne prošel brankou na zahradu, byla poněkud v šoku, ale vzhledem k jeho velkým rozměrům v ní nepropukly lovecké pudy. Havran dostával dobroty do velkého krmítka, které zkontrolovala, když tam nebyl a usoudila, že ona má doma lepší. Docela se skamarádili, občas se honili po zahradě, ale nikdy si neublížili. Vzpomínka na tuto dvojicí se stala inspirací pro následující báseň.
Havran
Havrane na zahradě
proč v hororech míváš
důležitou roli?
Může za to pan Poe?
S hlavou na stranu
a tázavým pohledem
zdáš se mi roztomilý.
Představa havrana a černé kočky
dlící s námi v domě
je pro mne vzor útulnosti
co Ty na to?
Anna Ursíni
Posielam báseň, v ktorej píšem, ako píšem básne. Pozdravuje a všetko dobré želá AJ.
O PÍSANÍ I
Myšlienky rozptýlené
plachtiace okolo
chytám do sieťky
na motýle
By nezviedlo ich
lákavejšie pero
špendlím ich na papier
ešte živé
Keď dotrepocú krídlami
pod sklo spánku
uložím ich
nech dozrievajú pomaly
Nádejam sa
že v skrinke snivej
mimovoľne
vnuknutie sa dostaví
Azda Kalliopé s Erató -
môžbyť aj Euterpé
navštívi ma - pozrieť sa
na ne príde
K Apollónovi do školy
som nechodila
nehrám na lýre
Keď báseň zrodí sa
zo svitu vzíde
čím uhostím vás
spanilé éterické
múzy poézie?
Petr Koudelka
****
Starý třešňový sad kam už nikdo nechodí
ulámané větve pod stromy
stařina stará už několik let
zahnívající listy
vítr v korunách
a uprostřed toho všeho fotograf
ukládající na svitek filmu
přítomnost prchavého okamžiku
který zachycen
je tady i pro ty, kteří nemají čas nebo nemohou
toulat se jako on starým třešňovým sadem
Emilie Kozubíková
Poselství múz
Milé dámy a páni,
motorem k psaníje mi- uchmo sání info...Gejzírem přetlakuklávesy jančí- slůvky v tancia čtenář spílá- fuláků.-Zmizelý času štusnakládačkou by spravil!Mrká k svrbění dlaní,které šlo obou-straníminspirativně z úst.
(fulat- nářečově tlachat fulák- tlachal-štus- nářečově hromádka- hromadanakládačka- hovorově výprask).
Pavlína Kollárová
Sousedky
Mám ráda společné procházky s mým mužem. Touláme se po beskydských kopcích, já pár metrů za ním, protože já nehledám adrenalin a nestopuji čas, jak rychle ujdu kilometr. Já se přírodou kochám, okukuji kdejakou trávu, a protože jsem ve znamení Ryb, je to ideální čas, aby jedno z mých já couralo světem fantazie. Zvláštní, že mě v tu dobu nenapadnou téměř žádné básně. Paní Múza mě navštěvuje na jiných místech. Tak třeba báseň Sousedky vznikla jedno dopoledne v kuchyni. Mlela jsem tenkrát maso na sekanou a najednou jsem si představovala ušlechtilou růži, jak vede rozhovor s kopřivou. Nakonec jsem ten příběh dala na papír. Nebyla to nijak zvláštní básnička, fungovala jen fantazie.
A pak se to jednoho dne stalo. Čekala jsem na vlak na jednom maličkém nádraží. Ještě tam byl pozůstatek zahrádky, takové té pestré, co kdysi nádraží zdobily. Jenže záhon už téměř neexistoval. Mezi plevelem odolávala jen zahradní velkokvětá růže. Nějaká obětavá duše ji oplevala, půdu dokonce přikryla můlčovací folií, aby k ní uzurpátor nemohl. A tak růže statečně kvetla a v jejím blízkém sousedství bujela téměř metr vysoká rostlina. Zelená, žhavá a pálivá kopřiva. Jakoby ta moje básnička najednou ožila.
Postupem času záhonek zmizel úplně, růžička zřejmě uschla a
kopřivu sežehl křovinořez. Hašteřivé sousedky zůstaly jen v mojí básničce.