Třešně
V červnu začínají zrát třešně. Jaké to je, když si jich můžete hrst natrhat, když z nich šikovná hospodyně upeče bublaninu, když vás zdobily za ušima nebo když jste číhali na špačky. Máte třešně ve svých básních a povídkách? Možná zbytečná otázka, vždyť kdo by je tam neměl.
Do rubriky přispěli:Libuše Matysíková, Svatoslav Butora, Bohumír Vidura, Zdeněk Hledač, Jana Ptacek, Anna Ursíni
Libuše Matysíková
TŘEŠŇOVÉ VARIACE
Jaro je síla
odpočaté přírody
jaro je víra
ve všechno co vyroste
a vše co se narodí
Ptáci si švitoří
zpívají světu
s písní v zobáčcích
blíží se létu
Pod rozkvetlou třešní
je rozmarně veselo
polibek štěstí
hraje ti na čelo
SAKURA
Sakura je pomíjivá
symbol krásy jarem chvátá
lidé, si o jejím svátku
těší z krásy na oplátku
STROM LÁSKY A ŠTĚSTÍ
S nostalgií koukám
k mohutnému stromu
s plody červenými
půjdeme dnes domů
Třešně nás lákají
lásko, vezmi si mě
jsem tu a léčím
skromně a tajemně
Je to protažení
než košík natrháš
je to pohlazení
upečeš dobrý táč
Je to pohlazení
jako náušnice
nosili jsme je
my, malé tanečnice
Jen ta vzpomínka
na všechny nejbližší
ta se nás dotýká
v třešňovém zátiší
ČAS TŘEŠNÍ
Čas květů
čas lásky
čas polibků
rozpomíná se a vrací
Čas plodů třešní
co barví do červeně
srdcovky, chrupky, běličky
červené plody země
Červené třešinky
jako něžné pusinky
nám se všanc dávají
mnohdy i potají
Svatoslav Butora
Čerešienka
Žije tu s nami
Vyrástla vedľa plota
Vrastá do neba
Vedľa dedinky
Vedľa seba chodíme
Pod modrým nebom
Ako Kráľovna
Hrdo Podpiera Nebo
Korunou Krásy
Miluje včielky
Láskavé pohladenie
Stačí jej pohľad
K nej k čerešienke
Najmilšej v celom kraji
Vždy sa k nej vrátim
Nestratíme sa
SME dobrí kamaráti
SME radi živí
Šantiví vtáci
Krídelká rozvírili
Šťastíčko v okne
Smiechoty Detí
Otvorené objatia
Dojatím slzia
Hostia Z Večnosti
Nechali Živý Obraz
Dodnes Je Živý...
Bohumír Vidura
ČERVEN V PODHŮŘÍ
Zrají třešně v podhůří
voní červen nic se nebouří
sukně mají dívky nad kolena
se smíchem šíří se ozvěna
proniká do všech stran
od čerstvých rán
po soumrak do nachova
dnes a znovu vzpomínám
na obrazce v obilí
jen skeptici zavilí
jsou k tomu slepí
i když čas letí zrají třešně
nikdo oči nemhouří
červen voní letos jako loni.
Zdeněk Hledač
VYŘEŠENO (nóna)
je červen... měsíc ptačích třešníměsíc ptačinek - tak kyselýchjak povinnost, jak víno mešní...v cizích ulicích mi drhne smíchjá ve vzpomínkách nejsem dnešnímrchy! - drží se mě jako klíh!hodím kámen, a jsem bez viny(revers následku a příčiny)a peklo? - což lekat není hřích?
Jana Ptacek
Třešňový svět ( úryvek)
Být stromem je úžasné. Stromy jsou moudré a mají dobrou povahu. Rostou do krásy a strašně moc si pamatují. Stromy mají kořeny. Jejich kousek půdy jim patří. Stromy patří tam, kde rostou.
Já sama mám vyloženě štěstí. Nejsem strom ledajaký. Jsem třešeň z Kozlovic. Říká se tu V Kutě. Kousek za mnou potok Ondřejnice, přede mnou chalupa a zahrada moji rodiny
a co by kamenem dohodil zalesněné kopce Ondřejníků. Lepší rodnou hroudu jsem si těžko mohla přát.
Rostu si tady spokojeně. Pamatuji už nejedny květy a sklizně. A jak stojím přímo u chalupy, vůbec nic mi neujde. Nikomu to však nevadí. Patřím do rodiny. Kromě jizvy po třeskutém mrazu a větve uražené bleskem mám pevné zdraví. Tedy aspoň jsem si to donedávna myslela. Ale co se nepřihodilo?
Začal podzim. Míchala jsem barvy, že budu malovat. Zatřesu listím, pohnu větví a co to? Píchá mě v boku nad jizvou. Zkouším to znovu, tentokrát pomaleji. Úplně to samé. Nezbylo, než poslat list pro doktora.
Doktor byl u mne za chviličku.
"Kterýpak vy jste, že vás neznám?" povídám.
"Posílá mě doktor Drvoštěp, neboť má práce až nad hlavu. Datel Ťuk ťuk, jméno mé. Tak co vás trápí, paní Třešničková?" představil se.
Klepal, šmejdil, lítal dokola, ale dlouho nemohl nic najít. Až zamířil nad jizvu. Proklepával, přemýšlel a tvářil se zasmušile. Nakonec oznámil:
"Už je to tak, paní Třešničková. Máte červa."
"To snad ne! Co budeme dělat?" zoufala jsem.
"Já bych ho, když dovolíte, vyklovl," odpověděl.
" A co s vyklovnutým červem?" zděsila jsem se.
"Toho bych, s prominutím, sezob," vysvětlil.