Poetické jaro
Emilie Kozubíková
Ono se řekne - ODSTUP
Svatý Petr zavelel: "Jaro!"
A zahrádku to vzalo.
Jen, co si skřivan vrzl
fén si rozpínavý sníh slízl.
Pleš zimomřivé zemičky
překryla zeleň travičky,
dítky: "Jú!" Palce po blankytu:
"Hele, beránci honí se tu!"
"Cucáci!" Odplouvající mračno
Mrzoutsky sněžně řachlo:
"Jen zajdeme, budou si ustýlat,
nemělo by se je hlídat?
Všechno se tu má k máji,
ještě co nadělají!"
Ovšemže také jo!
Zubaté sluníčko
zvědavě blýská do jitra.
Ba, láskyplná honitba
jeho blankytným flitrem,
končila monolitem.
Koketérií krokusů,
sněženek, bledul, narcisů,
rozkvétal zlatý déšť
a dovádivým múzám verš.
Gejzírem deštíku
vanula vůně šeříku...
"Ó!" - Slípka rouškou
kvokla:
"Lidičky, otevřete okna?!"