****
Vítr jí překryl tvář
pohled utajen
Neví
kdo by si všimnul
kdo by chtěl...
Přidá do kroku
Kolik?
Jeden dva
tři hodiny
den
týden
Nejbližší termín
dobrá volba
Okolo slepci bez holí
Pozdraví
Promluví
Nestojí o soucit
sotva o radu
bez uvozovek a ironické melodie
Klidně nechá ležet
ujde další krok
Černé
úlisné
krákorají
Protínají ušní bubínky
s nesmrtelnou reprízou
vlastních omluv
Líná...
Platí vysoké úroky
účet bez kompromisů
Kroky polykají cestu
Trpká sousta
sladké odrobinky
Heřmánkový svět
bezstarostný
jenom její
Vytahané tepláky
Tričko za pět korun
z výletů přivezla čtyři
A ještě zbylo na sodovku
Volné místo v cukrárně
kremrole a kámoška z knížky
Už tenkrát
můry šlapaly heřmánku po květech
Najít ve větru zlomek vůně
Ochrání drobné kvítí želvím krunýřem
Tehdy ho neměla
A dnes
vítr vůni odnesl
Běž
utíkej
jeden
dva
hodinu tři
den
týden....
Osuší líce
narovná záda
****
Nenechej hádku doutnat
jak věčný kouř
Štípat nepřestane v duši
Nepomůže ani slaný proud
Píchne cosi v srdci
až slunce půjde spát
Naposled
ještě vypleje záhon
blonďaté holce uváže kytku
Pak dopije studené kafe
mlčky sbalí všechen čas do igelitky
A boty hodí do popelnice
Zítra
možná bosa
půjde o dům dál
Praštěná
hraji vabank
Možná jen začínám
mít ráda hazardérku
Co ještě má sny
a spřízněnou duši
Nebojím se
ochráníš mě
Kočka
Šest životů proklouzlo mezi ploty
V sedmém stojí všemi na zemi
Už nelaškuje s myší
Kocoury zdatně odhání
Na římse v klubíčku
přede si nitku
Cítí dlaň
co pod kožichem srdce hladí
Nevěř
nechej trávu růst
To křehké a bezelstné jsem zradila
Jenomže květiny umí odpustit
Jen lidé
Podobni plevelu
bují a dusí mě
Doneste třeba kopretinu
Na hrachu klečet a v koutě stát
za to že chce být
milována
Vlezte jí na záda
kecálkové
vás netlačí jabka.
Slaný má výstřih
a ruce tak zoufale prázdné
bez prstýnku
Kdesi se válí v cizí dlani
kroužek co měl být navěky
Až se zamiluji
bude i tráva růžová
A zemská tíže jako peříčko
Srdce mi bude řvát
hlava na klauna si hrát
Až se zamiluji
zem ztratí světové strany
Zůstane jediný středobod
Houstne mi smog v hlavě
ještě více komínů
ať se zblázním
Nevidím ani okraj snů
těch vlastních
****
Podivná doba
Omyly
Výmluvy
Bizarní móda
Svět padá na kolena
Až ztvrdne bláto u dna
Zůstane z něho fosilie
Stýská se mi
po chlapech
co spěchají na dvě a myslí pět
a doma říkají
- promiň
já vážně nechtěl
musel jsem
Stýská se mi
po kamarádce u kávy
co brečí jak těžké to má
ona i já
po vřelém objetí
po smíchu
po drbnách na chodníku
po dětech před školou
Stýská se mi
po frontách v obchodech
po botách
květovaných šatech
po jízlivém zrcadlu v kabince
a napráskaných vlacích
s jízdenkou až za obzor
Stýská se mi
po vlaštovkách
i dotěrných mouchách
po obyčejném dnu
Já neodejdu
poletím
Polibkem přivítá mě tvrdá zem
Promiň
nechci se vydat na druhý břeh
a v půli cesty vidět smutná sklíčka
Bez křídel poletím
Žádný hrdina
bojím se
Převozníček
Až jednou...
Naplním loďku samou něhou
pak utiším vodu
vyberu břeh
na stěžeň napnu kopretinu
Dáš mi čepici
a zašeptáš
Neutop nás
kapitáne
Jiná
Už není panensky bílá
Ledový náhrdelník
za šedý plášť vydražila
Z Ježíška stal se finanční úředník
pozlátka drancují peněženky
Nekonečný had kroutí se v marketu
Co zbylo z Vánoc
Zmuchlané papíry
a prach
Pojď
a nalijeme si punče do hrnku
Zapalíme prskavku
Na nebi rozsvítí se betlémská noc
Vánoční zvyk
Na stůl položili mísu
s jablky a ostrý nůž
Jedno po druhém rozkrájeli
Přáli si celé souhvězdí
Každému jednu na zdraví
Bláto
Stříklo na duši
když v něm uvízla bota
Mazlavé vtírá se do myšlenek
Vytáhl argumenty
mylné kapky pochyb
a opepřená slova rozmrzelosti
Chtěla to rychle setřít
Jenom je v sobě rozmazala
Řeka
Tekla líně
mírná jak beránci na
nebi
dokud ji nesemlel první splav
Teď trhá mosty a
podebírá břehy
Už na ni láska nepíše
Věneček nenese proud
Spolu
Slepé proudy v korytu
Opuštěné loďky čekají na volání racka
Světlo v přístavu hází záchranný kruh
Je to o prsa
ustat tvoje vlny
Do vody padá rezavá kotva
A všechny jsou...
Jsou verše
prázdné a nečtené
Slova jim vyvětrala
Jsou verše
na smirkovém papíru
Hrubé mají hrany
Jsou verše
jako lízatko
Plytké talířky medu
Jsou verše
Proletí okolo
krajina z rychlíku
Jsou verše
Zralé víno
obtěžkané pravdou
...básněDálniční obchvat
Razíš si cestu
bez zábran
Pohodlí
pro hadí
betonové tělo
... že pomůžeš
nebo ztratíme...
Na konec si zvykneme
Andělé v bílých pláštích
rytíři z Blaníku
do boje stanuli
stetoskop kladou nám k hrudníku
Andělé v bílých čepcích
rytířky z Blaníku
do bitvy vzaly si
teploměr z šuplíku
Za rouškou skrytá tvář
a nikdo netuší
modlí se klejí či mají strach
Andělé pozemští
Andělé v bílých pláštích
rytíři z Blaníku
život svůj dali v šanc
navzdory riziku
Andělé v bílých čepcích
rytířky z Blaníku
na pomoc přijely
už berou za kliku
Za rouškou
skrytá tvář
a nikdo netuší
modlí se
klejí či mají strach
Andělé pozemští
Až jednou bude líp
kytku jim natrhám
na tváře bez roušky
s díky jim pusu dám
Andělé pozemští
Jak domečky z karet
padají plány a předsevzetí
S olovem v kapse závidíme větru
myslíc na dětský úsměv za rouškou
Hodiny tikají své ano a ne
Pohádka (?)
Bylo nebylo, vlastně byla to taková obyčejná pohádka. V jednom nejmenovaném království, říkejme mu třeba Obrácené, dělali lidé úplně všechno naopak. Nosili obrácené šaty. Pravou botu na levé noze, v zimě se opalovali a v létě kupovali kožichy. Když přišlo nějaké nařízení, ihned hledali cestu, jak to udělat opačně. Dlouho i s tímto podivným způsobem života se jim dařilo docela dobře. Vždyť pokaždé to někdo zachránil a převrátil. Lidu v království nechybělo téměř nic, no oni stejně věrni své ideologii tvrdili opak. Ale měli práci, rodinu a byli relativně zdraví. Mohli si spoustu věcí i nepotřebných, to aby zase dělali vše po svém, koupit. Koho tlačila bota, vyrazil čas od času na výlet do jiných krásných království. Až se jednoho dne v jedné vzdálené zemi objevila zlá zákeřná obluda. Brzy ji byla domovina malá, a tak v malých neviditelných kapičkách se přitiskla všem vyskytujícím turistům na obličej a na ruce a hurá do světa.
Tak se stalo, že i do Obráceného království připutoval nebezpečný Viron. Zpočátku se nedělo nic zvláštního. Lidé dál žili po svém, až do jednoho dne, kdy se dozvěděli, že onen Viron je opravdu zákeřný a v původním království si vybírá oběti.
Pár rozumných lidí, těch, co nosili obrácená trička jen na oko, začalo s nepřítelem bojovat. Poučeni z cizích zemí věděli, že Viron nesmí nikoho potkávat. Tak zavřeli kina, divadla, školy a jiné. Věříc, že lidé pro jednou budou dělat tak, aby nic neobraceli a počkali doma, dokud Viron s nepořízenou neodtáhne. Ale kdepak, byli to neposlušní tvorové. Jejich krédo bylo vše obejít, obrátit, porušit a ještě poradit druhým, jak na to. Tak začali vymýšlet. Že chtějí na procházky, že je jim doma těsno, že se dusí. Hned jim začaly scházet různé zbytečností od květináčů a hřebíků počínaje. Požádali ty rozumnější, ať nedělají z komára velblouda a pustí je do obchodů nejen pro rohlíky a papírové ubrousky. A v Obráceném království se ihned našel nějaký Tričkonaruby a v úředním nařízení škrtl pár bodů.
Pak už to nebyla pohádka a kdoví, zda Obrácené království někdy někdo zachrání...
****
Servíruješ porce
a všem co remcají
nášup přidáš
Těžkne žvanec
jak balvan na svědomí
Není komu se vyzpovídat
Viruska
Čepel sis vyleštila
v odlesku
zděšená tvář
jak laskominy vybíráš
si
neztloustneš
v oceli přelud
co bere chuť
Konečně otrávená
další porce nepočítáš
A ve mně odrobinka
Zůstávám nedělitelný
zbytek
podivných podílů
Stín
Táhneš ho všude s sebou
kabát těžký a tísnivý
a krok nahý neuděláš
ledaže hodně chceš
Bývalas krásná
měla jsi jiskru
a nevinnou tvář
Ucouraná od bláta
natahuješ moldánky
koketuješ s jarem
z pampelišek kluka neuviješ
v černých zemích
na písek sypeš vločky
Nám zůstal splín
sněhová děla na horách...
Budovatelská
Říkávala mu napůl
žertem
- Chtěla bych být
chlapem
- Já také
tiše jí
přitakával
bláznivý kluk
co pro ně stavěl
vzdušné zámky
Zalévala je
betonem
S láskou
hezky po žensky
Hráli jsme
starou a oblíbenou
na kočku a myš
Mužně jsi vrněl
a tiše našlapoval
V stydlivém kožíšku
tahala jsem za vousky
dokud nesklapla past
Miluji sýr
a když mi do ouška
sladce mňoukáš tu mou
-kocourku
Do písku
hlavu schovat
a popel sypat na cizí
Když budou se
ptát
obléknout krovky
S kamenem v ruce
já bez viny
...to ONI
Tak blízká podoba JÁ
Čas
Urvat pár hodin
a sobecky si je uschovat
vychutnávat po vteřinách
na účet v duši připsat úroky
bohatství
kdy sobě nedlužíš
Bolístky
Staré rány
zacelil čas
V hlavě
nové aktualizace
už nepřemýšlíš
jen chatrná náplast
lehce prosakuje
vosa si občas štípne
Povolit límec
vlastnímu upejpání
a dělat neslušné návrhy
Rozproudit všechny
řeky v těle
Zapálit pochodně
hořet každým pórem
Nehaste mě prosím
Ještě ne...
Svatební
Zítra řekne
ANO
prstýnky
zablýsknou se
ještě kousek
povyroste
odnese ji v bílých
šatech
posbírají
rozbitý talíř
a nakrojí
dort
-Ty můj
chlapečku
už ZÍTRA...
Ukázka z knihy Ženská (vytrženo z deníku)
Na
rozhraní poezie a příběhu. Věnováno
ženám a
mužům, kteří
nás milují.
Stvořena ze žebra
odložila fíkový list
Podá mu jablko
Čeká je jízda
v hříšném světě
Zvykla si
Falešné vrby troufale
nabízejí kolíčky k basám
senzace na účet důvěřivých
S přeplněnou makovicí
netouží život zapisovat
zoufale hledá
parťáka ke sdílení
S minimaxem
běžela
hasit
co sotva jiskří
-Ať nedělá stejnou chybu!
Pamatuje
jak ji
hořívala lýtka
zaléhalo v uších
Dodnes si líže spáleniny
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------