Oldřich Antonín Hostaša

https://literatinawebujedemedal.webnode.cz/oldrich-antonin-hostasa/

Původem jsem zahradnický mistr, ale skončil jsem u Českých drah. Kde jsem byl ve funkci vlakmistra 40 let. Jinak rozumím řeči stromů i rostlin, patřím do přírody, kdy na pasekách sluneční paprsky tančí v rytmu větru, kdy měsíc stříbří krajinu....

zde jsou starší příspěvky 

https://literatinawebu.webnode.cz/archiv-oldrich-antonin-hostasa/

https://literatinawebu.webnode.cz/archiv-i-oldrich-antonin-hostasa/

https://literatinawebu.webnode.cz/archiv-ii-oldrich-antonin-hostasa/

Sázavo

Slyším tě řeko matko kraje
zpíváš píseň klidu pokoje.

Slyším vlny
hovoří o prameni
z vysokých hor
hlubokých lesů
divokých hájů.

Slyším tvůj hlas
hovoří v srdcích
o věčné lásce
nekonečné touze.

Dobrý večer
Sázavo!!!

Rozverná 

Pouliční ruch dozrává v hospůdkách
prostopášnost popíjí z poháru nahotu
oplzlá opilost odchází do starého šrotu
verše tančí na pražských schůdkách.

Na starou kytaru hraje děda Novák
noty písniček se válí v plných číších
budí se hvězdy ve vesmírných chýších
pivo kárá, neotvírej si na mne zobák.

Střídám hospody jako své milenky
zpívám šibalské písně večeru do taktu
chodníky ulice jsou mi nezkrotně malé

rád se podívám na dno plné sklenky
ani se nebojím s alkoholem kontaktu
všechny jsou již dávno v Praze staré

Přišla jsi

Otevírá se knihovna myšlenek
to tvá mysl vzpomíná
na první setkání.

Kytku růží v ruce
nedočkavý pohled
a paní netrpělivost
popíjí čekání.

Zavírá se knihovna myšlenek
povoz lásky odjíždí se slovy
a ústa v políbení jsou jedna.

Květ okamžiku

Brána historie se otevírá
zpěv mnichů času
zní v srdcích.

Otevírám studnu přítomnosti
okovem nabírám příhody
nalévám do poháru svědomí.

Piji za slunovratu lásky
její květ ti dávám do dlaní
a její vůně
otevírá náš vesmír.

Dobré víno

Zvony posvětila svatá Ludmila
zvoní symfonii, denního modlení
čas lásky je ve velkém prodlení
do srdcí krásných žen vstoupila.

Jdu kolem, drobně rošťácky prší
v tašce dobré víno Svatá Ludmila
má nedočkavost jej ještě nepila
nemám žádné výčitky na své duši.

Sedím na lavičce, poledne přichází
otvírám láhev, víno se na mně směje
nezbedné slunce hrozí paprskem

nejistota i tíseň do neznáma odchází
láhev vypiju je snad velká naděje
a je se mnou v hovoru přátelském.

Rozednívá se 

Rozednívá se
pouliční lampa odchází.

V lesích zní symfonie života
poděkování studánek
prameny potůčků hrají na své vlny
symfonii nového dne.

Básník slunce
píše sonet probouzení

jsi ještě ospalá
pohádka
tisíce a jedné noci odchází

a šíf rána
odváží sny.

Kouzelný den

Pozdní odpoledne

Setmělo se
nastydlá vesnice
smrká do větrného kapesníku.

Sestoupil večer z hvězd
na měsíční struny hraje láska
průhledná žena z kouzel.

Kouzelná hůlka noci
vykouzlila ti něhu v očích.

Usmíváš se
a růže porozumění rozkvétá.

Sázava v prosinci

Slunce bruslí po zamrzlé Sázavě
mráz posílá dopis po jinovatce
zima stojí na důležité křižovatce
s podzimem si poradila docela hravě.

Paprsky píše na led dopis pro jaro
hvězdné milé verše jménem návrat
prosinec se připravuje na slunovrat
zatím se mu o Máji vzdáleně zdálo.

Jdu podél řeky a vrby teskně žalují
chlad nás uspává žádné říční drby
kameny na břehu sní o veselém létě

o svém právu hovořit řeku ujišťují
k nebi se nesou veliké říční modlitby
teď odpočívají v krásném bílém světě.

Ospalá Praha

Na větrný klavír hraje mladé ráno
rokenrol o plachém slunečním svítání
nastává bílých oblaků modlení
Petřín nalil Praze ohnivé Cinzano.

Jdeme z baru ospalá noc zavírá
Praha je unavená jako konkubína
všem palácům dala jako jediná
zpocené čelo jí vášnivý den utírá.

Spěcháme línou ulicí na Můstek
poslední hospody také již zavírají
žízeň po bouřlivé noci je věčná

a někde se narodil nový přírůstek
nahrabáno nepoctivý číšníci již mají
paní stále jsi po nestřídmé noci sličná.

Milostná 

Na kytaru hraje španělský grand
klobouk nesmekl před láskou.

Tóny tančí v srdci
seňorita touha
odkládá plášť.

chvěješ se jako panna
čekající na pohlazení

a hvězdy citu
září do našich nocí.

Voníš

Voníš láskou
průzračný květ v srdci
voníš přítomností
úsměvem za svítání.

Jsi harfa
hraji na tvé tělo
struny nedočkavosti.

Voníš létem
jsi žitné pole
budu tě orat
dlaní přítomnosti
myšlenkovým pluhem za kuropění
paní našich dnů.

Rozednívá se 

Rozednívá se
na oblačních valnících odjíždí noc
hvězdy vzaly poutnickou hůl
jdou na vandr.

Rozednívá se i ve tvých očích
přichází modré nebe
oceán volnosti.

Připlouvá loď
nastupuji
konečná srdce
chrám naší lásky.

Dobré ráno paní!!!

Náramek lásky

Pět hodin odpoledne
stmívá se
zahrady sní o létu
film dne končí.

Hvězdárna
otevírá noční trezor
září do snů.

Časová smyčka
střídá přítomnost s budoucností
a náramek lásky
navlékám ti na srdce.

Jsi

Otevírám bránu do tvého svědomí
a zapřahám kočár lásky.

Jsi zvon
zvoníš ve vzpomínkách.

Jsi broušený drahokam
zasazený do koruny touhy.

Jsi cesta
prašná cesta nás dvou.

Planeta Země

Vesmírná slepice
snesla vajíčko
planeta Země
drahokam tisíce přání.

Nevěsta slunce
princezna Mléčné dráhy.

Oblaka plynou do neznáma
tulák ulehá do sena
koroptev počítá klasy na poli
skřivan plachtí po modrém oceánu.

V hájích i v lesích
zní píseň života
to se matička Země

modlí ke svému lidu
buď pochválena lásko!!!

Obraz

Obraze pověz mi kdo tě namaloval
čí mocná ruka vedla čarokrásné barvy
prohřešek v mé duši se někdy zbarví
v očích zář vždy jsem u tebe sledoval.

Obraze srdcem malovaný co skrýváš
zvon lásky který tvé příběhy vyzvání
nadešel čas na další naše setkání
vždy se na mne s důvěrou podíváš.

S paletou barev v duši chodím světem
maluji příběhy všech našich setkání
podvečer domaloval hrdou paní noc

v touze k tobě jsem mladým knížetem
z hříchu ke světu dělám pozdní pokání
a malovaný obraz rána má svoji moc

Pražská

Hej vole kdo mne volá já Petřín
kde máš děvu však víš zhřešil jsi
její nahý obraz v mysli maloval jsi
i když jsi stál na soutoku bystřin.

No tak vole nejsi nevděčný somrák
ty máš ale divná slova starý brachu
když jsem sám užívám si taky strachu
ještě v mém životě není soumrak.

Chodím po nové asfaltové cestě
kouřím dýmku námořnický tabák
dým stoupá maluje mé odpoledne

jsem hrdý že bydlím ve velkoměstě
nebude nikdy ze mne žádný žebrák
hele vole nová Praha tě ještě zvedne.

V baru

Pro ten dnešní den zpívá pan Nový
cigaretový kouř stoupá ke stropu
orchestr jej váže do rozverného copu
lumpárenský kabaretní život je takový.

Hudební tóny tančí tango po parketu
čekám na tebe má paní u pátého stolu
po krátké době budeme zase spolu
unavený číšník zapálil další cigaretu.

Tančíme ve víru šarmantního večera
klavír hraje melodii bláznivého srdce
hodiny do půlnoci mají velice naspěch

žár mých myšlenek rozhořel se docela
v jasných očích je vycházející slunce
noční milostný tanec má velký úspěch.

Růže

Dobrý den věčně rozmarný poeto
jdu parkem kdo mne volá já růže
ach ano krásný květ volat může
usmívám se je teď podzim ne léto.

Zastavil jsem se malý keř na záhonu
třese se zimou přistup kováři slova
ano budu psát verše života znova
na jaře tě vysadím u našeho domu.

Jdu dál stále slyším její krásný hlas
je to skrytá harfa tisíce a jedné noci
na její struny hraje matka příroda

je to krále času malovaný obraz
čarodějky lásky s její skrytou mocí
pana prince touhy mladá svoboda.

Odchod z nemocnice

Bílý pokoj
nemocniční lůžko
daň z času.

Dobrý den pane
jak vám je?

Kroky po chodbě
poslanci zdraví.

Pane nemocný jste zdráv
a život nalil sklenku nálady.

V nemocnici

Bílé lehátko
kontrolní přístroj
srdce se rozčílilo.

A lékař s budoucností
budeš zdráv

vykoupení časem
zaplaceno věcností.

Zimní

Meluzína zpívá píseň zimní paní
sněhové vločky jsou verše oblaků
mocná spřežení větrných draků
je posláno prosincové mrazivé přání.

Z venkovských komínů zní symfonie
psaná partitura bílých mrazivým not
v celém kraji usíná veselý zelený život
probouzí se pána sněhu jeho magie.

Ve slunečním krbu dohořívá oheň
jeho zář usíná v líných červáncích
noc zapálila velkou hvězdnou svíčku

zažehne i jarní májovou pochodeň
zimní sny se budí ve svých zámcích
a prosincový den si dal skleničku.

Vstáváš

Šíp rána dolétl k poledni
vstáváš
z očí odchází noc.

Polední zvon
zvoní čas schůzky.

Bereš si tvář setkání
a autobusová zastávka
si zkrášlila jízdní řád.

Básník

Potkal jsem básníka na ulici
píše milostné verše za bílého dne
psát je v kavárně je to úplně jiné
zastavil se pozdravil nabídl slivovici.

Ptám se pane básník jak píšete
kdy vás Múza pozdravuje líbá
nepsat byla by mistře velká chyba
jak vidím básníku psát vždy budete.

Sedl jsem si do kavárny píši baladu
o tom co bude a káva na stole voní
se stoupajícím kouřem jdou nápady

u stolu mám na to vhodnou náladu
klekání v mých myšlenkách teď zvoní
básníku v lásce voní krásné zahrady.

Chvilková

Venku prší
svíce stromů dohořívají
podzimní zapálil den.

Déšť
bubnuje do bubnu lesa
pasekový tamtam studánek.

Modříny se stydí
mlha půjčila plášť.

Tím vším jdeme
a řeka telefonuje do hor

nastal čas.

Soukromý vlak

Soukromý vlak do stanice peklo
rohaté myšlenky také s tebou jedou
máš být na nádraží v hodinu celou
snad ti něco z podnikání neuteklo.

Mašina Brejlovec a staré vozy
střapatá hlava roků kouká z okna
nástup nebo řeknou že jsi fňukna
podél trati zase jedou kozí povozy.

Souprava se rozjela vlastní pan Nepěl
dáte si vážení dva stachany slivovice
do každé nohy jednu asi se nezvednu

co do podnikání vlastní pílí dospěl
jeho žena jí má ráda ve dvou velice
po krajině se z okna vlaku rozhlédnu.

Píseň meluzíny

V komíně hvízdání
kvílivá flétna meluzíny paní nečasu.

Poslouchej koncert nezbedný větrů
halekání severáku
píseň bači mrazu.

Jelení hoboje troubí říj
myslivecká hrdost leští kulovnici
svatý Hubert si nasadil klobouk
dcera meluzíny čaruje

a hříva větrného koně
čechrá oblaka.

Sluneční chléb

Žitné pole peče vonný sluneční chléb
oceán léta se vlní skřivan zpívá o lásce
pozdrav posílá bledé panně sedmikrásce
nezbeda vítr se opírá do oblačných hradeb.

Na lukách modré zvonce zvoní poledne
divokou touhou vzdychají šípkové keře
do lesního divadla otevírají se skryté dveře
tulák z pokosené louky sotva tělo zvedne.

Na mezi kvete mateřská mateřídouška
jdu úvozovou cestou vlny obilí se vlní
v modrém dni tančí štíhlé bílé kopretiny

ptačí rádio hraje písně do tvého ouška
v lánech poledne se na odpoledne mění
paní s večerem se ozývají letní hodiny.

Pole

Zoraná pole září hnědou svou náladou
do brázd se schovalo spící mladé jaro
do obleku snů neboť ví co by následovalo
vyklíčit Boží chléb pravdy musí jednou.

Na lán se položil podzimní nebeský šarm
čerstvá ornice voní statkářskou hrdostí
vzpomínka na minulost je stálou radostí
není to vesmírného krále času marný klam.

Beru ornici do dlaní voní úvozem i hájem
chlubí se vesnickou hrdostí erbem domova
malý skřivan lesa trylkuje o modré obloze

touha polí hovoří v srdcích rodné země
v zemi knížete Václava zní vážná slova
a panská pýcha se veze na selském voze.

Sedím na Můstku

Můstek lavička nade mnou mlčící lípy
mlčí svojí minulost tajemství staré Prahy
poznala královské rody jejich stálé tahy
myšlenky hlubin času jsou rychlé šípy.

Slyším cizí slova dálky nebeských měst
kouřím doutník úmluva stálého přátelství
lidských kmenů dané přítomné poselství
novodobých karavan obchodních cest.

Šeří se slunce poslalo červánkový dopis
večerní valčík tančí s nočními hvězdami
obloha je papír kam básník psal sonety

dnešní Příkopy píší cizincům jejich letopis
odcházím zavírají se večera staleté brány
odjíždím hledat v naší mysli nové planety.

U Pinkasů

Sedím v hospodě popijím a poslouchám
štamgasti popíjejí z půllitrů své pravdy
i já piji a nemám k tomu žádný důvod
dívám se co se děje kolem poznávám.

Z rádia zpívá Johnny Cash svůj večer
přiťukneme si rudý nos jazyk se plete
ptám se v legraci opravdu to chcete
jako bych na prahu pravdy sám klečel.

Piji druhé pivo svět je krásný veselý
výčepní v bílé košili nehledí na míru
taky proč je ještě na světě poctivost

okolí se moc baví je to náramně skvělý
ptám se snad mají výčepní ještě víru
přemýšlím je ještě v nás představivost.

Máj

Po modré dálnici oblaka plynou
jabloně kvetou do jásavého dne
malý chlapec poznání života žádné
rozkvetlý les z rána zpívá píseň svou.

Ve vlnách oceánu louky kopretiny
tančí svatební tanec mladého Máje
zelený song obléká nové děti kraje
matka příroda nastavila své hodiny.

Jarní skřivan zpívá na topolové holi
píseň poslanců monarchy země Máje
Májový chlapec hladí kmeny stromů

jdeme po břehu lásky je třeba jako soli
jabloňový koncert v sadech píseň hraje
paní půjdeme do svého Májového domu.

Hodiny srdce

Zvuk pendlovek přesnost daného času
hodiny v srdci dávná zkušenost hvězd
čeká se na vlak dnešních skutků příjezd
poslechneš varování vesmírného hlasu.

Kroky života přítomnost i budoucnost
natahovací s kyvadlem v mladé mysli
jsou závaží všechny minulé smysly
poznat dobrého člověka je vzácnost.

Jdu po Národní třídě hlavu v oblacích
bílý oblek s proužkem stříbrná španělka
myšlenky v dálavách neznámých galaxií

když vidím ženu snů jsem v rozpacích
láska k tobě není žádná stará Popelka
touha rozšafných slov čeká i na příjezd.

Pondělní odpoledne

Pondělí odpoledne všední den není sen
léto má od jara svou zpáteční jízdenku
milostné břehy rybníka tvou vzpomínku
jsi v myšlenkách ve slovech má paní jen.

Přichází večer začátek nového týdne
měsíc vypral mlhu ve stříbře studánek
noc půjčila vlnám řeky hvězdný náramek
mezi nocí a ránem je všechno klidné.

Panoptikum noční Prahy postupně utichá
lampář noci bude zhasínat zvědavé hvězdy
sluneční chlapec sní sen o novém ránu

končí noční premiéra Praha zase dýchá
nebe hlídá neposedných oblaků odjezdy
paní otevírám svého srdce lásky bránu.

Úřednický zákon

Na městském úřadě zákon práva
lísteček na čekání krájí všech čas
lidé s prosbou přicházejí zas a zas
jen pracovitá úředničina žádná sláva.

Další prosím zve zelené blikající světlo
nálada v čekárně je ponorková nemoc
důvěrné vztahy jsou časovaná čaromoc
neslušné slovo z úst každému odlétlo.

I já čekám ve velké frontě na ověření
začala klíčit radost vzájemné pochopení
bliká strážní světlo otevřel jsem vešel

dávám věčnou zlobu k mocnému umoření
uvědomuji naše lidské důstojné postavení
lásku na myšlenkových lukách jsem našel.

Zvon staré Prahy

Zvon kostela zvoní čas staré Prahy
jeho kovový hlas budí zasněné oči
ve starých uličkách se jižní vítr zatočí
stoleté vzpomínky mají více odvahy.

Rozšafná rozhledna laškuje s oblaky
zahrady žárlivých růží voní do noci
chtějí živým sochám milenců pomoci
dobrou náladu paní domu nesu taky.

Stará Praha hýčká dávné jelení halali
skrytou věčnou lásku v srdcích dvou
jen zvědavá okna mrkají na slunce

vidíš vzácná paní co jsme kdysi dělali
Múzo našich dnů budeš stále mou
jen řeka vypráví náš příběh tichounce.

V nemocnici

Dobrý den malá sestra v kartotéce
příchozí okénko z neprůstřelného skla
vůně ordinace příslib nového světla
všechna setkání v životní vinotéce.

Další prosím přívětivý lékařský plášť
vcházím letitý pohled starého lékaře
chci být mladý sokol jako vždy na jaře
necítím ke svému údělu žádnou zášť.

Vážený pane úsměv jsem spokojený
koleno v pořádku není třeba zákroku
odcházím narostla mi pevná orlí křídla

na další léta jsem má paní připravený
kolik ještě uplyne v mém zdraví roků
snad když láska dá milostná pravidla.

Čtverečkový den

Den skládám nepopsaný bílý papír
čtvereček setkání událost příhoda
bude se psát perem času pohoda
dávám ti do srdce svůj milostný Safír.

Další čtvereček slunečné poledne
plány budoucích událostí našich dnů
v zahradách růží narozených snů
třetí čtvereček unavené odpoledne.

Další část smlouva večera s nocí
dům pyramida otevřených vesmírů
hvězdná černá díra do tvého srdce

vnitřní krása je magie s velkou mocí
jsme láskou odhaleni a máme víru
stojíme před silou života sepnuté ruce.

Zkouška

Opona se otevírá jeviště se modlí
hra o budoucnost přijímá nové herce
nových rolí a lásky nezkušené borce
jejich umělecký svět nebesky modrý.

Otevírá se brána princezny Múzy
vstupuje kardinál věčný děkan čas
u naši soudní stolice života bude zas
zbaví nás navždy věčné nenávisti lůzy.

Jeviště zahalila mlha nové radosti
z hlediště sobecká kritika i uznání
otevírají se dveře dne vstupuje láska

herci poklekněte zkouší se schopnosti
pro přítomnost chyb platí i odvolání
skloňte se přichází divadelní kráska.

Kytara v parku

V parku na Hlaváku hraje kytara
pracovní nástroj věčných pocestných
těch co v životě jsou liga šťastných
i láska se na mne někdy usmála.

Sedím na lavičce přichází pozdní léto
větve se kývají nad hlavou sem a tam
určitě něco hezkého pro tebe udělám
na kytaru hraje dál komorní kvarteto.

Věčný pocestný s večerem odchází
rukou hladí noc kytaru nese na zádech
směřuje do nálevny na Staré poště

i já jdu a vzpomínky mnou prochází
nad Prahou je již hvězdný nádech
a sny již začíná zametat ranní koště.

Myšlenka touhy

Vesmírná obloha rozkvetlé stromy
plátěné lehátko zlatý záblesk času
duši probuzenou hvězdnatému jasu
budou se dít paralelní zemské klony.

Čára života v horké dlani pokračuje
zeměpisná mapa myšlenkami jede
cesta života nás po kamenech vede
láska v podobě člověka nás stále miluje.

Hvězdná brána do království tvého srdce
jiskrou slova jsem do sálu touhy vešel
v kovárně rozdmýchal náš milostný oheň

někdy je život krásný ale chutná i trpce
dny a roky v obchodě já si pro ně došel
má paní v očích máš sluneční pochodeň.

Praha

Je ráno vychází slunce žlutý dukát
Praha platí za zlacení starých střech
je vidět na podloubí láska má pech
staleté paláce se musí rozkoukat.

Obléká Libušin první svatební bílý šat
pražské sady prosí větrného kadeřníka
ješitná přítomnost bude dělat komorníka
odvěký kardinál čas žehnat bude snad.

Staré dláždění zdobí paprsky slunce
měšťanské domy nevěst se naparují
modrá obloha vyprala své bílé obláčky

ráno na Karlově mostě hovoří tichounce
rackové dnešní příběhy Vltavy vypravují
kníže rána určuje svatebčanům značky.

Cesta odpolednem

Polední hodina lidských dějin všední čas
prší střídá se slunce vesnická nálada
touha zůstane vždy v srdci stále mladá
myšlenky na tvoji minulost přijdou zas.

Nejistota do jiného vesmíru vždy odchází
tak i my dva máme svůj vesmír hvězdy
září v očích když se směješ ráno navždy
láska s rozkvetlou růží k tobě přichází.

Přemýšlel jsem o životě co je a bude
nic jsem nevymyslel vše jde jak se má
stojíme s večerem na břehu tiché Vltavy

tóny Smetanovy symfonie znějí všude
jsi v mém životě letitá a láska jediná
je červnem všude na lukách voní otavy.

Procházkou na Můstek

Národní třída Babylon různých jazyků
babylonská věž v našem srdci stavěná
zůstává pro naši budoucnost otevřená
Vzdáme se otřelých starodávných zvyků.

Po Národní jdu procházkou na Můstek
Plzeňský půllitr piva za šedesát korun
host odchází na vypadl balíček stokorun
hostinský Pípa u divadla nový přírůstek.

Došel jsem na Příkopy pražská minulost
usedl pod strom píseň žebrání doznívá
nemáš korunu stará hymna Malé strany

oceňuji bezdomovců dobrou dochvilnost
monotónní žebrání starou Prahou vyznívá
i láska má se starou Prahou své plány.

Výtka

Ráno jako každý den deštivé mrzuté
jsou tři hodiny ráno květ noci vadne
nálada dostává nový šat určitě padne
mezi mnou a mojí ženou je to nahnuté.

Venku prší tmavo mlhavo špatný čas
žena se obléká srdce do lásky strojí
kocour mňouká tmy se v chodbě bojí
otevírám bránu každý den zas a zas.

Něco jsem zapomněl nahoře v pokoji
nechci se zouvat mlčky klamu pravdu
nezouvám se jdu po našich schodech

vážná tvář nevíš že koberec něco stojí
miláčku již se to nikdy nestane opravdu
úsměv sám budeš chodit po obchodech.

Lesní lavice

Školní lavice měřítko moudrosti
staletý maják dětských hříchů
s mateřskou starostí trestá pýchu
ukazuje všem jejich malé slabosti.

Osikový háj mez lavice mladé lásky
lesní malé divadlo milostná scénka
to se život dívá do slovního okénka
jak v lavicích píšeme svoje hrátky.

Lesní rozhlas hlásí nástup do třídy
malá paseka sluneční promenáda
na kytaru pavučin hraje mírný vánek

hladím tvé tělo prsty jsou bílé křídy
bukový háj veselá vesnická kolonáda
a s večerem půjčujeme rosný džbánek.

Potkal jsem Vás

Potkal jsem vás vzácná paní
když se slunce noci narodilo
modro ve studánkách bylo
ráno se nad kolébkou dne sklání.

Měla jste v očích neznámý žár
láska půjčila touze svůj šarm
srdce bránu otevřelo není to klam
nebude mezi námi žádný svár.

Jdeme polní cestou kde šumí háj
vaše dlaň vstoupila do mé dlaně
spletené prsty milostný most

v zahradách snů je věčný máj
svůdná slova běžící laně
jen v myšlenkách nebudu již host.

Jídelní vůz

Nádražní světla
odráží se v oknech jídelního vozu
co stůl
napsaný příběh
divadelní drama v malém i velkém.

Nasvícené lampičky
hvězdy nádražního nebe
malá slunce kilometrů.

Čím mohu posloužit?
Lakonický hlas stevarda.

Pane vrchní
polévku z rošťáren
řízek z červánků
a Praha Košice
projela Pardubice.

Nálada

Orel dne vzlétl do jasného slunce
spěchám na nádraží
malá stanice na vesnici
tři koleje a řeka Sázava.

Přijíždí lokálka
sváteční turisté v batohu mají odvahu
láhev rumu nedočkavost
zpívají vodácké písně řeka se směje.

Někdo brnká na čundráckou kytaru
teskně hučí Niagara
tóny nesou se Sázavou
jasné slunce třpytí se ve vlnách
kde tulácká nálada opíjí se svobodou.

Schody

Otevírám dveře domu
lampa u tvého okna píše vzkaz.

Stoupám po schodech
měsíční šál zahalil tvář.

Na struny okamžiku
hraje roztoužená touha
řeka tmy vlévá se do soutoku rána.

Přikrývám tě
sny odcházejí
budíš se
a v očích se třpytí diamant lásky.