Krajina, kraj, domov
Červen doba, která vybízí k toulkám po krajině. Kde to máte nejraději, kam se vracíte a o kterém místě sníte? Nebo je pro vás krajina metaforou něčeho úplně jiného jak je tomu v básni Ireny Topinkové, která mě na tento námět navedla? Který kraj zůstává blízký vašemu srdci a jakpak je dnes u vás doma a jak bývalo, tenkrát, když...?
Do rubriky přispěli: Pavlína Kollárová, František Martin Gistinger, Oldřich Antonín Hostaša, Alena Melicharová, Emilie Kozubíková, Zdeněk Hledač, Oldřich Antonín Hostaša, Anna Ursíni, Irena Topinková,
Viola Jíchová
Máj
Domov je ráj, krásné místo,
věčný to Máj,
tam odcházím,
i se vracím,
nacházím tam labyrint
a jeho ráj,
svět srdce,
svět slunečních čar.
Pavlína Kollárová
Krajina ve smogu
Z bělostných
šatů
zbyly ušmudlané cáry
Parfém s přívlastkem
zadýmených pajzlů
dusí v šedivém haveloku
kyselou masku
Zoufalé útěky čvachtají
ve slaných stopách
Zůstávám
Věrná
pravé tváři
pravé tváři
František Martin Gistinger
Jsme zde doma
Též se nám podařilo zkrásnt
tu světovou Katku devatenáctiletou
dvakrát ze stínů vykročit
zasadit stromy i ovocné keře
a v zahradách svých
zúrodnit i hlínu
úrodá nám zdraví dodá
vždyť jsme zde doma
Oldřich Antonín Hostaša
Nebarevná obloha,
měsíční krajina,
sem tam oáza
nepřístupné tváře.
Housle krajiny hrají smutnou serenádu,
konstrukce stavby,
opilý Poldeciáš,
nič iného sa nedá robiť.
Poldeciáš pochází z Turni,
manželství v nenávratnu,
jedna košile, trenýrky.
Odpoledne,
odchází do západního Německa,
Internacionála proudí žilami kraje
a nad Oldřichov u Duchcova
snáší se hvězdný soumrak.
Alena Melicharová
Krajina
Obloha, modrá jak plátěná zástěra,
nad kopcem krajkami mraků se zabělá,
za věží kostela kolíčky topolů
pevně ji připnuly ke šňůře obzoru.
Vzduch vlhne po dešti. Syrově vonící
zem slunci nabízí rozmoklou ornici,
krůpěje ve větvích jsou slzy zápasu.
Znovu a s pokorou hledám rým pro krásu,
krajino půvabná. Slova zní jako lež,
obrazům bezbarvým sama se vysměješ
odrazem v hladině, tam, kde proud znavený
nanesl náplavu, v níž hnízdí kačeny.
Žiješ svým životem, jsi věčná proměna.
Rukama lidí po staletí hnětená
nutíš mě k obdivu, přivádíš k úžasu.
Znovu a s pokorou hledám rým pro krásu.
Domov
Domov je půvab copánků,
úsměv táty a náruč mámy.
Domov je vůně heřmánku
na svěží louce pod horami.
Domov je slovo do ticha,
hnízdo ptáků a hnízdo lidí,
místo, kam člověk pospíchá
a všude stopy dětství vidí.
Tady je zase u maminky.
Šťasten se vrací do vzpomínky,
jež srdce přiková
poutem, které jen sladce tísní
a je mu vším a je mu písní:
hymnou domova.
Ze sbírky Domov / 1998 /