Jablko
Podzim je čas dozrávání úrody a sklizní nejrůznějších plodů. A symbolem největším je pro mnohé jablko. I vy jistě máte svá kyselá, natrpklá, ale hlavně sladká a šťavnatá rudá jablíčka ve svých básních i povídkách. Prostřeme si s nimi náš čtenářský stůl.
do rubriky přispěli: Pavlína Kollárová, Svatoslav Butora, Viktor H., Irena Topinková, Petr Koudelka, Dajana Zápalková
Pavlína Kollárová
Jablko
V zahradě ve vysoké trávě
v
kamenné studni semknutá voda
Pojď a naber ji do dlaní
Žízním
Po lásce prahnu
nech mě pít
V zahradě pod ovocnými stromy
hladový po vášni
sytíš má ústa polibky
Až stará jabloň obtěžkána plody
ještě
víc k zemi skloní haluze
dej mi svá objetí
já nabídnu ti
jablko Evino
Svatoslav Butora
Jablíčko a šťastná víla
Jakou by byla
Nádherná víla
Kdyby nebyla
Jako Rusalka
Zvědavá
Na život za oknem
U potoka
Usměvavá
Kvetoucí růže
bez muže
Který by zazdil
Sluníčko za zdí
Teď s ním může
Být a snít a žít
Se Sluníčkem
Kam chce může jít
Štěstíčko kvete v jejím světě
Má tichý hlas
Čas do něj vplétá
vůně badyánu
a horkého léta
Věčnost přilétá
ONA VÍ ŽE JE
Právě teď žije
Vodník ji svadbou
hlavu nepoplete
ani v horkém létě
Seshora přilétlo jablíčko
Přímo z nebe do klína
Jak léto
Má ho v lůně
ČEKÁ NA RYTÍŘE
Teď kvete s ním
ONA VÍ ŽE ŽIJE
A bez zdí je nevinna
- - -
Panenka hledá
V knížkách a jejich okolí
Proč byla Rusalka bledá
Když měl ji rád kluk
s okem sokolím
Asi to bylo vodníkovo dílo
Chtěl jenom její tělo
Rusalčinu duši nemá
ONA má v rukou jablíčko
ONA KVETE
Viktor H.
Hruška máslovka
"Dům jsme dostavěli, syna za pár dnů přivezu z porodnice, nejvyšší čas zasadit strom", řekl jednou ráno své mladičké ženě Karel.
Souhlasila, jakpak by ne, uběhnou dvě tři jara a malý Karlík ochutná pravou tátovou máslovku. Ani jeden ani na chvíli nezaváhali, že jejich první strom bude hrušeň. Hned po snídani odjeli do blízkého zahradnictví.
"Chtěli bychom zasadit si stromek", špitla Manda na mladičkou brigádnici. Jistě, jistě, určitě jabloň, mám-li pravdu. Nějakou letní, sladkou, nebo raději takovou, co bude k snědku až na Vánoce?" Vyptávala se slečna a probírala překotně sazenice stromků.
"Hrušku, slečno, prosím máslovku", zastavil ji v její horlivosti Karel.
"Dejte stromku oporu a nezapomeňte na výchovný řez", rozloučila se slečna brigádnice po půlhodinovém výběru máslovky. Odcházeli spokojeni a ani jeden si nevšimli, že někde ztratili školkařské označení výpěstku.
S láskou zasazený dobře zakořenil a brzo poté nasadil první květy." Miláčku, měl bych tě políbit pod třešní, ale udělám to u naší máslovky", řekl pyšně Karel a spokojeně se usmál na rozkvetlý stromek a svou sladkou ženu. Když se začaly tvořit první plody, Manda obcházela jejich máslovku s Karlíkem v náručí. Malý Karlík natahoval ručku po drobném plodu. Ještě ne Karlíku, ještě ... Manda s otevřenou pusou a dítětem na rukách běží za Karlem. "Karle, naše hruška má dvě jabka".
Tím rokem mladičkou snaživou brigádnici v zahradnictví vystřídal
ostřílený zahrádkář Josef. To proto, aby došlo i na hrušky.