Den Poezie 2020 z almanachu LKPB

U příležitosti konání festivalu Literární klub Petra Bezruče vyydává co dva roky almanach  k festivalu, nad jeho uspořádáním drží tvořivou ruku předsedkyně klubu (LKPB) Dajana Zápalková. Almanach je vydáván za finanční podpory Statutárního města Frýdek-Místek a města Frýdlantu          nad Ostravicí. 

Z almanachu...

O festivalu Den Poezie

Festival Den poezie je od roku 1999 každoroční oslavou básní, básnířek a básníků. Dva týdny plné kultury se odehrávají pravidelně kolem narozenin velkého romantického básníka K. H. Máchy (16. 11.) ve více než padesáti městech celé České republiky. Součástí programu jsou autorská čtení, divadelní představení, happeningy, výstavy, pořady pro děti a rodiče a mnoho dalšího. Knihovny, literární skupiny, školy, jednotlivci, zahraniční kulturní instituce - všichni se scházejí, aby četli, psali a užívali si poezii.

V roce 2019 byla v celé ČR připravena čtení a vystoupení nejen mnoha českých básníků, ale Společnost Den poezie pozvala též hosty z Arménie, Austrálie, Belgie, Bulharska, Burundi, Maďarska, Islandu, Irska, Nizozemska, Sýrie, USA a dalších zemí.

Programy festivalového dění, které je mimochodem návykové, jsou zcela zdarma. Pozornost jim věnují média, a tak se veřejnost dovídá o připravovaných akcích.

Festival je podporován Ministerstvem kultury ČR a hlavním městem Praha.

Také Literární klub Petra Bezruče Frýdek-Místek neupustil od tradice a i v roce 2020 se přihlásil do celostátního Dne poezie.

Poezie, navzdory překážkám, které si pro nás rok 2020 nachystal, se stala jedním z prostředků, jak toto obtížné období překonat, a dokázala nám pomoci se vyrovnat s tím, co si na nás osud naložil. I právě proto se festival konal tradičně v listopadu (9. - 22. 11. 2020) s podtitulem: "Konec a počátek" na počest narození českého básníka K. H. Máchy.

Ale letos si můžeme ze stejných důvodů připomenout mnoho dalších skvělých básnířek a spisovatelek. Tento rok uplynulo 200 let od narození Boženy Němcové, dále jmenujme například Karolínu Světlou, Růženu Jesenskou, Violu Fisherovou či Teru Fabiánovou. A samozřejmě výročí letos oslavilo i mnoho inspirativních autorů, například Vladimír Holan, Vítězslav Nezval, Karel Jaromír Erben, Josef Hora ad.).

Tématem letošního ročníku je tedy: "Konec a počátek", které pochází z básně významné básnířky - Nositelky Nobelovy ceny Wislawy Szymborské.

Je až příznačné, že letošní rok je a určitě ještě bude plný konců a nových počátků a já věřím, že tak, jako nás, literáty, inspirovalo toto téma k vlastnímu vyjádření básní, tak třeba ve vás, vážení posluchači, vzbuzuje třeba jakési odhodlání k tomu, abyste se konečně poprali s nevyřešenou, dlouho se táhnoucí nelehkou situací a otevřeli nový počátek lepším dnům.

Téma samotné může být interpretováno a zpracováno v mnoha kreativních směrech a třeba jste zvědaví, jak se s tímto poprali členové Literárního klubu Petra Bezruče Frýdek-Místek. Ti své myšlenky představili ve svých básních nebo v básních svých kolegů. "Konec a počátek" můžeme nacházet prostřednictvím poezie třeba v přírodě, v řešení současných problémů, inspiraci hledejme například v každodenním životě - fantazii se meze nekladou.

Téma letošního mezinárodního Dne poezie Konec a počátek svádí k myšlence, že konce a počátky se vyskytují v nějakém vyváženém poměru, znáte to, kde něco končí, jiné začíná... atd. No, nevím.

Čím jsem starší, tím víc se mi zdá, že mě stíhá jeden konec za druhým a nové počátky jaksi nenastávají! Natož nadějné počátky, slibné a růžovoučké jak prdýlky andělíčků z Rubensových obrazů.

Pocházím z vesnice, která se historicky dělí na dvě části - Mokrý konec (ten blíž k rybníku) a Suchý konec, to je ten směrem do polí. Dva konce, prosím! O nějakém počátku tu nikdy nebyla řeč, ač je ves známá už v zápisech ze 13. století. Když si k tomu připomenu, že každá hůl má dva konce a o nějakém počátku se u ní zarputile mlčí, mé podezření se stává jistotou: kde něco končí, nezačíná vůbec nic!

Já vím, neztrácej naději, chce se vám říct. Protože naděje umírá poslední. Jenomže - jestliže naděje umírá poslední, tak to já jsem už jako po smrti? Naděje, která mě přežila, je mi už jaksi celkem k ničemu, že...

Věřím, že jste četli tento almanach ke Dni poezie od začátku až do úplného konce jedním dechem a že jste si udělali svůj názor na to, zda má každý konec další (nějaký) počátek. Nebo jste se nechali unést našimi konci a počátky? To je pro nás, literáty, potěšující a děkujeme vám za to.

Zdeněk Hledač

Bohumír Vidura

STÝSKÁ SE
Stýská se po něčem
co najednou schází
a je líto že se ztrácí
těžko se vrací

jak ho vyvolat
přesto říkám si proč
litovat že mizí

když vzdaluje se
stává se cizí
a ztrácí se z paměti

ve vjemu změti
které střídají se jako blesky

dávají zapomenout
na to co už bylo
aby nové bez potíží žilo.

KONČIT A ZAČÍT
Střepy v popraskaném zrcadle
květiny uvadlé - díry v plotě
hra skončila dřív
než spadla opona

dohánět ho nebudu je to marné
ale nálady jsou tvárné
nemusí vše chmurně končit
dá se znovu začít

schody budou z kamene
jen tak se nedrolí
ať se děje cokoli dají se zdolat
než stát a volat
nemusíš být vyslyšen

Emile Kozubíková

O HAZARDU
Pán Bůh rozdal čas, mnul si ruce
-paráda!
Co z toho kouká, jak kdo s ním nakládá
přihlíží nevěřícně:
"Dimenze času se přece pouze zdánlivě různí
alfa a omega
je životností jiskry
i od člověka
Přidat elektronický sčot

Pavlína Kollárová

SLUNCE MRAK
Těžkne
v potivém dechu
překrývá hořící tvář
Zoufale prosíš
Spadni
Zlatým prstem vysbíráš
diamanty z trávy
Posíláš prstýnky do nebe
Kroužek po kroužku
stéká do kapiček
Rostou a bobtnají
zahalí výhled a...
... ale to už znáš

KDE SÍLU VZÍT
Vymazat omyly
Retuší zahladit jizvy
Na nepopsaný list
pastelkou malovat
domeček s křídly
houpací síť mezi stromy
Umět se vrátit bez výčitek
U studny s čistou vodou
zapomenout na kocovinu
znovu se opít heřmánkem

Jiří Kalivoda

Pojem matka/otec
rázem pronikl do právní roviny.
Oni, jako-by z jiného těsta,
stačili jen říct:
"UPS, stalo se to! Jsme nevinní!!

Budoucí diktátoři výchovy,
brali jako špás.
Užili si, dováděli...
Ale šestnáct je fakt málo!
Po zádech jim nyní běhá mráz.

Záměr nevyšel.
Tedy vyšel, ale ne, jak to bylo v plánu.
Kolečko se polámalo.
Kapesné?
Z toho neuživí děcko a mámu.

To není konec.
To je počátek dlouhé cesty.
Možná to ještě nevědí.
Dar života je sakra velké štěstí.
Chtěné, nechtěné!

Možná to ještě nevědí.
Dar života je sakra velké štěstí.

Štěpánka Běla Houbková

NEKONČÍCÍ
Svět stále se točí a nepřestává
Obléct, snídat...sváču klukům
Jak pak dneska Ti je?

Chceš se napít?
Vynesu pytlík, jako vždy mi při tom natahuje
Mami, ještě nové tepláčky a dvacet korun
Vypít kafe? Pouhá utopie...
Tak je to všechno, ano, koupím džus z rajských,
(tělo už nejí, jen ještě občas pije)
Ahoj, dnes přijdu dříve!
Nakoupím, vyzvednu Čendu,
jen vydrž stará Felicie...

Večer se zbytkem energie
volám na staršího, kde proboha se zase courá,
je třeba umýt tátu
Stále těžší mi je...

...až jednou ráno ticho do hlavy bije,
že už není naspěch...
(ale všude jinde se normálně žije)

---
Dáš černé šaty a stojíš vedle zákristie
(Moci tak všechno vrátit na zpátek!)

Však víko lásku navždy skryje..

Je to můj konec

Je to můj další nový začátek

Taťána Prokešová

NA KONEČNÉ
Na konci aleje
slyšíme trávu růst,
vášnivé polibky
vyprchaly z úst,
vybledlo růžové snění,
jako aprílové počasí
nálady často se mění,
stojíme na konečné a co dál,
cestovat sám v prázdném vlaku
každý z nás by se bál.

ROK ĎÁBLA
Mávnutím ruky
změnil celý svět,
z krásného románu
zůstalo jen pár vět,
nenechal kámen na kameni,
co bylo dříve, už dávno není,
naučil lidi zítřků se bát,
ruskou ruletu se životy hrát,
pod maskou skrýval svou tvář,
nevnímal slunce, jeho zář,
je to konec, nebo počátek, kdo ví?
Svědomí nám všem odpoví.

Milan Pastrňák

DOTKNEŠ-LI SE
POČÁTKU A KONCE DNE

Živá snídaně
Miluji chladná
letní rána,
kontrastní počátek
horkého dne.
Dotkneš-li se
té, ještě studené
neprobuzené kůže,
sama se zachvěje.

Mám rád
ranní ovocný čaj
a ujíždím
na vajíčkách se šunkou.

Večerní léčky

V zešeřelých zahradách
plných vůní uplynulého dne,
odkvetlých květin,
buketu nedopitých vín
a přezrálého ovoce,
se mezi jablky
ukrývá had z Ráje.

Dotkneš-li se
té, nabízející se,
sladké oblé krásy,
omotá tě
a stiskne
tak silně,
že již neodejdeš.

Zdeněk Hledač

JEDNOU MÉ PERO DOPÍŠE
jednou mé pero dopíše
a inkoust vyschne šmahem
kde jedno končí, končí vše
jsou konce sobě vrahem

umělcům také vysychá!
holky jsou z toho smutné
kdekterá steskem achichá -
no jako když ho utne

Bůh kvapně skáče do sedla
ač slíbil zůstat s náma...
vždyť každá hůl má konce dva!
a počátek? - je fáma...

NEHOTOVO
zbylý čas schoulil se
do šlápoty v téru -
no páni, dostat košem!

jenže
vznikly pochybnosti
o zvoleném směru
a tak nějak... o všem...

konec je bez konce
nedbale protivný
a pod vývěskou ŠANCE

Bůh, ten šmelinář
nabízí další dny
další dny
další dny
bez garance

Dajana Zápalková

TĚŠÍM SE
na návrat z cest
ač příjemné končí
všední začíná
Těším se
že obklopí mě pohoda
známých míst
kdy kocour
spokojeně zavrní
a stromy
pozdravení šustí
Mám ráda
to nostalgické ticho
vzpomínky na uplynulé
jakoby zapadly
do mozaiky
budoucího ...

MODLIT SE
a zapomenout - nelze
nelze vymazat obrazy
kdy pili jsme vodu z dlaní
ztraceni v džungli vášní
hledali jeden druhého
probouzeli se a milovali
s černobílým svědomím
s neviditelnými myšlenkami
vznášející se jako chmýří
nad ohněm 
co vedl nás k sobě
zas k novým začátkům
Tak modlím se
nevinna
ač plna touhy
za srdce lidských zvonů
aby bilo dál
ve znamení lásky

Melanie Nováková

VLNOBITÍ
Vzdálené dva kontinenty
jen žádné sentimenty
Mazlení dvou plachet na přídi
uvízlá lod´ a nikdo ji neřídí

Bezpečí rukou - větví
možná se v sobě spletli
Řeč vázne - mluví jen oči
svět se dál klidně točí

Ústa však dál ji líbají
očima dál ji laská
Ona však cítí s jistotou
ztrácí se velká láska

Zapadá jak slunce
v Africe letí jak míč
z kopce dolů
Good by my love!
Ahoj má lásko!

Ti dva už nebudou spolu
Vzdálené dva kontinenty...

OKAMŽIKY
Jsi kapka deště
nahého stromu
Ve světle lampy
třpytíš se a chvěješ...
Diamant?
Jak dlouho budeš ozdobou?
Všechno je pomíjivé
tak pomíjivéjen okamžiky...

Žofie Zejdová

VRÁTKA K DĚTSKÝM SNŮM
Zavírám vrátka dětských snů,
pevně rozhodnutá,
domluvit dospělému tělu,
zpestřit si všednost hmotnými statky,
zajistit dostatek chleba, vody,
zalepit díru ve střeše nad hlavou.
Zavírám vrátka dětských snů.
Zastavím své kroky, ještě jsem nezavřela,
malým otvorem se dívám zpátky.
Kašlu na vizáž, peníze,
kručení v břiše,
je mi jedno, že na mě prší.
Procházím znovu tam, oněmi vrátky
za dětskými sny, zpátky.

ČERNÝ MOTÝL
Na dlaň s důvěrou si sed
Pobyl chvíli, pak dal se v let.
Sametově černý motýl
Zdál se, či doopravdy tady byl?

Proč přiletěl, co říct mi chtěl?
Mám se bát nebo radovat?
Proč přiletěl, co říct mi chtěl?........ Černý motýl

Nechal se zlákat slanou dlaní
hebký jak něžné milování.
Potlačil plachost, strach
Byl tolik krásný, aaach.

Proč přiletěl, co říct mi chtěl?
Mám se bát nebo radovat?
Proč přiletěl, co říct mi chtěl?.......Černý motýl

Stará píseň věští,
že černý motýl bere štěstí.
Prý v lásce znamená,
že je marná, že je ztracená.

Proč přiletěl, co říct mi chtěl?
Mám se bát nebo radovat?
Proč přiletěl, co říct mi chtěl?..........Černý motýl

Kdybys měla rozum a motýlí chutě
Přilétla bys za mnou, řekla "Miluji Tě".
Posypu se pro tebe třeba solí,
tvé odmítání, lásko, tolik bolí.

Proč přiletěl, co říct mi chtěl?
Mám se bát nebo radovat?
Proč přiletěl, co říct mi chtěl?..........Černý motýl

Pevné spojení našich dlaní,
držel bych tě v náručí až do svítání.
A potom tak dlouho, jak jen bys chtěla
však nejsi motýl, abys uletěla.

Proč přiletěl, co říct mi chtěl?
Mám se bát nebo radovat?
Proč přiletěl, co říct mi chtěl?..........Černý motýl

František Martin Gistinger

***

I ty mé ruce mívají paměť
uchopí pozvednou co si přeji
rád přijímám co mi štědře dají
i ty hravé tóny heligonky veselé
do tvořivého rytmu si i to mé
poctivé srdce rádo povyskočí
rozehřáté pod Ostravou
v podzemí
pro jistotu vývoje
k radostnému žití

Eliška Resková

SVĚT DNES
divadlem se stává
jedni končí
jiné čeká sláva

Tam někde v zoufalství
Canio svou poslední
árii zpívá
a boha k smíru vzývá

Svět je nebem
svět je peklem
kde pokání nevinných
s hříchy viníků se střídá
strach a hrůza

s bujarostí splývá

Lidé oněměli
zkameněli -
zapomněli
že se kdysi měli rádi
že si rozuměli ...

Dagmar Sofie Molinová

POEZIE SE DNES NENOSÍ
Poezie se dnes nenosí
A v lidských slovech vnímáš špíny nánosy
Přesto se usměj
Nic to nestojí
Úsměv rozbité srdce zahojí...

Poezie se dnes nenosí
Oči se slzami orosí
Poděkuj srdci za bití
Vždyť na něm je Tvé přežití
Pamatuješ?
Srdce bušící v souznění
Milenci jako šílení
Stuleni v klubko těl
Něžně schouleni
Žádný z nich dál neviděl...