Bohumír Vidura
JSOU VÁNOCE
Bylo slyšet ticho
z bytu v suterénu
mohl bys ho krájet
na okýnku ulpívají kapky
padá déšť
zvuky před zázraky
co všechno protínají
to zvláštní chvění
než i tam proniknou
hvězdy a betlémské světlo
zvonky štěstí zacinkají až tam
pozdravy posílám jsou Vánoce.
VLOČKA SNĚHU
Zůstala ji na čele
vločka sněhu
někdy je a někdy
rychle mizí
mám takovou vizi
aby zůstala ji jako šperk
ve dne i v noci
i tehdy kdy hvězdy
už šly spát
nechat si o tom zdát
a protínat se s ní
zůstala ji vločka sněhu
jinak to napsat nedovedu.
KAMENY ZE SKÁLY
Padají kameny ze skály
co že se nadály jak poletí
jeden za druhým v zápětí
teď už natahují sítě
lidské ruce hbitě
aby jim zabíjet nedaly
někdo blíže jiný z povzdáli
ale když se tříští
jak když vichřice sviští
kouzelné sice na pohled
zlověstně však někdy
dokáže ozývat se svět.
ŽE TO VÍM...
Přišla letmě ve tmě
hold dává poznání
přes šero i tmu
vstříc novému dnu
co se zračí i přes bodláčí
nerada se ztrácí
má co nabídnout
než stačíme se rozhlédnout
uniká škoda že se nesvléká
zůstává být tajemstvím
nezlobím se že to vím.
HARMONICKÝ STAV
Promyšlené pohyby
jak misky vah
harmonický stav
z obou stran
nevybočí z mezí
ten soulad vězí v tom
jako když motýl
na květ přistane
jak si právě zamane
ale i moucha sedne si
na špičku bot a váhá
spíše se zdráhá odlétnout
promyšlené pohyby bez chyby
a vlající vlasy do větru
jde lehce jen tak ve svetru.
PŘEKVAPENÍ
Co zůstává a co projde
nechám se překvapit
i když jistotu mít
není marné přes
proměny tvárné
jak hra barev
než se deštěm rozpíjí
a snílkové opijí
když drak letí nedoletí
co zůstává co prochází
hradbou nesnází
ale není klam.
NĚMÝ FILM
Němý film
a působivá gesta
jedna ze sta
kámen a bolest
povodeň a pochodeň
chůze šejdrem s holí
dovolí co nedovolí
chůze strnulá
jako v krunýři v tom
se nehýří ale
ze špičky na patu
nedá se jít ve chvatu.
VOSA
Píchne tě vosa
když jdeš bosá
a trávu sežne kosa
dříve než povadne.
DOKOLA
Zatočí se dokola
závratí ale odolá
vrátí se do polohy
původní tak jak
po noci se rozední
první krůčky batolete
jeví se tak velkolepé
jak zvučné tóny zvonu znějí
rozletí se do všech stran
jak proud větru nezdolán
který si nedá zvrátit směr
tak jako víra zmatkem věr
nad hlubokou propastí
do které se padá jako do pasti.
NOSTALGICKÉ RÁNO
Co dotváří obraz rána
župan přehozený přes židli
ale i siluety do nahoty
a píseň pro holku
která se se zlou potázala
s láskou nesvázala
a zůstaly ji oči pro pláč
proč tak tragicky
vstoupili jsme do rána
proto že bývají zadána
místy i pro pláč
když někdo vyhání
ptáčata z hnízda.
KAMENY ZE SKÁLY
Padají kameny ze skály
co že se nadály jak poletí
jeden za druhým v zápětí
teď už natahují sítě
lidské ruce hbitě
aby jim zabíjet nedaly
někdo blíže jiný z povzdáli
ale když se tříští
jak když vichřice sviští
kouzelné sice na pohled
zlověstně však někdy
dokáže ozývat se svět.
ODHALENÍ
Je odhaleno
co skrývalo se
a exhibuje jak
tanečnice na špičkách
k mámení ve dne
i v noci ze které
vystupuje v nahotě
a svaté prostotě
pro pohlcení sebe sama
bez výčitek svědomí
a vědomí návratu tam
odkud přišli je odhaleno
co skrývalo se v plné kráse
proč vzdalovat se
raději být omámen
po celé délce těla.
BILANCE
Bilance je nevalná
většinou jsi proradná
jak pomíjivé vábení
častější ztráty než nálezy
po odevzdání se až tam
kde propadám
a nemám zdání kam
což někdy může lákat Bože
pod nebem co s tím provedeme
když mrazivá je noc
a tuhne všechno před očima
ale srdce to vnímá byť je zima
v lehkém pohlazení.
DOKOLA
Zatočí se dokola
závratí ale odolá
vrátí se do polohy
původní tak jak
po noci se rozední
první krůčky batolete
jeví se tak velkolepé
jak zvučné tóny zvonu znějí
rozletí se do všech stran
jak proud větru nezdolán
který si nedá zvrátit směr
tak jako víra zmatkem věr
nad hlubokou propastí
do které se padá jako do pasti.
NEDÁŠ ZEMŘÍT PŘEDSTAVÁM
Dříve než se zrodí
budeš je hýčkat i křísit
objevné je spatřit je
i v hrubých rysech
mít je na očích
jako mnohdy to
co se jen zdá
ale nezradí a odevzdá
to co jen může
jako když had
svléká se z kůže
aby se zjevil v novém šatě
nedáš zemřít představám
dříve než se zrodí.
NATAŽENÝ PROVAZ
Zákaz vstupu hájené území
kroky měřené na míru
hranice možností byť
chtělo by se dál
kdo stojí opodá
je také účasten
když mívá štěstí
že ho bouře nezasáhne
neboť klid tam vládne
květiny nikdo nepošlape
území je téměř svaté
a stříbří se když ho
zkropí déšť.
SLOUPEK SVĚTLA
O štíhlý kmen opírá se
sloupek světla
který se neptá
kde se usadí
prosvítí ho silou
rentgenu pro změnu
do žil i cév
byť v jeho koruně
zní ptačí zpěv
tomu to nevadí
ten se jen naladí
i kdyby vládl hněv
ten zmírní a obměkčí
snadno si zakřepčí
i ti co byli strnulí
smutek minuli
a rozproudili krev.
POMÍJIVOST
Našlapuje zlehýnka a neslyšně
a létá jako vážka jako by nebyla
sama se divila že je
ona představa vzdušná i prchavá
mnohdy si zahrává
a jen tak zamává a hbitě se ztratí
sblížení lehce zhatí
je ale žádoucí jak dech beroucí
pro svou pomíjivost
zlehýnka přijde a zároveň odchází
nechce být v nesnází
byť mnohdy naláká
ale mizí jako pára.
V SOBĚ MÁŠ...
Víc než sebe
o čem víš ale i ne
co ovládáš a co nezvládáš
máš v sobě moc
a nebo bloumáš
jenom tak
a můžeš si hrát
od času do času k úžasu
nad sebou samým
až přijde na skutky
jasná otázka že život
není procházka a když
tak někdy trnitá
ale i růže je mají
a přesto kvetou i voní
naštěstí letos jako loni.
LÍSTEK PAPÍRU
Zatočí se ve víru
pouhý lístek papíru
létá bezbranně
kdo je na ráně
toho zachytí i míjí
někoho pohladí
a jiného pocuchá
i se stane že
ve vlasech zůstane
co bylo v něm vepsané
může být i prolhané
komu patří ten to neví
kdo ví co by o tom mínil
nerad by si duši špínil
zatočil se ve víru
pouhý lístek papíru.
Z KAMENÍ
Z kamení se probouzí
a světlu se nevzpouzí
bílý kvítek jako zázrak
nesmělosti ani náznak
docela si hoví
něco šeptem poví
že ho zdobí lyrika
jako verše básníka
který zprvu nesměle
v desky značně omšelé
vepsal svoje vyznání
které smutky zahání
jako když se z kamení
kvítek na svět podívá
byť to lehké nemívá.
JSOU DNY
Jsou dny jako svlečené
ale oblékat je není třeba
nechat je provětrat jak jdou
a nereptat vždyť nahota neurazí
kdo že ví co dopoví
kde slova nestačí že je to
mnohdy jinačí
tajemství je třeba někdy odhalit
byť chvílemi si sám nikdo není jistý
jak činí když jinak koná a míní
jsou dny jako svlečené
ale oblékat je nechceme.
HODINY V ROHU
Ciferník starých hodin
mírně omšelý v rohu pokoje
vidím ho v leže i ve stoje
když polohy oboje střídám
různé nálady mívám
ale ony stále jdou
ve svém pravidelném rytmu
ani pomalu ani rychle
a svět se se mnou skoro nehýbá
když tak zcela líně
z před dveří do síně
kde všechno začíná
a čas se prolíná s tikem hodin.
MEZI SUŠÁKY
S intimním prádlem na šňůře
vítr si pohrává jak může
lákavé pro oči kočičí
hraje si i když nefičí
stačí lehké povívání
co v představách brání
byť mírně lechtivých
na tělech dívek fintivých
v tom se meze nekladou
i s vidinou lákavou
s trochou fantazie a vůně
mezi sušáky nevadí
že pod mraky vždyť
slunce vyjde s oním
prádlem na šňůře
vítr si pohrává jak může.
Z OČÍ DO OČÍ
Z očí do očí
lze nahlédnout
obočí pozvednout
jak ti odpoví
snad se dočkáš
čekání přečkáš
že ses nemýlil
i když čas se nachýlil
že by přešla trpělivost
hluboký pohled
bere jindy nebere ohled
na odchylky a rozmary
přichází i vzrušení
běh dnů i času promění
obvyklý koloběh
dostal jsi odpověď
z očí do očí.
ZA OČIMA
Za očima běžel film
něco odhalil a něco skryl
ale vepsal se do paměti
jako když dravec letí
s širokým rozpětím křídel
co jsem přehlédl a co viděl
zůstává za očima
přesto vnímá a nemusí
stát se zrovna kořistí
bude úkazem jak se obzor
pročistí a je hýčkán
co jsem přehlédl a co viděl
nic za co bych se styděl.
ZÁHADY
V uzlech skryté záhady
na scéně propady
až na samé dno
zakuklené bývá zlo
zjevně něco tají
na pohřbu hrají
ryčnou polku
svět chce být klamán
lepší než být
na kole lámán.
AŽ...
Přechází zrak
z toho co se děje
ale žádná beznaděje
stačí když krůpěje
ulpí na tváří a lesknou se
paleta ta rozkvétá
až závidím těm co malují
oči otevíráme já i ty
že se tak hbitě promění
co jevilo se ztraceno.
V RÝMU I BEZ
Orel je dravec
Já jsem psavec
Na ubrousky
I cáry papíru
Z hloubi duše
I plezíru
Nad míru všeho
Co se dá vysnít i zaspat
Mám vůli to napsat
V rýmu i bez
Otevřu oči a kvete bez.
PŘEDSTAVY
Vyvřelý kámen
Vyhaslý plamen
Dočtená kniha
Znavený chodec zívá
Zhrzená milenka
Nešťastný hráč nad ránem
A mostním zábradlím
S pohledem propadlým
Nad tím vším ptáče
Píská a skáče.
ŽÁDNÁ BEZNADĚJ
I v delších pauzách
můžeš najít děj
žádná beznaděj
že se něco stane
a prasknou struny
do ticha jako když
naposledy zavzdychá
zvíře před skonem
a dají mu větvičku
na spánky ale i červánky
barví se a noc
nemusí být černá.
BUĎ JAK BUĎ
Uvízla mi bota v blátě
říkám si kašlu na tě
jen si tak buď
Pán Bůh suď
budu třeba bos
poskakovat jako kos
na nakloněné ploše
zvednu se k letu
zamávám všem i světu
uvízla mi bota v blátě
říkám si kašlu na tě.
ZVEDNUTÝ LÍMEC
Zvednutý límec
běžící story
navzdory času
ale jdeš neuhneš
ze směru který se nabízí
nic se nesklízí
i kdyby překáželo
nutno překonávat
zvedá se prach
i ostrý protivítr
zakrýváš si oči
nevíš kdo ti
do obzoru vkročí
ale než odejdeš
zamáváš.
ZACINKAJÍ DROBNÉ
Zacinkají drobné v kapse
nejsi bez peněz
vidina ti skýtá naději
že raději než bohat být
půjdeš od města k městu
našel jsi cestu a můžeš
si pískat i zpívat
na nebe se dívat
když chce se ti zívat
nic ti nebrání
a v kapse ti cinkají drobné
je to bohorovné.
NAD KLENBOU....
Nad klenbou vzácné
kompozice soch potřísněných
ptačím trusem ale nedaly se
zubem času týrat
zbývá zírat že pro paměť
byly a jsou pro
minule i budoucí
jsou a nezhynou
mají duši i když tuší
že jsou z kamene.
LETMÉ POHLEDY
Letmé pohledy
a mrknutí okem
jakoby skokem
sdělené poselství
jen tak se míjet
jít netečně dál
být opodál nechci
alespoň na chvíli
co všechno jsme prožili
nedá se smazat
ale dají se vázat
jak verše nebo květy
mrknutí okem
jakoby skokem
třeba do ráje
peklo neznaje.
a mrknutí okem
jakoby skokem
sdělené poselství
jít netečně dál
být opodál nechci
co všechno jsme prožili
nedá se smazat
jak verše nebo květy
jakoby skokem
třeba do ráje
peklo neznaje.
V PŘÍTMÍ
Blůzku si svlékala
koketně mrkala
ve svádivém přítmí
mezi rytmy
vláčných pohybů
jak ji bylo vlastní
nechávala vnady
rozehrát když
pod nohama barvy
střídaly se rozverně
pestré divadlo
koho by to napadlo
že stáhnou tak brzy
oponu.
NEJSI...
Nejsi už v dohledu
co s tím provedu
abych se necítil sám
po tvých stopách
jak jsem dopad
jít nemohu
kam tě vítr zavál
do neznáma pamatuji si
že jsi jako dáma
procházela prostorem i časem
i když nejsi
co se vrátit může a co nikoli
rád bych o tě věděl cokoli.
LET VÁŽEK
Let vážek je
vznešený a poklidný
netočí se z něho hlava
bouřím odolává
a patří k idyle nikoliv
abys zavile burcoval
nezná střemhlavé spirály
ani vzduchu návaly
představa se laská
jsi moje láska
pod širým nebem.
Z MOSTU...
Z mostu se dívám na kolej
teď mi nevolej
ocitám se mimo
snad až příliš v oblacích
vzpomínám na tebe
když se nevracíš
a v přímkách obou kolejí
že bych se přiblížil
kdy bych se dálkou tou netížil
z mostu se dívám na kolej
kdyby se ti chtělo tak zavolej.
S TÍHOU ...
S tíhou vlastní zátěže
povoluji otěže
abych se nezbortil
s koncem sil když přímo
vzlétnout nemusím
ale snaživě se pokusím
jít ve vlastní stopě
s hlavou vztyčenou
a květem v klopě.
BÁSNĚ 2021
XXX
Z dlouhého kroku
zůstalo několik krátkých
kterými jsem rovněž
došel do cíle.
xxx
Po kmenech míza
stromy se mění
v sousoší z kamene
které čas nezabije.
xxx
Pod stínidly
světla a duše
rozjímají o čem.
xxx
Nástupiště bez lidí
nevím kde to jsem
uprostřed noci
jízdní řád bez vlaků.
ZÁPORY A KLADY
Zápory a klady
mnohdy rozhodují vnady
a co se skrývá v dekoltu
že připomíná revoltu
nebýt spoután
kam až dosáhne jejich moc
zápory a klady
mnohdy rozhodují vnady
ale komu není rady
není ani pomoci
že ocitá se v bezmoci
nemusí se ale zastydět
je mu co závidět
kolikrát jsme byli už otroci.
PRAVDY Z OMYLŮ
Chybující se sám nepopírá
protože o tom neví
hrdě prochází
s hlavou vztyčenou
ani známka úniku
z vlastní volby čemu věří
spoléhá na sebe
i když se vymyká
a místy ztrácí důvěru
ne však pevné body
pro svou orientaci
jako když ptáci se vrací
ze svých zimovišť
bez sebemenších omylů
jsou pravdy neměnné
i ty co tvoří se z omylů.
TO ODVÁL ČAS
Vykasané sukně
pradlen od vody
všichni kdo to vidí
soudí na svody
poněkud bizarní snímek
svádivá představa
nikdo neváhá
pokochat se pohledem
třeba i dalekohledem
přiblížit ten obraz
ale nedát se mást
je možno kochat se
nikoliv krást
kdy už to bylo
to všechno odvál čas.
AGÓNIE
Hlavolam rébus
nebo klam
zavázané oči
doteky po hmatu
nebo jít cestou zavátou
bez směrových tyčí
když někdo SOS křičí
my tiše jdeme
a z cesty nesejdeme
byť mnohé řešili jsme
ve chvatu teď pozvolna
dnes za tebou
a zítra po hmatu.
V RÝMU I BEZ
Orel je dravec
Já jsem psavec
Na ubrousky
I cáry papíru
Z hloubi duše
I plezíru
Nad míru všeho
Co se dá vysnít i zaspat
Mám vůli to napsat
V rýmu i bez
Otevřu oči a kvete bez.
BUĎ JAK BUĎ
Uvízla mi bota v blátě
říkám si kašlu na tě
jen si tak buď
Pán Bůh suď
budu třeba bos
poskakovat jako kos
na nakloněné ploše
zvednu se k letu
zamávám všem i světu
uvízla mi bota v blátě
říkám si kašlu na tě.
ZRÁNÍ
Je smůla pro samé slzy
nevidět květy růst
když chodíš
od ničeho k ničemu
najít toho ničemu
co všechno zpřetrhal
to jemné předivo
doteků a pohlazení
až k zamrazení horkých dlaní
ale přece nezabrání
že po ledu přijde zrání
které srdce neporaní
a dá mu nový tep.
TA TÍHA
Z protrhaných provazů
se těžce splétá lano
aby bylo vystaráno
dostat se na druhý břeh
a nezůstala na bedrech
ta tíha být uvězněn
na jednom břehu
kde rostou už jen lopuchy
a provokují zloduchy
aby konali tam bujný rej
z protrhaných provazů
se těžce splétá lano.
ZLOMOVÉ OKAMŽIKY
Zlomové okamžiky
ve tváři tiky
i v hodinách
běžel nám čas
stáli jsme u kolejí
vlak nezastavil
čas míjí a psi vyjí
a nám zbývá jít
sebe nezradit
zlomové okamžiky
ve tváři tiky
i v hodinách.
SOUKOLÍ
Bezzubé soukolí
zuby nebolí
je to možný fakt
nebo slovní hříčka
kdo neplaší vyčká
zda se vůbec rozběhne
a co vůbec proběhne
když je v hendikepu
co to píši a co pletu
když se dívám světu
a neklopím víčka
zjevením je třeba
ve větru hořící svíčka
bezzubé soukolí zuby nebolí.
ZÁVORY
Padaly a zvedaly se
jak soumrak a svítání
čas běžel mezi tím
za zavřenýma očima
dálky křižoval vlaky
do cílových stanic a zpět
přibližovaly obzory
mezi závory jim navzdory
nechtíc se zastavit
takové malé drama
a věc nespoutaná
během doby prostá zloby
padaly a zvedaly se závory
na pozadí dějin.
V NĚMÉM ÚŽASU
V němém úžasu
kolikrát jsem stál
nevím ani proč
přesto rád bych se
zastavil na pár chvil
zapomněl na trable
a květy uvadlé
aby svlažil déšť
země svraskalá
aby se usmála
a její ztvrdlé rysy
byly vláčné jako kdysi
a samý květ
v němém úžasu
bych opět byl na věčnost
a ne na pár chvil.
ZE ŠPIČKY NA PATU
Ze špičky na patu
rozvážně bez chvatu
neuměl nikdo líp
bylo poznat cit
jako když pták
volně přistává
křídly zamává
žádný vzdor
přes objektiv
zachycená tanečnice
žádná lvice
ze špičky na patu
rozvážně bez chvatu
světe se div.
MEZI DVEŘMI
Mezi dveřmi
falešný skřípot
útočná disharmonie
kuňkání žab je
libá melodie
a já jimi často
procházím a přesto
na osud nesázím
věřím že věci
mají svůj řád a čas
jak sluneční jas
a měsíční svit
někdo ty dveře namaže
a nastane božský klid.
POMSTA
Stínání hlav
je krutá pomsta dějin
za ty které se nerady
kloní k zemi
a rády spíše
zvedají se výše
nedají se snadno ovládat
byť meče se přesto lesknou
zpívat si můžeš
píseň tesknou po cestě
prolité krví
stínání hlav je
krutá pomsta dějin.
ŠATNÍ MOL
Tupý tupí
tupírované vlasy
ve snaze
dosáhnout krásy
a skončí jako stvol
či šatní mol
zakousnut do naftalinu
ve smrtelné křeči
vždyť i mol brečí.
JARNÍ SCENÉRIE
Oči se otevřely
vstříc čerstvým
lístkům stromoví
kdo to dopoví
snad samo jaro
když se otevírá
kdo vidí ten ožije
na krůpějích rosy
jde směle bosý
takový zázrak
je zrození náznak
pomýlení už nebudeme
kříže a trny jsou
dějinné skvrny
unášet nás může
čerstvý a svěží vítr
někteří upletli
z vrby pomlázku
přes bolest pro lásku.
HOUPÁ SE HOUPÁ
Houpá se prádlo na šňůře
jak osudový děj
to mi vyprávěj co se dělo
v těch letech byť všechno
není jak v květech
mnohdy i vadne
a stářím chřadne
má ale svůj půvab
v bělosti a vůní
když v lehkosti povívá
kde kdo se zadívá
když houpá se
prádlo na šňůře.
RŮŽE V RUKOU MUŽE
Ženy strhají ho z kůže
i kdyby krve krůpěje
kapaly mu z naděje
že nevykrvácí
chtějí ale bez vzdechů
snášet potěchu
omámí se alespoň vůní
byť zatočí se hlava jim
jak voda v tůní což bývá
mnohdy čarovné
i v cela obyčejný den
růže v rukou muže
ženy strhají ho z kůže.
NEDÁT SE ZMÁST
Výraz pošetilý
místy zarputilý
až zděšení
zač se vymění
na mírný pohled
až pousmání
za jakou cenu
být třeba zmoklý
až do nitě
a nedát se zmást
pouhým klamem
že voda nestéká
až ke kotníkům.
POSLEDNÍ SPOJ
Na zastávce plno vajglů
potulný pes
a poslední spoj
černé vidění
ale dá se pročistit
na přijatelnou míru
než spadnout v díru
bez konce a uvíznout
jak v ponorce a hlubinách
nemít strach a otevřít oči
i tam se země točí okolo
ať je veselo vždyť přijel
ještě další spoj.
DĚLÍCÍ ČÁRA
Dělící čára bílý pás
co a kam žene nás
mezi patníky a milníky
nadějí i beznaději
s nohou na plynu
žiji nebo zahynu
s otáčkami motoru
jsme jak tečka v prostoru
která se mihotá i mizí
jako my sobě
když jsme si cizí
kdo nás najde a ukáže směr
potulný chodec říkejme mu
ahasfér.
IDYLA
Rotschildův park a zámek
a svěží jarní vánek
hrající na železný plot
bez předehry a not
tvé podpatky ti hrály
o překot jak na
rozmarný vibrafon
do toho zvon
z nedalekého kostela
jedním slovem idyla
byť často hýříš smíchem
posvátně jsi mlčela
a jedním dechem
jako šla bys hebkým mechem
jsi vzácnost chvíle cítila.
VEZMU SI...
Stopy mimo dráhu
vyjeté koleje
usychají květy
kdo že je zaleje
slova zmatená
tříštící se ozvěna
zpřetrhané pavučiny
ve větru na cáry plakát
s roztrhanou tváři na kusy
že aspoň útržek vezmu si
k zapomnění aby nedošlo
a mílovými kroky mě obešlo.
ODEVZDÁNÍ
Náleží se sklonit
ještě brzy slzy ronit
a sbírat střepy ze země
byť pokora působí dojemně
neškodí trocha hrdosti
a jít docela svižně
a nevykládat mylně
prostotu a ponížení
i hrbením zad že
musí to být předpoklad
odevzdání se a hlubokého
předklonu nejen když
bijí se do prsou
ale i když do zvonů.
PADAJÍCÍ LÍSTKY
Lístky z květů
v divém letu
i v poklidu padající
jak oči snící
když se zavírají
a nechají si zdát
nemusí se hnát
za tím co uniká
z dáli pes zaštěká
ozvěna se ztrácí
ale živé tóny se vrací
jako zvony před svítáním
co nedají ti spát
lístky z květů v divém letu
jeden do vlasů ti pad.
ZA DVEŘMI
Za dveřmi stojíš
máš trpělivost s důvěrou
že ti otevřou
když jsi déle šel
a neupadal na mysli
říkali ti to si rozmysli
ať nejdeš marně
a ty jsi vytrval
přesto že padal déšť
i tobě po tváři
což dotváří že
nestékaly marně.
ZVONY NEMLČÍ
Na široké pláni
zvuk od zvonů se rozpíná
i když je daleko
ale neztrácí se
jsme odevzdání
mu naslouchat
a nejsme k tomu hluší
není skoupý na slovo
byť je samý tón
protože je zvon a nemlčí
i ozvěna dosvědčí
že promlouvá.
ÚNIK
Tvářili se všichni vstřícně
a neklopili zrak
ale není každý bouřlivák
a nebojuje s drakem
není ptákem ale do sítě
nedá se lapit
vzlétne v situaci letmé
ve mžiku k úniku
je to trošku hříčka
tentokrát kdo vyčká
prohraje.
PROCITNUTÍ
Po šedi bílo
jak kdyby se snilo
a přece ano
toto ráno okouzlilo
černé myšlenky
jsou ty tam procitám
a na bílém koni
jede si pro ni
jak princ a ona netuší
až srdce zabuší
i když střevíček neztratila
tou nádherou se omámila
já našel jsem se v rýmu
a tuto zimu přebásním
ze šedi na bílo
jako by se snilo.
JSOU...
Mlčí i křičí jsou
nikdo je neřídí
tam kam jdou
kde oko do vidí
zjevují se nediví se
tomu co se děje
někdo pláče
někdo se směje
i přes slzy
výčitky nemá
ze země zvedá
co upadlo
koho by napadlo
že štěstí.
DO OBLAK
Do oblak letí pták
svět je někdy naopak
zběsilý a naruby
že máš kabát z ostudy
ti přímo nevadí
že to na tě prozradí
bezostyšné pohledy
nebereš ohledy
na ty co jdou obezřetně
i tak tápou ve tmě
pro ně světla ubylo
jak to vidíš Sybilo.
PROLÉTLA JISKRA
Což mohlo mě ranit
přesto nechtěl jsem stranit
těm co byli v minulosti
obětními beránky
za tmy i za světla
i když jiskra prolétla
a oheň se nevznítil
ani žádný pták
se do sítě nechytil
náhoda či štěstí
obloha plná hvězd
nedala prostor bleskům
díky leskům ze živých zrcadel
ani soumrakem nevybledl
onen obraz.
PROTĚTÍ TEPNY
Protětí tepny
a bezuzdné ticho
nepopsané stránky
zbyly pro koho
kdo už nepláče
ani slzy neutírá
stěny chladné
kdo je v klidu
a kdo ruce spíná
bez poskvrnění
a očekávání nového
početí které zpečetí
slibný osud.
ROZEVLÁTÁ KŠTICE
Rozevlátá kštice
nespoutaná a bujná
běhá po tváři
a obraz dotváří
jednou jasný
podruhé tajemný
docela spasný
že jde prohlédnout
a nežít v utajeném světě
když zve tě k líbánkám
pod jasnou oblohou
ti co neprocitnou
za to nemohou
rozevlátá kštice
co dodat více
než údivem nespadnout
a sebe ovládnout
zůstat stát na nohou.
KDE ŽE...
Zoufalé výkřiky
zběsilé úniky
polapené zvěře
kde že jsi
slyšel o nevěře
což tě ranilo
co se ti vysnilo
že se to vůbec
mohlo stát
čert ale nespí
a žádné cavyky
s tím nedělá
že se prolíná
láska a nenávist.
ZA OČIMA
Za očima že nic není
falešné mínění
že ztratí se hříchy
nebo činy z pýchy
mají krátké trvání
jako hrané vyznání
či krokodýlí slzy
vrátí se brzy
nedají na sebe
dlouho čekat
nechceš se lekat
nezapomeň co jsi
viděl za očima.
CO JSI MINUL
Chce se nebo nechce
vyjít z ústraní
kdo tomu zabrání
div se světe
a přece se tak stane
věci nevídané zjevení
kde by to nikdo nečekal
lákavé svody
a dráždivé chutě
zábrany nemají
proč být utajen
a mít klapky na očích
když se otočíš a spatříš
co jsi minul.
SPLYNUTÍ
Do skleniček nad barem
zřejmě rozmarem
blýsklo světlo
jako kdyby vlétlo
hejno svatojánských mušek
v letní noci si je vzal
snílek ku pomoci
ve svých představách
teď na vysoké židli
koketuje hravě se stropem
nic nebere útokem
rozjímá a před očima má
poklidné splynutí.
PROSVÍTÁNÍ
Sveřepý výraz
a rázná chůze
pískání do kroku
žádná beznaděj
děj se co děj
i proti větru
rozráží poryvy
žádné úhyby
přímý směr
bezpochyby vedou rovně
i v křivolakých uličkách
svádějících bloumat
protože i tam
na obzoru prosvítá.
ZVONKY ŠTĚSTÍ
Zvonky u vchodu
činžovního domu
kam který vede
koho ruší a komu
srdce buší
kdo na něj čeká
komu zařinčí a kdo se leká
to zvonky neřeší
kdo přišel z blízka
a kdo z daleka
komu se stýská
a kdo jen tak
otázka odvěká
někoho potěší
a někoho poleká.
PSYCHOANALÝZA
Rozevláté myšlenky
do ulice vyšla
bez rtěnky
a neví kde je Příbor
nespoutaná
psychoanalýzou
někdy se otočí
jindy mírně poskočí
jen tak nikoliv
promyšleně
vždyť to patří k ženě
nedotčené psychoanalýzou.
KDYŽ...
Když zatáhnu za závěs
že se schovám
jsem na půli cestě
otázka zní zda to
do důsledku chci
když ho s chutí odhrnu
jako když kopnu do drnu
ať nepřekáží v cestě
neboť zůstat stát
na jednom místě
vede ke zkamenění jistě
a do kamene si mnohý
kopne rád.
NA ZÁVĚR
Na závěr hry
svlékací scéna
žena beze jména
v pohybech svůdných
po dnech nudných
vzrušení když
okap přetéká
hučí voda jak
z břehů vylitá až
k horizontu než
spadne opona
ale vše derniérou
nekončí.
PŘÍTMÍ
Přítmí v úzké chodbě
stísněné pocity
nejisté kroky
tápání mezi stěnami
až černé myšlenky
ale na zemi leží
kapesník od rtěnky
nikdo ho nezvedá
komu vypadl i když
ztratit ho nechtěl.
ÚDĚL
Ti co jdou za vozem
strmým úvozem
snášejí svůj úděl
odevzdání mnohé strpět
díky svojí povaze
když je někdo lokaj
občas pije Tokaj
a též se sveze ve voze.
TÍHA Z RAMEN
Pro živý svět
aby neuvadl květ
ale ani kámen
potěší se vodě
když stékají po něm
pramínky a konejší
praskliny a rány
z ostrých řezů
víc než žalmy knězů
s nářky a kadidly
jednou jsme tělo
podruhé kámen
teď padá nám
tíha z ramen.
Upoutávka z nové knihy
Úder do bubnu
Tato útlá knížka o 71 básni, jež jsou psány volným veršem, nás nutí k zamyšlení, mnohdy burcuje k prožití života se vším všudy. Básně oplývají reálnými prožitkovými tématy, kdy si autor všímá třeba rukou, tónů, kterými se nechá unášet. Vnímavý čtenář zaregistruje i poměrně dynamické nádechy veršů - Pádící voda, Rány z milosti, Souboj dobra a zla, který vyúsťuje do ústředního motivu sbírky - Úderu do bubnu. Jakéhosi zklidnění lze zaznamenat v posledním oddíle sbírky, kdy dochází k pomyslnému smíření s nenaplněním ideálů života. Ale jak sám autor píše: "Nelelkuje a nehřeší, ale z útržků tvoří básně...."
Dajana Zápalková, předsedkyně LKPB
